JaS strana 2 z 3

Žijeme ve světě, jenž mluví zkratkami cizího nářečí z lidí jsou zdroje a všichni se přetavují do podoby manažerů, asistentů a specialistů. Snad nikdo není normální pracant. Zapomínáme mateřštinu a odlidšťujeme se. Na prvním místě je úspěch, zábava a především kupa zbytečných slov. S takovými hrdiny teď máme možnost se poznat. Potkáme chvástala, jenž nic neumí, a přesto se mu v zaměstnání daří, lovkyni bohatého manžela, smutného juniora na cestách mezi rodiči nebo zcela obyčejný pracovní tým, který mezi sebou nekomunikuje, ač by každý člen toho chtěl dost říct. Vstupme do světa Nelidských zdrojů. Budeme se především bavit, i když nám možná chvílemi bude trošku smutno.

Island - země vzdálená, je třetí fotografickou publikaci Jana Suchardy věnovanou ostrovu v Severním Atlantiku, který jej natolik uhranul, že se sem od své první návštěvy v roce 2001 stále každoročně a opakovaně vrací. Po knihách Island země neznámá (2007) a Island země včera zrozená (2013), kde jsme mohli obdivovat nejen různorodost a rozmanitost islandské přírody, ale i pestrost barev, jimiž ostrov překvapivě oplývá, přichází autor s knihou černobílých fotografií. Obrazy islandské krajiny, řek, vodopádů, lávových polí, ledovců, ale také opuštěných farem či ztroskotaných lodí v černobílém podání dávají více vyniknout kontrastům, strukturám a jemným detailům. V dnešní záplavě barevných publikací nabízí kniha Island země vzdálená trochu jiný pohled. Pohled, který vybízí ke snění a vzpomínkám, pohled možná trochu nostalgický a zádumčivý, který jistě zaujme všechny, kdo Island navštívili, a naláká ty, kteří jej ještě na vlastní oči nespatřili.

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…

Knížka Ryby v soli volně navazuje na sbírku Setkání, která vyšla v roce 2019. Přináší osmnáct nových příběhů inspirovaných Islandem. Jsou to povídky velmi specifické. Každá je jiná, a přece všechny cosi spojuje. Je to jejich způsob vidění světa, hlubší vnímání souvislostí a toho, co se skrývá pod povrchem věcí, které rozechvívá a možná i znejisťuje čtenáře. Island je zemí, jejíž krajina doslova ohromí naprostou většinu návštěvníků. Z putování po ostrově si lidé odnášejí nepřeberné množství obrázků v mobilech, fotoaparátech či ve své paměti. Ale jen málokdo pohlédne za oponu, do života Islanďanů a jejich uvažování, do tisícileté historie plné zápasů o přežití v boji s nemilosrdnými přírodními silami. Tento boj, spolu s duchovním odkazem prvních přistěhovalců, se otiskl i do myšlenkového světa a chování současných obyvatel ostrova. Mnozí berou jako samozřejmost události a jevy, které se racionálně uvažujícímu Evropanovi vymykají z jeho chápání. A právě knížka Ryby v soli, stejně jako předchozí Setkání, nabízí čtenáři možnost poodhrnout oponu a vidět tak mnohem víc, než jen barvy a tvary krajiny, které se mu rozprostřou před očima při návštěvě ostrova nebo při pohledu na fotografie v knihách, v prospektech cestovních kanceláří nebo na internetu.

Knížka Setkání s podtitulem povídky z Islandu obsahuje 18 příběhů na rozhraní reality a fantazie, jejichž hrdinové se setkávají s všedními i nečekanými situacemi, ale také se svými představami, se svou minulostí a možná i budoucností. A v těchto setkáních mohou nacházet sami sebe, nebo naopak sami sobě se vzdalovat. Julio Cortázar, autor povídky, která sloužila jako předloha k nesmrtelnému filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina, viděl analogii v povídce a fotografii: Obě z reality vystřihnou fragment a dají mu určité ohraničení, ale tak, že tento fragment působí jako rozbuška, jež otevírá dokořán skutečnost daleko širší A právě Cortázarovo srovnávání povídky a fotografie mě dovedlo k pochopení, co přimělo fotografa Jana Suchardu, autora tří fotografických publikací o Islandu, k napsání povídek inspirovaných touto zemí. Za dlouhé roky cestování po tomto magickém ostrově, seznamování se s životem jeho obyvatel a zajímavou historií, vnímání až mystické islandské krajiny a následném zpracovávání fotografického materiálu se mu v hlavě rodily příběhy, které se jednoho dne rozhodl převést do povídek. Povídek inspirovaných Islandem, zemí, kde můžete potkat elfy a mluvit s kameny, stačí jen být vnímaví a správně naladěni. Ale také zemí, která možná způsobí, že po návratu domů nespatříte v zrcadle sebe, ale tvář někoho jiného

Dvacet strašidelných povídek napsalo deset autorů - členů tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Jde o druhé vydání sborníku - aktualizované, doplněné o dva nové příběhy a vybavené novými ilustracemi Tomáše Tvrdého. Povídky jsou určené náctiletým čtenářům, všechny příběhy se odehrávají v současném světě. Opravdu, zdá se, že všechno, o čem lekavé povídky vyprávějí, se skutečně mohlo stát: Chi chi chi - možná vůbec netušíte, co se může skrývat v trubkách pod vanou snad v každé koupelně… Polichinello - i historická loutka může mít mouchy, možná je za staletí pěkně mstivá a zlá za všechna příkoří, která se jí stala. Za zdí - v novém bytě (ale nejen tam) můžete narazit na nečekanou potíž - propadnete se do meziprostoru, odkud není cesty ven. Ukradené duše - na válečném poli se nábojnice nesbírají, duše mrtvých vás pak jistojistě navštíví… Noční bojovka - taková prima noční akce na letním táboře se může proměnit v děsivou noční můru. Operátor - není radno odpovídat na lákavé nabídky mobilních operátorů, nepřečíst si řádně její podmínky, pak můžete zaplatit i daň nejvyšší… Živý plot - zdalipak víte, jak moc živý je živý plot a co vlastně jí? Všechno zlé je pro něco dobré - v den, kdy naděluje Mikuláš s čerty a andělem, nemusí jít jen o příjemné večerní strašení, může totiž jít přímo o život! Vlasy, vlasy, kolik je vás asi - krutý příběh jedné slečny, kterou souží podivný cizí pramen, který znenadání začne růst v její vlastní kštici. Dobrou noc, paní knihovnice - není dobré zůstávat v knihovně po jejím uzavření, některým knižním hrdinům by se to nemuselo líbit… Markéta byla rychlejší - vyvolávání duchů může být lákavé, ale někdy se to vymkne a je průšvih na světě. Poslední metro - někdy máme strach z těch, co chtějí pomoci a naopak - raději necestujte posledním metrem v téměř prázdném vagoně, nevíte, s kým jedete! Návrat do tmy - mít nad druhým moc, uvést ho do hypnotického stavu a nechat ho plnit rozličné úkoly - to by možná chtěl umět každý. Ale co když se hypnóza nepovede? Večírek ve dvou - ne vždy nás rodiče ochrání tím, že nás zamknou doma, v bezpečí. Zlo totiž může být už dávno předtím uvnitř… Zavřené dveře - záhadný dům, záhadný deník a záhadní kamarádi - kdo čeká za dveřmi a proč? Cedulka pro Jakuba - ani ve škole nemusí být bezpečno, obzvlášť v některých kabinetech! Holka z výtahu - když se ztrácejí boty v domě, nemusí je odnášet z domu nějaký lapka, může jít o daleko horší zločin! Červené oči - není radno strašit mladší sestru, může se stát, že se to strašení nevyplatí. Medvídek - v nemocnici nebývá veselo, a co teprve tehdy, když se v ní usadí krutost. Leze, leze po železe - chodit po trati by se nemělo ani ve dne, natož v noci…

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy s tím dobrým i s tím zlým. Helga tady vyrostla, starala se o rodinu, vychovala děti a pak zůstala sama. Opuštěná. Plná bolesti, smutku a trápení. Teď ji osmileté zvídavé děvče bez předsudků vytrhlo z beznaděje a pomohlo opustit hrůznou minulost. Díky Klárce přestala Helga být jen tou, na kterou jednoho děsivého dne, naštěstí i bohužel současně, ve vesnici všichni zapomněli.

Jsme na světě už nějakou dobu. Hodně jsem se naučili, mnohé zapomněli, máme pořád vlastní cíle, přání a taky toužíme po klidu. Lásku jsme neodpískali, to v žádném případě, pořád nás hřeje u srdce a málokdo by chtěl být sám. Vychovali jsme děti, rozmazlujeme vnoučata a v duši jsme pořád mladí ať je nám devadesát nebo devatenáct, pořád zůstává kluk klukem a holka holkou. Naďa Dubcová dobře sleduje svět kolem sebe. Své postřehy pak posílá dál. V povídkách většinou zahřeje čtenáře nadhledem a kuráží. Láska v bačkorách totiž není vůbec jednoduchá, možná je dokonce i těžší, než bychom si mohli myslet.

Sbírka povídek Devátá vlna, která přináší osmnáct příběhů inspirovaných Islandem, odehrávajících se na pomezí fantazie a reality, volně navazuje na předchozí dvě knížky Setkání a Ryby v soli. Autor pokračuje ve stejném duchu zdánlivě obyčejné události leckdy překvapí náhlým obratem děje nebo nečekaným vyústěním. Povídky zachycují většinou docela krátké okamžiky, v nichž vyplouvá na povrch, co bylo dříve skryto, co si aktéři příběhů neuvědomovali nebo nepřipouštěli. Někteří se nacházejí ve zlomovém okamžiku svého života, jiní bilancují jeho dosavadní průběh, další se ocitají v situacích, které se vymykají běžnému chápání Devátá vlna, která je postrachem námořníků a zpravidla nemilosrdně ničí vše, co se jí postaví do cesty, se v určité podobě objevuje i v životě hrdinů povídek, převrací jejich dosavadní jistoty a staví je do nových situací. Dává ale i možnost pohlédnout na sebe samého z jiného úhlu.

Knížka Island 133 nej, jak už napovídá její podtitul Kapesní obrazový průvodce po Islandu, není klasickým průvodcem ani fotografickou publikací, je to mozaika krásných a zajímavých míst, která je myšlena jako inspirace nejenom pro lidi, kteří na Islandu ještě nebyli, ale i pro ty, kteří se sem vracejí a chtějí poznat nové kouty této překrásné země. Obsah je uspořádán do čtyř oddílů - jihozápad, severozápad, severovýchod a jihovýchod, doplněných orientačními mapkami. Čtenář zde nalezne nejenom místa známá a snadno přístupná, ale také i mnohá taková, kam zavítá málokdo. Tato knížka je aktualizovaným vydáním předchozí, již rozebrané Island 111 nej, jejíž obsah byl revidován v souladu se změnami, k nimž na Islandu v poslední době došlo a rozšířen o další místa, která stojí za to navštívit.

Čas spěje neúprosně vpřed a vracet se nehodlá, ani nemůže. Nelze napravit nic z toho, co jsme kdysi zavinili. Můžeme jen ve vzpomínkách odhalit, kdo nás inspiroval, motivoval, uváděl správným směrem. Lubomír Müller vykresluje okamžiky, které zažil jako dítě a jež ho provázejí životem. Krátké příběhy odhalují malého kluka s velkou fantazií, který s odvahou pozoroval svět a snažil se jej pochopit. To vše se mu otisklo za víčky a rozeznělo jeho muzikantskou duši. Od babičky získává nadhled, od dědečka rozvahu, díky tatínkovi se ničeho nebojí a maminka mu poskytla náruč vždy, když bylo potřeba. Ze střípků vzpomínek tak vznikla mozaika, která ve výsledku hladí, objímá a inspiruje k vlastnímu snění. Fotografie – autor.

Bývají radostní, většinou mají dobrou náladu a vlastně se na každého smějí. Svého „člověka“ bezmezně zbožňují. Páníčkové to mají podobně, protože se do svého „naháčka“ zamilovali na první pohled, propadli jeho kouzlu. Pokud se rozhodnete, že si domů pořídíte právě bezsrstého pejska, měli byste být dobře nachystáni, nic nenechávat náhodě, aby se nic nepokazilo. Základní informace, jak se postarat o „mechového“ pejska, který se rád mazlí, sepsala Renata Horová, organizátorka setkání majitelů bezsrstých plemen, a především hrdá majitelka dvou psích slečen Tao a Sofie. To, že se svým psem v přírodě sledujete květiny, slunce a po obloze plující mra¬ky, není marnění času, možná to jsou nejhodnotnější okamžiky vašeho života. Barevné fotografie v příloze, černobílé ilustrace v textu.