Anselm Grün strana 5 z 9

Minden ember a boldogságra törekszik. Ebben az ókortól kezdve napjainkig megegyeznek a filozófusok, teológusok és pszichológusok éppúgy, mint nagy íróink. Anselm Grün könyve az egészséges élet spirituális gyakorlatáról és a boldogság művészetéről szól. A világirodalom egyik leghíresebb szövegében, a hegyi beszédben leírt nyolc boldogságon keresztül mutatja meg az utat, amely egy értelmes és boldog élethez vezet. A szerző - a münsterschwarzachi apátság szerzetese, lelki tanácsadó és kurzusvezető, akinek könyveit több millióan olvassák világszerte - a boldogmondásokat mesterien és életközelien úgy fejti ki, mint a sikeres és egészséges élethez szükséges gyakorlat útját. A könyv iránymutatást jelent mindazoknak, akik szeretnének boldogok és megelégedettek lenni, és mindezt hajlandóak - önmagukon túlmutatva - nyitottan és őszintén keresni. Maga a szerző így fogalmaz: "a boldogság rejtélyes, mélyértelmű és jelentős." Fedezzük fel együtt Anselm Grünnel a boldogság egy olyan arcát, amelyet eddig még talán nem is ismertünk!

Kniha je jakoby ilustrací slov žalmu „Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš“. Pokora je nezbytná ctnost pro každého, kdo se chce více přimknout k Bohu a žít v jeho blízkosti. Autor rozkrývá její podstatu, popisuje její účinky i cesty, jež k ní vedou. Hojně přitom čerpá z Bible a moudrosti pouštních otců.

Mnohým ľuďom sa dnes modlí akosi ťažko. Všedný deň je uponáhľaný, preto nemajú dostatok času, pri modlitbe nenachádzajú správne slová a nedbajú na držanie tela. Naučené modlitby im navyše nejdú od srdca. A predsa platí, že naša modlitba, prosba, nárek i chvála majú s nami ľuďmi veľa spoločného. Modlitba nie je len rozhovor s Bohom, ale aj počúvanie a vnímanie. Preto si vyžaduje našu dôveru a otvorenosť. Nemenej dôležité je však aj ticho a naša reakcia. Oboje sa dá nacvičiť a naučiť. Modlitba nezostáva v priestore našej duše, našich nádejí či obáv. Dotýka sa celého človeka a vplýva aj na telo. Anselm Grün nám v tejto knihe ukazuje spôsoby a možnosti, ako prostredníctvom modlitby nadobudnúť v našom živote rovnováhu. Ako nastoliť harmóniu medzi nebom a zemou a objaviť vo svojom vlastnom srdci miesto, kde v nás prebýva Boh. Uvažuje pritom nad nasledujúcimi témami: - Ježišova škola modlitby - Modlitba žalmov - Spôsoby modlitby - Postoje a gestá pri modlitbe - Modlitba ako stretnutie - Tradičné, naučené modlitby - Spoločná modlitba skúsenosť prvých kresťanov Kniha Anselma Grüna je malou školou modlitby a predstavuje úvod do dynamickej spirituality.

Erőnk a lélek ereje. Anselm Grün egyszerű módszerekkel irányítja figyelmünket a lelkünk mélyén szunnyadó forrásokra.

Anselm Grün sa v knihe zamýšľa nad veľmi aktuálnym a vážnym problémom dnešných čias: ľudia nežijú svoj život, lebo nejde pod­ľa ich predstáv, vždy majú nejaké výhrady, a tak im život plynie bez toho, aby ho žili, idú pomimo neho. Odhaľuje dôvody a načrtá cestu, spôsob ako môžeme opäť nadobudnúť chuť a odvahu žiť svoj život a to v Ježišových slovách a skutkoch, ktorého život a obeta sú pre nás výzvou. Majme odvahu žiť svoj život a nepremeškajme už ani deň! Názvy kapitol: Zabezpečiť sa Nedostatok zmyslu Nesprávne pochopená kontemplácia Zaoberať sa sebou Zariadiť sa v stredných rokoch Starí ľudia, ktorí nežili Niečo som premeškal Lieky ako únik Nepremeškajte lásku Kresťanská čnosť nádeje

Čím jsem starší, tím více chápu putování jako obraz své životní cesty. Každý její úsek má jinou tvářnost. Putování po horách mě velmi fascinuje. Pokaždé si tu znovu otestuji vlastní meze. Ještě pořád si na něco troufnu. Udržuji se tím v kondici. A už staří řečtí filosofové rozvíjeli své nejdůležitější myšlenky při chůzi, proto je putování věčnou inspirací. Často při něm přicházím na nové nápady. (Anselm Grün) Krása hor vede člověka ke chvále Stvořitele a jeho díla, ale též k pokoře a k potřebnému životnímu nadhledu. Putování po horách je skutečně symbolem životní cesty: Má-li člověk dojít do cíle, je třeba nespoléhat se jen na sebe, neplýtvat silami, oprostit se od zbytečné zátěže a s odvahou čelit stále novým výzvám.

Človek sa naplno stáva človekom až vtedy, keď môže v najhlbšom osobnom stretnutí niekoho osloviť zámenom ty. Anselm Grün OSB na stránkach tejto knižky vedie čitateľa k takémuto stretnutiu, pri ktorom človek oslovuje Boha. Modlitbu predstavuje ako veľmi dôležitú súčasť ľudskej existencie, ako miesto stretnutia s Bohom, ktorý dáva ľudskej existencii pôvod, zmysel, cieľ, nádej. Zároveň uvádza čitateľa do štyroch stupňov tohto stretnutia: stretnutia so sebou, stretnutia s Bohom, rozhovoru s Bohom a mlčania pred Bohom.

V dnešní konzumní době se v mnoha ohledech proviňujeme vůči přírodě i sobě samým. Každodenní plýtvání spotřeby drancuje jak nás tak také přírodu. Zvykli jsme si na přepych, od kterého budeme jen těžko ustupovat. Autor se v této knize nesnaží moralizovat, ale na základě svých zkušeností předkládá návod, jak do budoucna najít správnou životní míru, abychom uchovali životní podmínky i pro naše příští generace.

A születésnapodon Isten áldását kívánom neked. Isten áldása magában rejt minden jót, amit csak kívánhatok. Az áldás mindig jóindulatú szavakból áll. Azt kívánom neked, hogy a születésnapodon jóindulatú szavakat hallj azoktól, akik felköszöntenek, és mindannyian arról a jóról beszéljenek, amit benned látnak.

Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří ve světě k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury, napsali společnou knihu, v níž se z různých úhlů zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy a motivy pochybností a nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha, ale rovněž na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které víra vznáší. Autoři se shodují v názoru, že živá víra v krizích zraje a je schopna „obejmout“ a integrovat i onu zkušenost, z níž vyrůstal kritický ateismus. Paralelní odpovědi obou autorů na zásadní spirituální otázky dnešního světa a jejich společný rozhovor rámují dvě meditace – nejprve úvaha Tomáše Halíka nad výrokem Fridricha Nietzscheho „Bůh je mrtev“ a reflexe Anselma Grüna nad kázáním apoštola Pavla o neznámém bohu na athénském Areopagu. Knihu doplňuje úvod a komentáře Winfrieda Nonhoffa, který též moderuje závěrečný rozhovor obou autorů.

Zaklínadlem moderní doby je změna – v životě, zaměstnání, ve vztazích, v řízení podniku. Anselm Grün však varuje – změna sugeruje přesvědčení, že to, co bylo, je špatné, a teprve nyní přichází s něčím novým konečně to dobré. V životě ovšem takový přístup nefunguje a může být naopak velmi nebezpečný. Pro Grüna je mnohem inspirativnější proměna, proces, kdy nedochází k zavržení minulého, ale k jeho transformaci tak, aby život mohl dál plynout. Tento princip Grün opírá nejen o pohádková vyprávění o proměnách všeho druhu, o důležitost pojmu proměny v psychologii C. G. Junga, ale především o biblická vyprávění. V nich nachází hlubokou inspiraci a zdroj obrazů, které mohou každého člověka motivovat k tomu, aby i on proměnil své srdce a život a měl odvahu k novému vykročení správným směrem, aby uchopil nejen své silné, ale i slabé stránky, bolesti a selhání a použil je k vnitřní transformaci. Anselm Grün je benediktinský mnich, žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach, kde píše a vydává knihy, vede poradenskou službu a je ekonomem kláštera. V Portále vyšla řada jeho knih, mj. Deprese jako šance, Důvěřuj sobě, Život je teď, Vyhoření, Zastavení mého života, Kořeny nebo Moudrost vyznání víry.

Minél régebb óta kísérem az embereket, annál egyértelműbbé válik számomra, hogy mindannyian lelkünk ugyanazon mintájától szenvedünk, a tökéletességre törekvés mintájától, és azon kényszer mintájától, hogy bizonyítanunk kell, s hogy másokkal összehasonlítsuk magunkat. A sivatagi atyák lelkisége utat mutat nekünk a belső szabadságba. Amely megengedi nekünk, hogy belenézzünk saját valóságunkba, anélkül, hogy állandóan értékeljük vagy megítéljük... Éppen egyre ridegebbé váló üzleti világunk kelt bennünk vágyakozást egy olyan lelkiség iránt, amely a belső szabadságba vezet bennünket, amely arra hív minket, hogy fedezzük fel magunkban a csend terét, amelybe nem léphet be ennek a világnak zaja. Mindannyian hordozzuk magunkban a hallgatás helyét. Ott szabadok vagyunk.

Anselm Grün podáva živým a pôsobivým štýlom príbeh Vianoc. Podľa Lukášovho a Matúšovho evanjelia rozpráva o anjelovom zvestovaní, Ježišovom narodení v Betleheme, putovaní troch mudrcov a nakoniec aj o úteku do Egypta.

Cílem modlitby, přímluvy, chvály a požehnání je, aby byl Bůh ve všem oslavován. V modlitbě předkládám Bohu své pocity, vášně a obavy tak, abych jejich prostřednictvím mohl zakoušet Boha v hloubi své duše. (A. Grün) Sbírka oblíbených modliteb Anselma Grüna zahrnuje jak modlitby vytvořené autorem pro různé příležitosti, například večerní a ranní modlitbu, modlitbu v nemoci, modlitby s dětmi, žehnací modlitby, ale i některé žalmy nebo modlitby významných osobností. Dr. Anselm Grün, OSB žije a působí v benediktinském opatství Münsterschwarzach v Německu. Je všeobecně uznávaným duchovním pastýřem a exercitátorem, ročně pořádá mnoho kurzů a seminářů pro manažery. Patří k nejčtenějším duchovním autorům současnosti.

Známý benediktinský mnich se zabývá jedním z důležitých prvků duchovního života, který se stal v poslední době v křesťanské praxi tak trochu popelkou. Grün pojednává půst z různých hledisek – biblického, lékařského, psychologického, ale především poukazuje na oprávněnost a nezbytnost postu pro duchovní růst člověka. Jako obvykle rád čerpá z životní moudrosti otců pouště a dalších učitelů duchovního života.

Anselm Grün opět čerpá ze studnice Božího slova a moudrosti pouštních otců, aby nám poskytl vzácnou pomůcku pro každodenní zápas o čistotu srdce, o „smýšlení Kristovo“. „Každý z nás si v sobě neseme vždycky oba póly: strach i důvěru, lásku i agresi, kázeň i nekázeň, zbožnost i bezbožnost, svatost i světské smýšlení. Postavíme-li proti svým negativním myšlenkám slovo Písma, povede nás k setkání s důvěrou, láskou, silou a tím svatým, co je v nás, i když se právě mocně hlásí o slovo to nesvaté.“ (z úvodu autora)