Metafora strana 55 z 69

Podle posledních vědeckých výzkumů má pravidelná duchovní reflexe přímý vliv na mozek. To ale není zdaleka všechno, protože kromě toho v něm může přímo vytvářet nové nervové dráhy – nové „cesty“! Psycholožka Thérese Jacobs-Stewartová ve své knize unikátním způsobem spojuje vědecké poznání s duchovními naukami, což v dnešním světě vědy vůbec není obvyklé. Nejenže vysvětlí, jak se to má s lidskými emocemi, ale –- což je ještě důležitější –- ukáže, jak můžeme každý den sklízet plody správného užívání vlastního mozku. Nabízí nám dvacet cvičení založených na tibetských postupech tong-len, indické tantrické sebekázni, křesťanské kontemplaci a dalších naukách, díky nimž můžeme vylepšit své vztahy k ostatním lidem, rozvinout v sobě vůdčí schopnosti a čelit každodenním frustracím. „Paní Jacobs-Stewartová svou knihou doslova prošlapává novou cestu, jež zkoumá duchovní rozměry emoční inteligence... Nabízí moudré a současně praktické rady pro všechny hledače spirituality,“ vyslovil se s uznáním Daniel Goleman, autor populární knihy Emoční inteligence.

To už se pro mě nehodí! Na tohle jsem moc stará! Takovéhle věci babičky přece nedělají! Taky se občas přistihnete, jak pronášíte něco podobného? Pak je ovšem nejvyšší čas s tím přestat. Babička už totiž dávno neznamená shrbenou stařenku s šedinami a hůlčičkou, ale daleko spíš šarmantní dámu s účesem od kadeřníka, která si občas zajde do fitcentra.

To všechno můžete mít. Cokoli si usmyslíte, můžete také USKUTEČNIT. Tu neuvěřitelnou, netušenou a nesmírně mocnou sílu schopnou doslova měnit svět má totiž každý z nás ve své vlastní hlavě. Nevěříte? Jmenuje se MYŠLENKA. Stačí ji jenom začít používat. Jak ale na to a jak to vlastně funguje? To vám srozumitelně vyloží a krok za krokem vás povede autorka téhle neobyčejné knížky, založené na nejnovějších poznatcích o kvantové fyzice a lidské mysli. Přesvědčovat vás nemusí. Přesvědčíte se sami. Všechny návody a techniky si snadno vyzkoušíte v praxi. "Jsme takoví, jaké jsou naše myšlenky," prohlašuje Barbara Berger. "Co si do života přivoláme, to máme." Kdo nevěří, ať to zkusí. Je to přece jen na nás…

Těhotenství je bezpochyby jedním z emocionálně nejbohatších období života ženy. Současně je však dobou, kdy každá nastávající maminka víc než kdy jindy ocení pomoc a podporu. A takovým malým pomocníkem se může stát i naše knížka. Množství užitečných informací je doplněno zábavnými ilustracemi, ale nechybějí ani tabulky údajů, podrobný popis vývoje plodu v děloze, dobré rady ohledně výživy, kondice a samotného porodu. Dozvíte se také, kdy a proti čemu očkovat a najdete zde i místo na vlepení prvního ultrazvukového snímku očekávaného potomka Důležitou část tvoří těhotenský kalendář - devět měsíců den po dni -, do něhož si můžete zapisovat poznámky i postřehy, takže se knížka stane vaším skutečným a jedinečným soukromým deníkem.

Všichni víme, kdo byli Manet, Cézanne, Renoir nebo Degas, ale jen málokdo ví, jací to byli lidé, jak žili, koho milovali... Autorka téhle nanejvýš zajímavé knížky se toho úkolu ujala, a přestože jde o literaturu faktu, rovnýma nohama se ocitneme v Paříži 19. století. Na trůně dosud sedí císař Napoleon III. a první mladí malíři se ucházejí o přijetí do prestižních ateliérů. Barvitě a poutavě - právě jako na impresionistickém plátně - se před námi odvíjejí jejich spletité a často nelehké osudy. Tehdejší společnost nebyla na připravená na portréty pijáků, pradlen či dámiček polosvěta a své zklamání jim splácela opovržením. Nechme se tedy pozvat do Pařížské opery, kde Degas v šeru skicuje své baletky, do proslulé tančírny v Moulin de la Galette, kde v ryku hudby maluje mistr Renoir, k Édouardu Manetovi, který právě čelí zdrcující kritice za svou "nemravnou" snídani v trávě...

Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách uvízla galéra, která připlula neznámo odkud. Dante loď prozkoumá a na palubě a v podpalubí objeví na sto mrtvých lidských těl a mezi nimi neznámý rozbitý přístroj. Ten se potom stává ústředním bodem děje a příčinou dalších násilných úmrtí. Vzápětí je zavražděn Guido Bigarelli, architekt císaře Federika II. (jinak též Fridricha II. z dynastie Štaufů), který je již padesát let mrtev (1194-1250). Bigarelli kdysi na Federikův příkaz postavil za městem tajemný hrad Castel del Monte, a Dante se postupně dozvídá, jak jeho podivná, osmiúhelníková architektura souvisí s přístrojem nalezeným na galéře. Pátrá, vyšetřuje, vyptává se svědků dávných časů a zjišťuje, že přístroj nejspíš představuje bájný císařův poklad; nejsou jím tedy hromady zlata a diamantů, jak se dosud soudilo, nýbrž tajuplný mechanizmus, kterým lze podle počáteční informace "měřit hvězdy", podle dalších pak "měřit světlo". Řečeno jinak: pomocí přístroje je možno světlo soustředit a měřit jeho rychlost, podobně jako dnešním laserem. Na cestě za poznáním pravdy Danta Alighieriho pronásleduje kdosi neznámý, někdo, kdo chce pokračovat v díle Federika II. a dotáhnout jeho započatý objev do konce - aby jej zneužil ve svůj prospěch. Jeho rukou zahyne několik dalších lidí, kteří se rovněž věnují pátrání, a ve vyvrcholení děje je málem zavražděn i sám Dante. Nakonec Dante vraha odhalí, avšak tento triumf mu nepřináší pocit vítězství, nýbrž trpkost z poznání, jak vrtkavé jsou lidské osudy. Záhady světla navazují na předchozí Leoniho knihu Záhady mozaiky, v níž Dante, rovněž v úřadu městského priora, odhaluje vraha slavného mozaikáře - a posléze původce celé série vražd - a setkává se s bizarními postavami, které později popíše v oddíle Peklo své Božské komedie. Roku 1300 mu však do okamžiku, kdy ji začne psát (a píše ji potom čtrnáct let), zbývá ještě celých sedm roků.