Michel Foucault

As a transformative thinker of the twentieth century, whose work spanned all branches of the humanities, Michel Foucault had a complex and profound relationship with literature. And yet this critical aspect of his thought, because it was largely expressed in speeches and interviews, remains virtually unknown to even his most loyal readers. This book brings together previously unpublished transcripts of oral presentations in which Foucault speaks at length about literature and its links to some of his principal themes: madness, language and criticism, and truth and desire. The associations between madness and language — and madness and silence — preoccupy Foucault in two 1963 radio broadcasts, presented here, in which he ranges among literary examples from Cervantes and Shakespeare to Diderot, before taking up questions about Artaud's literary correspondence, 'lettres de cachet', and the materiality of language. In his lectures on the relations among language, the literary work, and literature, he discusses Joyce, Proust, Chateaubriand, Racine, and Corneille, as well as the linguist Roman Jakobson. What we know as literature, Foucault contends, begins with the Marquis de Sade, to whose writing — particularly La Nouvelle Justine and Juliette — he devotes a full two-part lecture series focusing on notions of literary self-consciousness. This volume makes clear the importance of literature to Foucault's thought and it is an indispensable text for anyone interested in his work and intellectual development.

In 1968, Michel Foucault agreed to a series of interviews with critic Claude Bonnefoy, which were to be published in book form. Bonnefoy wanted a dialogue with Foucault about his relationship to writing rather than about the content of his books. The project was abandoned, but a transcript of the initial interview survived and is published here. In this brief and lively exchange, Foucault reflects on how he approached the written word throughout his life, from his school days to his discovery of the pleasure of writing. Wide ranging, characteristically insightful, and unexpectedly autobiographical, the discussion sheds light on Foucault's intellectual development, his aims as a writer, his clinical methodology ("let's say I'm a diagnostician"), and his interest in other authors, including Raymond Roussel and Antonin Artaud. Foucault discloses, in ways he never had previously, details about his home life, his family history, and the profound sense of obligation he feels to the act of writing. Speech Begins after Death shows Foucault adopting a new language, an innovative autobiographical communication that is neither conversation nor monologue, and is one of his most personal statements about his life and writing.

V roce 1971 se odehrála televizní diskuse mezi dvěma významnými kritickými mysliteli, ling¬¬¬¬¬vistou Noamem Chomským a filozofem Michelem Foucaultem. Oba autoři zde diskutovali o lidské přirozenosti, ale také o svých politických vizích a dění spojeném s bouřlivým přelomem šedesátých a sedmdesátých let, zejména s hnutím proti válce ve Vietnamu. Jejich dialog místy přechází z respektující výměny argumentů v zásadní rozepři. Komentáře k poznatelnosti člověka a jeho tvořivosti, k politickým vizím alternativ vůči kapitalismu i k možnostem a mezím občanské neposlušnosti a sociálních hnutí jsou i přes časovou vzdálenost stále aktuální. Druhé české vydání doplňují doslovy Pavla Barši a Ondřeje Slačálka.

V roce 1980 Foucault přednesl na Dartmouth College dvě přednášky nazvané „Pravda a subjektivita“ a „Křesťanství a doznání“, v nichž stopuje genealogický původ moderního vztahu k vlastnímu já ve starověkých a raně křesťanských praktikách sebezpytování a doznání. Klíčovým zlomem pro konstituci moderní subjektivity je pro něj proměna delfské zásady gnóthi seauton v klášterní imperativ doznání všech myšlenek a tužeb. Předložený překlad obsahuje kromě obou těchto přednášek také Foucaultovu diskusi s publikem v Berkeley a rozhovor, v němž autor přibližuje cíle své historické analýzy vztahů mezi subjektivitou a pravdou. Spojujícím prvkem těchto textů je Foucaultovo přesvědčení, že jedním z významných politických úkolů současnosti je „politika nás samých.“

Čtvrtý svazek Foucaultových Dějin sexuality, Doznání těla, byl publikován roku 2018. Ve Francii i ve světě se vydání tohoto čtvrtého dílu stalo skutečnou událostí, neboť teprve díky němu je nyní celý projekt Dějin sexuality kompletní a plně srozumitelný. Hlavním tématem Foucaultova spisu je formování zkušenosti sexuality – v návaznosti na antiku, avšak s mnohými originálními přesahy – v prvních staletích křesťanství, tedy v dílech církevních otců. Foucaultova kniha má podobu rozsáhlé fresky, v níž je téma sexuality začleněno do složitého historického i myšlenkového kontextu, který autor ve svých pozdních textech označuje souhrnným názvem „estetika existence“.

The final major work by one of the most influential thinkers of the twentieth century In the fourth and final volume of his far-reaching and influential study of human sexuality, Foucault turns his attention to early Christianity, exploring how ancient ideas of pleasure were modified into the notion of the 'flesh'. Ranging over marriage, procreation and the concept of virginity as a divine state, Foucault brilliantly shows how a fledgling religion altered and defined the Western history of desire. Confessions of the Flesh brings to a conclusion one of the twentieth century's seminal works.

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních praktik? Objevení se populace jako ideje a jako reality nebylo důležité jen na politické úrovni, mělo také dopad na epistemologické úrovni. Analýza bezpečnostních dispozitivů vztahujících se k populaci vedla Foucaulta postupně k tomu, že zdůraznil pojem „vlády“. Ve svém tradičním smyslu veřejné moci nebo výkonu svrchovanosti nakonec ztratil váhu a začal označovat techniky specifické pro správu populací. Problematický trojúhelník, který sloužil jako původní rámec výzkumu, tak byl nahrazen systematickou řadou bezpečnost–populace–vláda, spolu s níž Foucault v tomto přednáškovém cyklu zavedl pojem „guvernementalita“, jímž se od historie bezpečnostních technologií dostal až ke genealogii moderního státu.

Foucault nagy művének IV. kötete most jelenik meg először magyarul Sujtó László fordításában, Moldvay Tamás utószavával. A hús bűnvallomásai, A szexualitás történetének IV. köteteként Michel Foucault életében már nem láthatott napvilágot, a mű posztumusz jelent meg 2018-ban a Gallimard Kiadónál, Frédéric Gros gondozásában. "Először jelenik meg az a félelem, hogy az ember önmagától fél. Attól fél, ami ő, attól tart, ami vele történhet, és ez távolról sem az istenek rendeléseitől való félelem. Ez a félelem, azt hiszem, a kereszténységben gyökerezik, és döntő hatással lesz az egész történelemben arra, amit szubjektivitásnak nevezünk."

The grisly spectacle of public executions and torture of centuries ago has been replaced by the penal system in western society - but has anything really changed? In his revolutionary work on control and power relations in our public institutions, Michel Foucault argues that the development of prisons, police organizations and legal hierarchies has merely changed the focus of domination from our bodies to our souls. Even schools, factories, barracks and hospitals, in which an individual's time is controlled hour by hour, are part of a disciplinary society.

In the third volume of his acclaimed examination of sexuality in modern Western society, Foucault investigates the Golden Age of Rome to reveal a decisive break from the classical Greek version of sexual pleasure. Exploring the moral reflections of philosophers and physicians of the era, he identifies a growing anxiety over sexual activity and its consequences. At the core of this transformation Foucault found the principles of the 'care of the self': the belief that the self is an object of knowledge to be cultivated over time, and the implications this has for ethics and behaviour.

The second volume of Michel Foucault's pioneering analysis of the changing nature of desire explores how sexuality was perceived in classical Greek culture. From the stranger byways of Greek medicine (with its advice on the healthiest season for sex, as well as exercise and diet) to the role of women, The Use of Pleasure is full of extraordinary insights into the differences - and the continuities - between the Ancient, Christian and Modern worlds, showing how sex became a moral issue in the west.

We talk about sex more and more, but are we more liberated? The first part of Michel Foucault's landmark account of our evolving attitudes in the west shows how the nineteenth century, far from suppressing sexuality, led to an explosion of discussion about sex as a separate sphere of life for study and examination. As a result, he argues, we are making a science of sex which is devoted to the analysis of desire rather than the increase of pleasure.

Foucaultova disertační práce Historie šílenství je prvním z jeho velkých archeologických spisů. Jejím tématem je způsob, jakým byl v moderních evropských dějinách pojímán fenomén šílenství. Foucault zde analyzuje počínaje tím, co označuje jako velké uvěznění několik historických konstelací, které v nejrůznějších kontextech charakterizovaly vztah západní kultury k postavě šílence. Šílenství je zde spíše než jako biologický či medicínský fakt analyzováno jako kulturní jev, jehož tvářnost se v moderní době pozoruhodně proměňovala od epochy k epoše. Foucault se sice od tohoto textu později do jisté míry distancoval, pro nás je ovšem podstatné, že Historie šílenství nese všechny charakteristické rysy Foucaultova raného myšlení: diskontinuitní pojetí dějin, tendenci uvažovat o dějinách spíše se zřetelem k prostoru než k času, a také jistý estetizující rozměr, zcela zjevně patrný zvláště na posledních stránkách knihy, kde Foucault uvádí šílenství do vztahu k literatuře s pomocí pojmu absence díla. Nezkrácené původní vydání, které je zde v českém překladu publikováno poprvé, rovněž obsahuje pasáž o Descartesovi a o vztahu mezi myslícím subjektem a možností šílenství. Právě tato pasáž díky pozdější reakci z pera Jacquese Derridy (a následné ostré Foucaultově odpovědi) zavdala podnět k jedné z nejslavnějších filosofických polemik 20. století.

Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality. V posledním rozhovoru se pak dotýká i svého nedokončeného projektu "dějin sexuality".

Podľa Foucaultovho názoru vysloveného v tejto knihe blíži sa čas, keď sa rozplynú chiméry humanizmov a ukáže sa, že antropologická koncepcia ľudského bytia je nezlučiteľná s bytím jazyka. Kniha sa stala kultúrnou udalosťou šesťdesiatych rokov a vynie sla svojho autora na popredné miesto na svetovej intelektuálnej scéne.

Studie Raymond Roussel (1963) je jediná Foucaultova kniha věnovaná jedné konkrétní osobnosti. Nejde zde jen o důkladný rozbor díla jedné z nejzajímavějších a nejbizarnějších postav francouzské literatury, díky němuž Roussel po dlouhém období zapomnění vstoupil do povědomí čtenářů, ale také o vybudování určité teorie vztahu mezi subjektem, řečí a světem. Právě zde se Foucault snad nejvýrazněji přibližuje budování něčeho, co by nebylo přehnané nazvat jeho svébytnou ontologií.