Šalvar

Soubor čtyř románů s tematikou žen v období, kterému se lichotivě říká zralost. Romance na tři doby, Přezrálé broskve, Láska v moll, Riskantní rozhovor, vše v obalu za velmi výhodnou cenu. Manželka, matka, tchýně, dcera, babička, milenka - vše v jednom, to je žena po padesátce. Setkáváme se s příběhy křivdy a odpuštění, lásky a žárlivosti, nenávisti a smíření, bolesti a práva na smrt. Všechny díly cyklu prozařuje téma ženské solidarity, vykreslené nesentimentálně, velmi čtivě a uvěřitelně.

Přezrálé broskve jsou studií celoživotního nepřátelství dvou žen. Znají se už z gymnázia, obě studovaly žurnalistiku, ale nikdy neměly a ani nechtěly mít nic společného.Terezie, atraktivní šéfredaktorka lifestylového magazínu je podle Anny chladnokrevná mrcha. Anna podle Terezie tlustá, zaminrákovaná, sebelítostivá babizna. Když je osud potměšile svede dohromady, ocitnou se v nepohodlných rolích, které by si dobrovolně ani jedna nevybrala. Jsou - podobně jako broskve v názvu -již příliš zralé na to nějak zásadně měnit životní názor, přesto to pro obě znamená šanci rozbít myšlenkové stereotypy, povznést se nad dlouhodobě živenou nenávist. Jejich vnitřní i vnější bitvy budí odpor i pochopení, v každém případě však touhu dospět s oběma hrdinkami k noblesnímu konci.Kniha tak s lehce ironickým odstupem sonduje, co je vlastně podstata ženství: Koketérie? Mateřství? Schopnost milovat a odpouštět? Intriky a manipulace? Solidarita? Z několika odlišných úhlů pohledu nám autorka předkládá skicu dvou odlišných přístupů k životu a světu, které se v jednom zásadním momentě musejí protnout a navíc ten otřes přežít.

Milostný příběh padesátileté Dity, úspěšné, spokojeně vdané, úplně normální ženské a Dana, pětadvacetiletého fotografa, který teprve překvapeně zjišťuje, co vlastně chce a co je pro to schopen obětovat. Takový vztah bývá pejorativně označován jako "stará s kolouchem" a spouští lavinu předsudků a otázek. Jak se s tím může vyrovnat manžel? Je možné odmítnout lásku? Kdy už jsem moc stará?

Jsou čtyři a do Venezuely je přivedly profesní zájmy.Každá s sebou vleče své životní postoje, svůj humor, skepsi, ideály. Konfrontují. Občas příliš emotivně, občas trošku nefér, za všech okolností však žensky. Situace, střídané tempem jihoafrických rytmů a tropické kulisy, jim k tomu poskytují dost příležitostí.Kniha přináší chápavě ironickou výpověď o stavu ženské duše ve věku, kterému se říká „trapný”.Má šanci se zabydlet na každém nočním stolku: mužům nabízí nové světy a ženám, - ženám balzám.

Eseje o cestách napříč kontinenty náboženstvím a kulturou. Autorka v knize glosuje své zážitky a zkušenosti z cest. Atmosféra místa lidé a jejich způsob života pro ni nejsou turistickou atrakcí ale výzvou k proniknutí za „zeď“ zvyků tradic i jednotlivých lidských osudů z různých koutů současného světa. Hledá paralely v podobném chování lidí různých kultur a s nadhledem srovnává „cizí“ svět s tradičním západoevropským pojetím výchovy rodiny práce a společnosti vůbec. Jednotlivé eseje se zabývají tématy: víra autorita demokracie rodina a výchova svoboda jinakost civilizace a civilizovanost.

Po úspěchu prvních dvou dílů nám Milena Holcová v třetím díle LIDÍ představuje život pod baobaby v zambijské vesnici, doprovází domorodou lékařku při návštěvě malomocných, raftuje na Zambezi, zahalená do čádoru medituje v mešitách, prchá před afghánským Tálibánem, řídí kamion v íránské poušti, uvízne uprostřed tanzánské džungle, na Kubě sleduje projev Fidela Castra? Přes výjimečnost zážitků si nás však autorka podmaní především svojí normálností. Prostým, vtipným jazykem budí dojem, že na jejím místě by se většina z nás zachovala stejně: cestování autostopem je zvládnutelné, svět překypuje barvami a náměty k přemýšlení. Nenásilně nám ukazuje, jak vidět, slyšet, vnímat, ale hlavně - jak se za všech okolností skvěle bavit.

Chcete lidi poznat opravdu zblízka? Cestujte s nimi!

Nová kniha Poprvé… a naposledy? poněkud vybočuje, a to nejen z rámce knih, které doposud Milena Holcová napsala, ale z rámce českého knižní produkce vůbec. Ve třech rovinách nás autorka vtipně a dynamicky seznamuje s tím, jak vzniká scénář pro hodinový hraný film a dokonce i samotný film vůbec. Překvapivě zábavnou formou se dozvíme, že psaní scénáře není romantická tvůrčí práce, ale dřina a nekonečná hádka, úmorné variování a zejména potlačování vlastního ega. Díky promyšlené grafické struktuře můžeme být svědky toho, jak se z nadějného scénáře stává scénář realizovatelný, co k němu dodává dramaturg, režisér či producent. Během čtení také pochopíme, jak funguje zákulisí natáčení, jak se pozná dobrý herec a v čem se zásadně liší literární a filmový příběh. Páteří knihy však přes všemožné technické a esejistické detaily zůstává silný příběh o přátelství dvou žen, jednom stárnoucím muži a síle odhodlání zemřít.

Vtipné postřehy o národních specifikách.