Klika strana 8 z 13

Bloncka se opět hlásí o slovo, aby se mohla podělit o svoje každodenní radosti i starosti. Život s její paničkou totiž vůbec není jednoduchý! Je to podle ní zkrátka baba, která zásadně vidí to, co vidět nemá, do všeho se plete a Bloncka ji má neustále v zádech! Zaručeně jenom proto, aby jí zkazila každou zábavičku... Co by si do deníčku Bloncka zapsala, dokud byla ještě štěně? Jak se vaří bobříková polévka? Proč není dobré naštvat Golema a jaká je cena za něžnost? A existuje psí ráj na Zemi?

Jaké to je, vznést se poprvé v letadle sám? Přitáhnout knipl akrobatického letadla a vystřelit kolmo k nebi, a pak padat střemhlav k zemi? Řídit větroň v bouřkovém mraku za krupobití ve výšce pět kilometrů nad zemí nebo ztratit se bez navigace nad neznámou krajinou? Plout tiše v balónu nad podvečerní krajinou a zdravit lidičky, co k vám zvedají hlavy… Příběhy o životě mezi letadly, piloty a parašutisty, o legraci i strachu, napětí a smutku, létání „za Husáka“ ve Svazarmu i ve svobodné době po Sametové revoluci, které prožil autor, dlouholetý strakonický aeroklubák a bývalý reprezentant Československa v letecké navigaci, a také jeho kamarádi z českých a slovenských letišť.

Co budeš dělat, když se probudíš do světa po pádu civilizace? Toto je příběh o lidech, kteří to zažili a na troskách společnosti začínají znovu. Kdyby Lili dostala na vybranou, určitě by raději zůstala u svého poklidného života. Okolnosti volily za ni. Vše je pryč. Zaměstnání, přátelé i domov. Musí zmobilizovat síly. Chopit se naděje a strachu navzdory jít cestou k novým zítřkům. Není na to sama. Vydejme se s ní, na stránkách jejího deníku, vstříc světu, kde už se hraje podle jiných pravidel.

Kde létá láska? Co tak asi láska dělá, když opouští svět i těla? Asi létá vzduchem a stává se duchem. Možná je i cítit, možná může svítit v srdcích lidí, co za lásku se stydí.

Vesmír ve vzdálené budoucnosti je nebezpečným místem pro život. Války, revoluce, teroristé, vesmírné mocnosti a tajné služby, které tahají za nitky... Je snadné se dostat do potíží. Major Smith, majitel vesmírné lodě zvané UFO, se do potíží jen tak nedostane. Spíš potíže řeší... anebo působí. Záleží na tom, pro koho zrovna pracuje. Tentokrát potíže čekají posádku vojenské vesmírné stanice. Jakým úkolem pověří teta Hortenzie majora Smithe a jeho Ufonauty? Je rozdíl mezi teroristou a bojovníkem za svobodu? A je důležitější rodina, nebo rodná planeta? Major Smith jako vždy řeší vše po svém, ale světí skutečně účel prostředky? A kdo je, ksakru, stýček Jeroným?

Poznejte knihu, která odnáší staré, aby mohlo přijít nové. Pohladí na duši každého, kdo chce naslouchat nejen své mysli, ale i své duši a svému srdci. Pomůže vám učinit první krok do neznáma, i když teď máte pocit, že si s ním vůbec nevíte rady. Poskytne vám inspiraci, jak vystoupit z vlastního stínu a vydat se odvážně, s náručí plnou naděje, svojí osobitou životní cestou. V celém procesu vaší proměny vám bude přítelem a průvodcem, který ve vás vždy rozdmýchá odvahu kráčet cestou svého srdce a překonat nelehké období změn. Nechte promlouvat svoji duši a naučte se jí naslouchat. Klíč k otevření svého svobodného a naplněného

Máte doma potomka zapáleného do přírody a chovu nejrůznějších zvířátek? Jak to může dopadnout, když mu jednoho dne tato záliba přeroste přes hlavu a stane se mu povoláním? Dokážete si svůj byt představit jako zázemí pro různé hady a podobnou klientelu? Co obnáší práce chovatele zvířat v zoo? Kniha humornou formou nahlíží pod pokličku jednoho z nejkrásnějších povolání, práce se zvířaty. Jaké to je, stát se členem opičí tlupy? Jak se zachovat, když vašeho kolegu uloví čáp nebo když se málem stanete součástí krajtího jídelníčku? A co dělat, když si zmije nebo zubr usmyslí, že se za každou cenu dostanou na svobodu? Nejen o tom vypráví povídky chovatele exotických zvířat v ZOO, který celý svůj život zasvětil studiu a chovu zvířat roztodivných druhů od štírů, sklípkanů přes různé obojživelníky až po velké hady a krokodýly a za třicet let s nimi zažil příhody, které byste si jen stěží vymysleli.

Připadá mi to jako včera, kdy jsem na Korfu přijela s odhodláním prožít tu po Jannisově boku svůj život. Byl začátek ledna a při našich prvních procházkách jsem viděla starší Korfany, jak sedí před svými domy a vyhřívají se na poledním slunci. Teď prožíváme druhý lockdown v Řecku a já jsem poprvé viděla svého manžela, jak si sedl na balkon a užíval si březnového slunce. Jak rychle uteklo těch čtyřicet let, co se známe. Na první desetiletí našeho společného života vzpomínám v knize Zvyknout si na Korfu a nyní předkládám dalších deset let, které jsou méně o zdravotnictví a finančních problémech, zato více o místním školství a cestování po Řecku. Bylo pro mě příjemné pohroužit se v obtížné koronavirové situaci do vzpomínek mého obyčejného i neobyčejného života.

Roztříštěná městským ruchem a nemožností najít cestu životem, jsem se ocitla na osamocené španělské usedlosti, kde se mi trpělivými přáteli staly nekonečné sady olivovníků a především stádo dvaceti nádherných a hrdých koní. Konečně jsem měla klid na introspekci a s teplým jižanským sluncem proudila i naděje, že se jednou odrazím ode dna a budu moci začít znovu. Zkušenost prožité harmonie se obtiskla do mé duše navždy. Jestli to ale bude stačit k udržení rovnováhy při setkání se syrovou realitou, jsem se ptát neodvažovala. Stejně mě doběhne nebo… Kniha o hledání pravdy, lásky, svého skutečného místa a vnitřní síly pro život. A také o rozhodnutích, která okamžikem kdy padnou, se stávají jen dalšími kroky, mizícími pod prachem písku v minulosti.

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino zrozená z modliteb, úliteb, krajino vždy znovu nalezená jako dar jiskřivé, zvonivé Plnosti, do Časů smířlivě rozbalená.

Když projíždíte Zambií, u vjezdu do každého města nebo městečka je velká plechová cedule s nápisem: „Jedli jste dnes? Poděkujte farmářům.“ Jak prosté, ale všeříkající. Petr veterinaří v Africe přes 10 let. V zemi obrovské rozlohy, špatných silnic, na kterých si v noci hoví skot i volně žijící velká zvířata a auta jezdí převážně neosvětlená a zásadně vlevo, v zemi, kde je obrácené všechno včetně noční oblohy. V zemi nebezpečných chorob a špatné dostupnosti léků, kde čas běží jinak a noc kypí koncertem zvuků, které jinde neuslyšíte. Hned při první návštěvě onemocněl „nemocí Afriky“ a to srdeční pouto už nedokázal zlomit. Petr vypráví o pozadí známých i neznámých onemocnění, historických faktech, přírodních zákonitostech a zajímavostech, afrických specifikách i o mentalitě místních lidí. Proč jsou největšími nepřáteli veterináře v Africe hmyz a dráty? Jaké je najednou zjistit, že se díváte do očí smrti? A kam zmizeli všichni stateční nositelé titulu Evropan? Afrika, jakou sami nikdy neuvidíte.

Kdyby se autor odvážil parafrázovat jednoho z našich největších povídkářů, nazval by asi tento soubor vyprávění Povídky ze všech kapes. Vždyť jedna z povídek je vytažená z kapsy od oleje umaštěných krátkých kalhot jedenáctiletého kluka, kterému zlá doba na dlouhá léta vzala rodiče i krásné dětství, které až do té doby prožíval. Jiná byla schovaná v kapse domácky vyrobených džínů, které vyučenému puberťákovi ušil soused a zaplatil otec, který se právě vrátil z vězení. Knížka obsahuje i povídku ukrytou v kapse prvního tmavého obleku, ve kterém osmnáctiletý mladík na večerním gymnáziu skládal za velikých potíží, způsobených nepříznivým kádrovým posudkem, zkoušku dospělosti. Pět povídek nosil hrdina našeho vyprávění dva roky po kapsách naftou prosáklé uniformy šoféra pomocných technických praporů, krátce PTP, kdy jeho velitel kapitán Vasil oslovoval všecky podřízené vojáky, a nejenom je, namísto soudruh, zkurveněc. A kdybychom obrátili naruby jednu z posledních kapes, našli bychom v ní určitě psí známku z roku 2005 a snítku alpské protěže. Společným jmenovatelem všech uvedených bylo to, že kromě povídek se v nich už moc nenacházelo. Byly to doby, které byly bohaté hlavně svým mládím. Jan Hlach si zůstává věrný a vypráví břitkým a zábavným stylem, nepostrádajícím ostrovtipu, příběhy protkané historkami někdy připomínajícími Haškovy humoresky. Jeho texty jsou nejen humorným, ale v případě těch z doby poúnorové i varovným svědectvím pro všechny, kdo by měli snahu tleskat samozvaným mocipánům. Tomáš Mertl

Vrchní inspektor Rudolf Trnička přijíždí s kolegou do malé obce vyřešit případ rodiny rozkrádající obecní majetek. Během prohlídky místního zámku však bezděčně urazí zakletého hraběte Vratislava Bludníka a vytvoří si tím soupeře mnohem nebezpečnějšího, a to nejen proto, že si dokáže vytvořit z lidí věrné sluhy i proti jejich vůli. Inspektor Trnička s přáteli se ocitají v pasti a půlnoc se blíží. Dokáží uniknout hraběti lačnícímu po jejich krvi, aby mohli dokončit své poslání a bylo učiněno zadost pozemské spravedlnosti?