Mladá fronta strana 192 z 240

Třináct exekutorských příběhů sepsal Jiří Tůma na základě svých bohatých praktických zkušeností v této oblasti. Historky jsou často drsné a odhalují, kam až se může člověk vlastní vinou, neznalostí zákonů či nešťastnou náhodou dostat. Autor však nikoho neodsuzuje, naopak nabízí i jistou míru pochopení a soucitu. Především ale v závěru každé kapitoly čtenářům vysvětluje, ve kterém momentu udělal postižený osudovou chybu, a uvádí fígle, díky nimž je možné se exekutorským pastem vyhnout.

Václav Klaus – Stále na cestách je čtvrtým pokračováním čtenářsky úspěšné série cestovatelských zápisků významné osobnosti českého veřejného života a bývalého prezidenta republiky. Fenomén „zápisků z cest“ – cestopisných postřehů doplňovaných díky specifičnosti autorových cest unikátním politicko-společenským kontextem – vznikl z potřeby informovat veřejnost o zahraničních cestách prezidenta republiky. Zápisky si od té doby našly mezi čtenáři pevné místo. „Mnoho navštívených míst je opravdu krásných. Vysokohorská, totálně prázdná a turisticky nedotčená krajina Kavkazu nedaleko Soči, poušť a moře kolem marocké Dakhly, malebná jihofrancouzská oblast Cap Ferrat nedaleko Monte Carla, zádumčivá finská jezera v naprostém klidu severských lesů, starobylá, už před mnoha tisíciletími obydlená, na vysokém kopci nad mořem se nacházející sicilská Erice, atd. Snad něco z toho naznačí amatérsky dělané fotografie, kterých je v knížce poměrně velké množství.“

Příběh rodiny Emila Ludviga, jeho ženy Anny a dospívajících dětí Heleny a Richarda se odvíjí v předvečer druhé světové války na pražském předměstí v Libni. Rodina žije své životy v narůstajícím neklidu. Po propuknutí války se potýká tváří v tvář s absurdní skutečností nacistického konečného řešení. Skličující a ponižující protektorátní předpisy, kterými byli židé vyčleňováni z ostatní lidské pospolitosti, je zprvu napřimují a mobilizují spíše k tichému odporu, jenž je však na tak bezohlednou moc chabý a navíc se nesetkává s podporou okolí.  Zůstává jen hrdost a důstojnost ponižovaných, a rovněž naděje, která je neopouští ani ve chvílích, kdy se rodina přibližuje nejistotě, kroku do tmy. Dům vrácené ozvěny má silně autobiografické prvky. Je především holdem autorovu otci Emilu Lustigovi – strůjci rodinného štěstí –, který za nacistické okupace českých zemí vede boj o záchranu své nejbližší rodiny i svoji vlastní.

Nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem Osvětim (Auschwitz) prošlo během druhé světové války několik milionů lidí z celé Evropy. Nejméně 1,3 milionu z nich zde zemřelo. Z tohoto pekla na zemi se pokusilo utéct jen asi osm stovek vězňů.  A pouze 144 z nich se to prokazatelně podařilo. Jedním z nich byl Arnošt Rosin, židovský rodák ze slovenské Sniny, který z Osvětimi uprchl dramatickým způsobem v květnu 1944 s polským židem Czeslawem Mordowiczem. Rosinovo jméno po válce upadlo v zapomenutí, přitom ale právě jeho a Mordowiczovo svědectví zásadním způsobem potvrdilo a doplnilo proslulou zprávu jejich předchůdců Vrby a Wetzlera o zločinech páchaných nacisty v koncentračních táborech. V této bohatě ilustrované knize zkušeného autora literatury faktu, který se s Arnoštem Rosinem osobně znal, se strhující příběh jednoho z neprávem zapomenutých hrdinů holocaustu dočkal vůbec prvního uceleného zpracování.

Snad už příští rok vypukne na jižním Slovensku Malá dunajská válka. Do konfliktu mezi slovenskou domobranou a velkomaďarskými separatisty se zapojí také čeští dobrovolníci. Mnoho lidí, mezi nimi řezník ze Šamorína, olympionička z Nových Zámků a odborník na minová pole z Novák, bude postaveno před volbu, zda se podílet na zabíjení, anebo ohrozit vlastní život. Krizi by mohl vyřešit snad jen zázrak, protože vojska Evropské unie stejně jako mírové sbory OSN přicházejí jako vždy pozdě…

Historie není jen soubor notoricky známých příběhů významných osobností. Ve skutečnosti se doslova hemží zapomenutými a neopěvovanými postavami, jejichž někdy plánované, někdy neúmyslné skutky měly dalekosáhlé následky. Osudy jiných statistů zase poznamenaly velké dějiny způsobem, že z toho jde hlava kolem. A pak tu jsou činy, za nimiž sice stojí proslulí velikáni, ale o kterých se v hodinách dějepisu z nejrůznějších důvodů neučí. O tom všem pojednává tato nesmírně zábavná publikace. Seznámíte se v ní kupříkladu s titulním Mussoliniho holičem, jenž znal nejostudnější tajemství svého vysoce postaveného zákazníka; s hercem a hlasatelem, který za druhé světové války podle všeho namluvil některé z nejslavnějších projevů Winstona Churchilla; se šťastlivcem, jenž přežil výbuchy atomových bomb v Hirošimě i Nagasaki; nebo třeba s vrahem muže, který spáchal atentát na prezidenta Lincolna. A tím to zdaleka nekončí! Vydejte se s námi do zákulisí novodobé historie a odhalte zcela nové stránky zdánlivě dobře známých událostí.

Málokteré jiné zvíře sehrálo tak významnou roli v kulturní historii lidstva jako vlk. Je opředen mnoha mýty, objevuje se v pověstech i pohádkách. Lidé se ho báli, proto ho pronásledovali a zabíjeli. Na druhé straně byl důležitou postavou indiánských legend, kde symbolizoval sílu, soudržnost a mystické schopnosti. Kdo chce vlky poznat pravdivě a do hloubky, musí k nim přistupovat bez předsudků, s velkou dávkou empatie a trpělivostí. Měl by pečlivě pozorovat chování vlčí smečky, snažit se pochopit její způsob života i důležitost ekologických vazeb. Tanja Askani to dokázala. Během své dlouholeté praxe se naučila plně porozumět těmto fascinujícím bytostem, respektovat jejich pravidla a navázat s nimi obdivuhodný vzájemný vztah. Odchovala pár desítek handicapovaných vlčích mláďat, s nimiž pak zůstává v každodenním kontaktu. Poznatky z její práce, které jsou průběžně zveřejňovány v médiích, významně korigují vžité mýty o tomto zvířeti a vzbuzují pozitivní zájem veřejnosti. Jelikož je zároveň vynikající fotografka, své publikace doplňuje unikátními momentkami ze života vlků. Kniha Vlčí stopy je autentickým vyprávěním autorky o jejím životě s vlky a podrobnostech ojedinělého, hlubokého vztahu. Podělí se s vámi o své dobrodružné příběhy, překvapivé zkušenosti a intenzivní emotivní zážitky.

David je náruživý čtenář a každý ví, že při čtení běží čas jinak. Zastavuje se, všelijak se kroutí a pak se klidně obrátí čelem vzad. Kocour Koniáš zálibu svého pána ve čtení zprvu s kočičím nezájmem přehlížel, jenže pak se sám mezi knihami ztratil. David stopuje kocoura a jeho stopy ho dovedou do mnoha českých a moravských knihoven. Jenže chlapec necestuje jen z Prahy do Brna, z Brna do Třeboně a z Třeboně do Podlažic, cestuje také časem, neboť knihovny jsou do sebe knihami zaklesnuté jako most, který spojuje přítomnost s minulostí.Na kocoura ztraceného mezi knihami se musí David vyptat těch nejpovolanějších – knihovníků. Pomůže mu snaživý knihovník Petra Voka či tajnůstkářský Václav Hanka z muzejní knihovny? A může vůbec věřit slovům uhrančivého Jiřího Mahena, knihovníka s černými kruhy pod očima?

Kosa je elegantní a vysoce účinný nástroj, který šetří přírodu, nezapáchá a nedělá příšerný hluk. Při každém sečení sekačkou nebo traktůrkem trávu rozemelete, vyženete nebo rovnou zabijete všechno živé, vytočíte odpočívající sousedy a rapidně si zkrátíte život. Třídíte odpad, kompostujete a chováte se ekologicky? Tak vyhoďte sekačky a protáhněte si ztuhlé tělo. Ideálně se hodí pro kosení dlouhé trávy v zahradě, sadu a těžko přístupných oblastech. Příručka kosení prostředkuje zahradníkům, majitelům rodinných domků a zemědělcům všechny důležité informace o tomto prastarém a nádherném způsobu sečení: od montáže kosy, přes správnou techniku, broušení, naklepávání až po správné ošetřování kosy. Kniha se také zabývá travinami a obilím, podrobně se probírají nejrůznější způsoby sušení a skladování sena.