Verbum Publishing strana 2 z 2

Kniha hledá odpověď na otázku, jakým způsobem funguje hudba v reklamě. Zabývá psychologickým působením hudby a tím, jak hudba souvisí se společenským postavením člověka, a snaží se ukázat, jakým způsobem je možné toho využít v reklamě. Podrobně se zabývá televizní reklamou, která je s hudbou ze všech oblastí marketingové komunikace svázána asi nejvíce. Všímá si procesu, jakým se vůbec hudba do reklam dostává a do detailů ukazuje, jak vlastně hudba v dnešních reklamách vypadá. Knihu ocení všichni, kteří mají co do činění s reklamní tvorbou, a také lidé, kteří by se chtěli dozvědět více o tom, jak se s nimi reklamní mágové pokoušejí pomocí hudby manipulovat.

Tradiční cirkus žije. Co o něm ale ví současný člověk v době informačních technologií? To co si vygoogluje, to co ho v prvních pár vteřinách zaujme v televizním spotu na či na YouTube. V dnešní době zaujmou ti viditelní, jiní, barevní. Principál s hipísáckou vizáží, ten s tygrem na vodítku, v blízkosti lídra politického hnutí.... Jaký je ale dnešní tradiční cirkus? Ten pod šapitó, v kruhové manéži, ten, kde jsou zvířata, artisté, klauni nebo komici, kde hraje hlasitá hudba, kde se prodává cukrová vata a místo frkaček světelné meče pro malé kluky. Může o něm podat svědectví muž, který se vymyká z představ o tradičním cirkusákovi? Neuvidíte ho v červené atile - tom archaickém oděvu uherských hulánů z předminulého století - který byl po léta spojován s cirkusy, ani v černém fráčku s cylindrem. Neuslyšíte ho, jak s chrchlajícím a vazbícím mikrofonem uvádí program ve vlastním podniku, natož aby nahrával na „vtipné“ odpovědi prostořekému klaunovi. Ale když ukážete jeho snímek každému druhému u nás v Čechách, řekne : „To je ten komediant…od cirkusu. Principál.“ Jaromíru Joo je letos šedesát. Pokusme se hledat v jeho příběhu odpovědi na to, jaký je dnes cirkus a proč je takový, pokusme se poznat pozoruhodného muže. Pro někoho možná povrchního samožera, který nedělá to, co by okolí od ředitele podniku o 40 zaměstnancích s početnou širokou rodinou očekávalo. Snažme se poznat člověka, který miluje svou práci, dává ji všechno, snaží se, aby cirkus, jako žánr zábavného umění u nás přežil a vydělal na sebe a samozřejmě na ty, kteří ho dělají.

Tato publikace představuje kompaktní dílo pojednávající o rozvoji kompetence k řešení problémů, které umožňuje nejen seznámení s metodickými přístupy a identifikaci jejich silné a slabé stránky, ale může být rovněž metodologickou inspirací v případě práce s rámcovou analýzou, u nás málo známou.

Všichni vám ochotně dají spoustu dobrých rad, jak běhat, abyste byli rychlejší, jak jíst, abyste byli zaručeně zdravější, a jak se chovat, abyste si prodloužili život. Zapomeňte na instantní recepty a návody, jež mají zajistit nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. „Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout“ vám nic takového nedá – neposkytuje zaručeně funkční postupy, jak si zlepšit život. Místo toho vám může na základě vědeckých poznatků ukázat směr. Kniha nechává čtenáře přístupnou formou nahlédnout pod pokličku toho nejkomplexnějšího stroje, jaký člověk zná: lidského těla. Kde se vlastně bere energie? Proč bychom měli sportovat? Jsou moderní stravovací systémy skutečně tak zdravé, jak nám někteří tvrdí? Co všechny ty cukry, tuky, bílkoviny? K čemu jsou a proč je potřebujeme? A když se stroj zadrhne, co s ním potom? Tato kniha nepřináší univerzální odpovědi, ale dá vám všechny potřebné informace, abyste si dokázali na všechny otázky (běžecké i neběžecké) týkající se fungování těla odpovědět sami.

Autor s mezioborovým vysokoškolským vzděláním, praxí od technika po ministerského radu a rodinou se čtyřmi dětmi se v 54 letech začal zabývat problémy tzv. vyspělého sociálního státu. Stal se posluchačem přednášek na Fakultě sociálních věd a přibral postupně studium demografie, aplikované psychologie a rozšířil si své znalosti z ekonomie o mikroekonomiku rodin a makroekonomii. Cílem jeho snah je změna ekonomického paradigmatu od katastrofického, charakterizovaného schodky státního rozpočtu zapříčiněnými rozhazovačnou sociální a důchodovou politikou vlád na jedné straně a nedostatkem dětí v našich rodinách na straně druhé. Změna v podobě sofistikovaných reforem uchopitelných politiky a směřujících k vyrovnanému státnímu rozpočtu a v neposlední řadě ke společnosti, ve které se pod vánočními stromečky opět po 40 letech sejdou plné ročníky našich šťastných dětí.