Jota strana 136 z 226

Autorka Virginia Ironsideová ve své knize Zraju jako víno navazuje ve vyprávění na fiktivní deník Marie Sharpové, známé z bestselleru Stárnu a užívám si. Marie Sharpová možná dospěla do „pokročilého věku“, ovšem v jejím případě jde o „pokrok“ v nejlepším slova smyslu. Po odchodu do penze se nikterak nenudí a užívá si života plnými doušky – až se diví, jak si ještě předtím dokázala najít čas na práci. Jako typická Angličanka a dítě šedesátých let pragmaticky prožívá radostné i smutné okamžiky ve společnosti přátel, miláčka Archieho, zbožňovaného vnuka i starého kocoura. I když nic netrvá věčně...Přichází nový rok a s ním i nová předsevzetí. Podaří se je Marii naplnit? Deníkových zápisků přibývá a Mariin život se podobá jízdě na horské dráze – čeká ji nová láska i smutný osud drahého přítele, rozloučení s milovanou rodinou odjíždějící do zámoří a odvážný boj za záchranu městského parčíku, který vrcholí pobytem na stromě.Navzdory smutným tónům, které s sebou život v pokročilém věku nese, kniha Virginie Ironsideové vtipně glosuje slasti a strasti stáří a stává se tak nádhernou ukázkou životního elánu.

Autorka Virginia Ironsideová ve své knize Zraju jako víno navazuje ve vyprávění na fiktivní deník Marie Sharpové, známé z bestselleru Stárnu a užívám si. Marie Sharpová možná dospěla do „pokročilého věku“, ovšem v jejím případě jde o „pokrok“ v nejlepším slova smyslu. Po odchodu do penze se nikterak nenudí a užívá si života plnými doušky – až se diví, jak si ještě předtím dokázala najít čas na práci. Jako typická Angličanka a dítě šedesátých let pragmaticky prožívá radostné i smutné okamžiky ve společnosti přátel, miláčka Archieho, zbožňovaného vnuka i starého kocoura. I když nic netrvá věčně...Přichází nový rok a s ním i nová předsevzetí. Podaří se je Marii naplnit? Deníkových zápisků přibývá a Mariin život se podobá jízdě na horské dráze – čeká ji nová láska i smutný osud drahého přítele, rozloučení s milovanou rodinou odjíždějící do zámoří a odvážný boj za záchranu městského parčíku, který vrcholí pobytem na stromě.Navzdory smutným tónům, které s sebou život v pokročilém věku nese, kniha Virginie Ironsideové vtipně glosuje slasti a strasti stáří a stává se tak nádhernou ukázkou životního elánu.

Doktor Proktor a velká loupež zlata. To je kniha o nejbezpečnější bance světa, nejbohatším muži světa, nejdražším fotbalovém hráči světa, konci světa – ne, počkat, o tom byla ta předchozí knížka. Tentokrát je to mnohem horší. Tak zlé, že už pravděpodobně nikdy, NIKDY, nebudete chtít jíst parmezán.Doktor Proktor, Bulík a Líza se musí vypravit do Londýna, aby zjistili, kdo uloupil norský zlatý poklad. Mohlo by se zdát, že půjde o obrovské množství zlata, ale protože Norové jedí spoustu sladkostí a pak potřebují hodně zlata na plomby, scvrknul se norský národní poklad na jednu jedinou zlatou cihlu. I přesto však má naše trojice za úkol získat zlato včas zpátky ještě před každoroční Kontrolou norského zlatého pokladu, jinak Norsko dozajista zachvátí panika a zavládne chaos. Přestrojeni za detektiva, starou paní a nemluvně proniknou do bandy nejstrašlivějších ničemů, kterou vede dáma tak ďábelská, že si ji netroufne zatknout ani samotný Scotland Yard. Ukáže se, že celá tahle mise je komplikovanější, než si naši tři kamarádi mysleli. Nejenže musí naplánovat úplně nemožné vyloupení banky, ale musí se také zúčastnit finále Ligy mistrů a postavit se nejdražšímu fotbalovému hráči světa Ibranaldovezovi. Bulík a Líza odvážně nastoupí v týmu Rotten Ham a za použití prdicího prášku doktora Proktora a dalších vynálezů dovedou beznadějný tým outsiderů k vítězství...„Ale jak to propána souvisí s finále anglické fotbalové ligy? Přečtěte si tuhle knihu!“

Koncentrační tábor v Osvětimi-Birkenau byl místem jedné z největších masových vražd v dějinách. V plynových komorách zde zahynulo více než milion především židovských mužů, žen a dětí. Mnohem víc jich však zemřelo v důsledku nemocí a hladovění. Kniha je mrazivým dokumentem tohoto hrůzného zařízení. 250 unikátních fotografi í spolu s detailními popisky a doprovodnými texty ukazuje, jak se Osvětim vyvinula z brutálního pracovního tábora na počátku války v továrnu na smrt. Obrázky odhalují, jak tu lidé žili, pracovali a umírali, ale i jak celá tato smrtící mašinerie vznikala.

Průvodce Rough Guide je nejúplnějším průvodcem po této fascinující zemi. Každá kapitola obsahuje detailní informace o daném místě a věnuje se i všemu zajímavému od jídla a jazyka po média a sport. Najdete tu rovněž základní informace o životním prostředí, politice, kultuře, hudbě a historii. Nová celobarevná koncepce knihy v sobě kombinuje nádherné fotografie, které povzbudí vaši chuť cestovat, s praktickým řazením textů a spoustou přehledných map. Ty vás bezpečně provedou centry měst, džunglí, plážemi i horami. Objevte Srí Lanku – průvodce Rough Guide vám bude skvělým společníkem.– Pozorujte leopardy a slony v národním parku Yala.– Prohlédněte si, jak se zpracovává čaj v čajové továrně Dambatenne.– Vyšplhejte mezi mraky k palácům na skále Sigiriya. Objevte Srí Lanku– průvodce Rough Guide vám bude skvělým společníkem.Druhé, aktualizované vydání.

Francouzské děti jedí všechno – a většinou je to zdravé. A nejen to: výskyt dětské obezity je ve Francii mnohem nižší než v Severní Americe, kde je nesprávný způsob stravování tak rozšířený, že ohrožuje zdraví dětí. Takže jak to francouzští rodiče dělají, že dokážou naučit děti tak dobře jíst? A jak francouzská vláda a školský systém podporují rodiny, učitele a zemědělce, aby děti vzdělávali, pokud jde o stravování? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v této knize. Když se s rodinou stěhovala do manželova rodného města v severní Francii, byla Karen Le Billonová připravena na některé kulturní rozdíly, ale překvapilo ji, jaké se jí a její rodině dostalo výchovy ohledně stravování, i když zpočátku ji přijímali jen neochotně. Oproti jejím rozmlsaným dcerkám jedly francouzské děti bez problémů cokoli od červené řepy po brokolici, od salátu po špenát, od mušlí po müsli. Její stravovací zásady jsou brzy podrobeny kritice, když je Karen pokárána za to, že svému povykujícímu batoleti podstrčila něco na zub – „To je nejjistější cesta k obezitě!" – a je jí zakázáno dávat starší dceři do školy jídlo namísto školního oběda. Její rodina brzy začíná chápat moudrost obsaženou v pravidlech stravování, která Francouzům pomáhají vypěstovat u dětí zdravé stravovací návyky a dobré způsoby – od rozhodného zákazu "svačinek" po postupy, které se používaly i dřív, ale nějak se na ně pozapomnělo. Děti brzy přestanou být vybíravé a naučí se nadšeně zkoušet nová jídla. Ale opravdová výzva přichází ve chvíli, kdy se přestěhují zpátky do Severní Ameriky, kde je jejich odhodlání "jíst po francouzsku" podrobeno těžké zkoušce. Výsledkem je rodinná stravovací revoluce s překvapivým, ale pozitivním výsledkem, který napovídá, že je třeba se vážně zamyslet a změnit způsob, jakým se naše děti stravují ve škole i doma.

Francouzské děti jedí všechno – a většinou je to zdravé. A nejen to: výskyt dětské obezity je ve Francii mnohem nižší než v Severní Americe, kde je nesprávný způsob stravování tak rozšířený, že ohrožuje zdraví dětí. Takže jak to francouzští rodiče dělají, že dokážou naučit děti tak dobře jíst? A jak francouzská vláda a školský systém podporují rodiny, učitele a zemědělce, aby děti vzdělávali, pokud jde o stravování? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v této knize. Když se s rodinou stěhovala do manželova rodného města v severní Francii, byla Karen Le Billonová připravena na některé kulturní rozdíly, ale překvapilo ji, jaké se jí a její rodině dostalo výchovy ohledně stravování, i když zpočátku ji přijímali jen neochotně. Oproti jejím rozmlsaným dcerkám jedly francouzské děti bez problémů cokoli od červené řepy po brokolici, od salátu po špenát, od mušlí po müsli. Její stravovací zásady jsou brzy podrobeny kritice, když je Karen pokárána za to, že svému povykujícímu batoleti podstrčila něco na zub – „To je nejjistější cesta k obezitě!" – a je jí zakázáno dávat starší dceři do školy jídlo namísto školního oběda. Její rodina brzy začíná chápat moudrost obsaženou v pravidlech stravování, která Francouzům pomáhají vypěstovat u dětí zdravé stravovací návyky a dobré způsoby – od rozhodného zákazu "svačinek" po postupy, které se používaly i dřív, ale nějak se na ně pozapomnělo. Děti brzy přestanou být vybíravé a naučí se nadšeně zkoušet nová jídla. Ale opravdová výzva přichází ve chvíli, kdy se přestěhují zpátky do Severní Ameriky, kde je jejich odhodlání "jíst po francouzsku" podrobeno těžké zkoušce. Výsledkem je rodinná stravovací revoluce s překvapivým, ale pozitivním výsledkem, který napovídá, že je třeba se vážně zamyslet a změnit způsob, jakým se naše děti stravují ve škole i doma.

Dobrý večer, vážení diváci. Tak přesně těmito slovy vítali programoví hlasatelé každý večer diváky u televizních obrazovek. Od počátků vysílání televize byli hlasatelé neodmyslitelně spjati s uváděním každého televizního pořadu. Do tohoto období zavede čtenáře nová kniha Vítka Chadimy Saskia. Z vyprávění jedné z nejoblíbenějších hlasatelek a moderátorek Saskie Burešové se čtenář dozví mnoho zajímavostí o této výjimečné profesi a také zavzpomíná na ty, kteří nám léty vstupovali prostřednictvím televizní obrazovky do domácností (Miloš Frýba, Milena Vostřáková, Dagmar Dvořáčková, Marie Tomsová …). Jaká ale byla cesta Saskie Burešové do televizní hlasatelny? Jaké byly její životní osudy a co dělala potom, když z hlasatelny odešla? O tom všem a také o přípravě pořadu Kalendárium vypráví Saskia Burešová ve své vzpomínkové knize. Čtenáře nechává nahlédnout i do svého soukromí, vzpomíná na svoje dětství a vypráví o tom, jak významnou roli v jejím životě hraje rodina. Kniha je kromě bohaté fotogalerie doplněna i vzpomínkami jejích přátel a kamarádů (E. Hrubeš, Y. Simonová, N. Urbánková, N. Konvalinková, M. Tomsová…) a také výčtem jejích profesních aktivit. Tato kniha vám nabídne pohled na život jedné výjimečné ženy, která ve své profesi dosáhla naprosté dokonalosti a vystoupala na pomyslný vrchol jedné televizní profese.

Francouzské děti jedí všechno – a většinou je to zdravé. A nejen to: výskyt dětské obezity je ve Francii mnohem nižší než v Severní Americe, kde je nesprávný způsob stravování tak rozšířený, že ohrožuje zdraví dětí. Takže jak to francouzští rodiče dělají, že dokážou naučit děti tak dobře jíst? A jak francouzská vláda a školský systém podporují rodiny, učitele a zemědělce, aby děti vzdělávali, pokud jde o stravování? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v této knize. Když se s rodinou stěhovala do manželova rodného města v severní Francii, byla Karen Le Billonová připravena na některé kulturní rozdíly, ale překvapilo ji, jaké se jí a její rodině dostalo výchovy ohledně stravování, i když zpočátku ji přijímali jen neochotně. Oproti jejím rozmlsaným dcerkám jedly francouzské děti bez problémů cokoli od červené řepy po brokolici, od salátu po špenát, od mušlí po müsli. Její stravovací zásady jsou brzy podrobeny kritice, když je Karen pokárána za to, že svému povykujícímu batoleti podstrčila něco na zub – „To je nejjistější cesta k obezitě!" – a je jí zakázáno dávat starší dceři do školy jídlo namísto školního oběda. Její rodina brzy začíná chápat moudrost obsaženou v pravidlech stravování, která Francouzům pomáhají vypěstovat u dětí zdravé stravovací návyky a dobré způsoby – od rozhodného zákazu "svačinek" po postupy, které se používaly i dřív, ale nějak se na ně pozapomnělo. Děti brzy přestanou být vybíravé a naučí se nadšeně zkoušet nová jídla. Ale opravdová výzva přichází ve chvíli, kdy se přestěhují zpátky do Severní Ameriky, kde je jejich odhodlání "jíst po francouzsku" podrobeno těžké zkoušce. Výsledkem je rodinná stravovací revoluce s překvapivým, ale pozitivním výsledkem, který napovídá, že je třeba se vážně zamyslet a změnit způsob, jakým se naše děti stravují ve škole i doma.

Francouzské děti jedí všechno – a většinou je to zdravé. A nejen to: výskyt dětské obezity je ve Francii mnohem nižší než v Severní Americe, kde je nesprávný způsob stravování tak rozšířený, že ohrožuje zdraví dětí. Takže jak to francouzští rodiče dělají, že dokážou naučit děti tak dobře jíst? A jak francouzská vláda a školský systém podporují rodiny, učitele a zemědělce, aby děti vzdělávali, pokud jde o stravování? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v této knize. Když se s rodinou stěhovala do manželova rodného města v severní Francii, byla Karen Le Billonová připravena na některé kulturní rozdíly, ale překvapilo ji, jaké se jí a její rodině dostalo výchovy ohledně stravování, i když zpočátku ji přijímali jen neochotně. Oproti jejím rozmlsaným dcerkám jedly francouzské děti bez problémů cokoli od červené řepy po brokolici, od salátu po špenát, od mušlí po müsli. Její stravovací zásady jsou brzy podrobeny kritice, když je Karen pokárána za to, že svému povykujícímu batoleti podstrčila něco na zub – „To je nejjistější cesta k obezitě!" – a je jí zakázáno dávat starší dceři do školy jídlo namísto školního oběda. Její rodina brzy začíná chápat moudrost obsaženou v pravidlech stravování, která Francouzům pomáhají vypěstovat u dětí zdravé stravovací návyky a dobré způsoby – od rozhodného zákazu "svačinek" po postupy, které se používaly i dřív, ale nějak se na ně pozapomnělo. Děti brzy přestanou být vybíravé a naučí se nadšeně zkoušet nová jídla. Ale opravdová výzva přichází ve chvíli, kdy se přestěhují zpátky do Severní Ameriky, kde je jejich odhodlání "jíst po francouzsku" podrobeno těžké zkoušce. Výsledkem je rodinná stravovací revoluce s překvapivým, ale pozitivním výsledkem, který napovídá, že je třeba se vážně zamyslet a změnit způsob, jakým se naše děti stravují ve škole i doma.

Dobrý večer, vážení diváci. Tak přesně těmito slovy vítali programoví hlasatelé každý večer diváky u televizních obrazovek. Od počátků vysílání televize byli hlasatelé neodmyslitelně spjati s uváděním každého televizního pořadu. Do tohoto období zavede čtenáře nová kniha Vítka Chadimy Saskia. Z vyprávění jedné z nejoblíbenějších hlasatelek a moderátorek Saskie Burešové se čtenář dozví mnoho zajímavostí o této výjimečné profesi a také zavzpomíná na ty, kteří nám léty vstupovali prostřednictvím televizní obrazovky do domácností (Miloš Frýba, Milena Vostřáková, Dagmar Dvořáčková, Marie Tomsová …). Jaká ale byla cesta Saskie Burešové do televizní hlasatelny? Jaké byly její životní osudy a co dělala potom, když z hlasatelny odešla? O tom všem a také o přípravě pořadu Kalendárium vypráví Saskia Burešová ve své vzpomínkové knize. Čtenáře nechává nahlédnout i do svého soukromí, vzpomíná na svoje dětství a vypráví o tom, jak významnou roli v jejím životě hraje rodina. Kniha je kromě bohaté fotogalerie doplněna i vzpomínkami jejích přátel a kamarádů (E. Hrubeš, Y. Simonová, N. Urbánková, N. Konvalinková, M. Tomsová…) a také výčtem jejích profesních aktivit. Tato kniha vám nabídne pohled na život jedné výjimečné ženy, která ve své profesi dosáhla naprosté dokonalosti a vystoupala na pomyslný vrchol jedné televizní profese.

Kniha, jejíž děj začíná v zákoutí opiového doupěte a přilehlém bordelu, představuje řadu nezapomenutelných postav v průběhu tří desetiletí. Je to Dimple, hidžra (žena/eunuch) vyrábějící dýmky; Rúmí, vysoký úředník a manžel, jehož závislostí je násilí; Newton Xavier, opěvovaný malíř, který sice odmítá nekritickou chválu, ale současně po ní touží; pan Li, čínský uprchlík a obchodník; a konečně různorodá směsice básníků, prostitutek, pasáků a gangsterů. Narkopolis, román napsaný poetickou a dojemnou prózou, je zářivý debut, fascinující portrét jedné krásné, leč prokleté generace.

Kniha, jejíž děj začíná v zákoutí opiového doupěte a přilehlém bordelu, představuje řadu nezapomenutelných postav v průběhu tří desetiletí. Je to Dimple, hidžra (žena/eunuch) vyrábějící dýmky; Rúmí, vysoký úředník a manžel, jehož závislostí je násilí; Newton Xavier, opěvovaný malíř, který sice odmítá nekritickou chválu, ale současně po ní touží; pan Li, čínský uprchlík a obchodník; a konečně různorodá směsice básníků, prostitutek, pasáků a gangsterů. Narkopolis, román napsaný poetickou a dojemnou prózou, je zářivý debut, fascinující portrét jedné krásné, leč prokleté generace.

Philippe Pozzo di Borgo pracoval jako zástupce ředitele vinařských závodů Champagne Pommery, druhého největšího výrobce a prodejce šampaňského na světě. V roce 1993 se mu při letu na padákovém kluzáku stal úraz s následkem závažného poranění páteře, jež mu způsobilo celkové ochrnutí. Tehdy mu bylo dvaačtyřicet let. Zámožný dědic dvou významných francouzských rodin je po nehodě zcela vyloučen ze společenského života. Později ho stihne další rána – úmrtí milované ženy, po němž zůstává sám na výchovu dvou dětí. Z invalidního vozíku diktuje své vzpomínky a touhy, představy o světě i o tom, co je po životě. Nechává svou duši bloumat v klidném útočišti svého soukromého paláce nebo uprostřed nádhery korsických hor v kraji svých předků a oddává se vyprávění prosycenému bolestí a opojnou nadějí. Celých deset let ho při životě, který střídáním dramatických momentů a groteskních situací občas připomíná horskou dráhu, udržuje přistěhovalec Abdel, jeho anděl a „ďábel strážný“ v jedné osobě. Tato část autorova života inspirovala scénář filmu Nedotknutelní.

Philippe Pozzo di Borgo pracoval jako zástupce ředitele vinařských závodů Champagne Pommery, druhého největšího výrobce a prodejce šampaňského na světě. V roce 1993 se mu při letu na padákovém kluzáku stal úraz s následkem závažného poranění páteře, jež mu způsobilo celkové ochrnutí. Tehdy mu bylo dvaačtyřicet let. Zámožný dědic dvou významných francouzských rodin je po nehodě zcela vyloučen ze společenského života. Později ho stihne další rána – úmrtí milované ženy, po němž zůstává sám na výchovu dvou dětí. Z invalidního vozíku diktuje své vzpomínky a touhy, představy o světě i o tom, co je po životě. Nechává svou duši bloumat v klidném útočišti svého soukromého paláce nebo uprostřed nádhery korsických hor v kraji svých předků a oddává se vyprávění prosycenému bolestí a opojnou nadějí. Celých deset let ho při životě, který střídáním dramatických momentů a groteskních situací občas připomíná horskou dráhu, udržuje přistěhovalec Abdel, jeho anděl a „ďábel strážný“ v jedné osobě. Tato část autorova života inspirovala scénář filmu Nedotknutelní.

Philippe Pozzo di Borgo pracoval jako zástupce ředitele vinařských závodů Champagne Pommery, druhého největšího výrobce a prodejce šampaňského na světě. V roce 1993 se mu při letu na padákovém kluzáku stal úraz s následkem závažného poranění páteře, jež mu způsobilo celkové ochrnutí. Tehdy mu bylo dvaačtyřicet let. Zámožný dědic dvou významných francouzských rodin je po nehodě zcela vyloučen ze společenského života. Později ho stihne další rána – úmrtí milované ženy, po němž zůstává sám na výchovu dvou dětí. Z invalidního vozíku diktuje své vzpomínky a touhy, představy o světě i o tom, co je po životě. Nechává svou duši bloumat v klidném útočišti svého soukromého paláce nebo uprostřed nádhery korsických hor v kraji svých předků a oddává se vyprávění prosycenému bolestí a opojnou nadějí. Celých deset let ho při životě, který střídáním dramatických momentů a groteskních situací občas připomíná horskou dráhu, udržuje přistěhovalec Abdel, jeho anděl a „ďábel strážný“ v jedné osobě. Tato část autorova života inspirovala scénář filmu Nedotknutelní.