Utopia Libri

glitch: hovor. nepředvídatelná chyba, zásek, zádrhel, problém, závada, která překáží hladkému chodu (…) sociálního stroje, narušuje hranici mezi životem, uměním a aktivismem online a AFK, zkoumá tvůrčí potenciál radikálního odmítnutí, který se odráží v tvorbě celé řady současných PoC, queer a trans uměleckyň. „Futuristický feminismus pro 21. století, který odhazuje růžové brýle a na poli digitálních platforem vyhlašuje západnímu patriarchátu hashtagovou válku.“ (Ondřej Trhoň, Revue Prostor) Kurátorka a spisovatelka Legacy Russell pochází z New Yorku, kde v současné době působí jako ředitelka a hlavní kurátorka alternativního centra umění The Kitchen. Russell studovala dějiny umění na Goldsmiths, University of London a její akademická, kurátorská a tvůrčí práce se zaměřuje na gender, performanci, digitální sebepojetí, internetové modlářství a rituály nových médií.

Neúplný atlas regenerace se snaží nastínit možné únikové cesty ze souběhu krizí, které doprovázejí konec holocénu a vstup do epochy antropocénu. Celá řada dříve samozřejmých pojmů, hodnot a opor, na něž jsme byli zvyklí se v životě spoléhat, se proměňuje či přímo hroutí. Radikální a akcelerující změny, jichž jsme zároveň původci, svědky, pachateli i oběťmi, přinášejí nové problémy. Jsou to problémy spojené s vytěžováním biosféry a ztrátou biodiverzity, destabilizací klimatu, globální ekonomikou závislou na fosilních palivech a hospodářském růstu, korporátní konzumní propagandou, extrémní společenskou nerovností, penetrací digitálních platforem do všech oblastí života a všudypřítomnou měkkou manipulací, s krizí subjektivity i společných hodnot. Vyhrocený produktivismus a tlak na disciplínu, těžbu a efektivitu nás dovedl do stavu osobního, společenského a planetárního vyčerpání. Vzniká tak nutnost najít nové formulace řešení těchto nových problémů. Věříme, že hledání adekvátních forem regenerace, obnovy a odpočinku se musí stát jednou z nejdůležitějších os politického života 21. století. Pokud po únavě nenastane odpočinek a regenerace, přichází ireverzibilní prudký přechod do jiného stavu. Jinými slovy zhroucení.

Naprostá většina klimatologických výzkumů už dlouho ukazuje, že dochází ke klimatickým změnám vedoucím k rostoucímu oteplování, které může mít katastrofické následky. Tyto změny podle nich způsobuje lidská aktivita, především spalování fosilních paliv. V těchto otázkách existuje dlouhodobá odborná shoda. Přesto se veřejným prostorem také šíří informace, které hledají příčiny klimatických změn jinde. Tvrdí, že je způsobuje Slunce nebo vesmírné záření, zpochybňují výsledky klimatologie a obviňují vědu z přehánění nebo dokonce z falšování dat. Tyto opačné proudy se někdy odkazují na vědeckou literaturu, občas je dokonce reprezentují i respektovaní vědci a vědkyně. Laická veřejnost se v této situaci jen těžko orientuje a získává tak pocit, že již neexistují pevné jistoty. Tento stav není náhodný. Jedná se o propracovanou politickou strategii, jejímž cílem je chránit zájmy fosilního průmyslu. A snaží se toho docílit právě vytvářením zmatku a nejistoty. Továrna na lži tyto mechanismy rozplétá a na konkrétních příkladech z českého i světového kontextu ukazuje, jak funguje výroba klimatických dezinformací. O autorovi: Sociolog, grafik, občasný editor a kurátor Vojtěch Pecka vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a v rámci doktorandského studia na Fakultě sociálních studií v Brně se zaměřuje na vztah fosilního průmyslu ke klimatickým změnám. Tento rozpracovaný výzkum nedávno přepracoval do publicistického formátu a publikoval na serveru A2larm. Ve své grafické tvorbě pracuje především na animacích pro muzejní výstavy a expozice. V současnosti pracuje také jako analytik v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Kapitalistický systém se podle sociologa Immanuela Wallersteina dostává v celosvětovém měřítku do strukturální krize, jejímž výsledkem může, avšak nemusí být spravedlivější a demokratičtější uspořádání společnosti. Wallersteinova Utopistika nabízí realistickou analýzu současné situace a perspektiv pro takovou společenskou změnu, jež bude zároveň žádoucí i možná. Nesnaží se tedy navazovat na tradice utopického myšlení a konstruovat ideální, avšak sotva uskutečnitelnou budoucnost. Namísto toho usiluje o vyvolání diskuse o tom, jaké společenské struktury by nám všem mohly lépe vyhovovat a jaké strategie by nás mohly vést tímto směrem.

Společnost spektáklu (1967) je nejzávažnější teoretickou prací francouzského situacionisty Guye Deborda (1931–1994). Tvořivě v ní navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse, aby postihl strukturu, fungování a rozpory soudobé kapitalistické společnosti, a to zejména její západní formy. Kniha silně ovlivnila nejen společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí, ale i praktickou podobu protestů, které se snažily a snaží „uškodit spektakulární společnosti“. Její myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícím francouzským studentstvem. V češtině druhé, zcela přepracované vydání s rozšířeným poznámkovým aparátem.