Narine Abgarian

Kdesi v arménských horách najdeme starobylou kamennou vesničku Maran. S vnějším světem ji spojuje málo. Dožívá tu jen pár stařen a starců, kteří zde prožili celý život a jejich rody sem patří odnepaměti. Nechtějí proto sejít do nížiny a opustit hroby svým blízkých. Tiše tak vzdorují tlaku moderního světa v prostém řádu vymezeném přírodním a hospodářským cyklem v souladu s prastarými zvyklostmi a tradicemi. Poznáme maranské obyvatele a jejich často nelehké osudy. Například Anatolii Sevojancovou, která se jednoho dne krátce po poledni přichystala na smrt a netušila, že ji ještě mnoho krásného čeká a ukáže se, že nikdy nemáme přestat věřit, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Maranští by sami řekli, že "Nejspíš to tak má být, protože je to vůle Boží," což je jejich oblíbené pořekadlo. Příběhy o síle lidského ducha, o oddanosti a ušlechtilosti plynou lehce. Během nich napínavě sledujeme také dějiny Arménie během dlouhého dvacátého století se svými revolucemi, válkami i nesmírným hladomorem. V roce 2016 získala kniha prestižní literární cenu Jasna Poljana založená muzeem Lva Nikolajeviče Tolstého a Samsung Electronics a byla přeložena do 14 jazyků.

Ako dať tragédii zmysel? To je ústredná myšlienka románu Narine Abgarian, za ktorý získala literárne ocenenia aj priazeň čitateľov. Autorka nás pozýva do malej horskej dediny, ktorá sa už po generácie vyrovnáva s dedičným prekliatím, ktoré im - ako sa obyvatelia domnievajú - prinieslo skazu a smrť. Ochrannú silu majú dlhé ženské vlasy, ktoré si miestne ženy roky nestrihajú. Čo sa stane, keď násilnický muž utne Anatólii jej dlhé vrkoče? Narine Abgarian sa priamo hlási k odkazu Gabriela Garcíu Márqueza a román Z neba spadli tri jablká sa stáva akousi arménskou odpoveďou na Sto rokov samoty. V jej tvorbe nachádzame prvky magického realizmu, pre ktorý je typické, že realistické a fantasktné existuje vedľa seba, a že príbeh fiktívnych ľudí z fiktívnej dediny a fiktívneho časopriestoru dokáže zrkadliť veľké dejiny nášho sveta. Napriek náročnému prostrediu, v ktorom jej postavy žijú, príbehy Narine Abgarian nepôsobia ťaživo. Autorka totiž tvrdí, že ľudstvo potrebuje nádej a pekné príbehy.

“Chcela som napísať príbeh, na ktorého konci je nádej. Ľudstvo potrebuje nádej a pekné príbehy,” povedala autorka o knihe Z neba spadli tri jablká. Pozýva nás do malej horskej dediny, ktorá sa už po generácie vyrovnáva s dedičným prekliatím, ktoré im - ako sa obyvatelia domnievajú - prinieslo skazu a smrť. Ochrannú silu majú dlhé ženské vlasy, ktoré si miestne ženy roky nestrihajú. Čo sa stane, keď násilnický muž utne Anatólii jej dlhé vrkoče? Narine Abgarian sa priamo hlási k odkazu Gabriela Garcíu Márqueza a román Z neba spadli tri jablká sa stáva akousi arménskou odpoveďou na Sto rokov samoty. V jej tvorbe nachádzame prvky magického realizmu, pre ktorý je typické, že realistické a fantasktné existuje vedľa seba, a že príbeh fiktívnych ľudí z fiktívnej dediny a fiktívneho časopriestoru dokáže zrkadliť veľké dejiny nášho sveta.

Narine Abgarjan korábbi kötetéből, az Égből hullott három almából megismert falu földi másában, az azerbajdzsáni határ menti örmény faluban, Berdben élők közül szinte mindenki elveszítette valamelyik családtagját a háborúban. De még azokat a kivételesen szerencséseket is súlyos megpróbáltatások érték, akiket nem sújtott ekkora csapás. Mennyi fájdalmat képes elviselni az ember? Mennyi szenvedést bír ki összeroppanás nélkül? Lehetséges-e egyáltalán tovább élni a szörnyű tragédiák után, el lehet-e viselni a szeretteink elvesztését, lehet-e kezdeni valamit a testet-lelket nyomorító traumákkal? A kötet novellafüzérében a túlélők törékeny és tünékeny világát veszélyeztető tragédiákat a finom leírásokkal megjelenített hétköznapi kis örömök ellensúlyozzák, a továbbélés mindennapi feladata pedig nem kérdéses, mert "az élet igazságosabb a halálnál", és "ebben feltétlenül hinni kell, hogy lehessen - élni tovább".

Román Simon je tragikomicky´, ale aj plny´ nesmiernej láskavosti a dobra. Je hlavne o láske – tej, ktorá je často nedosiahnuteľná, ale keď ju raz človek nájde, ostane mu na cely´ život. V malom arménskom meste zomrel miestny murár Simon. Patril k váženy´m a obľúbeny´m občanom mestečka Berd, známy však bol aj svojimi nespočetny´mi ľúbostny´mi aférami. Na poslednej ceste ho odprevádzajú všetky jeho milované. Každej zanechal nejaky´ dar a spomienku na veľkú lásku. A každá má svoj príbeh. Simon od Narine Abgarian je síce pomenovany´ po mužovi, no rozpráva príbehy štyroch pozoruhodny´ch žien. Abgarian s neochvejnou úprimnosťou a jemny´m humorom zobrazuje premenu svojich žensky´ch postáv na pozadí tráum 20. storočia: arménskej genocídy, občianskej vojny, dvoch svetovy´ch vojen a sovietskej moci. Silny´ príbeh o silny´ch ženách napísala autorka známeho románu Z neba spadli tri jablká na vrchole svojich tvorivy´ch síl.

Amikor Szevojanc Anatolija gondos előkészületek után lefeküdt meghalni, még nem tudta, hogy Kudamanc Vaszilij hosszas tépelődés után éppen elhatározta magát, hogy elindul, és megkéri a kezét. Hogy sikerül-e neki odaérni időben, és mi köze van mindehhez Tatevik átkának, egy kék köves gyűrűnek és egy hófehér pávakakasnak, az kiderül az örmény írónő különleges művéből, ahol a látszólag széttartó szálak bravúrosan haladnak a végkifejlet felé. Az olvasó ne számítson csöpögős romantikára: a cselekmények helyszíne, sőt a regény egyik főszereplője is egy örmény hegyi falu, ahol másként működnek az emberi kapcsolatok, egyszerűbbek az érzelmek, és kegyetlenebb az élet, azonban ebben a kaukázusi Macondóban a rideg valóság valahogy összeér a varázslatos emberi képzelettel. A regényt egy hozzá lazán kapcsolódó novellafüzér egészíti ki.