Tomáš Pospěch

První monografie Freda Kramera (1913–1994), nejvýznamnějšího českého reklamního fotografa padesátých až osmdesátých let, čerpá z rozsáhlého souboru autorových prací, které po jeho smrti věnovala do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze jeho manželka. Kramer vystudoval ve třicátých letech pražskou Státní grafickou školu pod vedením profesora Karla Nováka, u něhož o desetiletí dříve studoval také Josef Sudek. V té době se Kramer věnoval i sociální fotografii. Po druhé světové válce, během níž byl internován v koncentračních táborech, se k fotografii zase vrátil. Vynikal zejména v ateliérové práci, kde spojil výtvarný odkaz avantgardy s poučeným vnímáním tehdejších obchodních strategií. V padesátých letech i později spolupracoval s podniky zahraničního obchodu (Jablonex, Skloexport, Centrotex, Kovo ad.) i s domácím Domem módy. Od roku 1967 do počátku devadesátých let byl externím pedagogem na pražské FAMU, kde vychoval řadu budoucích profesionálů. Těžiště výběru výstavy je v jeho pracích z šedesátých let, kdy jako jeden z mála využíval také barevnou fotografii a spolupracoval s předními grafiky. Do obecného povědomí se nejvíce zapsala jeho tzv. Košířská madona, starší reklamní fotografie, kterou si v osmdesátých letech vybrali jako svoji značku mladí vydavatelé samizdatové kulturní Revolver Revue. Publikace, navazující na stejnojmennou autorovu výstavní premiéru, má ctižádost toto povědomí podstatně rozšířit. Koncepce knihy: Jan Mlčoch texty: Jan Mlčoch, Tomáš Pospěch

Jana Šturdíková, autorka úspešnej fotografickej knihy Châteaux po našom, tentokrát viac ako desať rokov fotografovala život predmetov vo funkcionalistickom dome postavenom architektom Alexandrom Skuteckým (1883 – 1944). Od kotolne až po hromozvod a v desiatich bytoch hľadala pôvodné prvky, ktoré prežili od postavenia domu v roku 1936. Pozorovala, ako sa pod vplyvom používania menili, zachovali alebo odstránili. Kniha poteší okrem milovníkov histórie, architektúry a dizajnu všetkých, ktorí majú vzťah k vlastnému domovu a radi si ho pretvárajú podľa svojich potrieb. Vo fotografiách a textoch autori nápadito aj vtipne sledujú, ako jedným domom pretiekli veľké dejiny 20. a 21. storočia, ako sa menilo bytové vybavenie i spôsob bývania a ako sa zmeny odrazili na predmetoch, s ktorými sa každodenne stretávame. Práve tie formujú náš vzťah k veciam, náš vkus, vypovedajú o premenách doby i o jedinečnom vnímaní každého z nás.

Po více než dvaceti letech vychází teprve druhá kniha brněnského fotografa Jaroslava Pulicara (*1954). Autor je jeden z nejméně známých ze známých českých dokumentaristů. Jeho práce je známa jen několika málo zasvěceným. Autorových výstav bychom spočítali na prstech jedné ruky a textů zabývajících se hlouběji jeho prací máme k dispozici ještě méně. Dlouho zvažuje, jestli některou fotografii vypustí do světa. Ví, jak dělat to, co ho baví: být na cestě, fotografovat černobíle, stále na film. Tvorba Jaroslava Pulicara je osobitá mimo jiné tím, jak je v ní důsledný a nepolevuje. Nároky kladené na fotografický obraz jsou propojeny s jeho životními postoji. S mnohovrstevnatou nereportážní momentkou srostl natolik, že jí podřídil celý svůj život. Subjektivní momentní fotografii pěstuje jako náročné vztahování se ke světu.