Triton strana 120 z 140

Kniha vypráví fascinující příběh sedmi dívek a chlapce, jimž se v 80. letech v maličké rwandské vesnici Kibeho zjevovala Panna Maria. Objevení se Panny Marie v Kibeho patří k nejvýznamnějším mariánským zjevením v dějinách lidstva vůbec a spisovatelka Immaculée Ilibagiza zasvětila svůj život tomu, aby se svět o skupině mladých rwandských vizionářů, kteří byli dlouhá léta zevrubně zkoumáni vědci, psychiatry, lékaři a teology, dozvěděl více. Během zjevení docházelo i k celé řadě zázraků a vizionářky dokonce pod dohledem vyšetřovatelů podstoupily mystické pouti (jedna z dívek zemřela na Velký pátek a o Velikonoční neděli byla vzkříšena). Vatikán zatím (v listopadu 2001) uznal pravost tří svědectví, rozhodl, že je nelze vysvětlit jinak než zázrakem a podpořil zřízení Svatyně Naší Paní Sedmibolestné přímo v Kibeho.

Upřímná výpověď o životě s psychotickým onemocněním je volným pokračováním knihy Homo psychoticus, která čtenářům přiblížila minulost autorky, mnohdy psychotickou přítomnost a plány do budoucna. Kniha končila přijetím na vysokou školu. Druhý díl tak dává nahlédnout do studia školy se sociálním zaměřením, již si autorka zvolila pro splnění snu pracovat jako sociální poradce pro lidi s duševním onemocněním. Kniha je zajímavá i z hlediska prožívání intenzivní psychoterapie, kterou autorka prochází s „doktorem B“. Je o psychiatrických lécích, co od nich očekává pacient, co lékař. Je o hledání sebevědomí, touze uspět a obstát ve světě „normálních“ lidí, ale i o úplně všedních dnech a soužití s přítelem, jehož si autorka vybrala za životního partnera, milence a kamaráda do pohody i nepohody. Je o vztazích s lidmi, jak v nich obstát a prožívat je s vnitřním uspokojením. Forma připomíná deníkové zápisky a jako osoba důvěrníka v nich figuruje lékař, který autorku již řadu let doprovází prostřednictvím korespondence, jež mezi nimi funguje.

Hrdina knihy Muž na stezce a románu Na ostřích čepelí se vrací v novém příběhu Vlk samotář. Lov artefaktů z dávné minulosti je sám o sobě velmi nebezpečná záležitost, tentokrát však přímo sebevražedná. Nejmocnější z vládců pochopili, že za problémy, které jim už po celá desetiletí znepříjemňují život - za ztrátu monopolu na obchod s obilím, krach na smaragdové burze, diplomatický skandál v Gutawské poušti a za spoustu dalších věcí - může jediný muž - cestovatel, zvěd, dobrodruh, nájemný meč; člověk skrývající se pod jménem Koniáš. Začíná hon, který v historii nemá obdoby. Císařští komandos, ninjové, Konvent pro potírání magie a nakonec i čarodějové. Všichni chtějí jediné... zabít ho.

Lidé už dávno ovládli svou planetu a chtějí víc, ovládnout vesmír i čas. Možnost podívat se do minulosti je tak lákavá - spatřit svět před stamilióny lety. Svět rodících se kontinentů, svět patřící největším predátorům, co kdy na Zemi žili. Cestovatelé v čase ale netuší, že se vydávají někam, kam nepatří. Do prostoru a času, kde se setkají s něčím s čím si nedokáží poradit ani jejich nejmodernější zbraně. Tam, kde je něco, co nás může zabít všechny.

Bývalý gladiátor, bývalý nájemný bijec, vrah. Kráčí z temnoty do temnoty, nikdo a nic ho nemůže zastavit. Nemá rád lidi a ty, na kterých mu záleží, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Přesto, nebo právě proto, existuje mnohem víc těch, jejichž životy zachránil, než těch, které zabil. A v zabíjení je nejlepší…

Mág vládnoucí městu Vegaš ve skutečnosti panuje celému světu. Císaři, králům i ostatním čarodějnickým klanům. Takové místo může zastávat jen nejsilnější z nejsilnějších. Podle starého práva je třicet dní před korunovací nástupce magického trůnu vyhlášen volný lov. Kdo následníka zabije, má sám šanci nastoupit na jeho místo. Tekuard je druhorozený syn vládnoucího rodu čarodějů. Nemá magii rád, nemá k ní vlohy, nemá rád společnost, v níž se kouzlem zabíjí mnohem snadněji než ocelí nebo jedem. Měsíc před korunovací jeho starší bratr nešťastnou náhodou umírá a Tekuardovi nezbývá než prchat: před asasiny, nájemnými čaroději, před celým světem. Nemá naději, ví, že nakonec bude zabit. Na útěku však zjišťuje, že náhoda nebyla náhodou a celý svět se může ocitnout na prahu války megačarodějů. A po Dlouhém sprintu přichází Ozvěna věcí příštích...

Pokud také patříte k lidem, kteří přísahají na své kritické myšlení, vzdělání a zdravý selský rozum, je tahle kniha přesně pro vás. Přesvědčí vás, že nic takového vlastně neexistuje. Napsala ji žena, která se politickou propagandou a marketingem zabývá 20 let.? Ukáže vám, jak vrtošivý, nespolehlivý, emocionálně labilní a dětsky naivní je náš mozek při vytváření názorů. Spolu s ní se ponoříte do světa, o němž se doposud nikde nepíše, protože se nachází za kulisami velkých mocenských her, kde se točí miliardy. V tomhle světě neplatí, že jedna a jedna jsou dvě. Ani pro vás ne! Je to svět manipulace a propagandy. Alexandra Alvarová se rozhodla promluvit, abyste pochopili, jak snadnou kořist představujete pro politické marketéry. Proč jsem knihu psala? Důvodem je bezmoc, že prohráváme hybridní válku. Jistota, že jsou v ní Rusové dobří. Schopnost podívat se na věc bez despektu k soupeři. Bolest z nemožnosti vysvětlit lidem, které mám ráda, že se jejich hlav a srdcí zmocnil stejný duch panikařící nenávisti, jaký způsobil druhou světovou válku a který žene lidi do válek občanských. Chování jinak milých sousedů na vesnici, kde bydlí moji rodiče kde příštích padesát let bude jediným cizincem Vietnamec v místní večerce. Chtěla jsem pomoci lidem, kteří mají pocit, že se zblázní z té hromady polopravd, výmyslů a manipulací, jež se odevšad valí jako voda z karlínských kanálů při povodni. Tato kniha vám ukáže, jak propagandu rozeznat a jak se jí bránit.

Autoři popisují část podstatných výchovných problémů projevujících se v současné rodině a hlavně ve školním prostředí. Zaměřují se především na konkrétní příběhy a situace ve školním prostředí. V teorii, která doplňuje praktická řešení, uvádějí nejčastější příčiny způsobené vývojově i rodinou. Poukazují na složitost situace, kdy škola nemá dostatek informací o vývoji dítěte a rodiče nemají dostatek informací o dění ve škole. Text se tedy zabývá traumaty a jejich důsledky, stejně jako výchovou, v jejímž důsledku je chování dítěte podobné jako při narušení osobnosti. Materiál pro sepsání textu je výsledkem mnoha let spolupráce se školami v ČR, které konzultovaly potíže svých žáků s odborníky, byly ochotny naslouchat doporučením a dosáhly vyřešení jednotlivých případů. Proto má kniha ambici sloužit jako inspirace pracovníkům všech profesí, které hledají řešení kolizních situací s dětmi a mládeží bez silových prvků a zbytečných sankcí.

Sladké řeky pramenící v mořích, odborové svazy mluvících koček, krtek instalatérem v bordelu pro dámy. Sabrina Karasová se ve svých prózách stejně jako v běžném dni pohybuje na hranici snu a reality. V jejím vlastním životním příběhu i v psaní však tyto pojmy ztrácejí své definice a jasné kontury. Autorka roky věří určité skutečnosti, faktu nebo zážitku, aby se pak náhodně přesvědčila, že šlo o sen. Nikdo se ale nediví, že se snový prožitek vzápětí promění v realitu a skutečně se stane, takže vize nabývá statusu splněné věštby. Autorka si svůj setrvalý pobyt v denním snění vysvětluje nízkým tlakem a vyšším podílem theta vln v bdělém EEG spektru. Vliv okolí není vyloučen.

Kniha mapuje historii a dopady morových epidemií v českých zemích.

Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva… Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít.

Čaroděj u dvora je skvělé živobytí, říkali. Dvorní čaroděj je dekorace, známka luxusu, říkali. Takový čaroděj nemusí nic dělat, je to příležitost k seberozvoji, říkali. A tak se Skeeve nechá přesvědčit – a přestože je stále jen čarodějnický učeň, místo získá. Možná by si to býval rozmyslel, kdyby věděl, že jeho prvním úkolem bude postavit se největší armádě na světě… Slavná humoristická fantasy Roberta Asprina nabrala v novém překladu Roberta Tschorna druhý dech. Přitom má stále vše, na co jsme zvyklí: příběh, ve kterém je přátelství důležitější než magie, démona Aahze, který by si pro zlaťák nechal koleno vrtat, draka Glípa, bazar na Pakle, kde seženete úplně všechno (a ještě víc), i brilantní fiktivní citáty slavných osobností. A pak je tu Skeeve. Protože Mytomyly jsou hlavně příběh o Skeevovi. Příběh, který si chcete přečíst.

Věda rozebírá věci na součástky, aby pochopila, jak fungují. Náboženství skládá věci dohromady, aby pochopilo jejich smysl. Jonathan Sacks energicky hájí komplementárnost vědy a náboženství. Svá tvrzení zdůvodňuje celou škálou historických a filozofických argumentů, aby nám dokázal, že k pochopení pozice člověka ve světě je zapotřebí obojí. Srovnáním příkladů z různých kultur a pátráním hluboko v historii lidské řeči a dějin západní civilizace Sacks ukazuje, že současný konflikt mezi vědou a náboženstvím je postaven na falešné dichotomii. Víra odjakživa sehrávala v lidské kultuře významnou úlohu, inspirovala člověka k mravní velikosti a umožňovala mu budovat společenství, chovající v úctě každého jednotlivce a pěstující vztahy, založené na laskavosti a vnímavosti. Náboženství nejenže zdaleka není čímsi bezvýznamným a okrajovým, ale má zásadní roli v tříbení a kultivování vědecké debaty. Dějiny totiž jasně ukazují, že ztratí-li společnost svou duši, ztratí zakrátko i svou budoucnost.

Manuál pro všechny, kteří se s prostředím věznice seznamují blíž, než by kdy chtěli. Zpráva z jiné planety pro ty, kteří do světa vězňů nikdy nenahlédli. Výpověď vězně o tom, jak to chodí v českých věznicích, ve které najdete ironii, naštvání, údiv, rezignaci, ale i řádnou dávku energie a vtipu.

I když se dítě narodí do prostředí plného nejhrubší agrese, kde se samo stává obětí násilí a sexuálního zneužívání a kde musí denně řešit nedětské starosti, neznamená to, že se jeho životní dráha nemůže změnit. V případě autorky to byla všímavá sousedka, kdo zasáhl do jejího osudu: nabídla jí nový domov, stala se její pěstounkou, dokázala vlídnou důsledností a se srdcem na dlani překonat přízraky, které dívenku provázely z původního nezdravého prostředí, a posunout ji k jejímu pravému já. Příběh nelehké cesty k vlastním snům, plný naděje, dokazuje ozdravnou moc bezpodmínečné lásky.