Karel Klostermann

Této knize povídek bylo záměrně ponecháno původní kouzlo Klostermannovy řeči vydané v Nakladatelství J. R. Vilímka. Obsahuje povídky: Malenovský Tell, Menažerie , Supák , Dvě gardy , Záloženská knížka , Slepičí vojna , Nioba z Malče , Vyzrával na všecky , Výstřel v lese , Čemu se ve světě lidé naučí , Mušketýr .

Sníh, Ježíšek a panáčci je výběrem tří vánočních povídek, které představují Vánoce třikrát jinak. Povídky ukazují jakou podobu mohl mít Štědrý večer před více jak sto lety a jakou může mít dnes. Povídky jsou doplněny písničkami Marka Ebena, Ondřeje Suchého, Jana Jiráně a Jiřího Schmitzera. 1. Koleda - Marek Eben 2. Na cestě k domovu - Karel Klostermann - čte Josef Somr 3. Bílý vánoční slon - Ondřej Suchý, Zbigniew Podgajny, Nikol Jarolímková 4. Dvojí život Ježíška, panáčka - Irena Obermannová - čte Jan Šťastný 5. Datle v medu - Jan Jiráň, Markéta Pláňková, Botafogo 6. Svatvečer - Petr Šabach - Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Miroslav Vladyka 7. Ukolébavka - Jiří Schmitzer Nahrávka vznikla podle knihy Na cestě k domovu vydané nakladatelstvím Praam v roce 2008 a výběrem z knihy Šťastné a veselé... z edice Česká povídka nakladatelství Listen vydané v roce 2007 Čte: Josef Somr, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Miroslav Vladyka, Jan Šťastný Režie: Jan Jiráň Stopáž: 1 CD

Druhý díl edice neznámých rukopisných, časopiseckých a sborníkových prací šumavského spisovatele včetně intervievů. Přibyly také překlady prací K.K. z německých originálů, které provedl M. Regal. Neznámé retro snímky z archivů a fondů soukromých sběratelů.

Audiokniha obsahuje celkem jedenáct vybraných a pravděpodobně nejznámějších příběhů, které spisovatel zadumané Šumavy zařadil do různých povídkových knih. Při jejich psaní čtenářům vylíčil skutečné události. Odehrály se v českém i německém prostředí, jsou veselé i smutné, někdy až osudově kruté. Jsou to příběhy ze Šumavy, která již zmizela, zůstaly po ní jen stopy v krajině, muzeích, archivech a knihovnách. S ní zmizely i nedotčené, tajemné a neprostupné hvozdy a močály tak barvitě Klostermannem popisované. Nám však jeho povídky i po více než stu letech připomínají, jak mohou v drsných podmínkách zhrubnout lidské charaktery a jak se i přes řadu těžkostí máme dnes po několika generacích až neskutečně dobře. Čte Jiří Hanák Délka mp3 nahrávky je 6 hodin.

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu. Opozice původní vs. současný je klíčová také ve struktuře šesti povídek, které tvoří tuto kompilaci. Tajemný titul Velebnost, melancholie, hrůza, z úvodu povídky Schovanec a který upozorňuje na fundamentální, avšak opomíjený rys Klostermannovy tvorby svár věrného popisu s romantickou ambicí, je výzvou k novému, pozornému čtení málem klasického autora.

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa. V dramatizované četbě na pokračování účinkují Otakar Brousek, Vilém Besser, Čestmír Řanda, Gabriela Vránová, Miriam Kantorková a další.

Klostermann ve svém románu líčí na pozadí dávné historie šumavského předhůří jihočeských Blat odlišnou historii dvou selských rodů. Poutavě vystihuje milostný příběh bohaté selské dcery Apoleny a vzpurného, divokého a nezvladatelného čeledína Vojty, který se ve své touze neohroženě a s obrovskou vůlí snaží vymanit z chudoby i za cenu násilí, aby jejich láska mohla být naplněna. Mlhy na Blatech jsou obrazem doby a prostředí sedmdesátých let 19. století, kdy dochází k rozporu mezi touhou uchovat hrdost a tradici vlastního selského rodu, nebo volbou možná jednoduššího života ve městě.

Této knize bylo záměrně ponecháno původní kouzlo Klostermanovy řeči. Obsahuje tyto povídky z oblasti Šumavy: Srul, Sousedé, Návrat Šumařův, Matrikář, Převozníkova dcera, Černý pátek, Úzkosti pana "Státního návladního", Když pan kancelista postoupil, Přiživoval se, Potopa v Americe, Co způsobilo osudné velikonoce, Petr Řimbaba, Revoluce v Písku. Karel Klostermann zasvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Narodil se sice v hornorakouském Haag am Hausruck, ale brzy se vrátil s rodinou do Čech, a to nejprve do Sušice, kde jeho otec působil jako praktický lékař. Dětství prožil v Žichovicích nedaleko Rábí. Nechodil ani do školy, protože ve vsi nebyla a do ostatních škol bylo daleko. Až když otec, panský lékař knížete Lamberka zjistil, že je jeho syn zanedbaný, poslal ho do Stříbrných hor (později Nalžovské hory). Gymnázium začal studovat v Klatovech a dokončil v Písku, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve byl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec od roku 1878 profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni až do odchodu na odpočinek v roce 1908. Klostermann byl stejně jako Adalbert Stifter původem Němec. Ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem. Klostermann podnikl několik cest do ciziny, zejména do Francie a na Balkán, byl členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva, funkcionářem četných kulturních a osvětových spolků. Inicioval také stavbu rozhledny na Javorníku, která po rekonstrukci v roce 2000 nese jeho jméno. Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik. Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz kladl na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění. Závěr života strávil Karel Klostermann ve Štěkni na Strakonicku, kde také zemřel na rozedmu plic.

Román Ze světa lesních samot čtenáře přenese přímo do zmizelého světa staré Šumavy, Modravských plání a Březníku. Již v době svého vzniku (1892) byl vzpomínkou na dobu před velkou šumavskou vichřicí a kůrovcovou kalamitou v sedmdesátých letech 19. století, které Klostermannovu Šumavu nenávratně proměnily. Namísto historizujících popisných pasáží však text žije příběhy mnoha lidí, jejichž osudy byly svedeny dohromady v tomto odloučeném, drsném světě, kde ještě pořád po nocích obcházejí duchové zemřelých a kde člověk v souboji s přírodou mnohdy tahá za kratší konec. Každou kapitolu doprovází moderní ruční perokresby, dotvářející obraz tehdejší Šumavy.

Jedná se o první knihu Karla Klostermanna, kterou napsal německy, do češtiny v roce 1923 přeložila Marie Stunová a její text krátce před svou smrtí autor schválil. Čtenář dostává toto dílo do rukou v původní podobě. Jsou to črty ze života lidí v divoké Šumavské přírodě na pomezí Čech a Bavorska koncem 19. století, kdy do kraje romanticky drsného šumavského pohoří proniká civilizace. To poznával Klostermann jako student, který na Šumavě každoročně trávil čas prázdnin a zamiloval se do nedotčené přírody šumavských hvozdů, poznal opravdový prales, kde mohl neopatrný cizinec snadno zabloudit, ztratit se a beze stopy zmizet. Zamiloval se do obyvatel Šumavy, kteří v drsné přírodě zápasí o živobytí, prožívá s nimi jejich radosti i bolesti, předkládá jejich příběhy přítomné i minulé, všímá si měnících se vztahů mezi Čechy a Němci, kteří zde žili odpradávna pospolu a najednou se objevují národnostní neshody. Kniha je plná nadšení pro krásu Šumavy a její obyvatele, kterým Klostermann první vydání své knihy věnoval.

Karel Klostermann je od nepaměti znám jako spisovatel Šumavy, která tvoří pevný rámec většiny jeho děl. Ve Sklářích (1897) jde však o mnohem víc. Osobní dramata dvou rodin, které spojuje sklářská profese, vykreslují nejen tvrdý život na staré Šumavě, ale i mnohé skutečné příběhy a postavy ze spisovatelovy rodiny. Středobodem děje je dnes již zaniklá obec, Hůrka u Prášil (Jezerné), avšak témata, která autor nastoluje, obdivuhodně rezonují právě s dnešní dobou. Tato kniha vás zavede do zadumaných šumavských hvozdů, kde můžete v klidu a tichu přemítat o osudu, vině, cti, smyslu lidského snažení, nestálosti úspěchu i pomíjivosti života.

Po kruté vichřici v 70. letech 19. století ničí obrovské lesní porosty na Šumavě kůrovec. Nutnost zpracovat spoustu dřeva vyvolává dočasný blahobyt, což má na obyvatele, dosud zvyklé na tvrdý a skromný život v nehostinné krajině, neblahý morální dopad. Realistický román, v němž autor čerpá z osobní znalosti prostředí, se odehrává na česko-bavorském pomezí v okolí Modravy a líčí tragické osudy členů rodiny pyšného, sobeckého a nenasytného sedláka Podhamerského, jehož protějškem je poctivý, skromný, moudrý Sepp a jeho vnuk Václav. Klostermann dokáže poutavě spojovat tradice a osudy šumavských obyvatel s popisy drsné, nemilosrdné, přesto však krásné přírody.

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech. „Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři.“

Sbírka črt, vyprávění o zašlých časech či mizejících původně nedotčených míst krásné, drsné, rázovité a autorem dozajista milované Šumavy.