Unitaria

Originální pokus Ing. Dr. Otakara Mikeše, DrSc., o nový pohled na základní náboženské otázky pod zorným úhlem moderních vědeckých poznatků a vývoje soudobé společnosti. Čtenáři, kteří mají zájem o postmoderní teologickou práci oproštěnou od staletých předsudků a vyčpělých náboženských bajek, jsou na správné adrese.

Výbor z duchovních promluv, článků a přednášek dr. N. F. Čapka. Kniha představuje reprezentativní výběr z ideového odkazu člověka, jehož oborem působnosti bylo nejen liberální náboženství, ale i historie a psychologie. Ve 20. letech 20. století založil N. F. Čapek z podnětu T. G. Masaryka v českých zemích unitářské hnutí, jehož růstu a rozvoji zasvětil zbytek svého života. Ten byl sice násilně ukončen v koncentračním táboře v německém Dachau, ovšem Čapkovy myšlenky, plné životního optimismu a upřímné radosti ze života, jsou v mnoha ohledech nadčasové a stojí za to se s nimi seznámit.

Náboženství obvykle bývá spojováno s tradicí, která odkazuje do minulosti - k prorokům, zakladatelům a moudrosti dávných zjevení. V unitářském pojetí však náboženství vychází z přirozené potřeby člověka "být náboženským", tedy vnášet do svého života vyšší princip bytí, otevírat se Bohu, a tím obohacovat svůj život a své vztahy vůči druhým, světu i vesmíru jako celku. Unitářství po člověku nechce, aby vykonával specifické obřady, odříkával specifické modlitby, meditoval specifickým způsobem a dělal specifická duchovní cvičení. Říká ale - uvaž způsob, jakým žiješ, a hledej vždy věci, kterými se můžeš poučit. Unitářství nechce stavět bariéru mezi tvořivost a náboženství, naopak: tvořivost v náboženství nesmí chybět. Kromě ideových principů unitářství se čtenář alespoň letmo seznámí s dějinami tohoto náboženského směru. Kniha byla poprvé vydána v roce 1936 a od té doby našla mnohé vděčné čtenáře, kterým otevřela nový způsob nahlížení na základní otázky lidské spirituality. Proto vychází znovu, aktualizovaná a doplněná o přílohu z historických fotografií, která působivě doplňuje představu o době a atmosféře, v nichž kniha vznikala.

Drahomil Špale se na přelomu 40. a 50. let 20. století pustil do badatelské práce v oblasti, která se mnoha jiným nezdála dostatečně úrodná. Chtěl prokázat, že české unitářství má pevné kořeny hluboko v historii. To se mu podařilo a české unitářství, jež bylo formálně ustaveno v roce 1922, tak získalo první a pozoruhodný přehled historických souvislostí své minulosti. Tato kniha je důležitá pro každého, kdo se zajímá o dějiny náboženského myšlení v českých zemích, zejména pak všechny reformační proudy a snahy, ale i pro ty čtenáře, kteří chtějí hlouběji proniknout do české unitářské tradice.

Základ této knihy tvoří soubor deseti vybraných původních českých unitářských písní, doplněný CD s jejich autentickými archivními nahrávkami a zajímavými úvahami o jejich myšlenkovém odkazu. Milým bonusem, který jistě potěší duši každého příznivce českého unitářství, je zvukový záznam krátkého zamyšlení o životě a písni v duši předneseného samotným N. F. Čapkem. Ve všech ohledech tak lze tuto malou vázanou připomínku pozitivní duchovní atmosféry unitářů první republiky doporučit jako výborný dárek.

Kniha představuje výbor z článků dr. Karla Hašpla z 30. až 50. let 20. století. Objevují se v nich témata jako smysl náboženství, mystika, unitářské principy, náboženská autorita, Absolutno, Ježíš Nazaretský, Starý zákon, Nový zákon, modlitba, zázraky, svátosti, církev a posmrtný život. Ucelené, myšlenkově výborně vystavěné texty popisují unitářství ve všech možných souvislostech a úhlech pohledů včetně poznatků moderních vědních disciplín, a poskytují tak velmi zajímavou duchovní inspiraci. Není bez zajímavosti, že K, Hašpl a jeho žena B. Hašplová byli první dva čeští unitářští duchovní, kteří získali své teologické vzdělání na americké akademické půdě (v druhé polovině 20. let 20. století).

Kniha z pera unitářských duchovních o ideových principech českého unitářství a duchovní cestě unitářů. Každému z devíti principů, které čeští unitáři společně zformulovali a přijali jako vodítka své víry, je věnována krátká úvaha. Těmi principy jsou: svoboda svědomí a přesvědčení; tolerance a porozumění druhým; používání kritického rozumu i v náboženství; harmonický rozvoj osobnosti; soucítění, rovnost a spravedlnost v mezilidských vztazích; respektování hodnoty a důstojnosti každého člověka; pomoc druhým a sociální odpovědnost; úcta k životu a přírodě; demokratický způsob rozhodování.

Nejdůležitějším rysem publikace je autorův důsledně otevřený přístup k lidské spiritualitě a snaha o její co nejširší pojetí. P. Samojský, jenž myšlenkové podklady pro sepsání této knihy shromažďoval v průběhu své dosavadní dvacetileté unitářské duchovenské praxe, hned v úvodu odděluje pojem spiritualita od spojení s jakoukoli konkrétní dobou, kulturou a duchovními, případně náboženskými směry. V takto čisté, obecné podobě pak spiritualitu ukazuje jako fenomén důležitý pro každého člověka – ať se označuje za úplného ateistu, nebo se v menší či větší míře ztotožňuje s nějakou formou víry v Boha. Z takového pojetí vyplývá i další autorův přístup ke spiritualitě: Vnímá ji jako univerzální kvalitu lidského života, a proto také podle jeho přesvědčení nelze u nikoho hodnotit ani měřit úroveň její přítomnosti, či nepřítomnosti. Na takto definovaném základě pak formou čtivých esejí, v nichž nechybí humor ani příběhy ze života, předkládá čtenáři k přemýšlení ucelený a systematicky zpracovaný neotřelý pohled na spiritualitu jako na „výzvu a příležitost k dalšímu krůčku na spirále osobního vývoje, který nekončí, dokud je člověk naživu“. Kniha je uspořádána do dvanácti tematických kapitol, z nichž každá vyjma první (která osvětluje teoretické základy) obsahuje pět svěžích zamyšlení ke konkrétním podnětům a situacím z každodenního života.

Snad každý má nějaký názor na svatební obřad, kterým se spojují životní cesty dvou lidí. Při bližším pohledu zjistíme, že tematika svatby je nesmírně bohatá a dotýká se tak či onak života každého člověka. Autor knihy Petr Samojský nabízí bohatou inspiraci jak těm, kteří svatbu chystají, tak těm, kteří ji prožili před mnoha lety, mohou být již i rozvedení či žít v několikátém manželství. V knize zúročil své bohaté zkušenosti oddávajícího duchovního a svérázným způsobem je popsal v tematicky laděných kapitolách, například Manželství není ztráta svobody, Osvobození z pověr, Provázek od počasí nebo Soutěž o nejkoženějšího hosta. Autor knihu nabízí také jako podporu tvůrčího přístupu k svatbě i životu obecně a názorně ukazuje, jak lze svatební obřad uskutečnit tak, aby přesáhl mantinely formalit občanských a církevních sňatků a vycházel ze života, založení a hodnot snoubenců. Otázka „jak se to musí dělat“ je nahrazena otázkou „jakou svatbu bychom si opravdu přáli“. Svatbu můžeme posuzovat jako přechodový rituál, tradiční zvyk, příležitost k oslavě anebo prostou formalitu, která potvrdí, co k sobě lidé cítí, ovšem hlavně by měla být dobrodružstvím – událostí, která překračuje obyčejnost všedního dne. Nemusí to být dobrodružství adrenalinového typu, ale prostě smysluplný prožitek.

Kniha o životě „nožíře-filozofa“ Jana Kalence i jeho názorových souputníků patří do kategorie nemnoha česky psaných studií věnovaných dějinám antitrinitářství (unitářství) na našem území a je důležitým příspěvkem k dějinám víry v jednoho Boha i hledání čisté podoby náboženství. Jedná se o odbornou, ale zároveň velmi čtivě napsanou práci unitářské autorky, založenou na důkladném studiu publikovaných i archivních pramenů a literatury. J. Plotěná však není jen historičkou, je také unitářskou duchovní, a tak text knihy odráží i výsledky její vlastní spirituální cesty a nabytého poznání. Díky tomu v publikaci vyvstává velmi plastický portrét Jana Kalence, středověkého „kacíře a bouřliváka“, zahrnující nejen interpretaci jeho díla a poměry doby, ve které žil, ale zároveň věrohodně ukazující jeho radosti i utrpení a hlavně touhu po pravém poznání vyskytující se v lidském rodě od nepaměti.

Kniha Ženy proti proudu z produkce Nakladatelství Unitaria přináší portréty prvních unitářských a univerzalistických reverendek v Británii a USA, potažmo v anglosaském světě. Není však určena pouze českým unitářům a jejich sympatizantům. Může zaujmout také badatele v oblasti religionistiky a dějin náboženství, případně feminismu a ženské emancipace, neboť na konkrétních životních osudech ukazuje úskalí, s nímž se musely potýkat ženy v britském a americkém prostředí, když se rozhodly zhostit profesí do té doby určených výlučně mužům. Zároveň je možné říci, že v knize zastoupené ženy zanechaly výraznou stopu nejenom ve svých církvích, nýbrž i v řadě dobově významných ženských organizací a některé z nich náležely do kategorie veřejně nejznámějších sufražistek či sufražetek. Zájemci o unitářskou historii pro změnu ocení, že kniha volně navazuje na v roce 2014 vydanou publikaci Požehnáni ohněm, v níž byly představeny portréty významných postav českého i světového unitářství, s výjimkou prvých žen-duchovních, jejichž osudy jsou představeny v právě anotovaném díle.