Nakladatelství VEGA-L

Strhujícím vyprávěním nás autor zavádí k těžce zkoušeným obyvatelům valašských hor, ale i do míst, kde docházelo k hromadným popravám i v době, kdy představitelé hitlerovského Německa již podepisovali bezpodmínečnou kapitulaci a žádali o velkomyslnost vítězů. Roman Cílek, jeden z nejplodnějších a nejčtenějších našich autorů literatury faktu, kdysi řekl, že vnímá „dějiny jako svár takových i onakých idejí v obdivuhodném doprovodu milionů člověčích osudů“. Řídí se tím také ve své nové knize, kde pokračuje ve zkoumání naší nedávné minulosti nikoli všedním způsobem, ale popisem dramatických událostí, které jako kdyby stály na okraji oněch „velkých dějin“ - objasnění posledních válečných zločinů za 2 světové války na našem území – vypálení obcí Zákřov, Ploština, Prlov, zločinů v Třešti, Velkém Meziříčí. Patří k nejzkušenějším autorům v žánru objevné a tvůrčím způsobem pojaté literatury faktu.Kromě rozsáhlé publicistické a žurnalistické činnosti vydal několik desítek knih literatury faktu i beletrie, přičemž řada jeho děl získala významná ocenění (například nadnárodní Cenu Egona Erwina Kische a Cenu Miroslava Ivanova), některá vyšla také v zahraničí a byla zfilmována. Roman Cílek je spoluzakladatelem a členem vedení Klubu autorů literatury faktu. Z knih, které mu vyšly v poslední době, lze připomenout tituly Holocaust (Zřetězení zla), Oprátka za osm mrtvých, Hrobaři iluzí, Doživotní ztráta svědomí, Pamětihodné bitvy českých dějin (spoluautor Karel Richter), Mordcentrála X (Léta 1933 - 1935: stopami dvou nacistických vražd), Muž, jehož řemeslem byl zločin, Dokonáno jest...! (podtitul: Osudný březen 1939 - pohled do zákulisí, spoluautor Miloslav Moulis), Agonie (1. svazek znovuobnovené edice Magnet), Krvavá předehra (Španělsko, 1936 - 1939: občanská válka a zahraniční intervence), Každý, kdo udrží oštěp... (Válka o Habeš 1935 - 1936), Čas vítězů, čas poražených, Tajná operace „Válka! “, Vyvolenci bohů.

Autor příběhů je blízký příbuzný všech, co po mostu chodí a zná jejich osudy. Jsou to lidé, kteří se přistěhovali, a kterým se pohraničí stalo domovem. Cesty a mosty v tomto kraji jsou součástí příběhů, které potěší, pohladí, vedou k zamyšlení. Dá se říci, že knížka je i manuálem, jak žít. Bez mobilů a barevných televizí. Je plná medu i kopřiv, smetany i octa, slunce i divokých mraků. Obdivu k lidem, kteří něco dokázali, smutku z toho, co bylo ztraceno, k čemu se dnes jen pomalu vracíme. K pochopení textu slouží i sto padesát let staré, poutavé ilustrace obrázky domů, krajiny dřevěnek, jejich detailů, pečlivé práce řemeslníků. Nová knížka je návodem, jak přežít uspěchaný svět. Dát šanci něčemu, co bylo a možná je stále dosažitelné. Čtenáři předchozích knih dostávají do rukou volné pokračování příběhů a nebudou ani tentokrát zklamáni.