Nava strana 8 z 25

Kniha si klade za cíl shrnout problematiku poranění cévního systému, upozornit na klíčové faktory hrající roli v úspěšné diagnostice a terapii a zároveň popsat progresivní vývoj na tomto poli za poslední dekádu. Autoři prezentují recentní literární data a bohaté vlastní zkušenosti s touto problematikou z práce v plzeňském Traumatologickém centru.

Skupina Nirvana je bezpochyby jedním z nejvlivnějších seskupení v dějinách rockové hudby. Tato kniha mapuje zejména počáteční fázi její dráhy, zároveň je cenným dokumentem o zrodu grunge scény v Seattlu, který je zaznamenán skutečně velice podrobným způsobem. Příběh začíná vlastně již v první polovině 80. let, zasahuje tedy do doby dávno předtím, než se tato hudba dočkala komerčních úspěchů.

Olívie je šťastná, když si její rodina přisvojí roztomilé kotě. Ona ani starší bratr Ben se nemohou dočkat, až Šmudlu ukáží kamarádům. Když Ben pozve na návštěvu svého povedeného spolužáka Roba, Olívie dostane strach, že kluci kotě vyplaší. Její obavy se potvrdí – kotě najednou není k nalezení. Má Rob se Šmudlovým zmizením něco společného? A kam se vlastně bezbranné kotě podělo?

Nakladatelství NAVA již několik let vydává ve spolupráci se Střediskem západočeských spisovatelů sbírky poezie. Další v řadě je soubor básní Evy Válkové.

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody. Období plné změn zasáhlo i divadelní scénu. „Když jsem poprvé vstoupil do plzeňského divadla v roli ředitele či lépe řečeno principála, za něhož jsem se vždy považoval, trochu se mi roztřásla kolena,“ přiznává Mojmír Weimann. „Stát se jedním z pokračovatelů Vendelína Budila a sloužit divadlu tak, aby plnilo v daných provozních podmínkách svou funkci, navázalo na své nejlepší tradice a pokusilo se je rozvíjet v souladu s požadavky náročného plzeňského diváka, je těžký úkol. Doba, v níž jsem do Plzně přišel, byla zcela jiná než ta, v níž divadlo řídil geniální představitel krále Leara, ale problémy, s kterými jsem se musel vyrovnávat, nebyly mnohdy jiné než za jeho časů. A ani dnes tomu není jinak. Věděl jsem, že v Budilovi mám oporu stejně jako jsem ji vždy měl v atmosféře města, do kterého mne zavál osud, a v myšlení a cítění jeho obyvatel.“

„Dřív bych radši zůstala v ústraní. Dokonce jsem si vymýšlela, když se mě někdo ptal na práci, a říkávala jsem, že jsem kosmetička. Teď už mi nedělá takové potíže otevřeně mluvit o utajovaných slastech, které lidem zprostředkovávám. Mám legální živnost, platím daně a užívám si plody své podnikatelské a obchodní práce. Sexuální touhy druhých mi přinesly úspěch a pracovní naplnění. Pojďte, provedu vás svou mučírnou. Spíš bych měla říct mučírnami, protože budeme procházet různými místnostmi vybavenými erotickými a exotickými pomůckami, které mají za úkol napínat na skřipec smysly i tělo...“ Londýnská domina Lady Miranda je v současné době celosvětově jednou z nejúspěšnějších osobností v oboru BDSM. Natáčí filmy, její webové stránky vykazují návštěvnost v milionech. Ale začátky vůbec neměla jednoduché. Miranda strávila dětství v malém obecním domku a bylo jí sotva devět let, když se dozvěděla, že „rodiče“, kteří ji vychovávají, jsou ve skutečnosti její babička a dědeček – a matka je její sestra, která ji porodila v šestnácti letech a v té době již žila se svou novou rodinou. Tento zážitek ovlivnil Mirandino dospívání, které bylo mírně řečeno hodně divoké. O panenství přišla ve třinácti se dvěma muži, pravidelně vymetala kluby, utekla z domova, žila ve squatu. Mnohé jiné dívky by zřejmě skončily na ulici a závislé na drogách. Miranda se ale s nepřízní osudu dokázala poprat. Přestože neustále řešila finanční problémy, zvládla vysokou školu, ale tomu, co vystudovala, se věnovala jen velmi krátce. V době, kdy si přivydělávala jako recepční v nočním klubu, objevila v sobě to, co se posléze stalo její profesí, v níž doslova ovládla svět. Stala se vyhledávanou dominou. Příběh Lady Mirandy je fascinující a velmi zábavné čtení, byť občas poněkud děsivé. Každému, kdo se do něj ponoří, poskytne velmi otevřený pohled do své mučírny – do tabuizovaných a snad i poněkud temných koutů lidské sexuality...

„Dřív bych radši zůstala v ústraní. Dokonce jsem si vymýšlela, když se mě někdo ptal na práci, a říkávala jsem, že jsem kosmetička. Teď už mi nedělá takové potíže otevřeně mluvit o utajovaných slastech, které lidem zprostředkovávám. Mám legální živnost, platím daně a užívám si plody své podnikatelské a obchodní práce. Sexuální touhy druhých mi přinesly úspěch a pracovní naplnění. Pojďte, provedu vás svou mučírnou. Spíš bych měla říct mučírnami, protože budeme procházet různými místnostmi vybavenými erotickými a exotickými pomůckami, které mají za úkol napínat na skřipec smysly i tělo...“ Londýnská domina Lady Miranda je v současné době celosvětově jednou z nejúspěšnějších osobností v oboru BDSM. Natáčí filmy, její webové stránky vykazují návštěvnost v milionech. Ale začátky vůbec neměla jednoduché. Miranda strávila dětství v malém obecním domku a bylo jí sotva devět let, když se dozvěděla, že „rodiče“, kteří ji vychovávají, jsou ve skutečnosti její babička a dědeček – a matka je její sestra, která ji porodila v šestnácti letech a v té době již žila se svou novou rodinou. Tento zážitek ovlivnil Mirandino dospívání, které bylo mírně řečeno hodně divoké. O panenství přišla ve třinácti se dvěma muži, pravidelně vymetala kluby, utekla z domova, žila ve squatu. Mnohé jiné dívky by zřejmě skončily na ulici a závislé na drogách. Miranda se ale s nepřízní osudu dokázala poprat. Přestože neustále řešila finanční problémy, zvládla vysokou školu, ale tomu, co vystudovala, se věnovala jen velmi krátce. V době, kdy si přivydělávala jako recepční v nočním klubu, objevila v sobě to, co se posléze stalo její profesí, v níž doslova ovládla svět. Stala se vyhledávanou dominou. Příběh Lady Mirandy je fascinující a velmi zábavné čtení, byť občas poněkud děsivé. Každému, kdo se do něj ponoří, poskytne velmi otevřený pohled do své mučírny – do tabuizovaných a snad i poněkud temných koutů lidské sexuality...

Profily dvanácti výjimečných českých žen, které musely opustit rodnou zemi, aby mohly naplno rozvinout svůj talent. BLANKA MATRAGI – LEA VIVOT – EVA JIŘIČNÁ – LÍDA RAKUŠANOVÁ - ÁJA VRZÁŇOVÁ – BĚLA GRAN JENSEN – PAVLÍNA POŘÍZKOVÁ – OLGA HRUBÁ – MEDA MLÁDKOVÁ - MARTINA NAVRÁTILOVÁ – SOŇA ČERVENÁ – KRISTINA COLLOREDO-MANSFELDOVÁ

"Publikace má za poslání přiblížit historii a zároveň současnost fotbalu v Plzni. Tvoří ji fotbalové kluby od Viktorie Plzeň až po ty, které zápolí v městské soutěži. Ve fotbalových dějinách města existovaly desítky klubů, které během času nebo dokonce brzy po svém založení zanikly. Existují ale kluby, které tu působí kontinuálně již od svého založení. Přežily 1. světovou válku, éru první republiky s hospodářskou krizí, z fotbalové mapy Plzně je nevymazala ani 2. světová válka a kráčely s dobou v éře budování socialismu. Po roce 1989 se změnou politického systému oddíly přizpůsobily novým porevolučním podmínkám, kdy už se nemohly spoléhat na podporu státu, ale jen výhradně samy na sebe. Každý plzeňský klub má svoji vlastní historii, kterou psali během desítek let hráči, funkcionáři a trenéři. Každý z nich prožíval svůj vlastní sportovní osud a zároveň psal osud svého klubu. Byli hráči, kteří za celou svoji kariéru hájili barvy jen jednoho oddílu, ale víc bylo jednotlivců, kteří jich vystřídali hned několik. Kniha však nemá za cíl líčit osudy jedinců. Autoři si dali za úkol přiblížit historii fotbalových klubů od jejich vzniku až po současnost. Nejen těch velkých a slavných, jako je Viktoria či kdysi Olympia a SK, ale i těch malých, zaniklých a dávno zapomenutých. "

Turistické putování krásami říše Inků – ohromného území od Ekvádoru až po Argentinu a Chile, jehož hlavním městem bylo Cusco, což znamená "pupek světa". Doplněno množstvím fotografií.

Turistické putování krásami říše Inků – ohromného území od Ekvádoru až po Argentinu a Chile, jehož hlavním městem bylo Cusco, což znamená "pupek světa". Doplněno množstvím fotografií.

Historický přehled všech sezon Gambrinus ligy! - každá sezona pod drobnohledem - souhrn ročníku, ideální sestava, tabulka střelců, nejlepší brankáři - kádr mistra z každé sezony - historické fotografie - všechna finále národního poháru od roku 1994. Souhrn všech ligových kol sezony 2013/14: - všechny zápasy (shrnutí každého kola) - podrobné statistiky (střelci, brankáři, karty, diváci...) - množství fotografií - zápas kola, zajímavosti... Pohár České pošty 2013/14 – všechny zápasy od předkola až do finále (podrobné statistiky).

Profily dvanácti výjimečných českých žen, které musely opustit rodnou zemi, aby mohly naplno rozvinout svůj talent. BLANKA MATRAGI – LEA VIVOT – EVA JIŘIČNÁ – LÍDA RAKUŠANOVÁ ÁJA VRZÁŇOVÁ – BĚLA GRAN JENSEN – PAVLÍNA POŘÍZKOVÁ – OLGA HRUBÁ – MEDA MLÁDKOVÁ MARTINA NAVRÁTILOVÁ – SOŇA ČERVENÁ – KRISTINA COLLOREDO-MANSFELDOVÁ

Profily dvanácti výjimečných českých žen, které musely opustit rodnou zemi, aby mohly naplno rozvinout svůj talent. BLANKA MATRAGI – LEA VIVOT – EVA JIŘIČNÁ – LÍDA RAKUŠANOVÁ ÁJA VRZÁŇOVÁ – BĚLA GRAN JENSEN – PAVLÍNA POŘÍZKOVÁ – OLGA HRUBÁ – MEDA MLÁDKOVÁ MARTINA NAVRÁTILOVÁ – SOŇA ČERVENÁ – KRISTINA COLLOREDO-MANSFELDOVÁ

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.

Kniha Dlouhá cesta na vrchol je první ucelenou hokejovou kronikou, jakou Plzeň dosud nikdy neměla. Na 328 stranách najdete několik set historických i současných fotografií, ilustrujících vyprávění nejen o hokejovém pravěku na plzeňských kluzištích či Boleveckém rybníku, ale také o všech ligových sezónách, počínaje rokem 1951. Opomenuta nezůstala ani výstavba starého a později nového zimního stadionu, svou kapitolu zde má i plzeňský ženský hokej. Řada fotografií pochází ze soukromých archivů bývalých hráčů, a to i hráčů z prvních ligových sezón, odehraných v padesátých letech minulého století. Součástí autorova vyprávění jsou pak i útržky vzpomínek těchto hráčů, dosud nikde nepublikované, pozoruhodné a mnohdy velice překvapivé.