Památník národního písemnictví

Sborník Literárního archivu Památníku národního písemnictví č. 43 je věnován Jakubu Demlovi a jeho korespondenci. Básník si celoživotně dopisoval s řadou velkých osobností i přátel. Uvedená problematika je prezentována ve třech studiích. Daniela Iwashita přispěla prací Dílo v druhé osobě. Korespondence v rukopisech a knihách Jakuba Demla do roku 1918, Iva Mrázková se věnuje dialogu Jakuba Demla s výtvarnými umělci a s výtvarným uměním. Šárka Kořínková ve své studii Nebezpečné individuum, od kterého lidská společnost měla by býti osvobozena… pojednává o básníkově působení v pražské arcidiecézi v letech 1912-1913. Druhou část sborníku tvoří Zprávy o připravovaných edicích korespondence Jakuba Demla. Třetí oddíl obsahuje komentované edice a soupisy několika souborů básníkových listů z let 1903-1918, jež jsou jako celek publikovány poprvé (O. Březina, M. Tischlitzová, R. Svobodová, S. K. Neumann, R. Weiner, B. Šmeral aj.). Sborník je určen nejen literárním vědcům a historikům, ale všem zájemcům o život a dílo jednoho z našich nejoriginálnějších moderních básníků.

Sborník Literární archiv PNP č. 44 nabízí nové pohledy na práci s uměleckým textem. Jednotlivé studie zde uveřejněné sledují autorské postupy od prvotního nápadu přes sběr materiálu až po samotný proces psaní. V centru zájmu je fáze příprav a zrodu uměleckého textu. První část sborníku obsahuje sedm statí. Například příspěvek Michaela Wögebauera, nazvaný "Možná Ovid jen básnil. Avšak já prozaik mluvím pravdu" se věnuje analýze zápisků pražského estetika Augusta Gottlieba Meißnera, Karel Kolařík se ve své studii zabývá osobním archivem Jiřího Karáska ze Lvovic a komentuje jeho příležitostné básně vepsané do knih a na novinové výstřižky. Ve druhé části sborníku jsou zveřejněny čtyři studie, které zazněly na textologickém kolokviu, který uspořádal Památník národního písemnictví spolu s Ústavem pro českou literaturu AV ČR v roce 2011. Najdeme zde text jako "Varianty Gellnerovy komedie Přístav manželství jako rozcestník jeho tvorby" od Lucie Peisertové nebo práci Marka Přibil "Milenku jsem neměl žádnou. K jednomu specifickému případu variantnosti v Máchově díle", která se věnuje K. H. Máchovi. Sborník je určen nejen literárním vědcům a historikům, ale všem zájemcům o danou tematiku.

Monografie se poprvé v tomto rozsahu věnuje výtvarným umělcům, kteří ve 30. letech 20. století odešli do Československa, kde na krátký čas nalezli své útočiště před šířícím se nacismem. Sleduje jak uměleckou tvorbu vznikající v emigraci v kontextu politických i kulturních souvislostí, tak sociální problémy uprchlíků. Řada státních nařízení často byrokraticky omezovala tvůrčí činnost umělců. Přesto výtvarná díla, kontakty a jejich vzpomínky dokládají pozitivní postoj k českému prostředí. Zmíněni jsou významní autoři Oskar Kokoschka, John Heartfield, Thomas Theodor Heine, ale i Hannes Beckmann, Thomas Wüsten, Erich Arnold Bischof, Theo Balden a další, jejichž tvorba u nás dosud zhodnocena nebyla. Fotografie nezvěstných děl nebo reprodukce ze soudobých tiskovin byly ponechány v podobě, v níž se dochovaly. Originální výtvarná díla a archiválie, o to autentičtěji dokreslují obtížné okolnosti, které přečkaly. Tvorbu emigrantů vyzdvihuje jejich odvážný boj proti Hitlerově politice a upřednostnění umění před vlastním bezpečím.

Je až s podivem, jak malou pozornost dosud věnovali literární historici (a to nejen v Čechách) tradičnímu perikopnímu systému. Přitom evangelijní čtení na jednotlivé neděle a svátky přímo či nepřímo ovlivňovala tematiku většiny kázání. Právě na vazbách mezi danou perikopou a obsahem nedělních promluv je založen tematický katalog bohemikálních pobělohorských kázání, který vznikl na základě excerpce osmnácti nedělních postil z let 1618–1763. Ke katalogu je připojen tematický rejstřík a několik vstupních kapitol, ve kterých je pozornost věnována specifikům barokní homiletiky, jednotlivým autorům tištěných postil a jejich literární tvorbě. Stranou výkladu nezůstaly ani otázky spjaté s problematikou dobových kazatelen, s pojetím nedělí v raném novověku mezi laiky i duchovními, problematika vlivů Bible a dalších autorit na vznik duchovních promluv či otázky jazykových a řečnických figur.

Kolektivní vědecká monografie Příběhy exilu navazuje na úspěšný výstavní katalog Zkušenost exilu, oceněný v soutěži Gloria musaealis jako nejlepší muzejní publikace roku 2017. Ve studiích, věnovaných mj. ruskému a ukrajinskému vzdělávacímu systému, odborníkům v technických oborech, dějinám Slovanské knihovny, literárnímu sdružení Daliborka či skupině výtvarníků Skytové, jsou zmapovány další vesměs málo známé aspekty fenoménu ruské, ukrajinské a běloruské emigrace v meziválečném Československu, které ve dvacátých letech vytvořilo mimořádně příznivé podmínky pro rozvoj činnosti exilových komunit. Knihu opět zdobí bohatý obrazový doprovod, prezentující většinou dosud nepublikované materiály z českých i zahraničních archivních, muzejních, galerijních i soukromých sbírek.

Sborník se věnuje konci první světové války, rozpadu habsburské monarchie a důsledkům, které tato změna přinesla. Zabývá se publicistikou Jaroslava Durycha, Karla Horkého a Waltera Tschuppika, romány Roberta Mimry, Erwina Otta a Hanse Watzlika i vzpomínkami Moje válečná odysea Vladimíra Vaňka. Samostatný příspěvek se zaměřuje na poválečnou fantastickou prózu. V druhé části periodika nalezneme edici korespondence Bohumila Markalouse (tj. Jaromíra Johna) příteli Karlu Horkému a edici vzpomínky Miloše Stuchla na říjen 1918 v Praze. Třetí část přináší edici vzájemné korespondence Františka Kašpara a Jindřicha Šimona Baara z let 19171923 a blok tří příspěvků zabývajících se problematikou digitalizace v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Zprávy Literárního archivu v závěru sborníku informují o přírůstcích v roce 2017 a o zpracovaných osobních fondech (Vladimír Boudník, Jaroslav Seifert, Edvard Valenta) a o archivním souboru Jaroslava Medka.

Nové číslo sborníku Literární archiv se věnuje obrazu lesa v literatuře a výtvarném umění. Přezkoumává představy Karla Klostermanna o původním šumavském pralese, zabývá se literárním a výtvarným dílem Josefa Váchala z pohledu ekopoetiky či podobou lesa v českých překladech Cooperova Posledního Mohykána. Všímá si lesních nadpřirozených bytostí v trampské próze a promýšlí symboliku lesa v obrazech Aloise Kalvody. Součástí čísla je výběrová edice korespondence s přírodní tematikou mezi Petrem Bezručem a Jany Vrbovými (otcem a synem) z let 19131956. Z lesního prostředí čerpá původní autorská hra dramatika S. d. Ch. připomínající spisovatele Jana Vrbu, Otokara Březinu a malíře Jožu Uprku. Jako obrazovou přílohu otiskujeme výběr ilustrací Otakara Štáfla ke Klostermannovu románu Ze světa lesních samot. Předposlední oddíl tvoří příspěvek o nalezené chybějící části rukopisu Stín kapradiny od Josefa Čapka ve zpracovávaném fondu Jana Herbena. Zprávy Literárního archivu informují o přírůstcích v roce 2018 a o zpracovaných fondech (Medková Eva, Václavek Bedřich a Kostohryz Josef). Číslo uzavírají vzpomínky Marty Dandové na její působení v Památníku národního písemnictví a Miloše Sládka na bývalý depozitář Literárního archivu v Duchcově.

Tématem 52. čísla sborníku Literární archiv jsou nakladatelství v letech 19181949. Oblasti nakladatelské činnosti, kterých se dotýká, jsou spolupráce nakladatelství s autory, výtvarníky a grafiky při přípravě knihy, finanční stránka vydávání, propagace knihy, její distribuce a prodej, věnuje se také podobě a proměnám knižní nabídky, profilových edičních řad či nakladatelských strategií. Přináší přehled německých nakladatelů v meziválečném Československu a představuje významné pražské ruskojazyčné nakladatelství a knižní obchod Plamja. Zabývá se také slovenskými tituly v nakladatelství Družstevní práce a spoluprací nakladatele Leopolda Mazáče s redaktorem Jánem Smrekem. Neopomíjí ani populární literaturu sleduje vývoj a proměny raných neperiodických publikačních platforem českého komiksu a vydávání raných nakladatelských edic detektivního žánru na českém území. Dále mapuje opomíjenou publikační činnost Jakuba Demla a jeho spolupracovníků a doplňuje dosavadní portmanovské bádání zaměřuje se na dobové avantgardní tendence a moderní písma v jeho tiscích a vzájemnou komunikaci a spolupráci Josefa Portmana s výtvarníkem Janem Konůpkem. Ediční část sborníku přináší kapitolu z nevydaných vzpomínek nakladatele Františka Svobody na meziválečná léta. Na téma čísla volně navazuje příspěvek o vydávání románu Dcera královská Františka Křeliny v oddílu pro zaměstnance PNP. Zprávy Literárního archivu informují o přírůstcích v roce 2019 a o zpracovaných fondech (Jakubec Jan a Hrabal Bohumil).

Reprint proslulé sbírky konkrétní a experimentální poezie Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové představuje jeden z prvních pokusů prozkoumat možnosti experimentální poezie v českém kulturním kontextu. Kniha vyšla v jediném vydání v roce 1968 a dlouhou dobu byla prakticky nedostupná. Navazuje na výboje futurismu, dada a meziválečné avantgardy a je rozdělena do dvanácti kapitol: Vznik textu, Gramatické texty, Logické texty, Stochastické texty, Syngamické texty, Intertexty, Objektáže, Přísloví, Partitury, Portréty, Mikrogramy a Koacerváty. Autoři byli napojeni na mezinárodní hnutí konkrétní poezie a jejich texty ukazují jazyk nejen jako nástroj komunikace, ale také jako specifický výtvarný materiál, který navíc poukazuje na ideologické zneužití řeči a její byrokratickou vyprázdněnost. Reprint původní vydání vychází u příležitosti výstavy SETINY, pořádané ke stému výročí narození Bohumily Grögerové. K vydání připravila Helena Šantavá.

Literární archiv č. 53 vychází u příležitosti 100. výročí narození Bohumily Grögerové (19212014) a Josefa Hiršala (19202003). Sborník reflektuje dílo známé autorské dvojice. z nejrůznějších úhlů a poukazuje na málo známé skutečnosti a souvislosti, které jsou pro interpretaci jejich díla zásadní. Jednotlivé příspěvky se věnují jejich prvnímu překladu vydanému na konci 50. let Šibeničním písním Christiana Morgensterna, společným i rozdílným tvůrčím liniím Josefa Hiršala a Josefa Honyse či vizuální poezii Grögerové a Hiršala v 60. letech. Soustředí se také na jejich tvůrčí spolupráci a lidskou spřízněnost. Ze samostatného díla Bohumily Grögerové jsou blíže představeny rozhlasové hry, poprvé zde také uveřejňujeme dvě hry z poloviny 70. let: Dokud se nade mnou nezavře voda a Už jenom dýchat Dalším tématem je recepce textů Hiršala a Grögerové v německojazyčném prostředí, především ve vztahu k teoretickým textům Siegfrieda J. Schmidta, a jejich korespondence se zahraničními autory, zejména mezi Bohumilou Grögerovou a Friederike Mayröckerovou. Mezi odborné příspěvky jsou včleněny reflexe či vzpomínky osobností blízkých oběma autorům. Samostatný oddíl tvoří články zabývající se experimentální literaturou a její reflexí v Památníku národního písemnictví. Představeny jsou fondy experimentujících autorů, jež jsou uloženy v Literárním archivu a Uměleckých sbírkách. Pořízen byl také soupis souvisejících výstav a videozáznamů. Z výstav je blíže přiblížena významná výstava experimentální poezie 60. let Báseň, obraz, gesto, zvuk z roku 1997.

Člověk prožívá svou viditelnost dvojím způsobem: jako ohrožení a jako nepřirozenost. Obojí podněcuje snahu hledat svou pravou podobu a zároveň se utvářet podle vlastních představ. Spisovatel tu nachází téměř dokonalý prostředek, totiž psaný jazyk. Na počátku tohoto směřování stojí Stendhalovo dílo, jež je považováno za zakladatelský impuls literárního egotismu, tedy směru, pro nějž je charakteristický výhradní zájem autoru o svou osobu. Projevuje se ve dvojím gestu: sebepoznávacím, jemuž může sloužit deník a korespondence, a sebekonstrukčním, jehož výsledkem může být zejména román. Obě gesta se objevují i v díle Jakuba Demla. Tasovský básník a kněz se modifikací vlastní identity, především začleňováním druhých lidí do ní, pokouší vytvořit dojem věčné všudypřítomnosti. Její navození má být základem působení na skutečnost. Stejně tak francouzský básník Henri Michaux učiní průzkum sebe sama výhradním zájmem svého života. I pro něj je důležité, že se praktický přístup k jazyku rozvine v jeden z nástrojů přežití. Identita, kterou takto všichni tři autoři vytvářejí, není nikdy hotová, zůstává vždy jen nedokončenou konstrukcí.

Úvodní svazek edice Prameny PNP je věnován orientalistovi, cestovateli a spisovateli Aloisi Musilovi (1868–1944), osobnosti, jež svými výzkumy z přelomu 19. a 20. století významně přispěla k poznání rozlehlých oblastí Blízkého východu. Publikace obsahuje inventář archivního fondu ze sbírek Literárního archivu Památníku národního písemnictví a dvě studie věnované Musilovu nesnadnému přechodu na Univerzitu Karlovu po vzniku ČSR a jeho pobytům v anglofonním světě souvisejícím zejména s jeho vrcholným šestisvazkovým vědeckým dílem Oriental Explorations and Studies (1926–1928).

Druhý díl pamětí novináře a spisovatele Karla Horkého (1879–1965) začíná obdobím, kdy v letech 1907–1909 působil jako redaktor týdeníku Národní obzor. Po odchodu z nakladatelství Bedřicha Kočího si založil vlastní časopis, nejprve Horkého týdeník (1909) a následně revue Stopa (1909–1914). V říjnu roku 1912 se s manželkou Emanuelou a tříletou dcerou Věrou odstěhovali do Paříže, kde zůstali až do vypuknutí první světové války. Další dva roky pobývali ve Španělsku a v Portugalsku a od podzimu roku 1916 žili ve Spojených státech amerických, nejprve v New Yorku, kde se v lednu 1917 narodila Horkého mladší dcera Alena, a později v Chicagu. Do období amerického pobytu spadá i tzv. Dürichova aféra. Na obranu svého tchána Josefa Düricha, který byl vyloučen z Československé národní rady, vystoupil Karel Horký v polovině roku 1917 a dostal se tím do konfliktu s hlavními představiteli zahraničního odboje T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. Do Československa se s rodinou vrátil na začátku roku 1921. Jeho návratem druhý svazek pamětí končí.

Literární archiv č. 54 se věnuje dějinám nejdéle vycházejícího českého literárního časopisu Lumír (1851–1940). Jednotlivé příspěvky postihují tendence spoluutvářející obsah a význam tohoto listu a představují některé osobnosti podílející se na jeho redakčním profilování. Studie tematicky čerpající z 19. století se zabývají postavou tzv. lumírovského básníka, poezií Jaroslava Vrchlického v komparaci s jeho překlady Charlese Baudelaira, typickými projevy dobové výpravné prózy v čele se Svatým Xaveriem Jakuba Arbesa i pozicí časopisu v počínajících polemikách o umělecké moderně. Etapu časopisu ve 20. století mapují stati věnované literární kritice Karla Sezimy, roli Lumíru v období druhé republiky a okolnostem jeho zániku v roce 1940. Součástí čísla je výběrová edice korespondence mezi Hanušem Jelínkem a Arnem Novákem z let 1929–1939 uvozená studií zabývající se otázkou tradice v koncepci meziválečného Lumíru. V oddíle pro zaměstnance PNP je publikován příspěvek o Kamilu Bednářovi jako autorovi literatury pro děti. Zprávy Literárního archivu informují o přírůstcích v roce 2021 a o zpracovaných fondech (Štulc Václav, Herben Jan a Fričová Božena). Následují vzpomínky Milana Kodejše na jeho působení v PNP v letech 1958–1980 a článek o bývalém depozitáři ve Vinařicích u Dobrovice. Číslo uzavírá nekrolog za Naděždu Macurovou.

Publikace sestavena k stému výročí narození básníka Jaroslava Seiferta z textů, dokumentů a fotografií, knižně většinou nepublikovaných.