Jota strana 116 z 187

Annie Beyersová má všechno – krásný dům, milujícího manžela a rozkošnou dceru. Když veze dceru Hannah k jejímu pediatrovi, je to den jako každý jiný... dokud se neprobudí o několik hodin později v nemocnici po autonehodě. Když se ptá po své dceři, zmatení doktoři Annie oznamují, že Hannah nikdy neexistovala. Po probuzení nezůstává vlastně nic tak, jak si Annie pamatuje. Posledních pět let jejího šťastného života se zjevně nikdy nestalo. Její manželství se chýlí ke konci. Nyní je z ní úspěšná umělkyně žijící na Manhattanu. Už nebydlí v jejich milovaném Žlutém domě na severu New Yorku. Její sestra Marcie, se kterou se roky neviděla, je najednou její nejlepší kamarádka a její nedávno zesnulý pes Charlie je živý a zdravý. S každým dalším dnem se její vzpomínky na minulost a neznámou přítomnost začínají rozmazávat. Annie je znepokojená vidinami Hannah a znalostí věcí, které nedokáže vysvětlit. To ji donutí přemýšlet… Lžou jí všichni? Hledání odpovědí vede Annie na poučnou cestu daleko od domova, která jí má pomoci sladit vzpomínky s realitou a zjistit pravdu o životě, který žije.

Jak by vypadal popis událostí předválečných židovských perzekucí a následného holocaustu, když by jejich vypravěčem byl autistický jedinec žijící ve vlastním světě s vlastními pravidly a zvyklostmi? Příběh s netradičním vypravěčem popisuje rodinný život vážené rodiny a její společenský pád zaviněný změnou politického systému a posléze i nacistickou propagandou pokračující dále ve vypuknutém válečném šílenství. Sám vypravěč netuší, že svým životem protkaným setkáními s různými válkou se měnícími charaktery a svými myšlenkami, popisovanými až básnickým jazykem, odpovídá na základní otázky lidství. Zdali se dá zlo porazit, a pokud ano, za jakou cenu? Nebo jestli není zlo věčné a boj s ním je pouze otázkou cti a výdrže, bez možnosti jej porazit? Autor příběhu není Žid a sám si uvědomuje, že psaní podobného příběhu může být chůzí po tenkém ledě. Taky ovšem dodává, že v dnešním světě, který je společensky složitý a je svou dynamikou změny mnohým nepochopitelný, je otázka, co si o holocaustu myslí člověk, který jej neprožil, více než důležitá.

„Všichni dospělí byli nejdříve dětmi, ale málokdo se na to pamatuje.“ Antoine de Saint-Exupéry Legendární filozofická pohádka pro děti i dospělé Malý princ je jednou z nejinspirativnějších knih všech dob. Nehledět na to, co si myslí ostatní, přijmout, že nás mnozí nechápou, najít si čas doopravdy žít, naučit se milovat a zůstat skromný… Na každé stránce této knihy se skrývají rady malého prince. Prožít smysluplně každou vteřinu svého života, v práci nebo se svými blízkými, a inspirovat se přitom malým princem vypadá jako samozřejmost. Jestli se někdy cítíte ve světě, který je příliš rychlý a který už nepoznáváte, trochu ztracení, udělejte to jako malý princ: najděte znovu to dítě, které ve vás dřímá! Nenechejte se spoutat omezeními světa dospělých, osvojte si hlavní principy tohoto malého hrdiny pro každou dobu. Když se projevíte takoví, jací jste, uvidíte, že váš život bude méně hektický, a vy se budete cítit mnohem svobodnější. Udělejte z malého prince svého vysněného kouče a bude se vám ve světě, který nás často přesahuje a vyčerpává, žít lépe.

Šestadvacetiletému Émilovi zbývají jen dva roky života a ví to. Lékaři nad ním vyřkli ortel předčasné Alzheimerovy nemoci a on si přeje jediné: uniknout před nemocnicí a lítostí své rodiny a přátel, vydat se na cestu a setrvat na ní až do posledního dechu. Na inzerát hledá někoho, kdo by ho při tom doprovázel. K jeho vlastnímu překvapení dostane odpověď a setkává se s tajemnou Joanne, mladou ženou, která nijak nespěchá s vysvětlením, před čím utíká ona sama. A tak začíná jejich putování, které čtenáře ohromí svou krásou. Každý kousek cesty, každé setkání s novým člověkem je příležitostí k objevování sebe sama. Nejrůznější emoce pronikají skořápkou Émilových bolestí a jemu (a nejen jemu) nezbývá, než hledat novou vnitřní rovnováhu i způsob, jak čelit nevyhnutelnému. Mélissa Da Costa píše něžně a laskavě, živě a návykově: jakmile si získá čtenářovu pozornost, už ji nepustí. Přesné dialogy, zajímavé a dobře vykreslené postavy ? to jsou její silné stránky, stejně jako nečekaná a emotivní rozuzlení. Všechno modré z nebe je její první román, který vydala ve dvaceti osmi letech a v roce 2020 za něj získala cenu Alaina Fourniera pro začínající spisovatele a cenu čtenářů Grand Prix du Livre de Poche 2020.

O Kyi Clarkové kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy jako o vlčím dítěti, „holce z bažiny“. Poté, co ji jednoho srpnového rána opustí matka, odejdou postupně i starší sourozenci, a nakonec se po mnoha propitých nocích nevrátí ani otec, zůstává Kya úplně sama. I když ne tak docela… Kya je inteligentní a citlivá dívka. Žije v souladu s přírodou, odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov. Pozoruje volavky, sbírá mušle a loví ryby. Jejími nejlepšími kamarády jsou rackové a chlapec Tate, který stejně jako Kya miluje přírodu a vše, co z ní vyzařuje. Naučí mladou dívku číst a stanou se z nich nerozluční přátelé. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Jenže jednoho dne Tate odejde a Kya, již mladá žena, zůstane opět sama. Její divoká krása okouzlí mladého muže z města, Chase Andrewse, a před Kyou se otevírá úplně nový život. Když je třináctého října 1969 Chaseho tělo nalezeno v močálu bez známek života, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže močál ví o smrti všechno, ví, že smrt nemusí být vždy tragédie. Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, je příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a je také líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že my všichni podléháme úžasným tajemstvím přírody. Příběh holky z bažiny, který vás vezme za srdce. V červenci 2022 premiéra filmu s Daisy Edgar-Jonesovou v hlavní roli.

Léta chtěla najít svou biologickou matku. O to víc nyní, když je sama matkou. Chtěla by poznat ženu, která dokázala opustit své dítě. Má pocit, že do jejího vlastního mateřství se otiskují stopy, které jí nepatří. Na druhé straně je vzor matky, která adoptuje a bere do pěstounské péče jedno dítě za druhým, z nichž málokteré zůstane ušetřeno tvrdých ran a psychického týrání. Ve třiceti sedmi letech se dozvídá, že jméno biologické matky na matrice skutečně existuje, byť jí to bylo náhradní matkou mnohokrát vyvráceno. Jaký vnitřní proces a jaké vzpomínky odstartuje hledání matky, netušila ani ona sama. Kam ji zavede cesta k matkám? Bude znovu nepřijata? Smíří se adoptivní rodina s hledáním biologické matky? Co všechno má vlastně v genech a co z toho se snažila adoptivní rodina zpřetrhat?

Jeho největší autoritou je Adolf Hitler a jeho biblí Mein Kampf. Patnáctiletý Henryk se považuje za pravého Poláka. Angažovaně brání „čistotu“ polské krve. Bezohledně a brutálně aplikuje své neonacistické myšlenky v praxi. Opravdu si však uvědomuje, za co bojuje? Byl by stejně oddaný těmto idejím, kdyby zažil peklo koncentračního tábora Osvětim? Nejnovější román Grzegorze Gortata nutí k zamyšlení nad tím, jak živé a stále nebezpečné jsou myšlenky, které v minulém století vedly k holocaustu. Autor zvolil pro odpověď na stále naléhavé otázky neobvyklou formu: Po pouliční bitce Henryk v bezvědomí prožívá příběh osvětimských vězňů i jejich trýznitelů.

Když vás ráno budík vytrhne ze spánku, máte pocit, že byste nejraději zůstali zachumlaní v teplé posteli, četli si knížku, usrkávali šálek kávy a celý den jen tak lenošili? Tom Hodgkinson, zakladatel časopisu Idler (Lenoch), si to nepřeje, on to dělá. Od tohoto milovníka svobody a umění nicnedělání vychází nikoliv jen obyčejná kniha, nýbrž přímo protilátka proti naší prací posedlé kultuře. V knize Jak být líný Tom Hodgkinson předkládá učenou a zároveň rozverně podanou obhajobu nového způsobu života, který může praktikovat každý bez výjimky - žít šťastně nicneděláním. Rozebírá celé spektrum otázek, jimiž se moderní lenoch zabývá, jak se pořádně vyspat, kdy to v práci zabalit, jak se těšit ze života - a zároveň rozjímá o dílech takových slavných obhájců těchto ctností, jakými byli Oscar Wilde, Robert Louis Stevenson a Nietzsche, jež všichni přiznali, že svá nejlepší díla napsali v posteli. V českém překladu již vyšla autorova úspěšná kniha Líný rodič aneb Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství, jež s humorem chrlí návrhy, jak se rodičovstvím neztrhat. Tom Hodgkinson je šéfredaktorem časopisu Idler (Lenoch), který se těší stále větší popularitě a jeho revoluční díla se překládají do mnoha jazyků.