JaS

Každý z nás prožívá vlastní příběh a nejinak to mají ti, o nichž vypráví Marta Hlušíková. Žijí si své životy ve svých mikrosvětech. Některým se vede dobře, jiní se trápí a neví, jak ze začarovaného kruhu ven. Tak či tak, autorka má ve svém srdci i na papíře dost místa pro všechny. Protože to, co je dnes povídka, může být zítra skutečnost. A opačně.

Svět kolem nás je v neustálém pohybu, asi někam pádí a nás bere s sebou. My se s jeho pohybem ztotožníme, nebo se trochu i pereme, ale v klidu nezůstáváme. Někdo své zážitky tají v sobě, někdo je vykládá pouze známým, jiný je „hází“ na papír či do blogu. Renáta Šťastná má ráda své myšlenky uspořádané na papíru. Postřehy si zaznamenává vlastně po celý den, někdy z nich vzejde krátké zamyšlení, jindy peprná úvaha či lechtivý fejeton. Ve své knize představuje čtenářům svých sto pět příběhů, které se udály kdysi, či před chvilkou. Poznáme její rodinu, známé, budeme s ní veselí i smutní a hlavně, žádný z nás nezůstane sedět v koutě. Renáta nás rozpohybuje, protože pohyb je život, a k příjemnému životu zde máme spoustu inspirace.

Bývají radostní, většinou mají dobrou náladu a vlastně se na každého smějí. Svého „člověka“ bezmezně zbožňují. Páníčkové to mají podobně, protože se do svého „naháčka“ zamilovali na první pohled, propadli jeho kouzlu. Pokud se rozhodnete, že si domů pořídíte právě bezsrstého pejska, měli byste být dobře nachystáni, nic nenechávat náhodě, aby se nic nepokazilo. Základní informace, jak se postarat o „mechového“ pejska, který se rád mazlí, sepsala Renata Horová, organizátorka setkání majitelů bezsrstých plemen, a především hrdá majitelka dvou psích slečen Tao a Sofie. To, že se svým psem v přírodě sledujete květiny, slunce a po obloze plující mra¬ky, není marnění času, možná to jsou nejhodnotnější okamžiky vašeho života. Barevné fotografie v příloze, černobílé ilustrace v textu.

Čas spěje neúprosně vpřed a vracet se nehodlá, ani nemůže. Nelze napravit nic z toho, co jsme kdysi zavinili. Můžeme jen ve vzpomínkách odhalit, kdo nás inspiroval, motivoval, uváděl správným směrem. Lubomír Müller vykresluje okamžiky, které zažil jako dítě a jež ho provázejí životem. Krátké příběhy odhalují malého kluka s velkou fantazií, který s odvahou pozoroval svět a snažil se jej pochopit. To vše se mu otisklo za víčky a rozeznělo jeho muzikantskou duši. Od babičky získává nadhled, od dědečka rozvahu, díky tatínkovi se ničeho nebojí a maminka mu poskytla náruč vždy, když bylo potřeba. Ze střípků vzpomínek tak vznikla mozaika, která ve výsledku hladí, objímá a inspiruje k vlastnímu snění. Fotografie – autor.

Sbírka povídek Devátá vlna, která přináší osmnáct příběhů inspirovaných Islandem, odehrávajících se na pomezí fantazie a reality, volně navazuje na předchozí dvě knížky Setkání a Ryby v soli. Autor pokračuje ve stejném duchu zdánlivě obyčejné události leckdy překvapí náhlým obratem děje nebo nečekaným vyústěním. Povídky zachycují většinou docela krátké okamžiky, v nichž vyplouvá na povrch, co bylo dříve skryto, co si aktéři příběhů neuvědomovali nebo nepřipouštěli. Někteří se nacházejí ve zlomovém okamžiku svého života, jiní bilancují jeho dosavadní průběh, další se ocitají v situacích, které se vymykají běžnému chápání Devátá vlna, která je postrachem námořníků a zpravidla nemilosrdně ničí vše, co se jí postaví do cesty, se v určité podobě objevuje i v životě hrdinů povídek, převrací jejich dosavadní jistoty a staví je do nových situací. Dává ale i možnost pohlédnout na sebe samého z jiného úhlu.

Jsme na světě už nějakou dobu. Hodně jsem se naučili, mnohé zapomněli, máme pořád vlastní cíle, přání a taky toužíme po klidu. Lásku jsme neodpískali, to v žádném případě, pořád nás hřeje u srdce a málokdo by chtěl být sám. Vychovali jsme děti, rozmazlujeme vnoučata a v duši jsme pořád mladí ať je nám devadesát nebo devatenáct, pořád zůstává kluk klukem a holka holkou. Naďa Dubcová dobře sleduje svět kolem sebe. Své postřehy pak posílá dál. V povídkách většinou zahřeje čtenáře nadhledem a kuráží. Láska v bačkorách totiž není vůbec jednoduchá, možná je dokonce i těžší, než bychom si mohli myslet.

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy s tím dobrým i s tím zlým. Helga tady vyrostla, starala se o rodinu, vychovala děti a pak zůstala sama. Opuštěná. Plná bolesti, smutku a trápení. Teď ji osmileté zvídavé děvče bez předsudků vytrhlo z beznaděje a pomohlo opustit hrůznou minulost. Díky Klárce přestala Helga být jen tou, na kterou jednoho děsivého dne, naštěstí i bohužel současně, ve vesnici všichni zapomněli.

Dvacet strašidelných povídek napsalo deset autorů - členů tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Jde o druhé vydání sborníku - aktualizované, doplněné o dva nové příběhy a vybavené novými ilustracemi Tomáše Tvrdého. Povídky jsou určené náctiletým čtenářům, všechny příběhy se odehrávají v současném světě. Opravdu, zdá se, že všechno, o čem lekavé povídky vyprávějí, se skutečně mohlo stát: Chi chi chi - možná vůbec netušíte, co se může skrývat v trubkách pod vanou snad v každé koupelně… Polichinello - i historická loutka může mít mouchy, možná je za staletí pěkně mstivá a zlá za všechna příkoří, která se jí stala. Za zdí - v novém bytě (ale nejen tam) můžete narazit na nečekanou potíž - propadnete se do meziprostoru, odkud není cesty ven. Ukradené duše - na válečném poli se nábojnice nesbírají, duše mrtvých vás pak jistojistě navštíví… Noční bojovka - taková prima noční akce na letním táboře se může proměnit v děsivou noční můru. Operátor - není radno odpovídat na lákavé nabídky mobilních operátorů, nepřečíst si řádně její podmínky, pak můžete zaplatit i daň nejvyšší… Živý plot - zdalipak víte, jak moc živý je živý plot a co vlastně jí? Všechno zlé je pro něco dobré - v den, kdy naděluje Mikuláš s čerty a andělem, nemusí jít jen o příjemné večerní strašení, může totiž jít přímo o život! Vlasy, vlasy, kolik je vás asi - krutý příběh jedné slečny, kterou souží podivný cizí pramen, který znenadání začne růst v její vlastní kštici. Dobrou noc, paní knihovnice - není dobré zůstávat v knihovně po jejím uzavření, některým knižním hrdinům by se to nemuselo líbit… Markéta byla rychlejší - vyvolávání duchů může být lákavé, ale někdy se to vymkne a je průšvih na světě. Poslední metro - někdy máme strach z těch, co chtějí pomoci a naopak - raději necestujte posledním metrem v téměř prázdném vagoně, nevíte, s kým jedete! Návrat do tmy - mít nad druhým moc, uvést ho do hypnotického stavu a nechat ho plnit rozličné úkoly - to by možná chtěl umět každý. Ale co když se hypnóza nepovede? Večírek ve dvou - ne vždy nás rodiče ochrání tím, že nás zamknou doma, v bezpečí. Zlo totiž může být už dávno předtím uvnitř… Zavřené dveře - záhadný dům, záhadný deník a záhadní kamarádi - kdo čeká za dveřmi a proč? Cedulka pro Jakuba - ani ve škole nemusí být bezpečno, obzvlášť v některých kabinetech! Holka z výtahu - když se ztrácejí boty v domě, nemusí je odnášet z domu nějaký lapka, může jít o daleko horší zločin! Červené oči - není radno strašit mladší sestru, může se stát, že se to strašení nevyplatí. Medvídek - v nemocnici nebývá veselo, a co teprve tehdy, když se v ní usadí krutost. Leze, leze po železe - chodit po trati by se nemělo ani ve dne, natož v noci…

Knížka Ryby v soli volně navazuje na sbírku Setkání, která vyšla v roce 2019. Přináší osmnáct nových příběhů inspirovaných Islandem. Jsou to povídky velmi specifické. Každá je jiná, a přece všechny cosi spojuje. Je to jejich způsob vidění světa, hlubší vnímání souvislostí a toho, co se skrývá pod povrchem věcí, které rozechvívá a možná i znejisťuje čtenáře. Island je zemí, jejíž krajina doslova ohromí naprostou většinu návštěvníků. Z putování po ostrově si lidé odnášejí nepřeberné množství obrázků v mobilech, fotoaparátech či ve své paměti. Ale jen málokdo pohlédne za oponu, do života Islanďanů a jejich uvažování, do tisícileté historie plné zápasů o přežití v boji s nemilosrdnými přírodními silami. Tento boj, spolu s duchovním odkazem prvních přistěhovalců, se otiskl i do myšlenkového světa a chování současných obyvatel ostrova. Mnozí berou jako samozřejmost události a jevy, které se racionálně uvažujícímu Evropanovi vymykají z jeho chápání. A právě knížka Ryby v soli, stejně jako předchozí Setkání, nabízí čtenáři možnost poodhrnout oponu a vidět tak mnohem víc, než jen barvy a tvary krajiny, které se mu rozprostřou před očima při návštěvě ostrova nebo při pohledu na fotografie v knihách, v prospektech cestovních kanceláří nebo na internetu.

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…

Žijeme ve světě, jenž mluví zkratkami cizího nářečí z lidí jsou zdroje a všichni se přetavují do podoby manažerů, asistentů a specialistů. Snad nikdo není normální pracant. Zapomínáme mateřštinu a odlidšťujeme se. Na prvním místě je úspěch, zábava a především kupa zbytečných slov. S takovými hrdiny teď máme možnost se poznat. Potkáme chvástala, jenž nic neumí, a přesto se mu v zaměstnání daří, lovkyni bohatého manžela, smutného juniora na cestách mezi rodiči nebo zcela obyčejný pracovní tým, který mezi sebou nekomunikuje, ač by každý člen toho chtěl dost říct. Vstupme do světa Nelidských zdrojů. Budeme se především bavit, i když nám možná chvílemi bude trošku smutno.

Píše se léto 2005. Tři studenti: Karolína, její přítel Marek a jeho mladší bratr Ondřej vyrážejí do irského Dublinu za prací. Na zelený ostrov přilétají s jasnou vizí: zdokonalit se v angličtině a trochu si přes léto přivydělat. Toho času je irský pracovní trh cizincům otevřený. Minimální mzda je zde vysoká. Najít si sezónní práci by tedy teoreticky neměl být problém. Jakmile však vykročí do vlhkých dublinských ulic, rychle pochopí, že realita může někdy mít příchuť deště, šmíru a majonézy, ale dokud se neztratí humor, vše se s nadhledem překoná. A že zamilovat si něco, co zdánlivě nenávidíte, je snazší, než by jeden myslel. Nelehké začátky přinášejí veselé konce!

Po prvotině Hafni! a jiné povídky připravila autorka deset nových příběhů, které odpozorovala za tři poslední roky. Opět dokazuje, že je dobrou pozorovatelkou okolního světa a že ze zdánlivě obyčejných situací dokáže vykřesat neobvyklé závěry. Budeme trochu cestovat – v Alpách si zalyžujeme, poletíme z Afriky, slunit se budeme na březích Jadranu, trochu budeme nakupovat v hypermarketu, setkáme se s aktéry časosběrného dokumentu, pochopíme, že nejsou rozvody jako rozvody a že nevěrný muž může být ztrestán vlastním otcem, také navštívíme jednu regionální redakci… Životaplné příběhy osvěží, někdy pohladí, jindy šlehnou, v každém případě díky vtipu a velmi svěžímu stylu autorky se skvěle čtou.

Jedenáct povídek o přátelství i nepřátelství, o lásce i nenávisti, o zlobě i dobru – o životě kolem nás. Prožil, zažil a zaznamenal je svěžím jazykem Oliver Burian, jde o jeho prvotinu. V úvodu o své sbírce povídek říká: „Toaleta může být krásný a nadýchaný úbor ženy, který potěší smysly. Toaletní voda nádherně voní, kéž by vám i mé povídky voněly. Toaleta může být místo plné ošklivých věcí a i ty v mých povídkách najdete, protože je život přináší. Cílem knihy je vás pobavit. Když skončí na toaletě, a třeba v těch chvílích někdy těžkých, jindy krásně sametových, po ní sáhnete, abyste si zpříjemnili tu intimní chvilku, budu poctěn. Vyprávím příběhy, které jsem prožil nebo o nich jen slyšel, příběhy smutné i veselé, příběhy o sportu, lásce, sexu, ale hlavně o přátelství. Příběhy ze života, ve kterých se možná poznáte, protože se většinou odehrávají v době nedávné a moji hrdinové jsou lidé jako vy. Podobnost postav v povídkách s někým koho znáte, nemusí být vůbec náhodná.“

Pravidelní posluchači Toboganu, legendárního pořadu Českého rozhlasu 2 - Praha, dobře vědí, že každou první sobotu v měsíci zpovídá Aleš Cibulka známé osobnosti kulturního i vědeckého světa. Tucet těchto "velkých" rozhovorů se dostal do knížky Cibulka v pyžamu. A s ním i tucet veselých příhod, které Aleš zažil se svými kolegy a kamarády. Tyto historky jsou trošku odhalující, proto se k "pyžamu" velmi dobře hodí. A v závěru čeká čtenáře překvapení - Aleš Cibulka se stane zpovídaným. Režisérka Toboganu a spoluautorka této knihy Yvona Žertová se oblíbeného moderátora vyptala skoro na všechno - a on nic nezamlčel!

Zhoubná tříletá zima Fimbul zahalí Prahu a zbytek Evropy bělostným hábitem. Po slunci je veta, měsíc dávno zmizel za šedou oponou mraků. Zbyl jen mráz. V ulicích, lidských tvářích, srdcích. Mladý pár Eva a Petr, ve snaze vzkřísit lásku, která jako by zamrzala spolu s Vltavou, se vydávají do chaty v horách, kde prožili první intimní chvíle. Čím více se však propadají do moci přírody s celou její symbolikou, tím více si začínají uvědomovat, že zabloudili. Ztrácí se v čase i prostoru a jejich putov ání za láskou se mění v boj o přežití