Pangea strana 10 z 11

Od svého vstupu do politiky v roce 1923 do porážky Francie roku 1940 Hitler využíval demokratický tisk, jako to nedělal žádný diktátor před ním. Poskytoval pečlivě vybraným novinářům rozhovory, v nichž doplňoval a korigoval své četné projevy s cílem zakrýt své skutečné záměry i nemilosrdný způsob jejich uskutečňování. Navzdory stovkám tisíců stránek věnovaných führerovi v uplynulých sedmdesáti letech nebyla tato interview nikdy publikována. Éric Branca vybral šestnáct nejpříznačnějších, jež editoval a opatřil poznámkami. Je rovněž autorem úvodní kapitoly s názvem „Hitler a zahraniční tisk. Čím ho fascinoval.“, jež vypovídá mnoho o führerovu vlivu na veřejné mínění západních demokracií. Kniha je psána živým a čtivým jazykem, doplněna životopisnými medailonky novinářů, kteří tyto rozhovory vedli, a chronologickým přehledem.

V neděli 24. června 1960 skočil Jan Roček s manželkou, tchyní a dvěma malými syny z paluby východoněmecké výletní lodi do vod přístavu v dánském Gedseru. O den později stejný kousek zopakovali jejich dobří přátelé. Po dlouhých letech nejprve nacistického a potom komunistického útlaku se dvě židovské rodiny z východní Evropy konečně dostaly na svobodu. Kniha Uprchlíci je neuvěřitelným příběhem lidí, kteří prošli Terezínem a byli svědky nacistických zvěrstev páchaných ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Po válce zůstali uvězněni za železnou oponou v Československu pod nadvládou komunistických mocipánů, až později přes východní Německo konečně uprchli do svobodného světa. Uprchlíci jsou zhmotněním historie 20. století a příběh těchto lidí je cenný především tím, že nám ukazuje, jak nezlomná touha po lidské důstojnosti dokázala překonat řádění dvou totalitních režimů i vlastní strach a po mnoha útrapách nalézt cestu ke svobodě. Kniha vznikla na základě rozhovorů s pamětníky – mimo jiné s Janem Ročkem, který žije ve Spojených státech – a rešerší zejména v dánských, východoněmeckých a československých archivech.

Kniha Roberta Sheltona Bob Dylan: No Direction Home je jediným vyprávěním o počátcích dráhy světoznámého písničkáře „z první ruky“. Shelton jako první rozpoznal v Dylanovi talent a napsal o něm v New York Times. S Dylanem se přátelil až do konce sedmdesátých let a svou knihu psal s jeho souhlasem a spoluprácí. Dylan Sheltonovi rovněž umožnil hovořit s rodiči, bratrem a přáteli a poskytl mu řadu rozhovorů. Shelton knihu dokončil až po dvaceti letech. Poprvé vyšla v roce 1986 v mnohem kratší podobě, než autor zamýšlel. Editorka současné verze Elizabeth Thompson jeho původní dlouhý text zveřejnila v roce 2011 u příležitosti Dylanových sedmdesátých narozenin. Dnešní podoba knihy s velkým množstvím fotografií je kratší a popisuje nejen počátky Dylanovy kariéry, ale také analyzuje jeho texty, desky, vývoj, proměny i osobnost. Robert Shelton (1926–1995) psal dvacet let v New York Times o hudbě, zejména folku a country. Zúčastnil se všech slavných hudebních festivalů a důvěrně znal všechny newyorské hudební kluby, kde vystupovali významní zpěváci a hudebníci šedesátých let. Název knihy No Direction Home si vypůjčil z Dylanova slavného hitu „Like a Rolling Stone“. Stejně nazval v roce 2005 režisér Martin Scorsese svůj dokumentární filmu o Dylanově kariéře v letech 1961–1966.

Téměř třicetiletý prodavač a příležitostný cestovatel se rozhodne pěšky přejít Jižní Ameriku. Jak to může dopadnout? Vzdoruje jazykové bariéře, drogám v kolumbijských ulicích a všudypřítomné chudobě. Vydává se do nitra kontinentu, aby poznal nový svět i sám sebe. V Kolumbii se setkává s neuvěřitelně srdečnými lidmi a naprostým minimem překupníků. Dostává se do Ekvádoru, který mu pokládá do cesty všechny překážky ze svého arzenálu. Dokáže se popasovat s nelidským vedrem v horách či lijáky uprostřed deštných pralesů? Opravdu se zatoulá do jediné české hospody na kontinentu a okoření si putování pekelnou kocovinou? Proč se v Peru málem ožení a následně sám vyběhne menší šestitisícovku? Zkrátka nemá na cestách ani chvíli klid. A to ještě netuší, co ho čeká na hranici s Bolívií…

Ačkoliv je druhá světová válka již dávnou minulostí, zůstává stále v živé paměti evropského lidstva. Zločiny, jichž se tehdy němečtí nacisté dopustili, poznamenaly osudy mnoha evropských rodin, jejichž příslušníci a potomci stále ještě žijí. Není proto divu, že po skončení druhé světové války tolik lidí volalo, aby byli její strůjci a pachatelé zločinů, které ji provázely, po zásluze potrestáni. Hitler spáchal sebevraždu a nejvyšší představitelé nacistického režimu byli postavení před mezinárodní soudní tribunál v Norimberku. Ale ne všichni se dočkali zaslouženého trestu. Někteří mu unikli sebevraždou, jiní vyvázli shovívavostí soudců, další se za pomoci církve či jiných organizací včas vypařili nebo přešli do služeb bývalých válečných protivníků. A právě těmto lidem je věnována Picaperova kniha. Během Norimberského procesu se členové protihitlerovské policie dostávali do sporů ohledně výše trestu pro jednotlivé nacisty. Typickým příkladem muže, který unikl nejvyššímu trestu shovívavostí soudců, je architekt Albert Speer. Tento Hitlerův oblíbenec a plánovač monstrózních nacistických staveb se tvářil apoliticky, přitom však v nacistickém Německu odpovídal za mobilizací pracovní síly statisíců moderních otroků, nuceně nasazených zahraničních pracovníků. Nakonec však vyvázl jen s dlouhodobým trestem odnětí svobody. Podobně unikl trestu smrti také Baldur von Schirach, říšský vůdce Hitlerovy mládeže, odsouzený na dvacet let odnětí svobody. Na konci druhé světové války se mnoha vysoce postaveným nacistům před spravedlností podařilo uniknout, nejčastěji až do Jižní Ameriky. Sami by to těžko dokázali, ale na pomoc jim přispěchali nejrůznější dobrodinci. Smutné místo mezi nimi zaujímá také katolická církev.

Cesta kolem světa ve 200 hádankách je kniha hlavolamů z pera britského autora Dana Moorea, který tvoří nejrůznější typy hádanek a rébusů od klasických křížovek přes křížovky s tajenkou, osmisměrky, doplňovačky či logické úlohy až po matematické rébusy jako např. sudoku. Kromě klasických knih hlavolamů sestavuje Dan Moore také tematické sbírky hádanek, k nimž patří mimo jiné právě tato kniha, ve které se inspiroval slavným románem Julese Vernea Cesta kolem světa za osmdesát dní. Čtenář–luštitel se prostřednictvím nejrůznějších typů hádanek a rébusů vydá společně s hlavními postavami románu cestovatelem Phileasem Foggem, jeho věrným sluhou Jeanem Passepartoutem, Foggovou snoubenkou Aoudou a detektivem Fixem na dobrodružnou výpravu kolem světa. Během cesty se zároveň dozví hodně informací o životě v Anglii za vlády královny Viktorie. Hádanky jsou rozděleny do několika kategorií (matematika, logika, paměť, laterální myšlení) a nabízí různé úrovně obtížnosti. Hlavolamy se dají řešit systematicky jeden po druhém, podle typu, či může čtenář jednoduše otevřít knihu na libovolné stránce a pustit se do hádanky, na kterou mu zrovna padne zrak.

Itálie diktovala celoevropské trendy v oblasti architektury, malířství a sochařství od dávné antiky až po raný novověk. Nikoho tedy jistě nepřekvapí, že se kolébka evropské civilizace pyšní největším počtem památek zapsaných na seznam UNESCO. Kniha od italské novinářky a režisérky přírodovědných snímků Simony Stoppy nabízí ucelenou a chronologicky seřazenou kolekci všech 51 hmotných i nehmotných světových dědictví Apeninského poloostrova. Samozřejmostí jsou také působivé fotografie vybraných lokalit, jež prokládají výpravný text. Plejáda italských klenotů polahodí oku a potěší ducha všech milovníků přírodních krás, kultury a památek a také příznivce cestování, kteří zde jistě najdou inspiraci k návštěvě mnoha atraktivních oblastí, více či méně známých. Působivé dílo čtenáře povede po stopách starobylých kultur a civilizací, napříč dějištěm těch nejvýznamnějších historických událostí a zprostředkuje mu osobité kouzlo země, jež má stále co nabídnout.

Záblesk života v nejuzavřenější zemi světa očima nejoblíbenějšího britského světoběžníka. V květnu roku 2018 někdejší člen slavných Monty Python a zanícený cestovatel Michael Palin strávil dva týdny v notoricky tajnůstkářské Severokorejské lidově demokratické republice, odříznuté zemi bez internetu i signálu, jejímuž venkovu stále vládne zastaralá ekonomika připomínající nevolnictví, zatímco metropoli zdobí blyštivé mrakodrapy a přepychové stanice metra. Výsledný cestopisný dokument stanice Channel 5 zaznamenal velký divácký ohlas. Palin nám nyní předkládá svůj osobní deník, v němž popisuje nejen to, co během své návštěvy spatřil – včetně prchavých záblesků skutečností, které se před ním autority snažily utajit -, ale i rozhovory s místními obyvateli. Otevřeně hovoří o svých setkáních s veřejnými činiteli a pečlivě zaznamenává své úvahy o zemi, jež se nepodobá žádné z těch, které dosud navštívil, a stejnou měrou vzbuzuje strach i fascinaci. Zápisky ze Severní Koreje, psané s Palinovou typickou vřelostí a nápaditostí, doplněné o krásné barevné fotografie, nabízejí ojedinělý pohled na Severní Koreu velmi odlišnou od té, kterou známe z novinových titulků.

Jules Verne vizionář, autor divadelních her, romanopisec, ale také Jules Verne hypochondr, občan Nantes stejně jako Amiensu, manžel a otec, cestovatel, odmítnutý ctitel Je těžké si představit, co by si myslel o tomto světě. Je nesnadné si nepředstavovat, že naše společnost, naše touha objevovat a naše potřeba zkoumat hranice vesmíru se zrodily z dědictví, které nám odkázal Jules Verne z jeho Podivuhodných putování, jež se v našich snech stávají našimi cestami. Toto dílo nás zve, abychom ho následovali na cestě nejdůležitější, na takové, jakou v jeho románech nenajdeme: na té jeho.

Jules Verne vizionář, autor divadelních her, romanopisec, ale také Jules Verne hypochondr, občan Nantes stejně jako Amiensu, manžel a otec, cestovatel, odmítnutý ctitel Je těžké si představit, co by si myslel o tomto světě. Je nesnadné si nepředstavovat, že naše společnost, naše touha objevovat a naše potřeba zkoumat hranice vesmíru se zrodily z dědictví, které nám odkázal Jules Verne z jeho Podivuhodných putování, jež se v našich snech stávají našimi cestami. Toto dílo nás zve, abychom ho následovali na cestě nejdůležitější, na takové, jakou v jeho románech nenajdeme: na té jeho.

Jules Verne vizionář, autor divadelních her, romanopisec, ale také Jules Verne hypochondr, občan Nantes stejně jako Amiensu, manžel a otec, cestovatel, odmítnutý ctitel Je těžké si představit, co by si myslel o tomto světě. Je nesnadné si nepředstavovat, že naše společnost, naše touha objevovat a naše potřeba zkoumat hranice vesmíru se zrodily z dědictví, které nám odkázal Jules Verne z jeho Podivuhodných putování, jež se v našich snech stávají našimi cestami. Toto dílo nás zve, abychom ho následovali na cestě nejdůležitější, na takové, jakou v jeho románech nenajdeme: na té jeho.

Tato kniha o leteckém umění zaujme i zcela nezasvěceného čtenáře. Historie letectví je zde nahlížená spíše kulturní optikou, jelikož o technických záležitostech toho bylo napsáno už mnoho. Autorka Lily Ford se v knize zaměřuje na let jakožto kulturní fenomén, kterým se zabývali už pisatelé v antice (vzpomeňme si na příběh Daidala a Ikara). Skrze různé historické epochy je čtenáři představován barvitý a vzdušný příběh létání, od nejprimitivnějších pokusů tzv. „skokanů z věží“ po moderní dějiny a slavný let do vesmíru. Kniha Ilustrovaná historie létání k historii letectví přistupuje z hlediska diváků a později i pasažérů, dále také z kulturního kontextu Velké Británie, ale tím není méně relevantní i pro českého čtenáře. Své zalíbení si jistě najdou i ti, kteří se rádi zabývají literaturou, jelikož kniha obsahuje mnoho odkazů na historické prameny. Ilustrace celý obraz doplňují o plné zapojení smyslů při čtení.

Kniha Příběh archeologie od Gaynor Aaltonen pokrývá oblast archeologie v překvapivé šíři. Jedná se sice o populárně naučnou publikaci, nicméně zvolená témata zpracovává pečlivě a s nečekanou fundovaností. Kniha poskytne čtenáři ucelený přehled jednak o dějinách archeologie coby vědního oboru, jednak o nejzajímavějších či nejslavnějších archeologických objevech. Zájemce seznámí též s technickými aspekty práce archeologů, s vývojem technologií a jejich uplatněním při odborných analýzách artefaktů či pátrání po nových nalezištích. Nezanedbatelnou součást této výpravné publikace představují rovněž kvalitní a trefně umístěné ilustrace, zpravidla reprodukce uměleckých děl a fotografie převratných objevů.

Tato kniha o leteckém umění zaujme i zcela nezasvěceného čtenáře. Historie letectví je zde nahlížená spíše kulturní optikou, jelikož o technických záležitostech toho bylo napsáno už mnoho. Autorka Lily Ford se v knize zaměřuje na let jakožto kulturní fenomén, kterým se zabývali už pisatelé v antice (vzpomeňme si na příběh Daidala a Ikara). Skrze různé historické epochy je čtenáři představován barvitý a vzdušný příběh létání, od nejprimitivnějších pokusů tzv. „skokanů z věží“ po moderní dějiny a slavný let do vesmíru. Kniha Ilustrovaná historie létání k historii letectví přistupuje z hlediska diváků a později i pasažérů, dále také z kulturního kontextu Velké Británie, ale tím není méně relevantní i pro českého čtenáře. Své zalíbení si jistě najdou i ti, kteří se rádi zabývají literaturou, jelikož kniha obsahuje mnoho odkazů na historické prameny. Ilustrace celý obraz doplňují o plné zapojení smyslů při čtení.

Paul Ham se ve své knize snaží odhalit osobnost člověka opředeného mýty. Popisuje Hitlerovo dětství, zážitky z války a počátky jeho politické kariéry a hledá odpověď na otázku, jaký měly všechny tyto události vliv na Hitlerovu cestu k moci. Když šel Adolf Hitler v roce 1914 do války, bylo mu 25 let. Později tyto časy popsal jako „nejúžasnější období svého života“. Když první světová válka skončila, ležel Hitler v nemocnici dočasně oslepený yperitem. Jakmile se mu navrátil zrak, naskytl se mu strašlivý pohled: Německo bylo poraženo, císař uprchl a armáda byla v katastrofálním stavu. Hitler se s těmito skutečnostmi nikdy nesmířil. Přepadla ho obrovská nenávist a neukojitelná touha pomstít se „zločincům“, kteří podepsali příměří. Socialistům, jež vinil z toho, že vrazili armádě nůž do zad. A především Židům, kteří podle něj představovali bezprostřední hrozbu pro nadřazenou rasu a byli hlavní příčinou veškerého utrpení Německa…

Jaké to je, stanout tváří v tvář legendě na opačné straně sítě? Během posledního desetiletí tento děsivý, ale fascinující pocit zakusily desítky hráčů – i Roger a Rafa. Dvě tenisové mašiny stejně rozdílné, jako dokonalé. „Jeden je tak rychlý, že tě nenechá vydechnout. Druhý tě rozstřílí na kusy, nikdo jiný do toho nebuší tak jako on.“ Federer a Nadal změnili sportovní historii a přerostli v živoucí mýtus. Přesto vše není takové, jak to vypadá, ne všechno bylo řečeno. Respektují se? Ano. Obdivují se? Ano. Jsou přátelé? Ne. Shodnou se, pokud jde o utváření budoucnosti tenisu? Ne. Oba jsou protagonisty výjimečného soupeření: jeden je pravák, druhý levák, jeden útočí, druhý se brání, jeden si nejlépe vede pod střechou, druhý září na slunci a antuce. Jsou zosobněním souboje stylů, obrazů a vizí světa, který se rodí díky sportu, ale za kterým je mnohem víc než jen střet raket.