Vyšehrad strana 32 z 113

Dílo je rozděleno na šest oddílů. Úvod seznamuje čtenáře s prameny a vývojem duchovního myšlení před Buddhou. Další kapitoly se věnují legendám o životě Siddhárthy a společnosti jeho stoupenců. Nejobsáhlejší kapitola ,,Nauka“ seznamuje s Buddhovým učením a jednotlivými školami. Další kapitoly se zabývají různými filosofickými aspekty buddhismu a buddhistickými literárními díly. Vladimír Miltner převyprávěl Mahábháratu, přeložil Kámasútru a Otázky Milindovy, zabýval se klasickou indickou medicínou. Z jeho děl je nejvýznamnější slovník Malá encyklopedie buddhismu.

První svazek šestidílné edice Dějiny světa zpracovává nej­starší dějiny v širokém geografickém záběru od Afriky přes Evropu a Asii až po Ameriku. Editorem svazku je emeritní profesor arche­ologie na univerzitě v Münsteru Albrecht Jockenhövel. Úvodní kapitoly sledují fyzický a mentální vývoj rodu Homo sapiens. Od počátku doby kamenné až po její konec před zhruba 10 000 lety byly jedinými způsoby získávání obživy lov a sběr – ty také přispěly k zformování dnešní podoby člověka a umožnily mu rozšířit se ještě před koncem doby ledové po všech konti­nentech. S počátkem neolitu začala vznikat první velká sídliště a předměstské struktury, jež se pak přirozeně vyvinuly v první vyspělé civilizace. V centru pozornosti jsou nejen nejznámější civi­lizace starověku – Egypt, Mezopotámie, Arabský poloostrov, povodí Indu, říše Chetitů v Malé Asii či Středomoří –, ale i nejstarší kultury Afriky, Číny, starověké Ameriky a odlehlé oblasti na okraji obydleného světa, v Arktidě. Autoři uplat­ňují širokou škálu přístupů zahrnující sociální, hospodářské a kulturní dějiny, a přinášejí tak plastický obraz nejstarší minulosti světa.

Jeden z géniů italské renesance, sochař, malíř i básník Michelangelo Buonarroti, je bezesporu osobností, která k sobě nepřestává poutat pozornost dalších a dalších generací. Autorem životopisu, poprvé vydaného nakladatelstvím Laterza v roce 2005, je osoba k tomu nejpovolanější – proslulý restaurátor a jeden z předních znalců renesančního umění Antonio Forcellino. Díky své důvěrné znalosti Michelangelova díla – věnoval se mimo jiné restaurování proslulého Mojžíše – dokázal Forcellino propojit líčení bouř­livého života velkého Florenťana s hlubokým vhledem do jeho díla. Sleduje jeho mládí v politicky nestabilní Florencii, již hluboce zasáhlo kázání Savonarolovo, práce ve službě republiky i později na římském dvoře papeže Julia II. S osobním příběhem umělce se prolínají osudy jeho nejslavnějších děl – Davida, Piety, Mojžíše i monumentální freskové výzdoby Sixtinské kaple. Knihu doprovází rozsáhlá obrazová příloha umožňující sezná­mení se všemi stránkami Michelangelovy tvorby, od nejznámějších až k méně známým pracím a náčrtům.

Příchodem Hunů do Evropy ve 2. polovině 4. století po Kr. vyvrcholilo tzv. velké stěhování národů. Noví nájezdníci, vynikající jízdní lukostřelci, si začali podmaňovat „barbarský“ svět od Černomoří a dolního Podunají až k hornímu Dunaji.Nová kniha autorky úspěšné práce Stěhování národů Jarmily Bednaříkové hledá odpovědi na otázky, odkud Hunové přišli, jaká byla jejich původní společnost a kultura v Asii i proč v Evropě zapůsobili tak apokalyptickým dojmem. Představuje prameny, které zachytily jejich historii a způsob života. Sleduje ničivé hunské vpády na území římského Východu a dlouhodobou spolupráci Západořímanů s Huny, která však skončila největší bitvou doby velkého stěhování národů. Všestranně popisuje život v evropské hunské říši, soustřeďuje se na velké osobnosti 5. století, zejména na postavu hunského krále Attily, který se v r. 451 vypravil na své tažení za ovládnutím světa, a jeho přítele a pozdějšího soupeře, „posledního Římana“ Aëtia. Kniha se zabývá tradicí Hunů, Attily a Aëtia v evropské minulosti i současnosti. Jaký byl „Bič Boží“ v sedle rychlého koně a jak jej viděla staletí po jeho smrti? Jaký podíl měli Hunové na úpadku římské říše a jaký na počátcích vývoje středověké Evropy?

Nechcete trávit příliš mnoho času v kuchyni u plotny? Chcete žít zdravě, jak vám předhazují ze všech stran různé časopisy a další sdělovací prostředky? Pak vám k tomu určitě dopomůže TITANOVÉ nádobí společnosti TOP MORAVIA.Titanový materiál zajišťuje rychlý rozvod tepla a tím se doba vaření zkrátí na minimum. Při vaření na titanu se nic nepřipaluje, nepřipéká a navíc lze vařit zcela bez tuku. Tím je možné připravovat jídla zcela v souladu s moderními způsoby zdravého stravování a přitom zachovávat přirozenou chuť a vůni potravin. V nové kuchařce autorky Kariny Havlů se dozvíte, jak s titanovým nádobím zacházet, vařit v něm a samozřejmě nebudou chybět klasické a zároveň nevšední, zajímavé recepty. Řada pokrmů od masa až po moučníky je vzhledem k použitému materiálu připravována i bez tuku, což jistě ocení ten, kdo z jakéhokoli důvodu nechce nebo nemůže tuk při vaření používat. Kromě toho je zde uvedena zvláštní kapitola pro vaření v páře a to díky speciálnímu systému Glasgarsystem. S tímto pomocníkem bude celý oběd hotový za 30 minut!

Zatímco v bibli je apokalyptický žánr zastoupen jen okrajově (Daniel, Zjevení), apokryfních spisů, jež do biblického kánonu nebyly přijaty, je celá řada. Pohybují se na rozhraní židovské a křesťanské literatury a dokumentují posun duchovního klimatu v prvních staletích po Kristu. Podobně jako spisy zařazené do souboru Knihy tajemství a moudrosti I.–III. Mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy (Vyšehrad 1998– –1999) se některé z těchto spisů inspirovaly zvěstí Starého zákona, vznikly však později nebo jsou výrazněji christianizovány; většina z nich však vychází již z křesťanského prostředí a ze znalosti Nového zákona. Zabývají se dějinami světa, vznikem a zánikem říší i měst (Sibylliny věštby), stále naléhavěji však zaznívá i stará lidská otázka, jaký osud čeká dobré a zlé v ráji nebo pekle (Zjevení Petrovo, Zjevení Pavlovo). S Novým zákonem je řada těchto spisů spojena také jmény údajných autorů či hlavních postav: v blízkosti Božích tajemství se ocitají Petr, Pavel, Jakub, Jan, Maria, Tomáš, Bartoloměj. V jejich snech či stavech vytržení nezřídka vystupují andělé, kteří jim pomáhají porozumět smyslu jejich vizí. Zvláštním dokladem apokalypsy utopického typu je Zósimovo vyprávění o životě Blažených. Český překlad dvaceti apokryfních spisů z řečtiny, latiny a koptštiny, připravený v Centru biblických studií v Praze, je doprovázen zasvěcenými úvody a komentáři.

Portobello – barvitá ulice se zvláštní atmosférou v londýnské čtvrti Notting Hill. Sem umístila Ruth Rendellová děj svého dalšího zajímavého románu, v němž zdánlivě nepodstatná náhoda spouští řetězec událostí, které se nedají zastavit. Když majitel galerie Eugene Wren najde na ulici obálku s penězi, neodevzdá ji policii, ale vyvěsí oznámení, aby mu ten, kdo ji ztratil, zavolal. Tento vzkaz propojí životy naprosto odlišných lidí, každý z nich má svá tajemství, obsese, problémy, sny, zoufalá přání. Ruth Rendellová opět svým strhujícím způsobem nahlíží do zákoutí lidských osudů.

Známý libanonský autor Chalíl Džibrán (1883–1931) svým nezaměnitelným, poeticko-mystickým rukopisem oživuje osobnost Ježíše Nazaretského. Ve své knize se snaží podívat na postavu Bohočlověka očima těch, kteří se s ním setkali a kteří vydávají svá nejrůznější svědectví o jeho životě. V jednotlivých kapitolách o něm vyprávějí jeho učed­níci, následovníci, ženy, aristokraté, učenci, kupci, ale i oponenti a nepřátelé, v jejichž vzpomínkách probleskují novozákonní zprávy a výroky. Vyprávění jednotlivých postav se však Džibránovi stávají především prostorem pro vlastní úvahy, v nichž se nejen vyznává z niterného vztahu k Synu člověka, ale také rozjímá o mnoha věčných tématech lidského života. Každá z kapitol je tak, podobně jako promluvy slavného Džibránova Proroka, vždy konkrétním zrcadlem vztahu světa, člověka a Boha.

Básník Jiří Orten se nedožil vysokého věku a svým dílem, které většinou vyšlo posmrtně, zůstává básníkem mládí.

V knize Barmy a světla ramp popsal autor Wodehous idylický svět humoru, který neztratil ani za dlouhé desítky let nic na svém půvabu. Když se milý Barmy, jinak též Cyril Fotheringay-Phipps, od věštkyně dozvěděl, že vykoná dlouhou cestu, pozná krásnou dívku a do jeho života zasáhne neznámý cizinec, nelenil. Odjel do Ameriky a dlouhou dobu se nedělo nic. Až najednou. Seznámil se s idolem ženských srdcí, hercem Mervynem Potterem, a podědil po strýci. Mervyn Potter z něho s velkorysostí sobě vlastní udělal milionáře a Barmy se nestačil divit, jaký je najednou o něho zájem. Nechce si koupit hotel? Stačí říct. A co takhle investovat do skvělé divadelní show? Zaručený úspěch. Barmyho ovšem zajímá krásná dívka, a když ji skutečně potká, nechá se uvrtat do všeho možného. V tomto zábavném příběhu autor využil svých zkušeností z divadel, pro něž psal, a tak postavy v jeho vyprávění jako by vyskočily z broadwayského divadelního světa čtyřicátých let.

Praktická příručka stručných portrétů čtenáře seznámí se základními informacemi o světcích a o jejich symbolech, pomocí nichž je znalec dokáže identifikovat. Skoro každý den v roce je zasvěcen některému ze světců či i několika z nich. S jejich jmény se setkáváme na stránkách kalendářů, mnohá z nich nám dokonce připomínají sochy či obrazy, ale o velké většině nevíme vlastně vůbec nic. Praktická příručka stručných portrétů čtenáře seznámí se základními informacemi o světcích a o jejich symbolech, pomocí nichž je znalec dokáže identifikovat. Sestavena podle církevního roku.

Henri Nouwen není českému čtenáři postavou neznámou. Vlivný autor duchovní literatury, spojující osobní zkušenosti s nejhlubšími myšlenkami křesťanství i jiných spirituálních a náboženských tradic, v knize Duchovní život jako cesta ukazuje tři fáze pohybu člověka k dosažení zralého lidství, zdravých vztahů s druhými lidmi a osobního vztahu s Bohem v modlitbě. Tato cesta růstu vede od zraňující osamělosti k plodné a duchovně plné samotě, od nepřátelství a agresivity k otevřené pohostinnosti, od iluzí a sentimentality ve vztahu k Bohu až k nalezení osvobozující otevřenosti v modlitbě. Henri Nouwen doplňuje svůj výklad moudrými vyprávěními z řady náboženských tradic, od klasiků křesťanských (Thomas Merton, Chalíl Džibrán, pravoslavné hnutí hésychastů) až po příběhy zenové. Připojen je i samostatný autobiografický text „Za zrcadlem“, který líčí autorovu vážnou nehodu a novou, proměňující zkušenost s Bohem na prahu smrti.

Slavný text z konce antiky, který jeho autor, platónský filosof, křesťan a „poslední Ř íman“ sepsal v žaláři císaře Theodoricha, kde čekal na smrt, již mu vynesly pomluvy od nepřátel. V podmanivých dialozích zaznívají nejhlubší filosofické a životní otázky, na něž Boëthiovi odpovídá zosobněná Filosofie. Jde o jeden z nejkrásnějších a nejzásadnějších textů dějin filosofie, který se v dějinách křesťanského myšlení setkal s širokou recepcí. Autor tu vystupuje jako přesvědčený platonik, jenž si natolik vystačí rozumovými důvody i v těch nejobtížnějších bodech, že si vysloužil podezření, zda byl vůbec doopravdy křesťanem. Jeho úvahy o smrti, životě, osudu a prozřetelnosti dodnes neztratily nic ze svého půvabu.

Prvorozený Samuel přišel kvůli maceše a jejímu čerstvě narozenému synovi o dědický nárok a stal se v rodné tvrzi nežádoucím. Než aby přistoupil na to, že se bude věnovat církevní kariéře ve vzdálené Pešti, rozhodne se uprchnout. Útočiště hledá u svého strýce, transylvánského velmože Aybarse Egerváriho, proslulého svou krutostí. Očekává, že na jeho hradě najde klid i náklonnost Egerváriho sebevědomé dcery Erzsébet. A snad se jednou bude moci vrátit domů – jako dědic. Místo toho se však stává svědkem únosů dětí a je zatažen do vztahů poznamenaných dědičným šílenstvím. Ale záleží vůbec na osudu jednoho člověka nebo jednoho panství? Konec světa se blíží a s ním jezdci Apokalypsy. Ordál není jen zkouškou Samuela Sigraye – ordál přinášejí Tataři. A ohni čelí celá Evropa.

Knihu Šťastný domov napsal Jaroslav Hašek. „Chceš se zb láznit? ! Čti Šťastný domov! “ Tak by mohl znít reklamní slogan k jedné z delších povídek Jaroslava Haška. Je to příběh muže, který se ožení s půvabnou a milou dívkou, ovšem vášnivou čtenářkou časopisu Šťastný domov. „Šťastný domov přináší domovům štěstí!“ volá hlavní hrdina v závěru. Dospěl k tomu složitou cestou, lemovanou domácí strojní výrobou párátek, tácem, ukutěným jeho manželkou z klavíru, za tím účelem zakoupeného, léčením bezvědomí v sudu, neboť „výpary z kyselého zelí brání mdlobě“. Na první pohled je Haškova povídka pouze skvělou satirou (dodnes aktuální) na nejrůznější mediální Paty a M aty, kteří čtenářům dávají všelijaké praktické i „praktické“ rady. Ovšem Haškův humor ve Šťastném domově obsahuje prvky absurdity, jež se v umění programově objevují až mnohem později. A to absurdity mazaně (u H aška se nesluší říci rafinovaně) propojené s prvky zdánlivě všedního života.