Mladá fronta strana 73 z 281

Po mimořádném úspěchu českého vydání vzpomínek sovětského odstřelovačského esa Vasilije Zajceva přichází kniha, která nabízí podobně strhující pohled na boje na východní frontě, avšak tentokrát z perspektivy jednoho z nejlepších odstřelovačů německé armády, Josefa "Seppa" Allerbergera (1924-2010). Tento rodák ze Štýrska se v roce 1942 dobrovolně přihlásil do wehrmachtu a nejprve byl vycvičen jako střelec z kulometu. Se snajperským řemeslem se začal seznamovat po svém zranění v létě 1943. Během následujících tvrdých ústupových bojů se záhy stal druhým nejúspěšnějším odstřelovačem německé armády a posléze jedním z mála řadových vojáků, kteří byli vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže. Pro české čtenáře je tato nesmlouvavě otevřená a místy drastická memoárová publikace, kterou zpracoval německý odborník na historii odstřelovačství Albrecht Wacker, pozoruhodná tím, že strastiplná bojová cesta Seppa Allerbergera v závěru války krátce přivedla i na naše území.

Působivá satira o neobvyklé proměně David Kepesh, kterého Rothovi čtenáři už znají jako ústřední postavu románů Profesor touhy a Umírající zvíře, se poprvé objevil právě v této krátké novele Ňadro. Roth v ní vědomě vytvořil jakousi humornou moderní paralelu ke Kafkově Proměně. David Kepesh se těší z lásky půvabné, něžné a vnadami obdařené Claire, ale ze všeho nejvíc ho okouzlují její skvostná ňadra. Až je Kepeshovo tajné a nevyslovené přání, že by se vlastně rád stal jedním z těch nádherných dokonalých prsů, vyslyšeno a profesor literatury se jedné noci promění ve stoosmdesáticentimetrové ňadro vybavené mohutnou bradavkou, jež mu slouží jako jakýsi přírodní mikrofon a naslouchadlo současně. A příběh může začít…

Porodní asistentka Cecilie Lundová miluje svou práci v nemocnici, díky níž může být přítomna u jednoho z nejdramatičtějších okamžiků v lidském životě: u okamžiku zrození. V soukromém životě se má jako matka čtyř dětí co ohánět. Její manžel John pracuje jako fotograf a jejich manželství je vcelku šťastné, každodenní povinnosti kolem dětí však odsouvají romantiku na druhou kolej. Nicméně tenhle dobře známý svět pro Cecilii představuje jistotu. Takhle to vždycky bylo, a také to tak vždycky bude - nebo snad ne? Rodinný život však náhle naruší nečekaná událost, která způsobí, že trhliny v Ceciliině a Johnově manželství se začnou prohlubovat. Kolem celé rodiny se náhle stahuje síť nevysvětlitelných událostí a falešné hry. Není přitom jednoduché odhalit, kdo koho tady vlastně podvádí a kdo je naopak podváděný. Podváděná je první částí románové série s porodní asistentkou Cecilií Lundovou v hlavní roli.

Popisů krize dospívání najdeme v domácí i světové literatuře bezpočet. Autoři rozpomínající se ve zralém věku na tuhle etapu si leccos nevybaví a něco zas přikryjí nánosem sladké nostalgie. Povídkový debut Pavla Bušty je v uvedeném ohledu čestnou výjimkou: vzhledem k tomu, že jej začal psát na samém prahu plnoletosti, neměl se dnes devatenáctiletý autor nač rozpomínat.Petr, autorovo alter ego žijící na poklidném pražském předměstí, v sedmnácti příbězích upřímně a až klinicky přesně mapuje své fyzické a duševní zrání poznamenané konflikty s rodiči, učiteli, vrstevníky… i se sebou samým. Vyprávění postrádá obvyklý neduh teenagerských textů - nadutost, sebestřednost, neschopnost sebereflexe - a naopak srší vtipem a břitkou ironií. Puberťák s tváří zarudlou pučícím akné se v něm dokáže hlasitě vysmát i vlastním nezdarům, nad nimiž by jiní možná plakali.

Druhé vydání zábavného vyprávění Hany Parkánové-Whitton o prvních krůčcích v prostředí anglického venkova, kde našla před několika lety nový domov. Pro čtenáře se stejným kulturním zázemím bude nesporně zajímavé a překvapující, když se dočte o všech typických anglických tradicích a zvyklostech, které autorku navzdory její jazykové vybavenosti a zkušenostem zaskočily či šokovaly - počínaje svatbou, hledáním a zařizováním domu přes návštěvu kadeřníka po činnost v oblíbených charitativních spolcích. Díky jejímu postřehu a laskavému smyslu pro humor tak můžeme prožít nevšední situace a poznat pozoruhodné lidi i prostředí.

Napínavý příběh s kriminální zápletkou se odehrává v rozmezí několika dnů v kulisách sychravé podzimní Prahy. Právě zde se tragickým způsobem protnou osudy čtyř osob: bývalého policisty Mikuláše, jeho kolegy Valiho, pohřešovaného majitele loterijní firmy a neznámého muže v kapuci, jehož role je pro životy ostatních klíčová. Vše začíná nečekaným zmizením podnikatele, po jehož stopě se díky zveřejněné finanční pobídce okamžitě vydává nejen policie. Ačkoli pátrání zprvu vede jen k dalším a dalším otazníkům, postupně se jeho jednotlivé pramínky začínají slévat v jeden mohutný tok, který nakonec vyústí do děsivé scény, o níž ani jeden ze zúčastněných nestál… Autor, píšící pod pseudonymem, je bývalý kriminalista a jeho příběh je založený na reáliích policejní práce. Jako někdejší detektiv může čtenáře konfrontovat nejen s činy jednotlivých postav příběhu, ale též s postupy a metodami práce těch, jejichž úkolem je takové jednání mapovat a odhalovat.

Další z mistrovských děl drsné školy americké detektivky, další případ pro Phila Marlowa. Tentokrát si ho najal obchodník Derace Kingsley, aby pro něj vypátral jeho zmizelou ženu. Popsal ji jako mladou blondýnku, která je tak trochu živel - je totiž kleptomanka a nymfomanka. Ta měla odjet do Mexika s mladým gigolem Chrisem Laverym, s nímž chtěla začít nový život. Na Chrise narazí Marlowe bez potíží, ovšem bez paní Kingleyové. Během dvou dnů se objeví dvě mrtvá těla, případ se zamotává. Poradí si Marlowe i tentokrát?

Lehce absurdní povídky z pera Miloše Čermáka. Hrdinou každé z jedenácti povídek je osobnost české politické scény napříč názorovým spektrem, vyrovnávající se s více či méně reálnými událostmi. Příhody jsou stejně pestré jako politické názory a funkce hrdinů - od tajemné nemoci Ivana Langera přes zachránce pražských občanů Pavla Béma až k návštěvě zástupců mimozemské civilizace u Miloše Zemana. Každou z povídek doplňuje černobílá ilustrace Miloše Gasparoviče.

Žena, která po padesátce najde lásku, o níž snila od mládí, přestěhuje se do vzdáleného místa na severozápadním okraji Francie a provdá se za muže diametrálně odlišného od toho, s nímž prožila téměř čtyřicet let. Není to román, ale humorně laděné příběhy autorky, která je navzdory cize znějícímu příjmení rodilá Češka s hlubokými kořeny v bývalé vlasti. Dlouhá léta působila jako jedna z význačných osobností v pražské kulturní sféře, byla redaktorkou, publicistkou, ředitelkou Centra Franze Kafky a organizátorkou debatních společností, vytvořila zázemí dvěma synům a jednomu příliš dokonalému manželovi… Nyní už více než deset let šťastně žije ve starobylé usedlosti na bretaňském pobřeží, založila tu uměleckou nadaci, cestuje a díky svým zkušenostem a znalostem dokáže čtenářům nejen vtipně poodhalit zajímavosti ze svého nového domova, ale s potřebným odstupem a nadhledem též zhodnotit i české prostředí, s nímž je v každodenním kontaktu.

Je Silvestr a sedmnáctiletá Sam umírá. Leží v nemocnici v posledním stadiu anorexie a nemá vůli k životu. Před rokem a půl její starší sestru Jenu napadli tak brutálně, že utrpěla poranění mozku a ztrátu paměti. Policie příklad nevyřešila, a tak si Sam začala hrát na detektiva a pokoušela se ze sestřiných vzpomínek poskládat, co se té strašlivé noci stalo. Narážela ale jen na další a další tajemství a teď se cítí zrazená, bezmocná a osamělá. Samin terapeut Clive se ale s takovým koncem nehodlá smířit. Když do nemocnice dorazí pozůstalost po Samině matce včetně krabice fotografií, uzavře s dívkou dohodu: pokud nechce, aby jí nechal násilně podat nitrožilní výživu, musí postupně o každé fotce čtvrt hodiny mluvit. Clive doufá, že když se Sam postaví své minulosti čelem, bude to pro ni dobrou terapií. Jenže cesta k uzdravení je nebezpečná. Sam totiž nelhala jen svým lékařům – skrývala temná tajemství i před sebou samotnou.

„I. Q. ze mě vytahuje kořeny. Jeden po druhém, rychle, v rytmu rapu. Tak rychle, až to lupe. Lup. Lup. Lup. I. Q. je vytáhne, oklepe od hlíny - a já jsem celá děravá, plná děr jako po vytržených zubech. Z I. Q. je ve mně čím dál míň a míň; už ve mně nekoření; už není ani trochu MŮJ." Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější, palčivější a hlubší, tu slouží jako podobenství zoufalé lásky k městu New York, nádherné a nelítostné metropoli,která své věrné přetavuje do podob, jaké by sami nečekali. Svěže, neotřele, rytmicky psané vyznání, v kterém je o New Yorku všechno.

Slavný léčitel vypráví poutavou formou svůj strhující životní příběh. Bylinář Jan Mikolášek (1889–1973) zažil lesk i bídu rakouské monarchie, pracoval ve službách arcivévody Ferdinanda d’Este a okusil frontové zákopy první světové války. Po vzniku Československa se stal podnikatelem v tehdy netradičním léčitelském oboru. Během německé okupace se musel vypořádat s nevítanými návštěvami vysoce postavených nacistů ve své ordinaci a unikl také ze spárů obávaného pražského gestapa, kterému předvedl své léčitelské schopnosti u lékařské zkoušky. Hitlerův tajemník Martin Bormann byl výsledkem Mikoláškovy léčby doslova ohromen. Věhlas úspěšného léčitele se rychle šířil a brzy jej začali vyhledávat také lidé z řad umělců a politiků. Občas žádali o radu i samotní lékaři. Mezi jeho slavné pacienty patřili např. arcibiskup Josef Beran, prezident Antonín Zápotocký, nebo dokonce anglický král Jiří VI. Jan Mikolášek byl úspěšný a bohatý, ale musel překonávat mnohé nástrahy, závist spoluobčanů a také svádět neustálý boj s úřady. Po válce se stal trnem v oku komunistům. Ti neměli pro jeho „léčitelství“ žádné pochopení. Jeho výjimečnost podtrhuje film Šarlatán, jenž vstoupí do kin v únoru příštího roku. Mikolášek sepsal své paměti v padesátých letech a desítky let nemohly vyjít. Nyní vycházejí poprvé v tomto rozsahu a čtenáře dokáží rychle vtáhnout do děje. Přinášejí i zajímavý pohled do praxe přírodního lékařství.

Kniha Spratci je o tom, že dobrá parta je základ. Základ všech problémů. Děj se odehrává především v letech osmdesátých a na začátku let devadesátých. Je to akční, živočišný příběh. Svojí literární formou, ironickým humorem a dramatičností jde však o příběh současný, autentický a vtahující jako sám život Spratků. Jedná se o první díl připravované volné trilogie.  

Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a „boj proti pravici“. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

Luděk Sobota je známý svým specifickým absurdním humorem nejen jako herec a komik, ale i jako autor zábavných textů. Ty píše celý život, a to jak kratší literární útvary, tak divadelní výstupy, a v současné sbírce jich shromáždil více než padesát. První část je věnována vzpomínkám z dětství, školních let, ze studia i divadelních začátků, příhodám ze života i „z natáčení“ a zápiskům ze současnosti. Druhá část obsahuje ty nejslavnější Sobotovy monology i dialogy. Doplněno množstvím fotografií z profesionálního i soukromého života.

Václav Klaus – Stále na cestách je čtvrtým pokračováním čtenářsky úspěšné série cestovatelských zápisků významné osobnosti českého veřejného života a bývalého prezidenta republiky. Fenomén „zápisků z cest“ – cestopisných postřehů doplňovaných díky specifičnosti autorových cest unikátním politicko-společenským kontextem – vznikl z potřeby informovat veřejnost o zahraničních cestách prezidenta republiky. Zápisky si od té doby našly mezi čtenáři pevné místo. „Mnoho navštívených míst je opravdu krásných. Vysokohorská, totálně prázdná a turisticky nedotčená krajina Kavkazu nedaleko Soči, poušť a moře kolem marocké Dakhly, malebná jihofrancouzská oblast Cap Ferrat nedaleko Monte Carla, zádumčivá finská jezera v naprostém klidu severských lesů, starobylá, už před mnoha tisíciletími obydlená, na vysokém kopci nad mořem se nacházející sicilská Erice, atd. Snad něco z toho naznačí amatérsky dělané fotografie, kterých je v knížce poměrně velké množství.“