Kniha Zlín strana 88 z 88

Příběh faráře, jenž vzpomíná na ideály svého mládí, které jsou nenávratně pryč, zatímco se v jeho blízkosti začíná strhávat náboženská válka. Je to román o umění a politice, lásce, samotě, změnách a o tom, jaký život dnes lidé vedou. Kniha byla nominována na prestižní Bookerovu cenu.

Básnická sbírka.

Prózy Zdeňka Zapletala (1951) seřazené do tohoto svazku přinášejí odpověď těm, kdo se ptají, co se to s nimi za posledních zhruba třicet let v naší společnosti vlastně stalo. Sen na konci rána vyšel sice v roce 1988, ale na konci textu čteme datum a místo vzniku: 1981 Gottwaldov. Letargickou atmosféru bezradnosti, ve které odcházel reálný socialismus, pociťoval autor velmi intenzivně a dokázal zachytit, jak se v ní rozkládaly lidské vztahy a slova ztrácela význam. Kobova garáž z roku 1992 vypráví o tom, jak obyčejní lidé prožívali čas, kdy se z Gottwaldova stával zase Zlín. Zapletal však nepíše žádnou obecní kroniku, splétá osudy svých hrdinů v román o erotických kolapsech, zalidněných náměstích, cizích bytech k milování, pasťácích a sirých ubytovnách pro osamělce. Zobrazuje sílu lidské slabosti žít. Andělé a Démoni (1996) se vydávají do otevřeného světa a svěřují se s tím, jak si v něm autorova generace mohla konečně začít plnit mladické sny a čím za to zaplatila. Jaké to bylo ocitnout se najednou v San Francisku od mládí vyhlíženém? Jak to vypadá, když na vás zničehonic sáhne smrt? Jde tu o autobiografičnost málo skrývanou, snad proto že příliš hořkou.

Vítr proměnlivých směrů je výběrem povídek z knihy lotyšské spisovatelky Ingy Abele Sniega laika piezimes (Poznámky z doby sněhu), oceněné roku 2004 lotyšskou Výroční cenou za literaturu. Pro autorku je charakteristický vytříbený jazyk, cit pro atmosféru, drobnokresbu detailů všedního dne i přírody a hluboká empatie. Její povídky jsou křehké a silné zároveň, za zdánlivě prostým hlavním dějem se skrývá bohatý a barvitý svět plný silných osobních příběhů, vzpomínek a přání konfrontovaných s vlastní vnitřní i současnou lotyšskou realitou. Jaká je ve skutečnosti ta domněle šťastná rodinka z Rigy, která vyvezla jednoho dne dědu k moři? Co všechno vyjde najevo, když se jedna mladá, úspěšná a bohatá slečna z Rigy rozhodne strávit za každou cenu Silvestra se svým přítelem na chalupě na venkově? A co, když se dvě mladé, úspěšné a bohaté dívky ocitnou v sauně na chudém předměstí, kde jedna z nich vyrůstala? Všechno vždycky nabere jiný směr, než zúčastnění předpokládali…

Než John toho rána vyrazil, vzal si na sebe novou teplákovou soupravu a nové běžecké boty, Karin dostala mobil s dobíjecí kartou. Oděv i hovory, co nejdou vystopovat. Řekl „uvidíme se brzy,“ neřekl však kdy. Všichni, kteří byli před ním, tvrdili, že se o ni postarají, ale on jí koupil dům jako hrad. Tam na něj čeká a nemá dovoleno vycházet ven, zatímco on je zase venku „za prací“. Co ji přitahuje na muži, jehož denním chlebem je násilí a zločin? Zatímco její přítelkyně se chtějí bavit, ona přemýšlí o tom, co jí žene, jakou cenu musí za vše platit a jestli se rozhodla skutečně správně. Střípky okolního světa jí připomínají, jaké to mohlo být. Gangsterova přítelkyně je zajímavá kniha z mnoha důvodů. Popisuje život v mezidobí, život nežitý skutečně naplno. Karin tráví mnoho času přemýšlením – o Johnovi, o svém dřívějším životě, o tom, jak dobrovolné bylo její rozhodnutí. Bylo opravdu dobrovolné? Styl i tón vyprávění jsou sice umírněné, pod povrchem to ale vře. Zlost se ven nedostane, pocity se nedávají na odiv, vše musí zůstat v tajnosti, jde o to neztratit tvář. Karininy přítelkyně nejsou zvlášť sympatické, ale jejich podobně smutný úděl vzbuzuje soucit. Ani ony nemají na výběr. Největší oporu tak Karin nachází v manželce hlavního hrdiny Scorseseho filmu Mafiáni, Karen, se kterou se neustále srovnává a jíž bere jako svůj vzor.