Zahrada

V podstatě žádná náročná literatura… Jednoduchý milostný román zachycující momenty, pro které stojí za to žít. Je-li na něm něco výjimečného, pak je to neobyčejná smyslnost. Příběh čerstvě zamilovaného Mesuta a Oriany připomíná pohádku z Příběhů tisíce a jedné noci. Ona je věštkyně a vykladačka karet, on je bývalý dealer drog a neúspěšný raper, kterého přitahuje především zvuk a rytmus slov. A také ženské tělo. Jejich vztah se rozvíjí během společné cesty kdesi v orientu. Čas tráví nejen na plážích a v barech, ale především v posteli. Základ vyprávění tvoří totiž milostné scény, líčené skutečně s prožitkem a fantazií. Není to však pouze erotický román, cestování mileneckého páru má i lehký detektivní nádech. Mezi milostnými rozkošemi a detektivním pátráním si navíc milenci vyprávějí nejrůznější mýty, pohádky, vzpomínky na dětství, sdělují si navzájem své milostné zážitky, poslouchají Doors, navštěvují striptýzový bar a nudistickou vesnici a seznamují se s různými lidmi a jejich příběhy. Netypická erotická roadmovie se čte jedním dechem a silou líčení přenese čtenáře na prosluněnou pláž, pokud na ní již knihu nečte. V době milostných příběhů s tragickým koncem má tento román ještě jednu zvláštnost - končí happyendem, který není kýčovitý.

Román je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti. Merzův text o Duboisovi, všedním Švýcarovi, je důkazem autorovy schopnosti jednoduchými literárními prostředky zachytit záblesk výjimečného nebo zvláštního v banalitě všednosti. V precizně komponovaných textech promlouvá o komplikované lidské existenci v ještě komplikovanější společenské skutečnosti dneška, odkrývá mnohdy netušené propasti v mezilidských vztazích, ale vždycky alespoň na okamžik nechává zazářit paprsek naděje v okamžicích prostého lidského štěstí.

Román je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti. Merzův text o Duboisovi, všedním Švýcarovi, je důkazem autorovy schopnosti jednoduchými literárními prostředky zachytit záblesk výjimečného nebo zvláštního v banalitě všednosti. V precizně komponovaných textech promlouvá o komplikované lidské existenci v ještě komplikovanější společenské skutečnosti dneška, odkrývá mnohdy netušené propasti v mezilidských vztazích, ale vždycky alespoň na okamžik nechává zazářit paprsek naděje v okamžicích prostého lidského štěstí.