Nakladatelství Brána strana 79 z 103

Kniha humorných příběhů z rodinného života autora, který se přestěhoval se ženou, dospívající dcerou a desetiletým synem do rodinného domku, což při jeho příslovečné nešikovnosti přináší celou řadu neobvyklých situací, do jejichž řešení se neváhá po hlavě a téměř vědecky vrhat. Obyčejná návštěva kina, divadla, ranní vstávání, sekání trávníku, kupování vánočního stromku či první covidová vlna se stávají dobrodružstvími, zvláště když se autorova nešikovnost střetne s pořádkumilovností jeho ženy, která má, jak autor píše, vždycky pravdu. A proto je také součástí knihy zákoník, vytvořený ze základních pouček, které milovaná žena vštěpuje svému muži.

Hlavními aktéry příběhu, založeného na skutečných historických událostech, jsou dvě mladé židovské sestry Janny a Lien, které za druhé světové války žily ve vile ‘t Hooge Nest v nizozemské oblasti Het Gooi . Navzdory tomu, že byly samy v ohrožení, poskytovaly úkryt dalším Židům. Desítky uprchlíků tak žily nepříteli přímo před nosem. V komunitě panovalo přesvědčení, že válka brzy skončí, přesto byly sestry nakonec prozrazeny a odsunuty do Osvětimi. Zde se jejich příběh prolnul s rodinou Anny Frankové. Janny a Lien Brilleslijperovy i Anna a Margot Frankovy se snaží přežít, podaří se to však jen prvním dvěma.

Martin Patřičný je výtvarník, který dělá krásné věci ze dřeva. Dřevo má rád a vypráví o něm v knihách i v televizním pořadu o Kusu dřeva ze stromu. Kromě toho je ale také autorem mnoha fejetonů a povídek. Do výboru Akord a jiskry jsme kromě těch nových zařadili i povídky starší, které autor zredigoval a zčásti přepracoval. Texty odrážejí jeho zkušenosti, sny a představy, zpracovávají neobvyklé příběhy, mnohdy provokují, což je autorovým záměrem, a samozřejmě v nich převažují vztahy mezi lidmi, láska, erotika a také humor.Některé povídky jsou romantické (Sůl nad zlato, Zrzečka), jiné mají nečekaný námět i závěr (Jako v nebi), povídka Robiny aneb Dědové a dívky je ztvárněna na hranici fantazie a skutečnosti. Všechny příběhy spojuje autorův osobitý pohled na život, okouzlení láskou a ženami – ach! Knihu doplňují Patřičné „dřevěné obrazy“.

Oblíbená autorka řady populárních knih (Důchodkyně nestřílejte, V padesáti na začátku, Asi nejsem ženská, Z lodiček do holin, Dvakrát dole, jednou nahoře aj.) přichází s novým titulem. Opět v něm vypráví nenapodobitelným stylem o svých pozoruhodných příhodách, o dobrodružných cestách po krásách naší země, o radostech a strastech prožívaných na své chalupě, o životních vrcholech, pádech a zvratech. Autorka potvrzuje, že není podstatný věk, ale přístup k životu, a navzdory všem ranám osudu je třeba vždy hledat to dobré a nikdy se nevzdávat.

Německo, rok 1943. Hans Heigel, důstojník posádky SS v městečku Osnabrück, nechápe agresivitu, s níž se jeho země vzpamatovala z první světové války, a ani s ní nesouhlasí. Přesto ho strach z postihu jeho rodiny i život v malém městě, vzdáleném od hrůz fronty a koncentračních táborů, přesvědčily, aby si svoje myšlenky nechal jen pro sebe, a donutily ho tiše snášet i nejabsurdnější politiku Říše. Důležitější je starat se o manželku Ingrid a hlavně o milovanou dceru Hanne.Jak dlouho však může člověk přehlížet vlastní hodnoty jen proto, aby mohl vést nudný nerušený život?Hans to pochopí, když ho potká ta nejhorší tragédie, která se může přihodit otci, a současně zjistí, že byl převelen do vyhlazovacího tábora v Sobibóru.Najednou už nemůže zavírat oči před hrůznými skutky, kterými se špiní pověst Německa. O to víc, když mezi vězni odsouzenými ke smrti v plynové komoře potká Leu, židovskou holčičku navlas podobnou svojí dceři Hanne.Jak dlouho se může člověk překonávat, aby chránil to, na čem mu záleží? Hans den za dnem vymýšlí nové lsti, aby jednu z vězenkyň vytrhl ze spárů již zpečetěného osudu. Přitom obelhává svoje spolubojovníky, dělá rozhodnutí, která ho budou navždy pronásledovat, a sám riskuje svůj život... Dělá všechno, jen aby znovu neztratil to nejdražší na světě.Franco Forte a Scilla Bonfiglioli se inspirovali skutečnými dramatickými událostmi. Vedou nás do hluboce temného zákoutí historie, které zvláště dnes nemůže a nesmí být zapomenuto, ale současně dokazují, že dokonce v té nejčernější noci může zazářit světlo naděje. To však za podmínky, že překonáme svoje pokrytectví a necháme se vést tím jediným, co nás všechny spojuje: naší lidskostí.

Kniha Strážce stromů je soubor padesáti krátkých povídek, vystavěných na hranici fantazie a skutečnosti. Jsou inspirovány Rosochovým velkým vzorem, britským spisovatelem Roaldem Dahlem a jeho schopností přivést čtenáře k úžasu z naprosto nečekaného rozuzlení popisovaných situací. Autor této knihy k tomu dodává: „Jsem přesvědčen, že každý z nás touží po tom, aby se některé pohádkové věci skutečně udály a svět mohl být o kousek lepší. Fiktivní příběhy a pohádky zkrátka považuji za něco, co spolu bytostně souvisí, s tím rozdílem, že v pohádkách se odvoláváme na dětskou fantazii, zatímco u fikce to nazýváme absurditou.“

Z nového historického románu oblíbeného autora se konečně dozvídáme, jak vlastně začal příběh pražského podrychtáře Václava. Roku 1385 vrací z Padovy do Prahy, kde zatím vypukly pouliční bouře. Pražští studenti se chopili zbraní a rychtář Martin Rotlev neví, jak zabránit krveprolití. Václav je bez prostředků a hledá si práci, a protože univerzitní prostředí dobře zná, nabídne mu svoje služby. A hned se pustí do napínavého pátrání. Kdo zabil mistra Křišťana z Bělé a kdo okrádá rychtáře v Kutné Hoře? To vše se snaží Václav zjistit právě v době, kdy si touží získat srdce krásné Kateřiny, dcery šmejdíře Maříka.

Když hlavní hrdinka a autorka v jednom přijede poprvé do Anglie, vidí všechno idylicky. Nový začátek v nové zemi, spousta příležitostí, nová přátelství a flámování do noci, aniž by musela někomu nahlašovat, kam jde a kdy přijde. Jenomže představy se rozplynou, jakmile se ubytuje v prvním bytě se spoustou cizích lidí, najde si první práci v hospodě, anglicky se učí za běhu a zjišťuje, že to s tím Londýnem nebude až tak pohádkové, jak si malovala. Ve fejetonech se dotýká česko-britského soužití, randění, otřesných a ještě otřesnějších zaměstnání, cestování po ostrovech, ale i nelehkého vycházení se sousedy nebo patálií s všudypřítomnými veverkami. Každodenní radosti a strasti britského života popisuje s kousavým sarkasmem a nebojí se udělat si legraci nejen z věcí a lidí kolem, ale i ze sebe samé.

Láskyplný i napínavý příběh o síle důvěrných citů, vzájemných pout a porozumění jedinečným způsobem uvádí čtenáře do nádherného světa londýnského okolí ve dvacátých letech minulého století. Originální a krásná Blue, nadějná mladá spisovatelka, žije v příjemném prostředí v kouzelném Richmondu. Přesto pod povrchem doutnají nevyřešené záležitosti. Když se rodina dojemně ujme ženy prchající před despotickým manželem, vývoj události spojí její příslušníky nezapomenutelným způsobem.

Knížka se skládá z uzavřených příběhů, z nichž mnohé vznikly v době pandemie a humornou formou reflektují nejrůznější nástrahy a výzvy, jež vypravěči, jeho okolí i celé společnosti nastražila. Přestože má každý příběh svoji vlastní pointu a většinou nenalézá přímé pokračování v další kapitole, stává se kniha zároveň jakousi nezáměrnou, spíše bezděčnou kronikou roku 2020 a první poloviny roku 2021. Většinou se však jedná o příslovečné malé dějiny na pozadí velkých a málokdy je tomu v knížce naopak.Ostatně druhý oddíl knihy sice obsahuje směs dobrodružství a výzev, z nichž vypravěč některé podstoupil i v dřívějším období, ale atmosféra těchto příběhů s pocitem izolace, samoty či opuštění komfortní zóny souvisí. Třetí část knihy je zdravotní a autor se sebeironií sobě vlastní v ní reflektuje různé bolístky a indispozice, které na muže přicházejí ve středním věku a jimž lze čelit nejen návštěvami lékařů a řízení se jejich radami, ale třeba právě také humorem.Kromě toho, že jednotlivé texty vyšly časopisecky, se pár z nich ohřálo i ve světle ramp, neboť se částečně kryjí s monology standupových vystoupení.

CESTA KE SVĚTLU VEDE TEMNOTOUZlatavý podzim roku 1518 končí. Uplynulo šest let od doby, kdy věhlasný mág Johann Georg Faustus uprchl z Norimberka. Společně se svým pomocníkem Karlem Wagnerem a schovankou Markétkou putuje jako žádaný mastičkář a astrolog po Německé říši. Johann však cítí, že je to jenom klid před bouří – jeho úhlavní nepřítel Tonio ještě není poražen. Hluboko ve svém nitru ví, že se zlo vrátí a znovu po něm vztáhne ruku...Po úspěšném románu Kejklíř, který server HISTOcouch.de ocenil jako „Knihu roku“, dovádí autor dobrodružství doktora Fausta k dramatickému vyvrcholení.

Kniha připomíná osud sirotků z pracovního tábora v Buchenwaldu. Když tábor jedenáctého dubna 1945 osvobodili američtí vojáci, objevili v jednom bloku téměř tisícovku vyhladovělých židovských chlapců, kteří přišli o své nejbližší a zůstali sami. Díky pomoci ostatních zajatců, kteří je chránili a sháněli pro ně jídlo, se jim podařilo přežít. Jedním z těchto chlapců byl i Elie Wiesel. Po jejich osvobození vznikla nadace, která postupně zajistila jejich přesídlení do Francie a dalších zemí. Příběh buchenwaldských sirotků je v této knize vyprávěný z pohledu tehdy čtrnáctiletého Romka Wajsmana, později Robbie Waismana, který se usadil v Kanadě.

Po obsazení Polska Němci musely židovské ženy a dívky, hrdinky této knihy, přihlížet, jak němečtí okupanti vraždí jejich rodiny a sousedy. Staly se nedobrovolnými svědkyněmi zkázy celých komunit původního obyvatelstva. Neměly už co ztratit, a tak – s nezměrnou odvahou, lstivostí a nervy z oceli – vložily své síly do protinacistického odboje. Z původně židovských mládežnických skupinek se staly ilegální buňky odporu. „Dívky z ghett“ úspěšně podplácely stráže gestapa, v bochnících chleba a sklenicích marmelády ukrývaly revolvery a pomáhaly budovat systémy podzemních bunkrů. Úspěšně však také flirtovaly s německými vojáky, uplácely je vínem, whisky a domácí kuchyní a sváděly je svým „árijským“ zjevem, aby je poté bez milosti odpravily. Po německých vlacích vrhaly bomby a vyhazovaly do vzduchu sklady zásob. Ale též ošetřovaly nemocné a vyučovaly děti.O těchto hrdinkách druhé světové války se dodnes příliš nemluví, třebaže jejich zásluhy i oběti byly nesmírné. Ambicí této publikace je tento dluh aspoň zčásti splatit.

Za německé okupace Nizozemska v letech 1940 až 1945 bylo všem Židům nařízeno, aby se přihlásili k náboženství svých předků. Říšský komisař Arthur Seyss-Inquart najal mladého právníka Hanse Calmeyera, aby rozhodoval o „sporných případech“. Calmeyer si svůj úkol vyložil po svém a podařilo se mu před deportací a jistou smrtí zachránit nejméně 3700 lidí židovského původu. To je dvakrát více, než dokázal slavný Oskar Schindler. Autorka knihy Laureen Nussbaumová – rodným jménem Hannelore Kleinová – vděčí za svůj život právě tomuto statečnému německému úředníkovi. V knize Židovská hvězda vypráví příběh o tom, jak Calmeyer prohlásil její matku za Nežidovku, vyškrtl ji i její rodinu z deportačních seznamů a díky němu všichni válku přežili. Calmayerovy osudy se s příběhem autorčiny rodiny a jejího přítele, pozdějšího manžela Rudiho Nussbauma, proplétaly také v poválečném období a budeme je sledovat až do jejich smrti. V knize se také dočteme o Anně Frankové, k jejíž rodině měla autorčina rodina blízko. Židovská hvězda je mimořádným příběhem lidské odvahy a neústupnosti v nejtemnější hodině dějin člověka.

Válka už pokračuje čtvrtým rokem a vybírá si stále vyšší daň. Na frontu musí narukovat i starší generace a mezi nimi rovněž Edward Hunter, který byl čerstvě povýšen do šlechtického stavu, ale jeho vztah s Beattie se rozpadá. David se dlouhodobě potýká se svým těžkým válečným zraněním a hledá nové místo v životě. William se vydává ve šlépějích svého bratra Bobbyho a nastupuje k letectvu a Sadie se stále více věnuje práci, aby zapomněla na nešťastnou lásku. Dianě, která už zaplatila válce nesmírnou oběť, chystá osud další ránu. I Adu, kuchařku a další členy domácnosti čekají převratné změny. A utrpení stále není konec – nedostatek jídla, další útoky německých ponorek, zprávy o těžkých bojích na Sommě, kde se spojenecké jednotky ocitají na pokraji porážky, nekonečné seznamy mrtvých, nepřetržitý proud raněných z fronty – kolik toho člověk ještě dokáže vydržet? A na obzoru se objevuje další hrozba – španělská chřipka, která z bojových zákopů začíná pronikat i na britskou půdu. Stále však zůstává naděje na brzký konec války a návrat chlapců a mužů domů…

POSEL MÍRU, NEBO ZPLOZENEC PEKLA? Píše se rok 802 Frankové a Saracéni nelítostně bojují o politickou a náboženskou nadvládu. V této napjaté situaci posílá bagdádský chalífa svému odpůrci Karlu Velikému obrovský dar jako znamení míru: slona. Žid Izák a jeho saský otrok Thankmar mají tlustokožce bez úhony dopravit do Cách. Je to ožehavá mise, protože lidé, které při své dlouhé pouti franckou říší potkávají, považují slona za zplozence pekla. Jeho smrt by však velkoříše Franků a Saracénů uvrhla do strašlivé války. Román vypráví příběh o pravděpodobně největším hrdinovi středověku. Slon Abúl Abbás byl dar chalífy Hárúna ar-Rašída císaři Karlu Velikému. Jeho cesta z Bagdádu do Cách je historicky písemně doložena.