Michel Foucault

Podľa Foucaultovho názoru vysloveného v tejto knihe blíži sa čas, keď sa rozplynú chiméry humanizmov a ukáže sa, že antropologická koncepcia ľudského bytia je nezlučiteľná s bytím jazyka. Kniha sa stala kultúrnou udalosťou šesťdesiatych rokov a vynie sla svojho autora na popredné miesto na svetovej intelektuálnej scéne.

A szexualitás története I. - A tudás akarása

Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality. V posledním rozhovoru se pak dotýká i svého nedokončeného projektu "dějin sexuality".

Foucaultova disertační práce Historie šílenství je prvním z jeho velkých archeologických spisů. Jejím tématem je způsob, jakým byl v moderních evropských dějinách pojímán fenomén šílenství. Foucault zde analyzuje počínaje tím, co označuje jako velké uvěznění několik historických konstelací, které v nejrůznějších kontextech charakterizovaly vztah západní kultury k postavě šílence. Šílenství je zde spíše než jako biologický či medicínský fakt analyzováno jako kulturní jev, jehož tvářnost se v moderní době pozoruhodně proměňovala od epochy k epoše. Foucault se sice od tohoto textu později do jisté míry distancoval, pro nás je ovšem podstatné, že Historie šílenství nese všechny charakteristické rysy Foucaultova raného myšlení: diskontinuitní pojetí dějin, tendenci uvažovat o dějinách spíše se zřetelem k prostoru než k času, a také jistý estetizující rozměr, zcela zjevně patrný zvláště na posledních stránkách knihy, kde Foucault uvádí šílenství do vztahu k literatuře s pomocí pojmu absence díla. Nezkrácené původní vydání, které je zde v českém překladu publikováno poprvé, rovněž obsahuje pasáž o Descartesovi a o vztahu mezi myslícím subjektem a možností šílenství. Právě tato pasáž díky pozdější reakci z pera Jacquese Derridy (a následné ostré Foucaultově odpovědi) zavdala podnět k jedné z nejslavnějších filosofických polemik 20. století.

The grisly spectacle of public executions and torture of centuries ago has been replaced by the penal system in western society - but has anything really changed? In his revolutionary work on control and power relations in our public institutions, Michel Foucault argues that the development of prisons, police organizations and legal hierarchies has merely changed the focus of domination from our bodies to our souls. Even schools, factories, barracks and hospitals, in which an individual's time is controlled hour by hour, are part of a disciplinary society.

The second volume of Michel Foucault's pioneering analysis of the changing nature of desire explores how sexuality was perceived in classical Greek culture. From the stranger byways of Greek medicine (with its advice on the healthiest season for sex, as well as exercise and diet) to the role of women, The Use of Pleasure is full of extraordinary insights into the differences - and the continuities - between the Ancient, Christian and Modern worlds, showing how sex became a moral issue in the west.

We talk about sex more and more, but are we more liberated? The first part of Michel Foucault's landmark account of our evolving attitudes in the west shows how the nineteenth century, far from suppressing sexuality, led to an explosion of discussion about sex as a separate sphere of life for study and examination. As a result, he argues, we are making a science of sex which is devoted to the analysis of desire rather than the increase of pleasure.

In the third volume of his acclaimed examination of sexuality in modern Western society, Foucault investigates the Golden Age of Rome to reveal a decisive break from the classical Greek version of sexual pleasure. Exploring the moral reflections of philosophers and physicians of the era, he identifies a growing anxiety over sexual activity and its consequences. At the core of this transformation Foucault found the principles of the 'care of the self': the belief that the self is an object of knowledge to be cultivated over time, and the implications this has for ethics and behaviour.

Foucault nagy művének IV. kötete most jelenik meg először magyarul Sujtó László fordításában, Moldvay Tamás utószavával. A hús bűnvallomásai, A szexualitás történetének IV. köteteként Michel Foucault életében már nem láthatott napvilágot, a mű posztumusz jelent meg 2018-ban a Gallimard Kiadónál, Frédéric Gros gondozásában. "Először jelenik meg az a félelem, hogy az ember önmagától fél. Attól fél, ami ő, attól tart, ami vele történhet, és ez távolról sem az istenek rendeléseitől való félelem. Ez a félelem, azt hiszem, a kereszténységben gyökerezik, és döntő hatással lesz az egész történelemben arra, amit szubjektivitásnak nevezünk."

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních praktik? Objevení se populace jako ideje a jako reality nebylo důležité jen na politické úrovni, mělo také dopad na epistemologické úrovni. Analýza bezpečnostních dispozitivů vztahujících se k populaci vedla Foucaulta postupně k tomu, že zdůraznil pojem „vlády“. Ve svém tradičním smyslu veřejné moci nebo výkonu svrchovanosti nakonec ztratil váhu a začal označovat techniky specifické pro správu populací. Problematický trojúhelník, který sloužil jako původní rámec výzkumu, tak byl nahrazen systematickou řadou bezpečnost–populace–vláda, spolu s níž Foucault v tomto přednáškovém cyklu zavedl pojem „guvernementalita“, jímž se od historie bezpečnostních technologií dostal až ke genealogii moderního státu.

The final major work by one of the most influential thinkers of the twentieth century In the fourth and final volume of his far-reaching and influential study of human sexuality, Foucault turns his attention to early Christianity, exploring how ancient ideas of pleasure were modified into the notion of the 'flesh'. Ranging over marriage, procreation and the concept of virginity as a divine state, Foucault brilliantly shows how a fledgling religion altered and defined the Western history of desire. Confessions of the Flesh brings to a conclusion one of the twentieth century's seminal works.

Čtvrtý svazek Foucaultových Dějin sexuality, Doznání těla, byl publikován roku 2018. Ve Francii i ve světě se vydání tohoto čtvrtého dílu stalo skutečnou událostí, neboť teprve díky němu je nyní celý projekt Dějin sexuality kompletní a plně srozumitelný. Hlavním tématem Foucaultova spisu je formování zkušenosti sexuality – v návaznosti na antiku, avšak s mnohými originálními přesahy – v prvních staletích křesťanství, tedy v dílech církevních otců. Foucaultova kniha má podobu rozsáhlé fresky, v níž je téma sexuality začleněno do složitého historického i myšlenkového kontextu, který autor ve svých pozdních textech označuje souhrnným názvem „estetika existence“.