U Veverky

V této čtivé knize Teorie Duše psycholog dr. Michael Heap vezme čtenáře na cestu hledající odpovědi na tyto a jiné závažné otázky o lidské existenci. Pomocí řady filozofických otázek, logických hádanek, myšlenkových pokusů a meditací, spolu s přísným zachováváním vědeckých principů a znalostí, vede autor čtenáře k jasným a přesvědčivým odpovědím na tyto otázky, které mají mimořádné důsledky pro porozumění našim životům a základům naší morálky. Toto není cesta pro líné a bojácné; závěry vám mohou přinést útěchu nebo vás vystrašit, anebo oboje. Ale je to cesta, kterou stojí za to podniknout! Proč jsem se narodil osobou, kterou jsem? Jestliže jsem osoba, která se nikdy nenarodila, mohu se narodit jako někdo jiný? Co se se mnou stane, až zemřu? Co se stane s lidmi, které znám, až zemřou? Žil jsem už někdy dříve?

Po dvaceti generacích váhání a uvažování o tom, že "my ten most překročíme, jen co se k němu dostaneme", se rod Homo sapiens rozmnožil do slepé uličky. Tvrdošíjní biometrikové poukazovali s nezvratnou logikou na to, že duševní podnormálové se množí mnohem více nežli duševní normálové a supernormálové a že tento proces se děje exponenciálně... Byl tam samozřejmě jistý druh maskovacího vlivu, způsobený jinou exponenciální funkcí: hromaděním technologických zařízení. Blbec, vycvičený k mlácení do kalkulačky, vypadá jako mnohem zručnější výpočtář než středověký matematik vyškolený v počítaní na prstech. Blbec, vyškolený k ovládání linotypu z jedenadvacátého století, se jeví jako lepší sazeč než renesanční tiskař omezený na několik liter pohyblivého typu. To platí také pro lékařskou praxi. Fetiš vysokoškolského vzdělávání vytvářel po dvacáté generaci podivné avatary: "střední školy", kde ani jeden ze studentů nedokázal přečíst slova sestávající ze tří slabik; "univerzity", kde tituly jako "bakalář psaní na stroji", "magistr těsnopisu" a "doktor filozofie (kartoteční evidence)" byly udělovány s tradiční okázalostí. Hrstka supernormálů používala taková zařízení k tomu, aby si obrovská většina mohla udržet aspoň nějaké zdání společenského pořádku. Jednoho dne supernormálové přejdou nemilosrdně přes most; ve dvacáté generaci stál nerozhodně na přístupech k němu a divili se, co je to postihlo. A duchové dvaceti generací biometriků se zlomyslně chechtali.

Jak vůbec vesmír vznikl? Jsme v nekonečnosti kosmu sami? Dokážou vědci vyřešit záhadu času? Co je to duch ve stroji? Je Bůh? ••• V těchto snadno srozumitelných a poutavých rozhovorech zkoumá světově proslulý fyzik Paul Davies a vytrvalý obrazoborec Phillip Adams ona proč a odkud vztahující se k vesmíru; jak vznikl, jak jednou skončí a jak do něho - pokud vůbec - zapadají lidé. ••• „Jednou z největších tragédií ve snaze vysvětlit veřejnosti základní znalosti z fyziky a kosmologie, a vlastně všechny vědy, je to, že většina lidí se bojí matematiky. Nemají ji rádi, znají z ní málo. Proto je jim přístup k jazyku a poezii přírody uzavřen.“ Paul Davies „I když s Paulem nesouhlasím v té největší z velkých otázek - v otázce Boha – zůstává pro mne nejpodnětnějším průvodcem na okružní cestě kosmem a kontraintuitivním světem vědy od dob Lewise Carolla a Douglase Adamse.“ Phillip Adams

Jak vůbec vesmír vznikl? Jsme v nekonečnosti kosmu sami? Dokážou vědci vyřešit záhadu času? Co je to duch ve stroji? Je Bůh? V těchto snadno srozumitelných a poutavých rozhovorech zkoumá světově proslulý fyzik Paul Davies a vytrvalý obrazoborec Phillip Adams ona proč a odkud vztahující se k vesmíru; jak vznikl, jak jednou skončí a jak do něho pokud vůbec zapadají lidé. Jednou z největších tragédií ve snaze vysvětlit veřejnosti základní znalosti z fyziky a kosmologie, a vlastně všechny vědy, je to, že většina lidí se bojí matematiky. Nemají ji rádi, znají z ní málo. Proto je jim přístup k jazyku a poezii přírody uzavřen. Paul Davies

Básník je příběh posedlosti, umění a rozhraní mezi dnem a nocí. Manfred je nevýrazný úředník v pojišťovně, neochvějně čestný a prodchnutý hlubokým smyslem pro pořádek. Je též plodný básník, ale nikdy se nepokoušel své verše publikovat – až nyní. Novela sleduje události a zážitky, jež se Manfredovi přihodí po jediném okamžiku nepozornosti, omylu, který změní jeho život. Dostane se do bludiště, kterým musí projít, mezi činem a ochromením, inspirací a zoufalstvím, pocitem viny – a vidinou, láskou. Setkáváme se s výstředním cizincem, pomýšlejícím na tragický čin, s vydavatelem podvodného nového autora a s městem, které vytváří živoucí, neustále se měnící pozadí vnitřního dramatu, v němž Manfred zápasí se svými nesnázemi, se svou můzou a s labyrintem své vytrvalé čestnosti. Je to cesta z denního světla do temnoty, s probleskující nadějí i zapomněním; cesta slabou pavučinou toho, co pokládáme za zdravý rozum.

Jak začal život?Jsme ve vesmíru sami? Co se děje se skutečností v blázinci kvantové záhadnosti? Je vesmír uspořádaný nebo chaotický? Můžeme důvěřovat vědě, že nám odhalí pravdu? Další velké otázky jsou pokračováním živé a vzrušující spolupráce mezi významným vědcem Paulem Daviesem a provokujícím tazatelem Phillipem Adamsem. V tomto zcela novém setkání tváří v tvář zkoumá tato dvojice hranice vědy, aby se dobrala řešení problémů okolo Velkých otázek, které si přední vědci v této době sami kladou. Od zborceného prostoru černých děr k paralelním vesmírům kvantové mechaniky Davies a Adams v knize Další velké otázky rozplétají některá z nejnáročnějších mystérií vesmíru.

Básník je příběh posedlosti, umění a rozhraní mezi dnem a nocí. Manfred je nevýrazný úředník v pojišťovně, neochvějně čestný a prodchnutý hlubokým smyslem pro pořádek. Je též plodný básník, ale nikdy se nepokoušel své verše publikovat – až nyní. Novela sleduje události a zážitky, jež se Manfredovi přihodí po jediném okamžiku nepozornosti, omylu, který změní jeho život. Dostane se do bludiště, kterým musí projít, mezi činem a ochromením, inspirací a zoufalstvím, pocitem viny – a vidinou, láskou. Setkáváme se s výstředním cizincem, pomýšlejícím na tragický čin, s vydavatelem podvodného nového autora a s městem, které vytváří živoucí, neustále se měnící pozadí vnitřního dramatu, v němž Manfred zápasí se svými nesnázemi, se svou můzou a s labyrintem své vytrvalé čestnosti. Je to cesta z denního světla do temnoty, s probleskující nadějí i zapomněním; cesta slabou pavučinou toho, co pokládáme za zdravý rozum.