Ve své studii dvou nejslavnějších revolucí 18.století vyzdvihuje Arendtová úsilí Americké revoluce o založení politické svobody spojené s ustanovením trvalých politických institucí a svobodného veřejného prostoru. To staví do protikladu ke snaze Francouzské revoluce o osvobození od sociální nerovnosti. Dále se autorka zamýšlí nad tím, proč se v Americe duch revoluce neudržel. Hlavní příčinu spatřuje ve ztrátě vztahu k veřejnému prostoru za podmínek zastupitelské demokracie. V závěru se na základě myšlenek Thomase Jeffersona a zkušenosti se systémem rad v průběhu revolucí 20. století věnuje možnostem obnovy a udržení přímé demokracie.

The past year has seen a resurgence of interest in the political thinker Hannah Arendt, "the theorist of beginnings," whose work probes the logics underlying unexpected transformations-from totalitarianism to revolution. A work of striking originality, The Human Condition is in many respects more relevant now than when it first appeared in 1958. In her study of the state of modern humanity, Hannah Arendt considers humankind from the perspective of the actions of which it is capable.

The problems Arendt identified then-diminishing human agency and political freedom, the paradox that as human powers increase through technological and humanistic inquiry, we are less equipped to control the consequences of our actions-continue to confront us today. This new edition, published to coincide with the sixtieth anniversary of its original publication, contains Margaret Canovan's 1998 introduction and a new foreword by Danielle Allen. A classic in political and social theory, The Human Condition is a work that has proved both timeless and perpetually timely.

Autorka ve svém díle interpretuje Kantovo politické myšlení a analyzuje motivy politické soudnosti, obrazotvornosti a estetického vkusu.

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.

Autorka se v souboru tří esejů zabývá problémem násilí a politické moci v moderní společnosti.

Kniha o súdnom procese s nacistickým zločincom Adolfom Eichmannom v roku 1961 vyvolala v čase svojho prvého vydania veľký záujem, ale aj pobúrenie. Eichmanna uniesli z Argentíny do Izraela, kde bol obvinený, že bol jedným z hlavných strojcov konečného riešenia židovskej otázky. Kniha koncipovaná ako reportáž je zároveň historickým svedectvom, filozofickou úvahou a pojednaním o rôznych výkladoch práva. Opakuje sa v nej dilema z norimberských procesov, kde sa obžalovaní obhajovali tým, že len poslúchali rozkazy.
Arendtová napísala nepohodlnú knihu. Jej portrét Eichmanna nezodpovedal tradičnej predstave vojnového zločinca ako psychopata a brutálneho vraha, namiesto toho tu máme podivný produkt svojej doby s dušou byrokrata. Vášnivé diskusie vyvolali jej pasáže o židovských radách, ktoré sa svojim spôsobom podieľali na hladkom priebehu likvidácie židovského obyvateľstva. Tretí problém sa týkal jej kritiky samotného procesu a spôsobu, akým bol vedený. Dnes, s odstupom viac než päťdesiatich rokov, kniha patrí medzi najvýraznejšie míľniky v uvažovaní nielen o holokauste, ale aj o rizikách modernej spoločnosti.

Hannah Arendt was born in Germany in 1906 and lived in America from 1941 until her death in 1975. Thus her life spanned the tumultuous years of the twentieth century, as did her thought. She did not consider herself a philosopher, though she studied and maintained close relationships with two great philosophers--Karl Jaspers and Martin Heidegger--throughout their lives. She was a thinker, in search not of metaphysical truth but of the meaning of appearances and events. She was a questioner rather than an answerer, and she wrote what she thought, principally to encourage others to think for themselves. Fearless of the consequences of thinking, Arendt found courage woven in each and every strand of human freedom. In 1951 she published The Origins of Totalitarianism, in 1958 The Human Condition, in 1961 Between Past and Future, in 1963 On Revolution and Eichmann in Jerusalem, in 1968 Men in Dark Times, in 1970 On Violence, in 1972 Crises of the Republic, and in 1978, posthumously, The Life of the Mind. Starting at the turn of the twenty-first century, Schocken Books has published a series of collections of Arendt's unpublished and uncollected writings, of which Thinking Without a Banister is the fifth volume. The title refers to Arendt's description of her experience of thinking, an activity she indulged without any of the traditional religious, moral, political, or philosophic pillars of support. The book's contents are varied: the essays, lectures, reviews, interviews, speeches, and editorials, taken together, manifest the relentless activity of her mind as well as her character, acquainting the reader with the person Arendt was, and who has hardly yet been appreciated or understood. (Edited and with an introduction by Jerome Kohn)