Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

V centru zájmu této publikace stanuli konkrétní muži a ženy, kteří byli na třeboňském panství v období přelomu 17. a 18. století obviněni z různých sexuálních deliktů. Po nezbytném úvodním vymezení tématu a kritickém zhodnocení pramenů a literatury byly přiblíženy delikty smilstva a cizoložství prostřednictvím normativních pramenů. Následně se pozornost za využití metod historické antropologie zaměřila na konkrétní provinilce jako aktéry dějin. Vlastním cílem práce bylo přiblížit se prostřed-nictvím jimi užívaných obranných strategií k obecným vzorcům chování a jednání sou-dobých venkovanů a pokusit se o náhlednutí do jejich myšlenkového světa. Provinění, kterého se dopustili, je totiž nutilo bránit svoji čest a s ní úzce spojený sociální status. Skutečnost, zda byl mimomanželský vztah v rámci vesnické společnosti akceptován, pak byla závislá na kodexu ctnostného jednání, který uznávali soudobí venkované. Do-chovaná trestně právní agenda vedená o těchto případech tak historikovi nabízí nejen pohled na konkrétní osudy provinilců, ale i možnost přiblížit se hodnotovému žebříčku raně novověkého vesničana.

Kniha přichází s historickou reflexí "věčně" aktuální problematiky oscilující mezi klíčovými pojmy lidské existence, zdravím a nemocí. Je to jedno z mála kulturněhistorických témat, které žije v lidském světě - tedy i v historikově světě - zcela nezávisle na vědeckém uchopení. Snad právě pro tuto vnitřní spojitost, respektive a priori danou zkušenost, se téma těší značnému čtenářskému, ale i badatelskému zájmu. Starořecké Mens sana in corpore sano našlo svou odezvu v českém sokolském hnutí, jednom ze signifikantních znaků pojednávaného období. Široce chápaný přelom 19. a 20. století však přinášel mnohá další specifika reflektující modifikace opačné strany onoho pozitivního hesla. Změny v myšlení moderní společnosti vyvolávaly změny návyků v péči o zdraví, rozvoj vědeckého poznání i technických prostředků usiloval o nové způsoby boje s nemocemi. Sílící ženská emancipace proměňovala vztah k tělu a tělesnosti; nastal čas prvních lékařek. Vzdálenost pólů zdraví - nemoc drasticky zkrátila a proměnila první světová válka. Závěr devatenáctého století přinesl také nové koncepce turismu a lázeňství, jakési přechodné, většinou příjemné a nadějeplné zóny posouvající člověka blíže k bílému pólu zdraví. Vrátíme-li se k lícové straně vstupního hesla, nelze opomenout rozvoj nových pohybových aktivit, jež vytčené období přineslo, první lyžníky, místo ženy v sportovních aktivitách a nový kult silného muže. Gustav Frištenský byl kupříkladu dalším z erbovních znamení doby, o níž kniha hovoří. Nechybí zde ani další významné osobnosti, jež svým oborem či životním příběhem dotvořily reliéf těla i ducha jednoho z nejinspirativnějších období našich dějin. Monografii tvoří čtyři tematické oddíly zachovávající výše naznačenou posloupnost. OSVĚTA - HYGIENA - TĚLO je název prvního z nich, který sledovanou problematiku otevírá. Následující oddíl MEDICÍNA - LÉKAŘI - NEMOCI - SMRT tvoří těžiště výpovědi celé knihy. Třetí oddíl: LÁZNĚ - CESTOVNÍ RUCH předznamenává zdravé tělo v čtvrtém oddílu nazvaném SPORT - TĚLOVÝCHOVA.

Zapomenutý příběh 60 000 mužů, kteří v letech 1918 a 1919 vstoupili do československé Druhé armády. Popis sestavování 56 domobraneckých praporů v Itálii, jejich života v táborech i příprav na cestu do republiky, nasazení těchto praporů v českém pohraničí, na Těšínsku i v bojích na Slovensku a jejich likvidace ve dvacátém roce. Nechybí popis domobraneckých uniforem a hodnostních označení.

Historie jednotlivých domobraneckých praporů, které byly v roce 1918 a 1919 sestaveny v Itálii ze zajatých Čechů a Slováků z rakouské armády. Formování jednotlivých praporů, jejich vystrojení a vyzbrojení, všední život i slavnosti a přehlídky, návrat do vlasti, nasazení v českém a moravském pohraničí a v bojích na Slovensku, ale i malá vzpoura některých mužů a její potlačení. Domobranecké pluky a 10. divize.

1. “Zvolenský” stíhací letecký pluk díky svým historickým tradicím svázaným s bojovým nasazením na východní frontě byl v dobách lidově demokratického a později socialistického Československa prestižním útvarem a sloužit u něj bylo vysněným cílem ne-li každého, pak téměř každého stíhače. Známá hláška z jedné hry divadla Járy Cimrmana, totiž “V Budějovicích by chtěl žít každý”, měla v případě tehdejších stíhacích pilotů svou platnost. Pluk také i z těchto historických důvodů byl vždy prvním nebo přinejmenším jedním z prvních stíhacích útvarů, přezbrojovaných na novou leteckou techniku. 70. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky. Méně zasvěcený čtenář si možná po přečtení titulu knihy položí otázku, proč právě “Příběh Jižní eskadrony? Tato známá country píseň, jakkoli se to nezdá logické, má však vazbu k historii pluku, i když vlastně jen k jejímu závěru. Stala se totiž neoficiální hymnou příslušníků pluku v období jeho rušení v roce 1994 a zejména její refrén byl doslova příznačný pro tehdejší situaci: “Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž...”Konec konců, přídomek “Jižní” má své nesporné opodstatnění, vždyť pluk z 50 let své existence působil po 42 let na jihu Čech, na českobudějovickém letišti nacházejícím se v katastru obce Planá.

"Po roce 1953 pozvolna docházelo (zpočátku téměř nepozorovaně) k uvolňování mezinárodního napětí a začalo dlouhé období koexistence dvou systémů. Československo tento vývoj víceméně kopírovalo. Lidem se začalo „volněji dýchat“. V mnoha oborech a odvětvích byly položeny základy budoucího rozmachu šedesátých let, nicméně i v letech 1954–1962 se mnoha lidem nežilo lehce. Vrcholila kolektivizace se všemi svými stinnými stránkami, Státní bezpečnost stále pronásledovala velké skupiny „nepřátelských elementů“, lidé v sobě nesli pocit křivdy a zlost z peněžní reformy realizované náhle v roce 1953… Tato kolektivní monografie předkládá téměř pět desítek příspěvků, jejichž autorky a autoři nahlížejí na léta 1954–1962 z různých úhlů. Vznikla tak mozaika života československé společnosti. Místo zde mají jak regionálně zaměřené texty, tak i studie o celospolečenských tématech, jakými jsou například zemědělství, kulturní vývoj, problematika církví, role odborového hnutí či KSČ ve společnosti nebo situace ve vědě a sportu. "

Kniha se snaží prozkoumat a srovnat základní rysy diskuse o kauzalitě, jež se rozvinula mezi dvěma velkými - a v minulosti do značné míry znepřátelenými - filosofickými proudy 20. století, novotomismem a analytickou filosofií. Oba tyto směry prošly v průběhu 20. století výraznou proměnou. Novotomismus, který byl dominantní od poloviny 19. do poloviny 20. století především v seminářích a na teologických fakultách, v průběhu druhé poloviny minulého století téměř zanikl a dnes je přítomný pouze menšinově. Jeho filosofický odkaz nese řada výrazných osobností rozvíjejích jeho stěžejní prvky. Analytická filosofie ztratila hodně ze svého antimetafyzického zaměření a začala dokonce rozvíjet vlastní metafyziku. V této souvislosti se u analytických filosofů objevuje řada pokusů prozkoumat starší, dříve odmítané směry a koncepce včetně těch, jež byly vypracovány středověkými scholastiky a jejich následovníky. Na druhé straně se začíná hovořit o tzv. "analytickém tomismu", který se naopak snaží začlenit analytické prvky do tomistické myšlenkové tradice. Předkládaná kniha si klade za cíl přispět tomuto vzájemnému objevování a setkávání obou myšlenkových proudů.

Kniha je výstupem IV. mezinárodního setkání badatelů k výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Jednání konference ukázalo, že téma knihy jako fenoménu, který mluví vlastním jazykem i řečí nejen ke čtenáři, ale i k době svého vzniku či k otázkám nadčasovým, je velmi široké a lze k němu přistupovat z různých úhlů pohledu a v různých časových horizontech, a to nejen ve vztahu k obsahu, formě, žánru, výtvarné výzdobě knihy či rukopisu, ale i vzhledem k autorovi či překladateli, ke čtenáři či majiteli knih nebo širšímu okruhu konzumentů. Byly vybrány příspěvky vycházející z rukopisných i tištěných slovních a obrazových pramenů s důrazem na ikonografickou složku.