Anselm Grün strana 9 z 9

Syndrom vyhoření bývá dnes častým tématem. Manažeři, kteří k nám přijíždějí na kurzy, hodně mluví o tom, že jsou na pokraji vyhoření. Ale když se pozorně zaposlouchám do toho, co říkají, zjišťuji, že mnozí vyhořelí nejsou. Netrpí depresí z vyčerpání. Trpí něčím jiným - prostou únavou. Usilovali o mnohé ve firmě, ale už jsou tím bojováním unavení. Jejich tělo tak unavené zatím ještě není, že by usínali vestoje. Zato je unavená jejich duše. Přišla o pružnost. Nadšení, se kterým bojovali za druhé, kamsi vyprchalo. Zaplavil je pocit chronické únavy a vnitřní apatie. Trpíme únavou ze světa, ale ta nás odkazuje na oblast mimo tento svět, na vnitřní oblast duše, tam, kde jsme zcela sami sebou, nezmítáni časnými záležitostmi, které nás tolik unavují. Únava nás dále vybízí, abychom z tohoto světa vystoupili a objevili cestu k našemu pravému já, která už není diktátu tohoto světa podřízená. Tak bych chtěl v této knize postupně probrat různé druhy únavy, věnovat se tomuto jevu z nejrůznějších stran, ptát se po jeho příčinách a popsat způsoby, jak bychom mohli s únavou zacházet. (autor o knize)