Nava strana 12 z 21

Kniha přináší unikátní obrazové svědectví z plzeňských ulic v prvních dnech srpnové okupace v roce 1968. Jiří Plzák, tehdy zaměstnanec družstva Fotografia, začal dopoledne 21. srpna pohotově dokumentovat šokující realitu vstup armád Varšavské smlouvy do Československa, v tomto případě do krajského města západních Čech. Fotografie, které mnoho let uchovával ve svém archivu, se v naprosté většině případů dostávají poprvé na svět právě díky této knize. V publikaci jsou i vzpomínky pamětníků, stejně tak fotodokumentace Jiřího Plzáka z událostí na jaře 1968, kdy se v Plzni konal Majáles a po dvaceti letech také oslava skutečných osvoboditelů města.

Sbírka mysticky laděných básní v próze, inspirovaných zejména židovskou spiritualitou. Text má charakter vyznání milovanému protějšku a společné pouti muže a ženy za dosažením vhledu do Bytí zároveň.

Fantasy sága od mladé české autorky. Liliana s Nevvranem putují Čarovným hvozdem. Čeká je mnoho dramatických chvil, nebezpečných událostí, nečekaných rozuzlení a odpovědi na mnohé z jejich otázek. Pro Lilien přichází rána v podobě změny vztahu mezi ní a Nevvranem. Ví, že už nikdy nebude nic tak, jak bývávalo Ale co se skrývá ve stínech stromů? Pamatujte, že mnoho věcí ve skutečnosti není takových, jak se jeví na první pohled

Prozaik Milan Čechura není na české literární scéně žádným nováčkem, tato kniha povídek a fejetonů je již osmou položkou v seznamu jeho samostatné tvorby. Plzeňskému autorovi (nar. v roce 1949 v Ústí nad Labem) v nakladatelství NAVA vyšly dosud dva tituly – v roce 2013 Malý nepřítel a tři roky předtím Dědečkárna. Zatímco v první z uvedených knih autor uplatnil cit pro krátké horory, ta druhá je žánrově velice blízká právě novince Povid(f)ej. Milan Čechura zde opět obléká kabát humoristy, vypravěče textů s vtipnou zápletkou a často s nečekaným rozuzlením. V úvodu této knihy „starý literární čokl“, jak sám sebe Čechura tituluje, vyjadřuje přání, aby čtenáři, kteří se do jeho povídek a fejetonů pustí, zažívali jen samé libé pocity. „Těch věcí, které vyvolávají pocity nelibé až blbé, je přece kolem nás až až,“ dodává autor. S tím nelze než souhlasit. Kniha Povid(f)ej je sice rozsahem krátká, to však vůbec nebrání tomu, aby se vyslovené přání Milana Čechury nesplnilo.

Detektivní příběh se odvíjí v současnosti, ale zápletka sahá až do časů druhé světové války. Už Agatha Christie věděla, že staré viny mají dlouhé stíny. Dřív to byly marné stíny, ale od roku 1987, kdy Scotland Yard poprvé využil identifikaci pachatele podle DNA, nastala nová éra boje se zločinem. Také český detektiv Radmily Irrlacherové je nadšen touto možností, ba stane se tou šancí posedlý. Heinrichu Himmlerovi a dalším exponentům Třetí říše by se podobná posedlost nelíbila. Asi by z pekla protestovali. A možná i protestují. Ale to je taky to jediné, co mohou dělat. Naneštěstí zločin nezůstal v hrobě s nimi a jedovatý polibek nazývaný ironicky „laskavý“ je zde a opět vraždí.

Žít v míru chce každý, ale jak toho dosáhnout? Staletí nenávisti se nedají vymazat ze dne na den, nebo snad ano? Příběh vypráví o dívce Anabell, která se probudí ve zvláštním městě a vůbec nic si nepamatuje. Postupně se dozvídá, že se mění v magickou bytost. Ale v jakou? To jí nikdo říct nemůže. Pokud vás promění, upadnete do spánku, z něhož se probudí jen někteří. Během třiceti dní se u vás projeví schopnosti druhu, jenž je vám ze srdce nejblíže. Tento cyklus je završen zkouškou, ve které Rada hlavního města magických bytostí potvrdí, která bytost se z vás stala. Vše se však zvrtne, když se Anabell začne vracet paměť a zjistí, že pochází z rodiny lovců magických bytostí. Nadpřirození se jí začnou bát a podezírat ji, lovci ji považují za zrádce a zrůdnost. Ocitá se tak mezi dvěma světy naprosto odlišnými, avšak pro ni smrtelně nebezpečnými. Jak to dokáže zvládnout?

Osmá samostatná kniha plzeňské prozaičky Jitky Prokšové je souborem patnácti povídek. Autorka se v duchu své dosavadní tvorby i tentokrát věnuje mezilidským vztahům, vstupuje do psychologie postav a uplatňuje cit pro detail, který může často změnit osud jejích literárních hrdinů. Text doprovázejí fotografie Evy Hubatové.

K populární hře geocaching přistupuje každý hráč jinak – někdo smrtelně vážně, někdo s nadhledem, ale zprávy ukryté v banálních schránkách mohou pozornému čtenáři odhalit nejedno překvapení. Nezbývá než doufat, že autoři – kešek i této knížky – ukryli stopy natolik důmyslně, aby vás dokázali zaujmout i pobavit. I když někdy se i z dobrého příběhu stane špatný... Tahle detektivka je pro všechny, kteří rádi čtou, mají smysl pro dobrodružství a nebojí se hledat. Takže zkuste zavřít oči, nasajte vůni lesa a představte si, že uprostřed šumavské divočiny narazíte na zapomenutou navigaci s vyznačenou trasou k už objeveným i dosud skrytým pokladům. A vyrazte pátrat.

Jaké měla vaše rodina auto, když jste byli malí? Nebyl to náhodou trabant? Anebo byste si naopak do trabanta nikdy nesedli, protože...? Prostě k trabantům se váže spousta vzpomínek i emocí. A když projdou hlavou a rukama literátů, to je teprve něco! To si počtete! Psali spisovatelé i psavci z řad veřejnosti, ilustrovaly děti ze základních škol.

Deep Purple patří k nejvlivnějším a nejznámějším hardrockovým kapelám, které se vynořily z tavícího kotle všemožných hudebních směrů koncem šedesátých let. Skupina několikrát změnila sestavu i styl a uprostřed sedmdesátých let jak se ukázalo, jen dočasně ukončila činnost. Geniální kytarista Ritchie Blackmore pokračoval od roku 1975, kdy založil Rainbow, vlastní cestou. Zvlášť se mu dařilo uplatňovat svůj styl ve spolupráci s legendárním zpěvákem Ronniem Jamesem Diem. Deep Purple se ve své klasické sestavě Mark II znovu objevili na scéně v roce 1984, ale mnozí považují právě tuto prvotní a občas bouřlivou éru za jejich nejvýznamnější. Autor knihy Steve Pilkington zaměřuje pozornost na období od vydání alba Shades Of Deep Purple v roce 1968 k rozpadu skupiny po vydání Come Taste The Band v roce 1975. Zmiňuje také první čtyři studiové desky Rainbow. Podrobně rozebírá jednotlivé písně všech alb a kromě toho zaznamenává i živé nahrávky, DVD a videa. Výsledkem je dosud nejpodrobněji vydaný průvodce tvorbou skupin Deep Purple a Rainbow z let 19681979. Autor s obdivem a uznáním popisuje proslulé skladby, neváhá ale poukázat ani na to, co se dle jeho mínění až tak nepodařilo. Ano, jde o subjektivní pohled hudebního kritika, každopádně jeho postřehy a komentáře podávají další vhled do stále fascinujících dějin těchto uznávaných skupin. Jste-li jejich zarytými příznivci nebo jednoduše chcete průvodce světem, který leží za Smoke On The Water, tahle kniha je právě pro vás.

Autor knihy Zdeněk Bláha je výrazná osobnost západočeského folklóru, pamětník a rodák z Horní Břízy, výborný muzikant a upravovatel lidových písní, redaktor Českého rozhlasu v Plzni a zakladatel Folklórního souboru Úsměv. V povídkách poutavě a laskavě vypráví o vesnickém životě, o zvycích, muzikantech, osobnostech i obyčejných lidech. Popisuje a zároveň dokumentuje časy dávno minulé, a to nejen každodenní způsob života v Horní Bříze, ale i v široké oblasti severního Plzeňska. Tato kniha zároveň propojila dlouholeté přátelství Zdeňka Bláhy a výtvarníka Jaroslava Langa, který knihu doprovodil svými ilustracemi.

Čítanka z Českého lesa a jeho podhůří přináší v pětadvaceti kapitolách příběhy, pověsti i historicky podložené události z různých lokalit tohoto poněkud opomíjeného území v západních Čechách. Marie Špačková, která v jedné z obcí Českého lesa žije, tuto oblast velice dobře zná, všechna popisovaná místa navštívila, a tak je jistě průvodcem nad jiné povolaným. „Příběhy jsou inspirovány jednak reálnými epizodami z historie místa a také osobními prožitky. Čítanka tak zůstává čítankou. Nejsou v ní však pohádky a ani jiné smyšlenky. Čítanka z Českého lesa je zároveň i poděkováním nejen vědcům a amatérským badatelům, ale i všem ostatním, kteří mají tento kraj rádi a kteří by byli jistě uvítali, aby jeho pověsti, historie a příběhy přešly do podvědomí zdejších obyvatel a všech, kteří si Český les oblíbili,“ uvádí autorka knihy.