František Uher

Středověk, časově blíže neurčené období. Století nekonečných válek, politických i náboženských nesvárů, porážek, které přinášejí prospěch a vítězství, na která se doplácí, století slavných vojevůdců i jejich neúspěšných odpůrců. To vše na obzoru všedních příběhů prostých lidí. Krajinou se potulují prchající zoufalci i sveřepí kořistníci, zbytky žoldnéřských vojsk, která za úplatu ochotně mění praporce na žerdích. Hledají střechy k přezimování, odlišit je od loupeživých tlup je obtížné. Však ani ti, kteří na události doplácejí, se nemohou vyhnout činům pomáhajícím přežít. Středem dění je osaměle stojící tvrz, částečně chráněná hlubokými lesy, skalami a rozlehlým močálem, opředeným křivolakými pověstmi. Dědic tvrze svévolně odhazuje krunýř vojenského šatu a vrací se domů. Nachází tvrz v troskách. Dopřává jí novou tvář, soustřeďuje kolem sebe odkudsi prchající, věkově, národnostně i charakterově rozdílné, prahnoucí do teple aspoň dočasného domova. I v odlehlém krajinném zákoutí se na tvrz postupně vkrádá pocit ohrožení. Matoucí zprávy ze světa jsou stejně nespolehlivé jako ti, kteří je přinášejí. Na tvrz přicházejí podezřelí cizinci. Vnášejí neklid, vyvolávají drobné sváry, i na hrdelní činy dochází, vztahy se komplikují, také milostné vzněty či pouhé lehkomyslné hrátky zasévají svá semena. Okolní vesnice, tvrze i objekty rozličného účelu podléhají zkáze, podivné přesuny vojsk jsou předzvěstí dalších nepokojů. Pozornost budí vzdálené noční požáry. Dochází k přímému ohrožení, pán na tvrzi se snaží uchránit obyvatele před přímou konfrontací s možnou přesilou, dává však přednost slovu před mečem. Vysílá zvědy, kontrolující okolí. Nejmladší odchází s konkrétním posláním do vzdálené vsi, která se vzpamatovává z pobytu bezohledných nájezdníků. Krajinou zmítanou přesuny vojsk se komplikovaně vrací s dívkou, která přišla o všechno. Také jim se močál stává svízelnou noční překážkou. V podzimně laděné náruči divoké pahorkaté krajiny spěchají ke tvrzi jako k bezpečnému útočišti…

Sedmnáctý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem "Vražda v baru Úplněk" přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál.

Čtrnáctý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Cizinka se žlutým citroënem“ přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Strom jednou ranou nepadne — Vraky — Cizinka se žlutým citroënem — Už se kácí v našem lese — Staré psy novým kouskům nenaučíte — Přívětivost měsíce — Loď do Tobruku — Gordický uzel

Život je čítanka, která pilně obrací stránky, někteří lidé však zůstávají nepoučitelní. Další si zase nedovedou poradit s úskalím, před nímž se ocitli, potřebují pomoc. Na žádost klientky přijíždí do města privátní vyšetřovatel. Soukromé očko. Jeho úkolem je pátrat po pohřešované osobě. Není místní, nezná souvislosti, setkává se s dohady a spekulacemi. Pátrání se přesouvá i mimo město. Půvab krajiny však halí možný stín smrti. Detektiv přesvědčuje sám sebe, že strach má velké oči a snad se ani není čeho bát, v tom se ovšem mýlí. Do vyšetřování se zapojuje kriminálka, přebírá otěže, detektiv však zůstává na scéně do posledního akordu.

Lidé nejsou dokonalí, a tak vztahy mezi nimi nabývají nejrůznějších podob, často negativních. Vhodné se jeví přirovnání, že postavili nádražní budovu, ale zapomněli položit koleje. Někdo se vymlouvá, někdo uteče, někdo se snaží zajistit nápravu. Nic však nezůstane dlouho utajeno a hledá se opravdový viník. Začnou se otevírat pevně zavřené brány do minulosti. Když je v odlehlém zákoutí nalezen mrtvý člověk, nastupuje paže zákona. Policisté. Kriminalisté. Podzim má na kahánku, opouští město, sveřepá zima se ujímá vlády. Jako by ovládla i atmosféru ve městě, které obchází smrt. Ta násilná, záludná, zákeřná. Někde se skrývá vrah.

Podle statistiky dochází k vysokému procentu kriminálních záležitostí v rodinných kruzích. Poměry často inklinují ke katastrofám zejména tam, kde se základem svazku stal majetek, protože kde jde o peníze… Oponu zvedají dramatické události, nabývají na tragičnosti. Privátní vyšetřovatel se přesvědčuje, že lidé hodně vědí, nic se neděje zcela nepozorovaně. Situaci ovšem komplikují zdánlivě vedlejší událostí. Vloupání do galerie, dopravní nehoda. Střetem zájmu se stává nezvěstná žena. A co hůř, počet pohřešovaných narůstá. To již zasahují kompetentní orgány, mnohé události a některé postavy vstupují do regionálních legend. Legendy mívají špatné konce, na tom nemohou nic změnit policisté ani privátní očko.

Jedenáctý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Ponurý dům“ přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Balada o smutné paní — Varianta B — Babí léto — Hořký horizont Horymíra Horajse — Léto paní Alexandry — O něčem se nemluví — Stopa spláchnutá příbojem — Ponurý dům

Třetí díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Výkřik z temné jeskyně“ přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: - Vaření javorového cukru u řeky Delaware - Koráby Marca Antonia - Muž jménem Hustoles - Tři popelky a oříšek - Ten muž je vrah - Hrdá jako Kilimandžáro - Tradice toreadorů - Nepíchat do vosího hnízda

Nový elektronický časopis Sententias vám každé čtvrtletí přináší povídky či novely tří renomovaných autorů. V prvním čísle vás zkusí rozesmát autor knihy Případ zatoulaného rybáře, Jan Frána. Se svou povídkou se přidala legenda české kriminalistiky a autor více než čtyřiceti knih František Uher. A třetí do party je Martina Perlíková, z jejíhož pera vznikla kniha Speciální jednotka. Její hororová lahůdka není nic pro slabé povahy, je ovšem naprosto geniální.

Voda má svoje půvaby, svá nebezpečí a početná tajemství, která dokáže dlouho a pečlivě skrývat. Nikoli však všechna. Některá vydává zcela nečekaně, a protože platí, že vše souvisí se vším, odhalení temných zákoutí bludných činů se stává povinností lidí. Některých lidí. Policistů, kriminalistů. Povinností značně nebezpečnou. Kolem stále pulsuje všední život, který není pouhou statickou kulisou. Zatímco mnozí ledacos tají a další vyhrocenou situaci komplikují, vyvstává otázka, jak dospět ke spravedlnosti. Ta se s oblibou nechává zobrazovat se zavázanýma očima, ale občas trochu zašilhá. V podstatě se vždy jedná o nalezení pravdy, jenže ani s tou to nebývá snadné. Každý má tu svou.

Venkov jedna rodina, to již dávno neplatí. Vloudily se cizí elementy, s nimi přišla závist, nepřejícnost, zlomyslnost. Pod uhlazeným povrchem se skrývají ještě horší vlastnosti. A co víc, v menších místech si lidé nahlížejí okny nejen do talíře, jeden o druhém ledacos vědí. Když však padne kosa na kámen, v katastru obce je nalezena mrtvá žena a policisté si podávají dveře, lidé zavírají ústa. Nezbývá, než nahlédnout hluboko do minulosti zaváté prachem času. Trnitá cesta k nastolení spravedlnosti vede kolem hřbitova. O tom všem je Stopa do minulosti. Také o dobrých lidech.

Podzim, noc jako stvořená pro vraždu. Oběť beze jména je nalezena teprve na jaře, při černé těžbě dřeva v odlehlém lesním zákoutí. Obyvatelé nedaleké osady jsou lidé svérázní, ani v blízkém městě však policisté nemají na růžích ustláno. Znepokojuje je obratný bytový zloděj a fantom zapalující dopisní schránky. Vyšetřování se rozbíhá mnoha směry jako koleje železniční trati a svědkové, pokud nějací jsou, nepatří vždy ke zcela věrohodným. Ukazuje se však, že vlastním proviněním nelze uniknout stejně zákonitě, jako každým rokem nastává podzim.