Kniha Zlín strana 86 z 87

Legendami o záhadné smrti opředený Orfeus pražské šedé zóny normalizačních let - Bořivoj Kopic je dostupný vydanými knihami básní, ale v naší knížce vyplňujeme místa, která ho činila jednak tajemným a jednak opomíjeným - soustřeďujeme verše mladistvé, dále verše do publikovaných knih nezahrnuté samým básníkem pro jejich erotickou - tehdy nepřijatelnou - otevřenost, přes samotným básníkem k vydání připravenou a tudíž celistvou knížku básní - podle které nazýváme celou knihu - Bakelitový svět, až po verše psané těsně před násilnou smrtí. Druhým oddílem jsou nikdy ( až na několik časopiseckých otištění) nepublikované deníky přinášející nijak nezastíraný vhled do básníkova jinak přísně střeženého soukromí, do jeho bolestí a úzkostlivých stavů.Kniha tímto způsobem poskytuje možnost seznámit se s básníkem jinak než mohl,a než chtěl on sám, učinit ve své době.

Vodácký tábor ve Švédsku. Všichni, kteří zde pracují, nějak poznamenala změna režimu - hledají práci, dobrodružství, neláká je život v konzumní společnosti. Jsou drsní stejně jako okolní příroda, jež zněžní jen v určitých odstínech vzduchu. Hledají únik v

Autor popisuje v devíti povídkách devět různých životních období hlavního hrdiny.Svým sebeironizujícím stylem přesně a vtipně glosuje současnou situaci na Slovensku, slasti i strasti “obyčejného člověka”, trapasy, nejistoty, zbytečnosti i malá vítězství.T

Prózy Zdeňka Zapletala (1951) seřazené do tohoto svazku přinášejí odpověď těm, kdo se ptají, co se to s nimi za posledních zhruba třicet let v naší společnosti vlastně stalo. Sen na konci rána vyšel sice v roce 1988, ale na konci textu čteme datum a místo vzniku: 1981 Gottwaldov. Letargickou atmosféru bezradnosti, ve které odcházel reálný socialismus, pociťoval autor velmi intenzivně a dokázal zachytit, jak se v ní rozkládaly lidské vztahy a slova ztrácela význam. Kobova garáž z roku 1992 vypráví o tom, jak obyčejní lidé prožívali čas, kdy se z Gottwaldova stával zase Zlín. Zapletal však nepíše žádnou obecní kroniku, splétá osudy svých hrdinů v román o erotických kolapsech, zalidněných náměstích, cizích bytech k milování, pasťácích a sirých ubytovnách pro osamělce. Zobrazuje sílu lidské slabosti žít. Andělé a Démoni (1996) se vydávají do otevřeného světa a svěřují se s tím, jak si v něm autorova generace mohla konečně začít plnit mladické sny a čím za to zaplatila. Jaké to bylo ocitnout se najednou v San Francisku od mládí vyhlíženém? Jak to vypadá, když na vás zničehonic sáhne smrt? Jde tu o autobiografičnost málo skrývanou, snad proto že příliš hořkou.

Architektura štěstí je jednou z "knih života", kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevřít jim oči v jejich vnímání. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je prostředí, v němž žijeme - ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Přesto bývá zájem o architekturu a design často odbýván jako frivolní až požitkářský. Architektura štěstí začíná od myšlenky, že to kde jsme, může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být - a argumentuje tím, že je úkolem architektury je, aby nám stále a výmluvně připomínala náš vlastní potenciál. I když se mnoho architektů úplně vyhýbá diskuzi krásy, tato kniha se točí kolem velmi široké a naivní otázky "Co je krásná budova?" Najít odpověď se rovná výpravě do filozofie a psychologie architektury a cílem je změnit náš pohled na naše domovy, ulice i na sebe sama.

Poprask na valašském maloměstě způsobí jeden trýzněný, bezmocný holub. Reakce na jeho bezeslovné utrpení ostře nasvítí povahy protagonistů příběhu, lidí, které dnes a denně potkáváme, s nimiž společně jíme své denní menu. U našich prapodivně prostřených stolů se začasté podává bezohledná manipulace s lidským svědomím, a to dokonce úředně potvrzená. Oba hlavní hrdinové se jí ale snaží čelit - i kdyby se tak měli zbavit jedinečné, lákavé a možná poslední příležitosti prožít svůj příběh slastného okouzlení.

V humorném románu o neurotické pokojské se sklony k voyeuristickému pozorování hostů zpod postelí se Markus Orths dotýká problémů v mezilidské komunikaci. Konkrétně jde o neshody mezi matkou a dcerou a o problém existence, která téměř postrádá smysl, když se uplatňuje pouze v prožívání cizích životů a osudů.

Ve své knize navazuje Armin-Müller Stahl na to nejlepší a nejkultivovanější z tradice evropského románu. Hannah je knihou, která se čte jedním dechem. Je o hledání okamžiku-rozhodnutí, které všem protagonistům dokázalo ve vteřině ovlivnit celý život. O neviditelných mezilidských závislostech, které se mezi vztahy nepozorovaně vkrádají a zasahují do osudů jiných, o lidech a poutech, které si během života vypěstujeme. O nevyhnutelném poznání toho, že někdy je lepší hledání vzdát a odejít a o umění udělat to, které si každý osvojujeme po svém, bolestně a nepřenositelně. Armin Müller-Stahl, narozený roku 1930 v Tilsitu, není pouze jedním z nejúspěšnějších německých herců, kteří se významně prosadili v zahraničí, ale také houslistou, malířem a spisovatelem. Za roli extrémně ctižádostivého otce klavíristy Davida Helfgotta ve filmu Shine získal v roce 1996 Oskara. Mnozí si jistě vzpomenou i na taxikáře z Jarmuschova filmu Noc na Zemi. Z jeho nejvýznamnějších titulů, které vyšly knižně, můžeme zmínit: „Verordneter Sontag“ („Nařízená neděle“, 1981), „Unterwegs nach Hause“ („Cestou domů“, 1997), „In Gedanken an Marie Louise. Eine Liebesgeschichte“ („Vzpomínky na Marii Louisu. Milostný příběh“, 1998), „Hannah“, 2004 a „Venice. Ein amerikanisches Tagebuch“ („Venice. Americký deník“, 2005). Hannah je zatím jeho jediným dílem, které vychází v češtině.

Horké léto na irském venkově počátkem osmdesátých let. Otec odveze děvčátko k neznámé manželské dvojici na přímořskou farmu a odjede, aniž by jí řekl, kdy se pro ni vrátí. Týdny běží a dítě zažívá dosud nepoznanou laskavost a péči a uvyká uspořádanému životu v harmonickém prostředí, kde nejsou žádná tajemství. Až jedno vyjde najevo... Podmanivý příběh vzácné citové hloubky, viděný očima dítěte, je další ukázkou jedinečného umění mistryně povídkové formy. br> Claire Keeganová (1968) vyrostla v početné katolické rodině na farmě v jihovýchodním Irsku. V sedmnácti letech odešla do USA, kde v New Orleansu vystudovala anglistiku a politologii. Literatuře se začala věnovat až po návratu do Irska v polovině devadesátých let. Její pozoruhodný talent jí přinesl množství literárních cen a dnes její povídky patří ke špičce současné irské literatury. Prosadila se hned první sbírkou povídek Antarktida (Antarctica, 1999), která byla odměněna cenou Rooney Prize za nejlepší irskou knihu roku a setkala se s okamžitým čtenářským úspěchem. Většina povídek druhé sbírky Modrá pole (Walk the Blue Fields 2007, česky Kniha Zlín 2009), která získala Edge Hill Prize za nejlepší sbírku povídek na britských ostrovech, se odehrává na irském venkově. Do prostředí svého dětství se autorka vrací i v nejnovějším díle Třetí světlo (Foster, 2010), publikovaném samostatně jako novela. Žije na samotě v hrabství Leitrim a kromě psaní se věnuje pedagogické činnosti.

Kniha Na jedno u Šivů je básnickým deníkem z autorových dvou cest do Indie, které podnikl v letech 2005 a 2007. V básních a krátkých prózách, které mohou být i jakýmisi drobnými obrazovými klipy či diapozitivy, se odráží jeho setkání s lidmi na rušné ulic

Poprask na valašském maloměstě způsobí jeden trýzněný, bezmocný holub. Reakce na jeho bezeslovné utrpení ostře nasvítí povahy protagonistů příběhu, lidí, které dnes a denně potkáváme, s nimiž společně jíme své denní menu. U našich prapodivně prostřených stolů se začasté podává bezohledná manipulace s lidským svědomím, a to dokonce úředně potvrzená. Oba hlavní hrdinové se jí ale snaží čelit - i kdyby se tak měli zbavit jedinečné, lákavé a možná poslední příležitosti prožít svůj příběh slastného okouzlení.

Není ve slovenské literatuře mnoho spisovatelů, na jejichž novou knihu by někdo skutečně netrpělivě čekal. Dost často se knihy nemůže dočkat jenom samotný autor, případně jeho hrdí příbuzní. Pavel Vilikovský je jiný případ. Na každou jeho knihu čeká dost

Básnická sbírka.

Kniha o rodině, která za svobodou utekla z diktátorského Rumunska na Západ. Z pohledu dítěte popisuje život v cirkusové manéži, v maringotkách, v hotelích a levných varieté. Nemožnost sblížit se s okolím a konečně rozpad rodiny. Umírání, zkušenost s odciz

Příběh faráře, jenž vzpomíná na ideály svého mládí, které jsou nenávratně pryč, zatímco se v jeho blízkosti začíná strhávat náboženská válka. Je to román o umění a politice, lásce, samotě, změnách a o tom, jaký život dnes lidé vedou. Kniha byla nominována na prestižní Bookerovu cenu.

Vítr proměnlivých směrů je výběrem povídek z knihy lotyšské spisovatelky Ingy Abele Sniega laika piezimes (Poznámky z doby sněhu), oceněné roku 2004 lotyšskou Výroční cenou za literaturu. Pro autorku je charakteristický vytříbený jazyk, cit pro atmosféru, drobnokresbu detailů všedního dne i přírody a hluboká empatie. Její povídky jsou křehké a silné zároveň, za zdánlivě prostým hlavním dějem se skrývá bohatý a barvitý svět plný silných osobních příběhů, vzpomínek a přání konfrontovaných s vlastní vnitřní i současnou lotyšskou realitou. Jaká je ve skutečnosti ta domněle šťastná rodinka z Rigy, která vyvezla jednoho dne dědu k moři? Co všechno vyjde najevo, když se jedna mladá, úspěšná a bohatá slečna z Rigy rozhodne strávit za každou cenu Silvestra se svým přítelem na chalupě na venkově? A co, když se dvě mladé, úspěšné a bohaté dívky ocitnou v sauně na chudém předměstí, kde jedna z nich vyrůstala? Všechno vždycky nabere jiný směr, než zúčastnění předpokládali…