Hannah Arendtová

On Revolution is the great political thinker Hannah Arendt's classic exploration of a phenomenon that has radically reshaped the world. Exploring the eighteenth-century rebellions in America and France through to the explosive political upheavals of the twentieth-century, On Revolution is essential reading for anyone seeking to decipher the forces that have shaped our tumultuous age. This edition includes a foreword by David Runciman. 'More than any thinker it was Arendt who identified how movements of ideas, racial theories, people and methods . . . ultimately disfigured the twentieth century.' David Olusoga'Enormously erudite, always imaginative, original and full of insights.' Sunday Times

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.

Čo je to sloboda a čo pre nás znamená? Spočíva len v absencii strachu a obmedzení, alebo znamená aj účasť na spoločenských procesoch, vlastný politický hlas, aby nás ostatní počuli, uznali a napokon si na nás spomenuli? Táto esej, ktorá vyšla v Spojených štátoch v šesťdesiatych rokoch, odráža prísnosť a silu politického myslenia Hannah Arendtovej a precízne zhŕňa jej úvahy o slobode, ktoré sú veľmi hlboké a dokážu sa spojiť s výzvami a nebezpečenstvami našej doby. Arendtová sleduje historický vývoj pojmu sloboda, pričom berie do úvahy najmä revolúcie vo Francúzsku a v Amerike. Zatiaľ čo jedna sa skončila katastrofou, ale stala sa zlomovým bodom v dejinách, druhá zaznamenala triumfálny úspech, a predsa zostala lokálnou záležitosťou. Prehodnotenie myšlienky revolúcie sa dnes stalo nevyhnutnosťou a toto opätovné stretnutie s Hannah Arendtovou predstavuje potrebný impulz pre nové generácie.

Čo je to sloboda a čo pre nás znamená? Spočíva len v absencii strachu a obmedzení, alebo znamená aj účasť na spoločenských procesoch, vlastný politický hlas, aby nás ostatní počuli, uznali a napokon si na nás spomenuli? Táto esej, ktorá vyšla v Spojených štátoch v šesťdesiatych rokoch, odráža prísnosť a silu politického myslenia Hannah Arendtovej a precízne zhŕňa jej úvahy o slobode, ktoré sú veľmi hlboké a dokážu sa spojiť s výzvami a nebezpečenstvami našej doby. Arendtová sleduje historický vývoj pojmu sloboda, pričom berie do úvahy najmä revolúcie vo Francúzsku a v Amerike. Zatiaľ čo jedna sa skončila katastrofou, ale stala sa zlomovým bodom v dejinách, druhá zaznamenala triumfálny úspech, a predsa zostala lokálnou záležitosťou. Prehodnotenie myšlienky revolúcie sa dnes stalo nevyhnutnosťou a toto opätovné stretnutie s Hannah Arendtovou predstavuje potrebný impulz pre nové generácie.

Internationally renowned as one of the twentieth century’s foremost public intellectuals, Hannah Arendt was also intensely private. Though she often acknowledged that the language of poetry—especially that of Dickinson, Goethe and Lowell—informed her work, only a few people knew that Arendt herself wrote poems. In fact, between 1923 and 1961, Arendt wrote seventy-four poems, many of them signposts in an otherwise unwritten autobiography. For nearly forty years after her death, these poems remained hidden among the archives of the Library of Congress, until 2011, when they were rediscovered by scholar and translator Samantha Rose Hill. Now, for the first time in English, Hill and Genese Grill present Arendt’s poems in chronological order, taking us from the zenith of the Weimar Republic to the Cold War, and from Marburg, Germany, to New York’s Upper West Side. Throughout, Arendt uses poetry to mark moments of joy, love, loss and reflection. In “W. B.,” written in 1942, she remembers Walter Benjamin, who died near the French-Spanish border while attempting to flee the Nazis: “Gentle whispering melodies / Sound from the darkness. / We listen so we can let go.” So, too, she reflects on mutability and transience in 1946: “I know that the houses have fallen. / We entered the world in them, wonderfully sure, that they / were more durable than ourselves.” She tries to understand her place in the world: “Ironically foolish, / I’ve forgotten nothing, / I know the emptiness, / I know the burden, / I dance, I dance / In ironic splendor.” A gift to all readers of Arendt, this stunning, dual-language edition provides an unparalleled view into the inner sanctum of one of our most original thinkers.

Krize republiky je soubor čtyř textů, v nichž Hannah Arendtová zkoumá krizové události a vývoj politického života ve Spojených státech v 60. a 70. letech 20. století a jak tento vývoj ohrožuje americkou (a obecně demokratickou) formu vlády, nebo naopak jakým způsobem do ní zapadá. V úvodním eseji s názvem „Lhaní v politice“ analyzuje případ tak zvaných „Pentagonských dokumentů“, které odhalily taktiku rozhodovacích procesů na nejvyšších místech americké politiky během války ve Vietnamu, a zabývá se důsledky dnes tak aktuální proměny politiky v pouhou arénu, v níž dochází pouze k vytváření určitých obrazu a k budování vztahů s veřejností. Druhý text, který už svým názvem „Občanská neposlušnost“ odkazuje k eseji Henryho Davida Thoreaua, se pokouší o rozbor různých amerických protestních a opozičních hnutí na pozadí demokratického právního systému a americké tradice odporu a „sdružování“. V obecnější studii „O násilí“ Arendtová otevírá problém povahy, příčin a významu násilí v druhé polovině 20. století a jeho vztahu k moci, politice a válce. Doplňkem k této studii je závěrečný rozhovor „Myšlenky o politice a revoluci“. Ve všech těchto textech sice Arendtová definuje a objasňuje dobové zájmy a obavy Američanů, nicméně její závěry a poselství právě tak nadčasově zahrnují současné problémy demokratických politických systémů.

Kniha o súdnom procese s nacistickým zločincom Adolfom Eichmannom v roku 1961 vyvolala v čase svojho prvého vydania veľký záujem, ale aj pobúrenie. Eichmanna uniesli z Argentíny do Izraela, kde bol obvinený, že bol jedným z hlavných strojcov konečného riešenia židovskej otázky. Kniha koncipovaná ako reportáž je zároveň historickým svedectvom, filozofickou úvahou a pojednaním o rôznych výkladoch práva. Opakuje sa v nej dilema z norimberských procesov, kde sa obžalovaní obhajovali tým, že len poslúchali rozkazy. Arendtová napísala nepohodlnú knihu. Jej portrét Eichmanna nezodpovedal tradičnej predstave vojnového zločinca ako psychopata a brutálneho vraha, namiesto toho tu máme podivný produkt svojej doby s dušou byrokrata. Vášnivé diskusie vyvolali jej pasáže o židovských radách, ktoré sa svojim spôsobom podieľali na hladkom priebehu likvidácie židovského obyvateľstva. Tretí problém sa týkal jej kritiky samotného procesu a spôsobu, akým bol vedený. Dnes, s odstupom viac než päťdesiatich rokov, kniha patrí medzi najvýraznejšie míľniky v uvažovaní nielen o holokauste, ale aj o rizikách modernej spoločnosti.

Written in 1970, with the Holocaust and Hiroshima still fresh in recent memory, the war in Vietnam raging and the streets of Europe and America seething with student protest, Hannah Arendt's now classic work offered a startling dissection of violence in the twentieth century: its nature and causes, its place in politics and war, its role in the modern age. Combining theory and lucid historical analysis, Arendt argues that violence and power are ultimately incompatible, and that one fills the vacuum created by the other - an insight which continues to offer a valuable framework for understanding the chaos of our own times.

Hannah Arendtová publikovala v roce 1968 esej s jednoduchým názvem Walter Benjamin (1892–1940). Téhož roku uveřejnila i jeho anglickou verzi jako předmluvu k prvnímu anglickému vydání Benjaminových vybraných spisů, které neslo název Illuminations a o něž se sama výrazně zasloužila. Soubor s názvem Lovení perel uvádí český překlad tohoto eseje a doplňuje jej pěticí Benjaminových drobných prací, které se dosud nedočkaly českého překladu a na něž ve svém eseji upozorňuje i sama autorka. Vybrané texty nepojí žádná systematická souvislost, ale každý z nich se po svém vypořádává s týmž problémem ztráty tradice a navazování nového vztahu k minulosti, ať už z pohledu čtenáře Kafky, očima kritika dobové německé intelektuální produkce, či prizmatem vrtošivého sběratele.

Fundamentálne dielo Hannah Arendtovej o totalitarizme patrí k najvýznamnejším knihám o politickej histórii 20. storočia. Napísala ho pod dojmom hrôz nacizmu a stalinizmu. Totalitarizmus Arendtová vysvetľuje ako nový fenomén, ktorý nie je možný vyložiť tradičnými pojmami tyrania či diktatúra. Je to veľkorysý pokus porozumieť psychologickému, sociálnemu a politickému kontextu, ktorý umožnil jeho vznik. Práca je rozdelená do troch častí . V prvých – Antisemitizmus a Imperializmus – sa autorka zaoberá javmi, ktoré vo svojom dôsledku viedli k stavu, keď sa stal totalitarizmus možný. Tretia časť Totalitarizmus je analýzou fenoménu samotného. Arendtová skúma a analyzuje inštitúcie a postupy totalitných hnutí dvoch skutočných foriem totalitných vlád našich čias – nacistického Nemecka a stalinistického Ruska –, pričom výstižne konštatuje, že ide o dve strany tej istej mince, nie o dve protikladné filozofie pravice a ľavice. Toto je základný kameň, od ktorého odvodzuje svoju analýzu evolučnej premeny tried na masy, úlohy propagandy vo vzťahu k netotalitnému svetu, využívania teroru, ako aj povahy izolácie a osamelosti ako predpokladov totálneho ovládnutia ľudského sveta. Ide o jednu z najambicióznejších, ale aj najkontroverznejších prác v oblasti skúmania tohto fenoménu, ktoré sa v dejinách politickej teórie objavili. Od doby svojho vydania neprestáva inšpirovať, nútiť k zamysleniu, ale aj odmietaniu.

HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení. Druhý svazek se zabývá mohutností vůle, tedy i závažným problémem svobody. Schopnost vůle byla objevena až s příchodem křesťanské éry, křesťanský konflikt mezi vírou ve všemohoucího Boha a svobodnou vůlí však v moderní době přetrvává i po konci tradiční metafyziky jako rozpor svobody se zákonem kauzality nebo později se zákony dějin. Svoboda tak byla filosofy často zpochybňována jako iluze vědomí. Jaká je však reálná zkušenost? Arendtová sleduje dějiny chtění od objevu vůle u Aristotela, Pavla a Augustina, pokračuje přes Tomáše a Dunse Scota až po moderní zavržení vůle u Nietzscheho a Heideggera. Na závěr konstatuje, že větší smysl pro vůli měli muži činu, kterým se stává zdrojem jednání, nikoli filosofové.

Kniha o súdnom procese s nacistickým zločincom Adolfom Eichmannom v roku 1961 vyvolala v čase svojho prvého vydania veľký záujem, ale aj pobúrenie. Eichmanna uniesli z Argentíny do Izraela, kde bol obvinený, že bol jedným z hlavných strojcov konečného riešenia židovskej otázky. Kniha koncipovaná ako reportáž je zároveň historickým svedectvom, filozofickou úvahou a pojednaním o rôznych výkladoch práva. Opakuje sa v nej dilema z norimberských procesov, kde sa obžalovaní obhajovali tým, že len poslúchali rozkazy. Arendtová napísala nepohodlnú knihu. Jej portrét Eichmanna nezodpovedal tradičnej predstave vojnového zločinca ako psychopata a brutálneho vraha, namiesto toho tu máme podivný produkt svojej doby s dušou byrokrata. Vášnivé diskusie vyvolali jej pasáže o židovských radách, ktoré sa svojim spôsobom podieľali na hladkom priebehu likvidácie židovského obyvateľstva. Tretí problém sa týkal jej kritiky samotného procesu a spôsobu, akým bol vedený. Dnes, s odstupom šesťdesiatich rokov, kniha patrí medzi najvýraznejšie míľniky v uvažovaní nielen o holokauste, ale aj o rizikách modernej spoločnosti.

The classic work on 'the banality of evil', and a journalistic masterpiece Hannah Arendt's stunning and unnverving report on the trial of Nazi leader Adolf Eichmann first appeared as a series of articles in the New Yorker in 1963. This edition includes material that came to light after the trial, as well as Arendt's postscript directly addressing the controversy that arose over her account. A major journalistic triumph by an intellectual of singular influence, this classic portrayal of the banality of evil is as shocking as it is informative - an unflinching look at one of the most unsettling issues of the twentieth century.

'People can only be free in relation to one another.' Three exhilarating and inspiring essays in which the great twentieth-century political philosopher argues that there can be no freedom without politics, and no politics without freedom. One of twenty new books in the bestselling Penguin Great Ideas series. This new selection showcases a diverse list of thinkers who have helped shape our world today, from anarchists to stoics, feminists to prophets, satirists to Zen Buddhists.

'How could such a book speak so powerfully to our present moment? The short answer is that we, too, live in dark times' Washington Post Hannah Arendt's chilling analysis of the conditions that led to the Nazi and Soviet totalitarian regimes is a warning from history about the fragility of freedom, exploring how propaganda, scapegoats, terror and political isolation all aided the slide towards total domination.

The past year has seen a resurgence of interest in the political thinker Hannah Arendt, "the theorist of beginnings," whose work probes the logics underlying unexpected transformations-from totalitarianism to revolution. A work of striking originality, The Human Condition is in many respects more relevant now than when it first appeared in 1958. In her study of the state of modern humanity, Hannah Arendt considers humankind from the perspective of the actions of which it is capable. The problems Arendt identified then-diminishing human agency and political freedom, the paradox that as human powers increase through technological and humanistic inquiry, we are less equipped to control the consequences of our actions-continue to confront us today. This new edition, published to coincide with the sixtieth anniversary of its original publication, contains Margaret Canovan's 1998 introduction and a new foreword by Danielle Allen. A classic in political and social theory, The Human Condition is a work that has proved both timeless and perpetually timely.