Nakladatelství Dost

Tématem fotografií Tomáše Pospěcha, které vznikaly poslední čtyři roky především na jaře a na podzim, je venkovský fotbal. Chybí v nich ale vzrušení, svět zaplněných tribun, velkoplošných obrazovek, reklamních mantinelů, fotbalových celebrit.

V roce 1853 vyrostl v sousedství menšího moravského města Hranice téměř stejně velký areál vojenských budov, ve kterém se vystřídala řada elitních vojenských škol rakousko-uherského mocnářství a později hostil Československou vojenskou akademii. Po dobu n

Autorská publikace HOMOurban přináší fotografie dokumentaristy Imricha Vebera ve výrazné grafické úpravě Jakuba Wdowky. Nakladatelství PositiF tím zahajuje edici autorských fotografických publikací výrazných fotografických projektů autorů ze střední Evropy. Fotografie Imricha Vebera vznikaly v období let 2008-2012. Nabízí v nich zcela emotivní, pocitovou reflexi z evropských měst, která navštívil. Bez nároku na pravdivost přináší pohled, který má především rezonovat s naší zkušeností. Nedělá si hlavu ze sociologických, ale stejně tak i fotografických postulátů jak na současný fenomén města nahlížet. V pohledech na evropská města vedle sebe bezhlavě vrší záběry na hodně různorodá místa - Praha, Madrid, Opava, Bělehrad, Mikulov, Olomouc, Évora, Budapešť, Moskva, Porto, Berlín, Paříž, Benátky, Kerkyra, Užhorod, Londýn, Prešov, Rybaki, Lisabon... Obvykle mezi světem velkoměst, menších a malých měst, západní a východní Evropy nebo jižní a severní částí hledáme subtilní rozdíly, podle jemných náznaků spíše rozlišujeme. Rozhodně bychom tyto fotografie nekladli vedle sebe. Tím jsou ale záběry Imricha Vebera provokující. Pocitově v nich kolážuje společnou identitu. Vytvořil jakýsi obraz evropské komunity, dialog fotografií, zkušenosti svého domovského opavského života s ostatními městy.

První antologie významných studií, recenzí, programů a dalších textů změřených na českou fotografii v letech 1938-2000. Průkopnické dílo přináší 102 textů vybraných z dobových kulturních, uměleckých a fotografických časopisů, novin, katalogů, sborníků. Některé z teoretických textů, manifestů nebo zakládacích dopisů nebyly dosud publikovány. Přináší texty o teorii fotografie, formující hlavní přístupy a terminologii nebo pojmenovávající jednotlivé zásadní tendence, jsou dnes v mnoha případech i odborné obci prakticky neznámy, od autorů, jako jsou Karel Teige, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský, Věra Linhartová, Jiří Kolář, Anna Fárová, Antonín Dufek, Vladimír Birgus, Josef Moucha, Jaromír Zemina, Karel Srp, Tomáš Pospiszyl a mnozí další. Přetištěné články významných fotografů, historiků umění a kritiků jsou doplněny o úvodní glosy, které zasazují vybrané texty do obecnějšího kontextu.

Autorská dvojkniha Ženy predávajúce nádej shrnuje dlouholetou práci dvou slovenských autorek. Přináší fotografický projekt a rozsáhlou esej o životě a práci věštkyň a čarodějnic v dnešním Rumunsku. Fotografka Lucia Sekerková a etnoložka Ivana Šusterová pronikly do jejich světa a čtyři roky se k nim vracely. Fotografovaly, psaly, natáčely rozhovory. Sledovaly, jak tyto ženy žijí, jejich postavení v rodině i v rumunské společnosti, magické rituály i skvělý marketing. Jak žijí dnešní čarodějnice? Současně je kniha s osobitou knižní vazbou zajímavým příspěvkem k současné dokumentární fotografii. Fotografie vybral a knihu edičně připravil historik umění fotograf Tomáš Pospěch.

Na podzim 2016 uplynulo přesně padesát let od doby, kdy na vesnici u Šumperku dostavěli první rodinný dům typu V. Pod obecně užívaným názvem šumperák se stal legendou, nejstavěnějším domem v Československu. Byl milován i nenáviděn. Naplňoval dobové představy o moderním bydlení, ztělesňoval úspěch modernizace venkova, architekti se od něj distancovali, památkáři se obá¬vali, že zkazí charakter české vesnice. Dnes upomíná na dobu socialismu, kdy jste si nemohli objednat architekta a najmout firmu, která by vám dům postavila. Vzniklo jich pět, možná také dvacet tisíc. Stavěny byly svépomocí, bezprostředně proto vypovídají o vkusu a schopnostech svých majitelů. Nelze se ptát, který z domů je originál. Aniž to jejich projektant Josef Vaněk na počátku tušil, vypustil do světa velice úspěšnou partituru. Autorská kniha Tomáše Pospěcha v grafické úpravě Milana Nedvěda je osobitou interpretací tohoto fenoménu. Autor se na příkladu šumperáku zamýšlí nad architekturou té doby, i nad otázkou originality a sériovos¬ti. Společně s tím, jak se s každou novou realizací rozmazával plán rodinného domu typu V, se současně zpřesňuje fenomén šumperák.

Kniha vznikla jako pocta všem, kdo jsou nebo byli a zůstali mladí, měli toulavé boty a táhlo je to pod širák. Ať už si říkali trampové, woodcrafteři, vandráci, čundráci, kovbojové, indiáni nebo si časem na své chaty pověsili satelit, všichni se stali součástí téměř výhradního českého a slovenského fenoménu trampingu, který je považován za naši největší subkulturu. Libor Fojtík se trampům systematicky věnoval posledních sedm let. Fotografoval především kolem Sázavy, Brna, v oblastech Brd, Beskyd, Kokořínska, Plzeňska a Vsetínských vrchů. Zaznamenal nejrůznější podoby kovbojského zálesáckého, kanadského stylu nebo desperátského stylu, ale také verze indiánské, vandrácké a návraty do meziválečných let. Obdobně sleduje, jak se tento životní styl a inspirační zdroje odrazily v podobě přístřešků, srubů, chat a nejrůznějších trampských výrobků. Fotografie provází slovník trampských výrazů a texty trampa Michaela Antonyho-Tonyho, sociologa Jana Pohůnka a historika umění Tomáše Pospěcha.

Po více než dvaceti letech vychází teprve druhá kniha brněnského fotografa Jaroslava Pulicara (*1954). Autor je jeden z nejméně známých ze známých českých dokumentaristů. Jeho práce je známa jen několika málo zasvěceným. Autorových výstav bychom spočítali na prstech jedné ruky a textů zabývajících se hlouběji jeho prací máme k dispozici ještě méně. Dlouho zvažuje, jestli některou fotografii vypustí do světa. Ví, jak dělat to, co ho baví: být na cestě, fotografovat černobíle, stále na film. Tvorba Jaroslava Pulicara je osobitá mimo jiné tím, jak je v ní důsledný a nepolevuje. Nároky kladené na fotografický obraz jsou propojeny s jeho životními postoji. S mnohovrstevnatou nereportážní momentkou srostl natolik, že jí podřídil celý svůj život. Subjektivní momentní fotografii pěstuje jako náročné vztahování se ke světu.

Tématem fotografií Tomáše Pospěcha, které vznikaly poslední čtyři roky především na jaře a na podzim, je venkovský fotbal. Chybí v nich ale vzrušení, svět zaplněných tribun, velkoplošných obrazovek, reklamních mantinelů, fotbalových celebrit.