Kniha Zlín strana 27 z 88

Edinburgh se stává evropskou metropolí hrůzy. Uprostřed hudebního festivalu rozetne ostrá čepel břicho charitativnímu pracovníkovi. V mnohatisícovém davu si vraha nikdo nevšimne. Nedlouho poté je na dně popelnice nalezena učitelka z mateřské školky, uškrcená vlastní šálou. Policie nezná motiv a nemá ani žádné stopy – dokud se po městě nezačnou objevovat podezřelá graffiti. Vrah jimi totiž oznamuje svou další kořist... a čím je nevinnější, tím lépe.

Kniha nazvaná podle posledních slov Rudolfa Slánského před popravou detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, věnuje se se zejména procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským. Díky možnostem přístupu do archivů KSČ se stal autor jedním z nemnoha historiků přesně obeznámených s temným pozadím politiky KSČ v prvních poúnorových letech a jeho knihy patří stále k zásadním pramenům.

Kniha s posledními slovy Rudolfa Slánského před popravou v názvu detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, zejména s tzv. „protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským“. Díky svým možnostem přístupu do archivů KSČ se stal autor jedním z nemnoha historiků přesně obeznámených s temným pozadím politiky KSČ na v prvních poúnorových letech a jeho knihy patří stále k zásadním pramenům. Od prvního vydání knihy o přízračných mechanismech přípravy monstrprocesů, o velmi důmyslné manipulaci s lidmi, o zákulisí vnitrostranických bojů a o dokladech známého pořekadla, že revoluce nakonec požírá své děti, sice uplynulo již několik desetiletí, ale text je stále živý a sdělný. A to zejména v době, kdy se bohužel občas relativizuje etický odkaz historie, mluví se o tzv. „demokratickém komunismu“ a popírají sama dějinná fakta. „Jak prohlásíte lidově demokratickou republiku diktaturou proletariátu, tak je to diktatura. A každá diktatura je tvrdá, nesmlouvavá a s nástupem diktatury proletariátu začíná ta vlna nezákonnosti, která se potom stala typickým rysem poúnorových let. Masová nezákonnost… A masová nezákonnost si nevybírá. Nakonec postihuje i ty, kteří ji začínali dělat.“ Karel Kaplan

Na okraji Edinburghu je nalezeno pohozené dívčí tělo s vyřezanými kusy kůže. Když později inspektor Luc Callanach objeví vedle opuštěného kojence strašidelnou postavičku, pochopí princip zvrácené hry: vrah bere materiál na panenky z těla svých obětí. Navíc někdo drogově závislým v bezvědomí vyřezává do tváře písmeno Z. Jde o stejného pachatele? Luc a jeho kolegyně Ava musí vypátrat zabijáka dřív, než udeří znovu – stihnou to, nebo už je příliš pozdě?

Na okraji Edinburghu je nalezeno pohozené dívčí tělo s vyřezanými kusy kůže. Když později inspektor Luc Callanach objeví vedle opuštěného kojence strašidelnou postavičku, pochopí princip zvrácené hry: vrah bere materiál na panenky z těla svých obětí. Navíc někdo drogově závislým v bezvědomí vyřezává do tváře písmeno Z. Jde o stejného pachatele? Luc a jeho kolegyně Ava musí vypátrat zabijáka dřív, než udeří znovu – stihnou to, nebo už je příliš pozdě?

Třetí svazek souborného beletristického díla H. P. Lovecrafta obsahuje povídky a romány z let 1926-1930, z autorova nejproduktivnějšího období. Příběh Případ Charlese Dextera Warda, je přibližně v polovině přerušen, aby si i dnešní Lovecraftův obdivovatel mohl vychutnat rozpoložení čtenáře magazínu Weird Tales v roce 1941, který tehdy našel román rovněž rozdělený do dvou čísel a musel si celé dva měsíce počkat na pokračování

Mihrigül Tursunová se stala jednou z obětí čínských snah o totální asimilaci ujgurské menšiny. Prošla si takzvanými převýchovnými tábory, ve kterých zažila nepopsatelné hrůzy. Během doby strávené za mřížemi navíc zemřel jeden z jejích synů. Přestože i v exilu čelí výhrůžkám, našla v sobě odvahu promluvit o tom, co všechno musejí Ujguři v Číně snášet. Její svědectví přibližuje čtenářům osudy lidí, které jinak zůstávají skryty za zprávami z daleké Číny.

Mihrigül Tursunová se stala jednou z obětí čínských snah o totální asimilaci ujgurské menšiny. Prošla si takzvanými převýchovnými tábory, ve kterých zažila nepopsatelné hrůzy. Během doby strávené za mřížemi navíc zemřel jeden z jejích synů. Přestože i v exilu čelí výhrůžkám, našla v sobě odvahu promluvit o tom, co všechno musejí Ujguři v Číně snášet. Její svědectví přibližuje čtenářům osudy lidí, které jinak zůstávají skryty za zprávami z daleké Číny.

Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury kosmického děsu, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.

V druhém svazku Lovecraftových sebraných spisů sledujeme pozoruhodný vývoj génia fantastické literatury. Lovecraft pro sebe objevuje kouzlo zapomenutých měst, očarovaných pradávným kouzlem, kouzlo zaniklých civilizací stihnutých kletbou bohů starších než svět. Zároveň autor kolem čtenáře stále jemněji osnuje síť strachu ve skvělých povídkách, jako např. Hudba Ericha Zanna, Ohař, Krysy ve zdech,

Hodiny Posledního soudu ukazují, kolik času zbývá světu do katastrofické půlnoci, možné globální pohromy. Od roku 1947, tedy téměř od počátku atomového věku, je tento symbol průběžně aktualizován. V dramatickém 20. století, jímž se prolíná příběh boje mezi demokracií a diktaturou, bylo lidstvo nejblíže zkáze na vrcholu studené války v roce 1953, tehdy zbývaly do konce světa 2 minuty. Naopak nejdále v roce 1991, kdy ručička ukazovala celých 17 minut do atomové půlnoci.

Hodiny posledního soudu ukazují, kolik času zbývá světu do katastrofické půlnoci – možné globální pohromy. Od roku 1947, tedy téměř od počátku atomového věku, je tento symbol průběžně aktualizován redakcí časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. O umístění ručičky na hodinách rozhoduje výbor složený z odborníků na fyziku, ekologů a nositelů Nobelových cen. V dramatickém 20. století, jímž se prolíná příběh boje mezi demokracií a diktaturou, bylo lidstvo nejblíže zkáze na vrcholu studené války v roce 1953. Tehdy do pomyslného konce světa zbývaly jen dvě minuty. Naopak nejdále v roce 1991, kdy ručička ukazovala celých 17 minut do atomové půlnoci. Ve 21. století hodiny reflektují také nebezpečí plynoucí z klimatické změny a nového vývoje v oblasti biologie a technologií, který může lidstvu způsobit nenapravitelné škody. Autor svým pronikavým pohledem a na základě bádání v archivech tajných služeb odkrývá zákulisí nejkritičtějších okamžiků moderní historie a zároveň bourá zavedené mýty a poukazuje na paradoxy dějin. Lidstvo nebylo na pokraji katastrofy např. jen v roce 1962, kdy sovětské rakety tajně dopravené na Kubu přímo ohrožovaly americké území, nebo ve chvíli, kdy ostražitý Jurij Andropov instaloval jaderné zbraně přímo v srdci Evropy a téměř sahal na atomový knoflík, ale také v nesčetných okamžicích lidských omylů a technických selhání. Když se dozvídáme o přiznaných či donedávna utajených jaderných haváriích a nebezpečích havárií, zjišťujeme, že osud lidstva mnohdy visel opravdu na vlásku, a je až s podivem, že naše civilizace ještě existuje. Ale i během četby této knihy se můžeme pobavit – např. když čteme o Billu Clintonovi nebo François Mitterrandovi, kteří byli schopni zapomenout atomové kódy v kapse saka, či snad dokonce županu.

Svérázné Eleanor je jedno, co si o ní kdo myslí. Vystudovala literaturu, ale pracuje jako účetní. Miluje křížovky, po Glasgow chodí s taškou na kolečkách a víkendy tráví se svou jedinou kamarádkou – vodkou. Když pozná Raymonda, má ho jen za otravného kolegu. Mnohem víc ji zajímá místní zpěvák, se kterým si plánuje budoucnost. Co na tom, že on o její existenci nemá ani ponětí. Eleanořině cestě za štěstím se budete smát, i když k smíchu vlastně není.

Tokijská kavárna Funiculi funicula není jediným podnikem v Japonsku, kde lze cestovat časem. V kavárně Dona dona ve městě Hakodate, kterou provozuje matka majitele tokijské kavárny Nagareho, je také možné vrátit se do minulosti nebo navštívit budoucnost. Pravidla tu platí stejná: do jiné doby můžete jen na tak dlouho, než vystydne káva. Ani tentokrát čtyři protagonisté realitu změnit nedokážou, mohou ale změnit svůj pohled na život – a tím i vlastní budoucnost. Příběh první Dcera, která nedokázala říct K čertu s vámi! Příběh druhý Komik, který se nedokázal zeptat Jsi šťastná? Příběh třetí Mladší sestra, která nedokázala říct Promiň. Příběh čtvrtý Mladík, který nedokázal říct Mám tě rád. Kdybyste se mohli vrátit do minulosti, s kým byste se chtěli setkat vy?

Žena na prahu dospělosti se snaží vyjádřit hrůzu a násilí, které vnímá kolem sebe. Mladá matka se chce postarat o své dítě, ale nedokáže se odpoutat od jeho tyranského otce. Lékařka po úspěšné praxi odchází do důchodu. Postarší sestry se musejí vyrovnat se smrtí své matky. Hannah Vincentová ve svých povídkách líčí osudy žen, které se vyrovnávají s požadavky společnosti, mužů, svých bližních i vlastního těla. Která z nich nakonec získá titul Ženy roku?

Tokijská kavárna Funiculi funicula není jediným podnikem v Japonsku, kde lze cestovat časem. V kavárně Dona dona ve městě Hakodate, kterou provozuje matka majitele tokijské kavárny Nagareho, je také možné vrátit se do minulosti nebo navštívit budoucnost. Pravidla tu platí stejná: do jiné doby můžete jen na tak dlouho, než vystydne káva. Ani tentokrát čtyři protagonisté realitu změnit nedokážou, mohou ale změnit svůj pohled na život – a tím i vlastní budoucnost.