Nava strana 11 z 21

„Dřív bych radši zůstala v ústraní. Dokonce jsem si vymýšlela, když se mě někdo ptal na práci, a říkávala jsem, že jsem kosmetička. Teď už mi nedělá takové potíže otevřeně mluvit o utajovaných slastech, které lidem zprostředkovávám. Mám legální živnost, platím daně a užívám si plody své podnikatelské a obchodní práce. Sexuální touhy druhých mi přinesly úspěch a pracovní naplnění. Pojďte, provedu vás svou mučírnou. Spíš bych měla říct mučírnami, protože budeme procházet různými místnostmi vybavenými erotickými a exotickými pomůckami, které mají za úkol napínat na skřipec smysly i tělo...“ Londýnská domina Lady Miranda je v současné době celosvětově jednou z nejúspěšnějších osobností v oboru BDSM. Natáčí filmy, její webové stránky vykazují návštěvnost v milionech. Ale začátky vůbec neměla jednoduché. Miranda strávila dětství v malém obecním domku a bylo jí sotva devět let, když se dozvěděla, že „rodiče“, kteří ji vychovávají, jsou ve skutečnosti její babička a dědeček – a matka je její sestra, která ji porodila v šestnácti letech a v té době již žila se svou novou rodinou. Tento zážitek ovlivnil Mirandino dospívání, které bylo mírně řečeno hodně divoké. O panenství přišla ve třinácti se dvěma muži, pravidelně vymetala kluby, utekla z domova, žila ve squatu. Mnohé jiné dívky by zřejmě skončily na ulici a závislé na drogách. Miranda se ale s nepřízní osudu dokázala poprat. Přestože neustále řešila finanční problémy, zvládla vysokou školu, ale tomu, co vystudovala, se věnovala jen velmi krátce. V době, kdy si přivydělávala jako recepční v nočním klubu, objevila v sobě to, co se posléze stalo její profesí, v níž doslova ovládla svět. Stala se vyhledávanou dominou. Příběh Lady Mirandy je fascinující a velmi zábavné čtení, byť občas poněkud děsivé. Každému, kdo se do něj ponoří, poskytne velmi otevřený pohled do své mučírny – do tabuizovaných a snad i poněkud temných koutů lidské sexuality...

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody. Období plné změn zasáhlo i divadelní scénu. „Když jsem poprvé vstoupil do plzeňského divadla v roli ředitele či lépe řečeno principála, za něhož jsem se vždy považoval, trochu se mi roztřásla kolena,“ přiznává Mojmír Weimann. „Stát se jedním z pokračovatelů Vendelína Budila a sloužit divadlu tak, aby plnilo v daných provozních podmínkách svou funkci, navázalo na své nejlepší tradice a pokusilo se je rozvíjet v souladu s požadavky náročného plzeňského diváka, je těžký úkol. Doba, v níž jsem do Plzně přišel, byla zcela jiná než ta, v níž divadlo řídil geniální představitel krále Leara, ale problémy, s kterými jsem se musel vyrovnávat, nebyly mnohdy jiné než za jeho časů. A ani dnes tomu není jinak. Věděl jsem, že v Budilovi mám oporu stejně jako jsem ji vždy měl v atmosféře města, do kterého mne zavál osud, a v myšlení a cítění jeho obyvatel.“

Nakladatelství NAVA již několik let vydává ve spolupráci se Střediskem západočeských spisovatelů sbírky poezie. Další v řadě je soubor básní Evy Válkové.

Detektiv Lišák Vilda jako hrdina nové série příběhů pro dětské čtenáře. Lišák Vilda putuje po stopách odcizeného obrazu z pařížské galerie až do moskevských paláců. Medvěd Dimitrij Gotabotomič však dělá, co může, aby Vildu zmátl. Zdá se, že obraz má mnohem větší důležitost, než se původně zdálo… Ale Lišák Vilda si ví rady – a dokáže řešit případy v rekordním čase!