Klenov

Kniha je rozčleněna do tří částí – Americký brouk, Normálně nenormální a V socialistické péči. V prvé popisující radosti dětství na přelomu 60. a 70. let se například dovíte, že není dobré pašovat psa ze Sibiře, skladovat protitankové miny ve sklepě činžáku, nosit slivovici do II.B, vypouštět rakety nad důchodce, opíjet slepice, jít s kapesním nožem na medvěda, chřastět židličkami nebo nepořizovat si ohříváčky na horší časy. Ve druhé se seznámíte se starostmi dospívání pod dozorem StB a zjistíte, jakou korunovou cenu mají naše životy, jak se první mejdan může změnit v pochodové cvičení, jak dopadají uvědomělí pedofilové, jaký byl konec Ku-klux-klanu v Českém ráji, jak jsou chrudošiví borolové, proč raději nebýt pacientem hrdinného kontrarozvědčíka nebo nechodit pod okny kubánských soudruhů, jak se vypořádat se salmonelou na chmelu, jak zničit občanský průkaz či jak se dá využít dětská tiskárnička ke zvýšení nemocnosti. Ve třetí části zabývající se slastmi dospělosti let osmdesátých dostanete návod na vytvoření fiktivního studenta, budete zaškoleni pro práci v prorážce, pohovoříte s Leninem, seznámíte se se Skutrem a socialistickou přestupkovou komisí, skočíte přes kůži, zažijete nejpopulárnější zakázané fotbalové utkání na světě, přivedete generála do hrobu, půjdete s krumpáčem na tank, potkáte nymfomanku, budete shánět toaletní papír a dámské vložky, zastrašíte NATO svou motostřeleckou připraveností, nevytvoříte Ostravskou socialistickou republiku, abyste se na závěr stali úhlavním nepřítelem estébáka i chartisty.

Stanislav Denk. Narodil se 1962 v Brně. V občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce, kde žije a působí v místní správě. Vydal básnické sbírky Kámen mlýna (Host, 2008), Obruče vzduchu (Dybbuk, 2011) a Hrana ohně (Dybbuk, 2015). Uveden v ročence Nejlepší české básně 2011 (Host, 2012) a antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020). Výbory jeho básní byly přeloženy do angličtiny, polštiny a srbštiny.

Rajko Grlić je jeden z nejvýznamnějších chorvatských filmových režisérů. V roce 1971 ukončil studia režie na pražské FAMU. Společně s ním v tom čase absolvovala pražská filmová studia celá plejáda skvělých jugoslávských režisérů ­ – Goran Paskaljević, Srdjan Karanović, Lordan Zafranović nebo Goran Marković. Všichni se významně zapsali svými filmy do historie světového filmu. Filmy Rajka Grliće se vyznačují silným režisérským rukopisem a pečlivou stylizací. Grlić se ve svých filmech zaměřuje na události, které se výrazně podílejí na proměně světa. Jeho filmy jsou s úspěchem uváděny na festivalech. Kniha Neodvyprávěné příběhy je jakýmsi „imaginárním lexikonem filmových výrazů“. Lexikon je sestaven podle písmen abecedy. Grlić v krátkých příbězích nezvyklým způsobem vypráví svůj filmový život na základě širšího okruhu událostí a lidí, kteří se v nich pohybovali. Grlić nabízí čtenáři zaznamenané vzpomínky, z nichž některé jsou zjevně důležité, některé zdánlivě nedůležité, ale vždy jsou spojeny s jeho vztahy s filmem. Přivádí nás do světa filmu a světových filmových hvězd, režisérů, herců. Vypráví příběh filmových festivalů v Pule nebo Motovunu, který založil. S „příběhy“ se octneme na festivalu v Cannes, v Praze na FAMU nebo na setkání s Titem. Celou knihou je prodchnuta „filmová dimenze“. Grlić sám o své knize říká, že „stopy jeho filmového života se vznášejí“, a tak se je rozhodl představit veřejnosti poté, co dospěl k závěru, že „se celý život skrýval za své filmové hrdiny“. Kniha je inspirativní pro mladé filmaře a filmové odborníky. Doplňuje pohled na další významnou filmařskou osobnost z generace režisérů z Jugoslávie, kteří vystudovali FAMU na konci šedesátých let. Je ojedinělou výpovědí, která specifickým způsobem představuje Rajka Grliće jako filmaře a člověka, který má vlastní postoj k životu i k tomu, co vytvořil.