Nakladatelství Listen strana 7 z 11

Příběhy zdaleka ne jenom pro muže přináší šestadvacátý svazek oblíbené edice Česká povídka. Muži chtějí být milováni, chtějí milovat, rádi by žili jinak, naplno, ale většinou se objeví něco (nebo někdo), co jim v tom brání. Ne všechny povídky osmi autorů

Povídky Ivy Pekárkové se (až na jednu výjimku) odehrávají v současném Londýněi, většinou v imigrantských komunitách. Autorka čerpá ze svých vlastních zkušeností, neboť se v anglické metropoli vrátila k taxikářské profesi. Její živě napsané příběhy jsou o lásce - především milostné (heterosexuální i lesbické), ale i sourozenecké a mateřské

Lea o všechno přišla. Několikrát. Válka jí vzala rodinu, komunisti dceru, škodolibost osudu partnera. Naštěstí ale dostala do vínku nevšední dar – téměř nadpřirozenou fyzickou sílu. Znovu a znovu ji ve svém těle nalézá, aby přemohla strach, aby našla dceru Mirabelku, aby si udržela lásku. Bude jí ale její dar na to všechno stačit? Země je strhující sága, která na pozadí nesnesitelných dějin druhé poloviny dvacátého století vypráví o dvou generacích mimořádných žen a jednom neobyčejném talentu.

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát.

Facebookové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se napsat až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže. Což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co však už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně s pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná, neuhýbající a mimořádně talentovaná ilustrátorka, malířka a komiksová autorka.

Svorníkem povídkové sbírky jedněch z nejlepších českých autorů současnosti jsou postavy mužů a žen v bílých pláštích, na jejichž práci závisí naše zdraví a mnohdy i život. Šest příběhů z prostředí nemocnic, sanitek i zubařských ordinací, ve kterých na nemoci, přicházející stáří, naděje, životní prohry i náročnost lékařského povolání nahlížíme očima doktorů, zdravotních sester, ale i samotných pacientů i jejich příbuzných

Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice i přesahu, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat...

Pravda, láska a kokain. Nebo piko? Nikdy nevíš. Míla aspoň ví, že dělat dobře špatnou věc je morální maximou, se kterou jako copywriter dojdeš nejdál. Když ale dostane zakázku, co konečně dává smysl – kampaň pro Státní agenturu pro eliminaci ekoapokalypsy –, zahoří touhou otočit šikmou plochu vzhůru nohama. Bum, sypejte miliony. Ještěže pro skutečného génia nejsou všední malichernosti jako pobodání, dočasná slepota, kolaps organismu nebo ezoterapie v lese kdesi za Bruntálem ničím jiným než zastávkou na křížové cestě. Zastávkou na znamení.

Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss zase trvá na tom, že mezi půlnocí a jednou hodinou ranní musí být vrátnice Šternberského paláce zamčená a tedy mimo provoz, kdežto Milada odmítá kohokoliv do zámecké školní kaple pustit už bůhvíkolik let. Pro vypravěče povídky Jaroslava Rudiše je záhadou, co se dělo včera večer a proč má na balkóně na keříku navěšená rajčata z nedaleké večerky, zatímco pro Tomáše Marka Epsteina je to jeho nový telefon. A jak spolu souvisí mikulovský židovský hřbitov s prvním mléčným zubem malé Ester?

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti. Oč je vypravěčův svět zúženější okolnostmi, o to širší záběr má jeho mysl při tvrdě ironické analýze okolního světa. Alkohol, rodinné patologie, severní Čechy, ale také neoblomná vůle – to jsou součástky teleskopu namířeného do chladné temnoty všehomíra.

Pozdní léto roku 1976 je neobyčejně prudké. Sedmnáctiletý Bohouš zvaný Čurin už dlouho přemýšlel, jaké to asi je, dělat to s holkou, a pak se rozhodl, že to musí konečně zkusit. O víkendu vyjede do přírody, kde jsou určitě holky, fůra holek, z nich si jednu vybere a bude to. Problémy začaly až potom.Protože policie už jistě vyhlásila poplach, ukryje se Čurin na půdě zdánlivě opuštěného stavení, než se přežene to nejhorší. Jenomže majitelé domu i jejich hosté už jsou na cestě a chtějí si za zvuků zaprášených valčíků z toho podivného bezčasí utrhnout co nejvíc pro sebe. To nemůže skončit dobře.

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Deset současných českých prozaiků a deset povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh. Ať už končí štěstím, neštěstím, manželstvím, kytičkou, nebo hubičkou…

Byť to může znít sebepodivněji, to jediné, co může momentálně dát Evě Petry Soukupové pocit svobody, jsou smažená kuřecí křidélka – alespoň to si myslí její nejlepší kamarádka Renata. V případě Karla, hlavního hrdiny povídky Petry Dvořákové, je situace mnohem jednoznačnější. Jedině modrá knížka mu otevře dveře k zářné hudební kariéře na Západě. Jak se později ukáže, k jejímu získání podle všeho stačí být jen upřímný a přirozený. S obojím nemá problém Líba, kterou Markéta Pilátová nechala v osmačtyřicátém roce přejít hranice do Německa, aby pak při měsíční plavbě do Argentiny mohla zažít tu nejkrásnější a nejsvobodnější etapu svého života. Hrdinky povídek Ani Geislerové a Ireny Hejdové prožívají shodou okolností poslední chvíle před svatbou – dlužno dodat, že si to obě představovaly nejspíš všelijak, jenom ne takhle. I Daniel a David, podivíni z povídek Anny Bolavé a Biancy Bellové, mají něco společného. Oba hlavním hrdinům ukazují, co je to opravdové přátelství, které vás formuje na celý život – ostatně dávné kamarádské věrnosti se dovolává i hrdina textu Marka Epsteina. A zastání nalezneme i v azylovém domě, kam děj své povídky situovala Pavla Koucká, ačkoliv v tomto případě přichází ze zcela nečekaného směru. A Petr Šabach? To vám poví Josef Moník…

Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo. Hrdinové Zamilovaných povídek Michala Viewegha, Petry Soukupové nebo Petra Šabacha o tom vědí své – a hořkosladkými příběhy jistě v mnohých rozdmýchají nostalgii. Protože kdo se nikdy nezakoukal do učitele nebo neprožil románek na letním táboře? A komu se v tanečních neroztřásly nohy při pohledu na člověka, který byl tenkrát jediný na světě? Sbírka ukazuje krásu i úskalí mladé lásky, na kterou se nezapomíná, přestože nám z ní většinou nezůstane nic než zlomené srdce…

Populární satirická relace v knižním zpracování! Padesát osm dílů formátu feminist news, 58 fejetonů a několik bonusů. Témata, která vás štvou, ale báli jste se o nich mluvit nahlas, a šovinismus jako sprosté slovo. Moderátorka s pořádně prořízlou pusou a tým nabroušených scénáristek, které už nechtějí dál mlčet – nebo se vobkreslovat.