Ústav Tomáša Garrigua Masaryka

Pro zařazení ženy nebo ženské instituce bylo podstatné hledisko počátku či prvosti nového jevu, do té doby obecně nebo v určitém teritoriu neexistujícího. Zahrnuty jsou první či počáteční reprezentantky států a vlád, aktivistky hnutí za vzdělání a rovnoprávnost žen, vysokoškolsky vzdělané a graduované ženy základních oborů vědy a umění, vědkyně různých oborů, ženy výrazně oceněné, představitelky vědeckých institucí, vysokoškolské pedagožky, představitelky vysokých škol, představitelky církví, političky, diplomatky, prozaičky a básnířky, lékařky a ošetřovatelky, novinářky, advokátky, soudkyně, notářky, architektky, archivářky, pilotky, kosmonautky, mimořádné sportovní průkopnice, režisérky a jiné ženy. Pozornost je zaměřena především na české země, ale s výrazným akcentem evropským a se snahou o srovnatelné údaje z celého světa. Údaje domácí a zahraniční jsou odlišeny barvou písma. V chronologicky řazených záznamech od první bájné ženy až po rok 2016 je zastoupena celkem 651 žena. Vyhledávání usnadňují rejstříky věcný a jmenný osobní. Nechybí přehled užité literatury včetně elektronických zdrojů.

O Květnovém povstání 1945 byla již publikována řada historických prací i memoárových svědectví. Zvláštní místo mezi nimi má vzpomínkový soubor Pražské povstání 1945, vydaný roku 1965 Radou svobodného Československa ve Washingtonu v redakci profesora Otakara Machotky a obsahující několik cenných svědectví významných aktérů povstání, kteří po únoru 1948 odešli do exilu: místopředsedů České národní rady profesora Otakara Machotky a dr. Josefa Kotrlého, plukovníka Oskara Pejši, docenta Vladimíra Krajiny a dr. Františka Schwarzenberga. O půlstoletí později, v roce sedmdesátého výročí květnových událostí roku 1945, vychází v Praze rozšířená reedice tohoto sborníku, připravená profesorem Pavlem Machotkou a dr. Josefem Tomešem a doplněná o memoárová ohlédnutí předsedy České národní rady profesora Alberta Pražáka a jejího prvního místopředsedy Josefa Smrkovského. Bez ohledu na rozdílnost politických orientací a snah svých autorů se všechny vzpomínky shodují v závěru, že povstání napsalo heroickou kapitolu v dějinách Prahy a že prokázalo odhodlání českého národa bojovat za svou svobodu.

Tým historiček a historiků z různých vzdělávacích a vědeckých institucí Čech, Moravy a Slovenska pod vedením editorek Marie Bahenské a Jany Malínské připravil odbornou publikaci rozšiřující a prohlubující dosavadní poznání problematiky sociálních, kulturních a politických aktivit českého, německého a slovenského ženského hnutí v Rakousko-Uhersku, v Československé republice a ve Spojených státech amerických. Publikace má interdisciplinární charakter. Základními metodologickými východisky jsou tradiční analyticko-syntetické postupy historické a literární vědy, s přihlédnutím k novějším metodám, užívaným pro výzkum dějin žen a problematiku genderové analýzy.

Druhý svazek Masarykových Univerzitních přednášek (pátý svazek Masarykových Spisů) se opírá o přepis stenografických zápisů Masarykových přednášek z 80.–90. let 19. století na pražské univerzitě, které pořizovali jeho posluchači pro své studijní potřeby. Přednáška Stručný náčrt dějin filozofie obsahuje dějiny filozofie od starověku po 18. století (D. Hume) a Dějiny antické filozofie jsou další verzí přednášek o antické filozofii. Přepisy stenogramů byly vydány tiskem v roce 1899 a 1905.

Sedmá, poslední část monografie souhrnně hodnotí osobnost T. G. Masaryka, jehož biografii podaly předešlé svazky. Tradice tohoto myslitele a státníka, za první Československé republiky byla silná a vlivná, následujícím půlstoletím totalitních diktatur se zdála už být zničena; a přece nezanikla, neboť obsahuje trvale platné ideje a sugestivní příklad velké osobnosti. Kniha obsahuje přehled archivních pramenů a literatury a celkové české a anglické shrnutí díla.

Svazek Z bojů o náboženství a texty z let 1904–1906 shrnuje Masarykovy projevy publicistické, odborné či populárně-naučné povahy, otištěné v daném období zejména v měsíčníku Naše doba a deníku/týdeníku Čas, ojediněle i jinde, od listopadu 1904 např. také v Zeitschrift für Sozialwissenschaft, od ledna 1905 potom v Österreichische Rundschau. Vedle soustavných úvah o problematice národnosti, výkladů ruské minulosti i přítomnosti a aktuálních otázek české i rakouské politiky Masaryk v tomto období vehementně vstupoval do debat i polemik na poli církevního, náboženského života.

Slavná Čapkova kniha Hovory s T. G. Masarykem z roku 1936 vychází už po patnácté, ale poprvé v kriticky revidovaném znění a také obohacena o dosud jen fragmentárně známé nebo vůbec neznámé texty, které byly průvodním produktem této ojedinělé, devět let trvající autorské spolupráce: o Masarykův Náčrt metafyziky, o dvě kapitoly v knižním vydání nakonec stornované a o dva samostatné příspěvky Čapkovy.

Čtvrtý svazek Masarykových spisů obsahuje dvě semestrální přednášky Praktická filozofie na základě sociologie a Etika z kurzu Praktická filozofie. Obě přednášky zazněly ve školním roce 1898/1899. Základem pro publikaci obou textů byl stenografický zápis, některého z Masarykových posluchačů. Strojový přepis stenogramu byl vydán tiskem u Josefa Aubrechta v roce 1899.

Šestý svazek monografie o T. G. Masarykovi představuje závěrečný díl životopisu. První president Československé republiky, zvolený spontánně hned v revoluci 1918 a třikrát potom řádně v pravidelných lhůtách 1920, 1927 a 1934, mnoha současníky označovaný za presidenta doživotního, měl světovou autoritu jako obránce demokracie v době rostoucí hrozby evropských diktatur. Teprve nemoc ho donutila resignovat v roce 1935, ve chvíli, kdy už bylo zajištěno, že nástupcem bude zvolen Edvard Beneš. Masaryk byl presidentskou funkcí silné omezen v životě soukromém, úmrtí ženy Charlotty (1923) prohloubilo jeho osamělost. Přitom vsak zůstával bdělým a výkonným státníkem, zdrojem optimismu. Jeho úmrtí 14. září 1937 nastalo v předvečer katastrofy Československa a vypuknutí světové války. Ha závěrečný díl životopisu naváže sedmý svazek celá monografie, který pojedná systematicky o Masarykově osobnosti, o jeho díle a tradici.

Další svazek z edice Spisů T.G. Masaryka.

Čtrnáctý svazek Masarykova sborníku přináší masarykovské studie z let 2006-2008. Větší část z nich je tematicky zaměřena na problematiku vztahu T. G. Masaryka k politickému stranictví vůbec a k relevantním českým, respektive českoněmeckým stranám jeho doby zvláště.

Celkem čtyři svazky v rámci Spisů TGM shrnují veřejnou a publicistickou činnost T. G. Masaryka z jeho ve veřejném povědomí asi nejvýraznějšího období, tj. období prezidenta první Československé republiky. Druhý svazek Cesty demokracie navazuje na již vydané tři díly tohoto souboru a vychází jako kritická reedice původního vydání Masarykových projevů, článků a rozhovorů z let 1921–1923, nyní doplněná o nové texty, především o prezidentovy články publikované v tisku buď nepodepsané, nebo signované pouze šifrou. Svazek tak doplňuje do ucelené podoby komplet vydávaných Masarykových textů z let jeho prezidentství (1918–1935). Práce shrnuje autorovu veřejnou a publicistickou činnost na počátku 20. let dokumenty slouží k bližšímu poznání aktivit T. G. Masaryka v tomto období. Mnohé z těchto textů jsou zároveň i osobitým svědectvím o Masarykových názorech na řešení řady problémů mladého státu, o vývoji koncepce budování samostatného Československa, jakož i dokladem prezidentovy aktivní účasti v četných dobových polemikách. Soubor dokumentů je doplněn vysvětlivkami a jmenným rejstříkem.

Publikace Už vícekrát nezazní tak těžce requiem…, v jejímž titulu bylo použito veršů Vítězslava Nezvala, přináší komponovaný výbor z ohlasů na úmrtí T. G. Masaryka v dobovém tisku a v české poezii i z pozdějších reminiscencí této události ve výročních let