Naše vojsko strana 28 z 174

Ve vojenských dějinách 20. století pravděpodobně nenajdeme mnoho témat, která by vzbuzovala takový zájem jako Himmlerovy Waffen-SS. Je sporné, zda je tento zájem vyvolán obdivem nebo hanbou. Waffen-SS zřejmě navždy budou zdrojem kontroverzí. Vyčítá se jim brutalita a oddanost nacistickému režimu. Na druhou stranu se však nezapomíná i na jejich pozitivní hodnoty, jako bylo vojenské kamarádství, statečnost nebo spolehlivost. Waffen-SS sloužily zločinnému režimu, jejich vysoká bojová hodnota je však skutečností. Do Waffen-SS bylo odvedeno 8200 občanů Slovenského státu, což není zanedbatelný počet. Jedním z nich byl Gustav Wendrinský. A nebyl to jen tak nějaký řadový voják. Jeho příběh je určen všem, kdo mají zájem se dozvědět něco o historii, jaká skutečně byla. O leteckých esech, mimořádně úspěšných bojových letcích z období druhé světové války, se napsalo mnoho knih. Většina z nich pochází od německých autorů. Jejich hrdinové nasedají do letadel a míří k nepřátelským zbrojovkám, pevnostem, mostům. V těchto knihách se nepíše o tom, že letadla neničila pouze zbrojovky, muniční sklady a jiné vojenské objekty, ale také města, kde žily desítky tisíc obyvatel. O protitankových střelcích se dá přinejmenším tvrdit, že se soustředili na čistě vojenské cíle. Ve druhé světové válce hrály prim tankové jednotky. Důsledkem toho bylo kromě jiného i to, že se objevili noví hrdinové, protivníci těchto děsivých zbraní: protitankoví dělostřelci. Ti nejúspěšnější byli považováni za hrdiny jen v úzkém okruhu svých spolubojovníků. Již na začátku války se objevilo několik mimořádných protitankových střelců. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský, rodák z Bratislavy. V letech 1940–1945 sloužil u Waffen-SS, konkrétně v 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer. Během ústupových bojů v Rusku zničil 45 tanků protivníka jediným kanonem (čtyři tanky vyřadil pancéřovou pěstí), což je nejvyšší počet tanků zničených jedním protitankovým kanonem v druhé světové válce (v jediném dni si Wendrinský na své konto připsal šest tanků T-34!). Někteří čtenáři mohou tuto knihu chápat jako oslavu jednotek Waffen-SS. Záměrem autora však bylo ukázat, že muži se zlověstnými runami na výložkách, kteří páchali strašné zločiny a zvěrstva, byli současně nejlepšími německými vojáky. Byly mezi nimi i tisíce mužů, kteří u polních jednotek plnili své bojové úkoly po boku armády a na válečných zločinech se nepodíleli. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský. Jeho jméno navždy zůstane synonymem pro protitankové eso.

Každý z nás skrýva nejaké tajomstvo. Ani Gréta nie je výnimkou, má svoju trinástu komnatu. Keď však dostane šokujúcu pracovnú ponuku, ani na chvíľu nezaváha a prijme ju. Vrhá sa do dobrodružstva, do nového života medzi najvplyvnejšími ľudmi v krajine, plného vášní a ambícií. Ocitne sa vo svete bez morálky, vo víre intríg, pretvárky a nekonečných, často až smiešnych pretekov o moc. Riskuje, balansuje na tenkom ľade, ale spoznáva lesk i biedu ich životného štýlu. Hoci sa tvári ako naivná blondýnka, Gréta presne vie, čo chce a koľko dokáže obetovať svojmu cieľu. Nie je to však moc ani luxus.

„No ale vraťme se k mojí tchýni. Pijavici. Pijavici v sukni. Když tchýně vyrostla, byla silná jako kobra. Jedním hltem dokázala spořádat krávu, kterou pásli na záhumenku. To mi věř. Mě by nikdo nepřesvědčil, že to bylo děvčátko s ručičkama tenkýma jako drátky, které stálo v koutě, dokud ho neposlali klečet na hrách. Moje tchýně se stala dospělou pijavicí jen proto, aby mohla povít mého muže, svého syna Alfonze. A víš, že vzešel z nemanželského svazku? Alfonzův otec zmizel dřív, než by ho zhltla i s naslouchátkem, nebo jak se tomu nadává, naslouchacím přístrojem v uchu. On musel být hluchý, to mi věř. Z toho jejího nakřáplého hlasu chcípaly i kytky v květináči. Abych ti to ale vykreslila ještě obrazněji. Matka mého muže se natolik upnula na toho svého jedináčka, až z něj vychovala malou přísavku. Jenže to jsem já netušila. Řekni, ty jsi věděla, že tvůj muž je prevít, když sis ho brala?“ Někdy je to s těmi muži na mrtvici, je slyšet z úst žen, které pomlouvají své partnery v kavárně, v autobuse, v obchodních centrech, kdy jsou ověšené nákupními taškami jako hrozny obsypané bobulemi. Ale ani muži za nimi nezaostávají. Ti sice o něco méně, ale i tak přetřásají situaci doma, kdy od nich chce manželka nebo partnerka nesplnitelné věci, a pokud nechtějí, aby přišli o vlasy a o nervy, udělají, co jim na očích vidí. Ať mají od ženských pokoj, ať nehoří střecha rodinného domu, tak raději přikládají do krbu, aby se rodina víc semkla. Jednoduše řečeno, ženy přemýšlejí jinak, než muži, také jinak jednají, čímž vznikají různé situace. Kniha Pijavice v sukni není jen o vlezlé tchýni, ale i o tom, jak se dá bezbolestně vybřednout z neřešitelné situace a přitom si zachovat nejen dekorum, ale i úsměv na tváři. V příbězích ze života se budete dobře bavit a o dobrou náladu se vám postará víc než dvě desítky humorně laděných příběhů. O vás. Anebo o nás? Jasně že o nás všech. Protože každý z nás touží po jednom: po harmonickém vztahu se svým milovaným partnerem, kterého byste jeden den utopili ve lžičce octa, ale druhý den byste ho nosili na rukou.

Pokud děti vyrostou bez rodičů, kdo jim řekne, že je něco dobře či špatně? Bez pomoci své matky nebo otce se děti rodí, aby trpěly. Existuje africké přísloví, které říká: „Hladké moře nedělá šikovné námořníky.“ Utváříme se jen težkými zkušenostmi a utrpením. Je to pr ávě tvrdý život, který nás formuje do něčeho lepšího a odolnejšího. Mathewův život měl spoustu ob ratů a utrpení, svého otce nikdy nepoznal, vychovávali ho jeho pr arodiče v hliněném domě bez elektřiny a vody. Jeho težký dobrodružný život ho ukul do něčeho lepšího a silnějšího.

Veronika, studentka masmediální komunikace, žila od svého narození v dětském domově. Po sérii nešťastných událostí si najde nebezpečnou, ale dobře placenou práci. Pod pseudonymem píše články o obávaném bossovi podsvětí. Informace o něm dostává z první ruky. Po krátké době se chytne do jeho pasti, a chtíc-nechtíc s ním prožije noc plnou vášně. Překvapená svou reakcí na jeho tělesné útoky a pod hrozbou smrti se vzdává práce fotoreportérky. Přece jen musí předejít odhalení své skutečné identity. Naneštěstí se po noci strávené s Petrem Vaculíkem stává objektem jeho sexuálních choutek, a navíc je donucená přijmout jeho ochranu. Tím začíná koloběh událostí, které oběma změní život. Náhle zjišťují, že musí spolupracovat, což vyústí v rozhodnutí, které se vymyká jejich představám normálního života. Román o tom, že štěstí máme nejednou na dosah, jen je třeba chytit ho do rukou!

Kniha Plemenné standardy užitkových psů je reprízou jejího 1. vydání z roku 1954, což je patrné nejen z pravopisu, ale i z odborných názvů plemen. Zájemci o kynologii tuto práci využijí i dnes, protože podává úplný, soustavný a jednotný přehled plemenných znaků (standardů) několika desítek čistokrevných plemen psů ovčáckých, služebních, loveckých i drobných s podrobným popisem. Důležitým doplňkem textové části knihy jsou barevné reprodukce služebních a loveckých plemen psů, ostatní plemena jsou zachycena fotografiemi. Přehledně jsou tak prezentována hlediska uplatňovaná v chovatelství čistokrevných plemen psů.

Myslíte si, že existuje jenom jeden vesmír? A myslíte si, že inteligentní život na vzdálených planetách není možný? Odmítáte myšlenku, že jinde prospívají humanoidní ale i nehumanoidní rasy, které mají stejné starosti nebo prožívají shodné radosti jako my, ale trochu anebo diametrálně jinak; v kontextu své kultury, svého vnímání reality a chápání vlastního světa. Zavrhujete podobné myšlenky. Ale proč? Protože vědci tvrdí, že život na úrovni inteligentních bytostí mimo Zemi není možný. Ale vy, když zvednete oči k hvězdnaté obloze nějak tušíte, a nedokážete říci odkud se ten pocit bere, že vědci nemusejí mít až tak docela pravdu. A já mám ten stejný pocit. Proto jsem napsal knihu povídek NYX, abych vám potvrdil, ano jsou tam – mimozemšťani a vytvořili jedinečné kultury. Mají s námi mnoho společného, i když jsou často stvořeni z jiné podstaty než my.

Dnes už nie veľmi často sa nám podarí nahliadnuť takmer priamo do vojnového diania. A to najmä, ak ide o prvú svetovú vojnu. Chceli by sme preto čitateľovi ponúknuť takéto na­hliadnutie formou autentickej výpovede osobného príbehu jedného z jej účastníkov, ktorý si ho zaznamenával do svojho denníka. O to významnejší je fakt, že autorom zápiskov nie je nikto iný ako Elo (Elemír) Šándor, slovenský spisovateľ a publicista, autor trojzväzkového humoristického románu Sváko Ragan z Brezovej. Vo svojom denníku opisuje bojové nasadenie v oblasti Bukoviny, ktorá je dnes časťou severného Rumunska a západnej Ukrajiny. Bojovali tu proti sebe vojská rakúsko-uhorskej a ruskej armády so striedavými úspechmi, zato však s obrovskými stratami na oboch stranách. V úvodných kapitolách je popísaná situácia v rakúsko-uhorskej monarchii tesne pred prvou svetovou vojnou, ako aj príčiny jej vzniku a dôsledky tohto vojnového konfliktu, ktoré ovplyvnili dianie nielen v Európe, ale aj mimo nej.

Vynesieš, prosím ťa, za mňa smeti, Mirka? – spýta sa ma bracho, – ja musím bežať za... idem na rande. Ale našim o tom nehovor. Pozerám ako blázon. Po prvé preto, že sa mi môj bracho zdôveril a nebojí sa, že to vyklábosím našim, a po druhé, on ma o čosi prosí. Nežiada, ani mi to neprikazuje. – Kto je tá nešťastnica? – spýtam sa ho. – Vynesieš smeti a poviem ti. – Prečo ich nevynesieš sám? – Lebo by som to nestihol. A na prvé rande nemôžem meškať. Sandra neznáša... – bracho sa schytí za ústa. Neskoro. Už to zo seba vysotil. – Tak Sandra? To je tá ryšavá baba s vlasmi po pás? Z vašej triedy! – Do kelu! Mirko skriví ústa. Vyhrala som.

Pochybnosti o tom, co byla a nebyla bitva na Bílé hoře, o co tam šlo i jaká byla její skutečná role v dění spojeném s tehdy probíhající třicetiletou válkou, vyjádřila v minulosti již celá rada badatelů. Mýtu o této údajné bitvě neodpovídala ani fakta o počtu lidí, kteří měli být na údajném bojišti pohřbeni, ani sled událostí, které tomu předcházely či tech, které potom následovaly. Autor této studie použil k podpoře tvrzení, že jde o rozsáhlý a po čtyři století pečlivě udržovaný podvod, nejen autentické dokumenty, které ač jsou již delší dobu známé, nikdy ale dosud nebyly ze strany domácích či zahraničních dějepisců využity (např. revers českých stavů), stejně jako některá svědectví renomovaných domácích badatelů z raného novověku. Vedle děl P. Skály ze Zhoře, J. A. Komenského či korespondence vedené mezi Z. V. P. Lobkovicem a jeho ženou Polyxenou zde byly využity i jiné informace jak z této doby, tak i z doby pozdější. Výsledky analýzy těchto i jiných informací byly využity také k přehodnocení role rady osobností z té doby a k podpoře názoru, že za tímto podvodem se skrýval především zájem nejen tehdejší katolické církve motivovaný krádeží rozsáhlého majetku, ale i spousta dalších lží a falz umožňujících dlouhodobě deformovat české dějiny v posledních čtyřech stoletích, včetně např. role tzv. zimního krále či J. M. Thurna. Základním nástrojem použitým k rekonstrukci bělohorského podvodu je vedle využití zdravého rozumu také T-analýza, aplikovaná jako metoda pro studium jevu a procesu, které se nikdy – podobně jako bitva na Bílé hoře – nestaly, již v předchozích autorových studiích. Konkrétně v knize Na prahu ztemnění či Dlouhá černá totalita vydané v roce 2014 jako 1. a 2. díl knihy Bílá hora a černá totalita. Navazujei na trilogii vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 pod názvem Operace Únor 1948, Operace Srpen 1968 či Operace Listopad 1989.

Ale, co když ty zázraky skutečně existují?“ slečna Jelínková téměř vykřikla a v jejím hlase bylo cosi naléhavého. „Co když něco takového skutečně je? A co když se v lidské duši objeví touha po zázraku, po něčem zcela výjimečném?“ „Těžko říct,“ ozval se pan Tomášek. „Možná i sama touha po zázraku je takovým malým zázrakem. Pokud se něco takového v lidské duši opravdu probudí, pak to ukazuje na něco vážnějšího, zásadnějšího. A možná to vypovídá něco i o samotném člověku.“ „Každá věc má svůj smysl,“ ozval se tichým hlasem pan Tomášek a v očích mu zazářilo. „Každá událost má svůj vnitřní, skrytý význam. V době, kdy daná událost probíhá, si ten význam často ani neuvědomujeme, protože jsme pohlceni tokem času, silou té chvíle. A většinou až mnohem později pochopíme, co nám to vlastně dalo. Každý, i třeba sebemenší zážitek má svůj význam; je součástí onoho obrovského soukolí našeho života. Právě bez něj by ta ostatní kolečka nemohla běhat. Často právě na ta malá kolečka navazují kola mnohem větší, někdy dokonce ta nejdůležitější. Každý moment našeho života má proto v sobě svůj vnitřní smysl, ale také své poslání. Na tom svém zážitku jsem vám chtěl jenom ukázat, jak takové příběhy často vznikají. Většinou je na začátku něco zcela normálního, přirozeného. Jen¬že nějaká podivná náhoda způsobí, že tu danou věc lidé začnou vnímat poněkud jinak; jako něco záhadného, nadpřirozeného. K tomu se něco přimyslí, přidají se věci z nějaké jiné události. Často i naprostá maličkost se zveličí. A najednou se stane, že z toho máte nějaký záhadný, tajuplný příběh. Takže já všechny takové příběhy beru spíše s rezervou.“

Autobiografický příběh japonského vojáka, který nechtěl uvěřit, že druhá světová válka už skončila. Rozkazy z roku 1944 beze změny plnil až do roku 1974! Druhá světová válka skončila, avšak na malém filipínském ostrůvku dál bojuje japonský voják Hiró Onoda s chimérou vlastních chybných představ. Nemůže ani jinak - čest pro něj byla nejzákladnějším existenčním kritériem. Pro Japonce to od nepaměti znamenalo dostát svým povinnostem a být takovým, jakým ho chce společnost mít. Navíc v armádě prošel zvláštním výcvikem pro diverzní boj, byl zasvěcen do taktiky dezinformací a dokonce mu sám generál Joko-jama kladl na srdce, aby vydržel za každou cenu, protože ostrov je klíčovým místem pro znovudobytí Filipín. Hiró Onoda, odříznutý od okolního světa a později považován za mrtvého, plní na ostrůvku své vojenské povinnosti celých třicet let - během nich se domnívá, že válka stále pokračuje.

Román o tom, že štěstí máme nejednou na dosah, jen je třeba chytit ho do rukou! Natálie pracuje v knižním vydavatelství jako editorka. Hodnotí a upravuje rukopisy spisovatelů. Když však sama napíše román, rozpoutá se hotové peklo. Knihu jí zamítnou a vyhodí ji z práce. Z večera do rána se tak Natálii změní život… Je znechucená, demotivovaná, přestane si věřit a cítí se úplně na dně. Hledá si nové místo, ale překvapí ji láska… Avšak namísto toho, aby si užívala vztah s Michalem, nedají jí spát nejen jeho podivné utajované telefonáty, ale také problémy, které způsobí příjezd bláznivé sestry, teenagerky Romany, na prázdniny. Navíc se dozví, že rukopis její knihy ukradla bývalá kolegyně a vydává ho pod svým jménem. Natálie je šokovaná a zoufá si, proč jí osud tak nepřeje. Najde ztracené sebevědomí a odvahu? A pochopí, že má při vší té smůle a těžkostech vlastně velké štěstí?

Tato kniha poskytuje pohled do zákulisí zpravodajské činnosti a na způsob práce a myšlení pracovníků tajné služby. Autor, který byl ministrem Georgem Leberem ustanoven do funkce šéfa vojenské kontrarozvědky (MAD) – zpravodajské služby bundeswehru -, v této souvislosti informuje o vztahu k politikům a novinářům nebo zahraničním tajným službám, i o pokusech naverbování vojáků bundeswehru tajnými službami NDR. Je zásadový hovoří-li o zvláštnostech německo-amerických vztahů a „hodnotě“ německé karty ve hře mocností. Protože dobré německé vztahy se Spojenými státy nejsou samozřejmostí, je naléhavou potřebou autora, aby jim byla kvůli občas vyskytujícím se rozporům trvale věnována zvláštní péče a pozornost. Poprvé je v této knize zmíněna epizoda, o níž autor dosud mlčel. V červenci 1953, krátce po smrti Stalina, se osobním dopisem obrátil na Nikolaje Bulganina, člena sovětského vrcholného vedení. V dopise autor navrhuje novou definici německo-sovětských vztahů a přimlouvá se za návrat těch německých zajatců, kteří se ještě nacházeli v sovětském válečném zajetí. Teprve mnohem později se dozvěděl, že tento dopis do Moskvy nejen dorazil, ale měl i jistý politický účinek. Sověti patrně věřili, že za dopisem stála vyšší německá místa. Tajná státní smlouva z 21. května 1949 byla Spolkovou zpravodajskou službou klasifikována jako „Přísně tajná.“ Byly v ní zakotveny základní podmínky pro suverenitu Spolkové republiky do roku 2099, což není zřejmě dodnes nikomu známo. Jednou z hlavních podmínek bylo „právo absolutní kontroly spojeneckých mocností nad německými hromadnými sdělovacími prostředky“ do roku 2099. Dále bylo stanoveno, že každý Spolkový kancléř Německa musí na příkaz Spojenců před složením přísahy tzv. „Kanzelrakte“ (Kancléřský akt“). Rovněž zlaté rezervy Spolkové republiky zůstaly obstaveny Spojenci. Spolková republika nehleděn na to obdržela část své suverenity zpět, nicméně jen část. Právě tolik, kolik bylo zapotřebí ke zdůvodnění vybudování německých ozbrojených sil.

Kniha Jak Monty přispěl k mému vítězství je vtipný a zábavný deník britského vojáka z druhé světové války. Kniha představuje znamenitou a inteligentní protiválečnou satiru, která si našla místo mezi světovou klasickou literaturou. Humor v popisu vojenského života a tuposti armádní mašinérie připomíná české autory jako jsou Jaroslav Hašek, Josef Škvorecký nebo Miloslav Švandrlík.

Příběh se odehrává z převážné části v malebném a poklidném okolí penzionu Na Kopečku, posazeného do krásné přírody Šumavy. Do tohoto penzionu přijíždí Daniel, spolumajitel realitní firmy. Chce se zdokonalit ve vedení rodinného podniku, proto v nedalekém městečku bude několik dní navštěvovat kurz. Hned na recepci se seznámí s Eliškou, vnučkou majitelky. Ačkoli každý pochází z dosti odlišného prostředí, rychle k sobě nacházejí cestu a z přátelství se začíná rozvíjet láska. Při vzájemném vyprávění o sobě a o svých rodinách si Eliška uvědomí, že vlastně nic neví o otci, kterého nepoznala, ani o matčině smrti při autonehodě. Babička na její otázky vždy odpovídá neurčitě až vyhýbavě. Svěří se o svých pochybnostech Danielovi. Ten se nadchne pro pátrání v minulosti Eliščiny rodiny a začne ji v něm povzbuzovat. Ze začátku vše bere jako hru, ale postupem času zjistí, jak moc minulost křehkou Elišku zraňuje. Snaží se jí být oporou i ochráncem, ale ani jeden z nich netuší, co vše se před nimi ukrývá za spletitým labyrintem lží a intrik.