Triton strana 116 z 158

Homicida a genocida. Evoluční okno do lidské duše Každoročně umírají desetitisíce lidí násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Být zavražděn je v některých oblastech světa celkem obvyklý osud lidského jedince. Vražda je porušením většinových pravidel chování a proto nám o těchto pravidlech říká mnoho zajímavého. Vraždou řešíváme ty problémy které považujeme za opravdu podstatné. Autor knihy se zabývá...

K tomuto titulu existuje nové vydanie z roku 2007: Hypertenze a ledvinyKniha představuje potřebný přehled této problematiky. V 10 kapitolách je probrána úloha ledvin v regulaci krevního tlaku a v patogenezi esenciální i renální parenchymatózní hyp eretenze, popsána nejdůležitější onemocnění ledvin vyvolávající hypertenzi nebo zhoršující její kontrolu, léčba hypertenze u renálních onemocnění. Autor věnuje pozornost také renovaskulární hypertenzi, hypertenzi po transplantaci ledviny a poškození ledvin hypertenzí. Velká pozornost je věnována léčbě hypertenze. Publikace je určena pro klinické neurology, internisty i praktické lékaře.

Homicida a genocida. Evoluční okno do lidské duše Každoročně umírají desetitisíce lidí násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Být zavražděn je v některých oblastech světa celkem obvyklý osud lidského jedince. Vražda je porušením většinových pravidel chování a proto nám o těchto pravidlech říká mnoho zajímavého. Vraždou řešíváme ty problémy které považujeme za opravdu podstatné. Autor knihy se zabývá...

Kolibří knížečka obsahuje verbální a numerický test, které vám pomohou zjistit, jak na tom s inteligencí vlastně jste.

Nílgiri, Modré hory (ze sanskrtského níla – modrý a giri – hora) jsou nejvyšší horský masiv na indickém kontinentě jižně od Himálaje. Na jejich území a v těsně přiléhajících okrajových oblastech žije nejméně šestnáct, snad i více, kmenových společenství; není vyloučeno, že v džunglích na jihozápad a severozápad od vlastního horského masivu žijí malé kmenové skupiny, které dosud nebyly „objeveny“. Tito obyvatelé neznají a neužívají písma, ale zato mají nepřeberné bohatství folklóru, zejména hudby, tanců, mýtů, písní, vyprávění, přísloví. Kniha, založená na autentických pramenech a na dlouholetém výzkumu, který za svých čtyř pobytů v Nílgiri prováděl její autor, podává jen zlomek této tvořivosti. Bylo zejména třeba vystříhat se uveřejnění příliš specifických textů, jako např. složitých legend a mýtů, kterým lze bez hlubšího studia jen těžko porozumět. Přesto najdeme v knížce vedle kratších anekdotických příběhů i dva mýty, delší téměř pohádková vyprávění a písně i přísloví. Antropologové, lingvisté a folkloristé se shodují v tom, že Modré hory jsou jednou z nejzajímavějších a nejsložitějších oblastí Asie.

V nejvzdálenějším pobřeží, třetím pokračování cyklu ze Zeměmoří, vyjíždí čaroděj Ged opět na cesty, doprovázen mladičkým princem Arrenem, neboť v Zeměmoří se děje něco podivného – kouzla přestávají působit, pramínky čarodějné moci vysychají, lidé ztrácejí své dovednosti a na mnoha ostrovech propuká násilí. Oběma hrdinům nezbývá než podniknout nebezpečnou a strastiplnou pouť do země mrtvých…

Pozdní práce Jeana-Françoise Lyotarda prozrazují hlubokou nedůvěru vůči “nelidskému” – procesu, ve kterém jsme “dehumanizováni” silami “vývoje” (tj. pokročilého kapitalismu). V extrémních případech dokonce zjišťujeme, že ony síly plánují nahradit nás počítačovou technologií. S ohledem na moc, kterou třímá “techno-věda”, se Lyotard obává o naši budoucnost a vyzývá nás, abychom vzdorovali tomuto směřování k “ne-humanismu”. Jestliže se však kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že nehumanismus už tu je s námi v mnoha podobách: lékařská technologie, umělá inteligence a umělý život jsou toho výraznými příklady. Hranice mezi lidstvem a technologií se stále více zamlžuje a najde se mnoho takových, kteří jsou ochotni tento vývoj obhajovat a spatřují v něm naši budoucnost. V této debatě je v sázce samotná koncepce toho, co to znamená být lidský. Lyotardova otázka “Co když pro lidstvo je ‚správné‘ právě to, aby bylo obýváno nelidským?” má pro nás pro všechny kritické důsledky.

Útlá, ale informačně obsažná publikace velice přehledně popisuje danou problematiku. Stručně přibližuje dvě průmyslové havárie z 80.let 20.století - v Bhopálu a Černobylu. Připomíná platné zákony a vyhlášky, týkající se prevence i případné likvidace následků havárie. Důležitou kapitolou je zejména ta zabývající se preventivními opatřeními, které mají zabránit vzniku havárie, případně výrazně omezit následky, pokud už havárie (průmyslová, radiační či chemická) nastala. Nechybí informace o nebezpečných radioaktivních a chemických látkách, jejich rozdělení do jednotlivých kategorií a vliv na živý organismus či životní prostředí.

Kniha vychází v rámci Postgraduálního klinického projektu. Cílovou skupinou jsou lékaři v přípravě na atestaci 1. stupně z Vnitřního lékařství. Publikace by také mohla být základní ”encyklopedickou příručkou” pro praktické lékaře či pro lékaře dalších specializací. Edice by měla poskytnout sumu nezbytných základních faktů ke složení atestace 1. stupně. Protože vedoucími autorských kolektivů jsou obvykle i vedoucí jednotlivých kateder IPVZ, měly by jednotlivé svazky být ve shodě s okruhy vypsanými katedrou vnitřního lékařství IPVZ. Kniha předního odborníka v oblasti nefrologie je koncipována jako postgraduální učebnice k atestaci 1. stupně z vnitřního lékařství.V úvodu seznamuje s diagnostickými metodami, podává souhrn klinických, laboratorních a pomocných vyšetření ledvin. Následují kapitoly věnované jednotlivým chorobám a poruchám ledvin a močových cest. Autor v ní systematicky probírá etiologii, symptomatiku a léčbu. Důraz je kladen na klinickou praxi a nejnovější poznatky.

Kniha je určena široké veřejnosti a především neplodným párům, kteří mají zájem využít některou z metod asistované reprodukce. Autor v krátkých kapitolkách stručně a jasně vysvětluje jaké jsou nejčastější příčiny neplodnosti, jak se diagnostikují, jaká vyšetření musí neplodný pár podstoupit apod. Větší část knihy je určena metodám umělého oplodnění a podrobnému popisu, jak se při těchto metodách postupuje. Pro větší názornost je kniha doplněna obrázky a fotografiemi.

Křečové žíly představují vleklé onemocnění žilního systému dolních končetin, které postihuje značnou část populace, a to až 25 % lidí ve věku 30-70 let. Tato publikace vychází s cílem zlepšit informovanost nemocných. Dává potřebné rady těm, kdo chtějí přispět ke zmírnění projevů choroby a aktivně se podílet na její léčbě. Určitě by si ji však měli přečíst i ti, kteří zjevné známky křečových žil nemají, ale mají tzv. “pozitivní rodinnou zátěž” – tj. pokud se křečové žíly objevily u některého z rodičů, prarodičů či sourozenců. Dobře informovaný a aktivně spolupracující pacient má totiž mnohem větší naději oddálit pokročilé formy nemoci (trvalé otoky nohou, bércové vředy) nebo jim v mnoha případech dokonce předejít

Problematika interpretace symbolu se ve 20. století v nebývalém rozsahu rozvinula v řadě společensko-vědních oborů. Podle Paula Ricoeura je možné četné přístupy rozdělit do dvou hlavních linií: redukcionistické přírodovědně orientované a humanisticky zaměřené restitutivní linie. Boreckého práce zdůrazňuje imaginativní restitutivní východisko a sleduje přístupy k interpretaci symbolu u C. G. Junga, M. Bosse a Gastona Bachelarda. Seznamuje též s koncepcemi u nás nepříliš známých osobností francouzské provenience: s psychologií motivace Paula Diela, s fenomeno-strukturální psychologií Rogera Mucchielliho a zejména s obecnou archetypologií Gilberta Duranda. Konečně uvádí i pojímání symbolické imaginace v postmoderní rozumějící sociologii Michela Maffesoliho.

Křečové žíly představují vleklé onemocnění žilního systému dolních končetin, které postihuje značnou část populace, a to až 25 % lidí ve věku 30-70 let. Tato publikace vychází s cílem zlepšit informovanost nemocných. Dává potřebné rady těm, kdo chtějí přispět ke zmírnění projevů choroby a aktivně se podílet na její léčbě. Určitě by si ji však měli přečíst i ti, kteří zjevné známky křečových žil nemají, ale mají tzv. “pozitivní rodinnou zátěž” – tj. pokud se křečové žíly objevily u některého z rodičů, prarodičů či sourozenců. Dobře informovaný a aktivně spolupracující pacient má totiž mnohem větší naději oddálit pokročilé formy nemoci (trvalé otoky nohou, bércové vředy) nebo jim v mnoha případech dokonce předejít

Filosofie a jazyk je souborem článků napsaných během posledních zhruba deseti let. Spojuje je idea filosofického výkladu různých aspektů fenoménu jazyka a fakt, že nejsou určeny výhradně nejužšímu okruhu odborníků. Autor statí spatřuje zásadní význam jazyka v jeho schopnosti být klíčem k řešení mnoha tradičních filosofických problémů k takovému využití jazyka je však bezpodmínečně nutný nepředpojatý přístup k tomuto fenoménu, zbavený všech předsudků a klišé určujících jeho chápání. Tedy na jedné straně polemika s názorem, že pro porozumění jazyku vystačíme s představou jazyka jako sady jmen udělených věcem kolem nás na druhé straně však i odmítání myšlenky, že jazyk je tím pádem něco esoterického a že filosofie jazyka může být jenom jakousi nekontrolovatelnou hrou metafor.

Jacques Lacan (1901–81), známý jako "francouzský Freud”, je klíčovou postavou postmoderní psychoanalýzy, kterému někteří kritikové zlořečí a jiní ho uctívají jako nejoriginálnějšího psychoanalytického teoretika po Freudovi. Také "postfeminismus” je problematický termín. Může znamenat zpětný ráz médií proti tradičnímu boji feminismu za ženskou rovnost, nebo ve zcela odlišném smyslu upevnění feminismu, aby se mohl postavit skutečnostem zabarikádovaného patriarchátu a marginalizace žen. Co mají Lacan a postfeminismus společného – kromě toho, že se jim špatně rozumí? Ústřední otázkou je otázka identity. Lacan bojoval proti tomu, aby se identita omezovala na biologický determinismus, a požadoval pro identitu prvek transakce nezávislé na biologickém původu. Přišel čas se zamyslet, jak by feminismus mohl využít afirmativní nebo pozitivní identitu. Lacan je v té věci klíčovou postavou, protože kromě stanovení nenapadnutelné pozice pro ženskost, kritizoval pozitivní identitu, aniž by ji zcela eliminoval nebo dekonstruoval. Elizabeth Wrightová se ve svém eseji pokouší narýsovat takovou cestu s Lacanovou podporou.

Autor se v knize snaží představit problém občanské společnosti jasně, poutavě a při maximálním využití interdisciplinárního přístupu s rovnoměrným zastoupením aspektů filosofických, historických, politologických a sociologických.