Jan Bauer strana 16 z 17

Koncem roku 1370 náhle umírá v Avignonu papež Urban V. a na jaře následujícího roku na Karlštejně těžce onemocní císař Karel IV. Jeho nejbližší už mají vážné obavy o jeho život. Dominikán Pavel se domnívá, že oba případy spolu souvisejí a jsou dílem neznámého traviče. Ale než může dokončit svoje pátrání, využije Ota Braniborský zrodu Wittelsbachů situace a hodlá na smrt nemocného císaře zbavit jeho říšského trůnu. A dominikán Pavel, tento středověký James Bond, musí na stará kolena zachraňovat, co se dá.

Jaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy, jak vás přesvědčí životopisná kniha zkušeného autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera.

V této knize se zkušenému autorovi literatury faktu podařilo znovu uplatnit svoji metodu, v níž kombinuje shrnutí zjištěných faktů a záznamů z historických pramenů s vlastní analýzou tématu – to vše podepřené schopností dívat se na téma nezaujatým pohledem a schopností nacházet originální závěry a rozuzlení. Oblast autorova zájmu pokrývá široké časové spektrum – od pravěku až po dobu rudolfinskou.

Slavná jména české kultury 19. století jako Mácha, Tyl, Němcová, Neruda, Aleš nebo Smetana jsou pro mnohé z nás takřka posvátnými nedotknutelnými ikonami. Spisovatel Jan Bauer se na ně pokusil podívat z té druhé stránky. Ukazuje je jako lidi z masa a kostí i s jejich neřestmi a nedostatky. Jestlipak například víte, že Božena Němcová nebyla zrovna příkladná hospodyně, anebo že Jan Neruda se přátelil s lahodným mokem...?

V lednu 1378 se císař Karel IV. setkává se svým synovcem, francouzským králem Karlem V., při tajném jednání v malém hradu uprostřed lesů. Toho se rozhodnou využít spiklenci, kteří chtějí oba panovníky zavraždit. Naštěstí jejich záměry překazí císařův bývalý agent dominikán Pavel. Karel IV. tuší, že jeho dny jsou sečteny. S Pavlem po boku se vrhají do svého posledního velkého úkolu...

Do Prahy přijíždí poněkud záhadný španělský šlechtic Juan Antonio Cabrera de Córdoba a kupuje si tu dům. Nikdo o něm nic neví, není známo, proč se tu chce usadit, jisté však je, že je nesmírně bohatý. Jednoho dne je ve svém domě nalezen zavražděný a zohavený. Zdá se, že vrah chtěl svým činem cosi vzkázat ostatním. Proč by jinak na bestiálně zohavené tělo mrtvého položil podivný zlatý šperk?

O počátcích českého státu toho víme pramálo, naše vědomosti se opírají jen o drobné zmínky ve starých kronikách a útržkovité archeologické nálezy, které připouštějí různý výklad. Známý český autor se v této knize pokusil představit dávnou minulost jako strhující román, v němž se zvolna dostává do popředí postava kněžny Ludmily, manželky prvního pokřtěného českého knížete Bořivoje. Není zde vylíčena tak, jak ji známe z legend, ztrácí aureolu světice, zato se projevuje jako pragmatická vládkyně, která podle příkladu svého někdejšího patrona, moravského krále Svatopluka, podřizuje vše, včetně svého rodinného života, zájmům knížectví…

Nové vydání dvou historických detektivek Číše jedu pro krále a Císařova poslední vůle. Na večeři u krále Václava IV. byl otráven bavorský vévoda Fridrich. Zdá se, že nešťastnou náhodou vypil číši vína s jedem, která byla určena pro samotného panovníka. A tak jsou na Pražský hrad pozváni novoměstský rychtář Jakub Protiva z Protivce a jeho přítel mnich Blasius, aby zjistili, kdo se pokusil krále zavraždit. V druhé knize se Václav IV. ocitne v nebezpečí trochu jiného druhu. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna má v držení poslední vůli císaře Karla IV., podle níž měl být na český trůn povolán císařský levoboček Jindřich...

Jan Bauer, jeden z nejplodnějších – a také nejčtenějších – autorů, věnujících se českým dějinám, sestavil tuto knihu ze sedmadvaceti zajímavých příběhů naší historie. A (snad oprávněně) v úvodu k ní tvrdí, že málokterý národ má tak zajímavé dějiny jako my – Češi, Moravané a Slezané. Třeba je to tím, že naše území bylo odedávna místem střetávání vlivů a kultur, možná i naší vynalézavostí, která však občas sklouzává k nesvornosti a lehkovážnému zapomínání na sliby… Buď jak buď, v autorově atraktivním podání před námi defilují postavy historie dávné, ba mytické – Krok, svatý Prokop či osobnosti zobrazené na zdech znojemské rotundy svaté Kateřiny, středověké – a tady hraje velkou roli právě ona zmiňovaná nesvornost… ale i zcela nedávné (ovšem tato „nedávnost“ je pojem relativní, vždyť ruku na srdce, komu dnes něco bližšího říká třeba kdysi proslulý zločinec Lecián či „semínkový generál“ Šejna?). Jan Bauer pátrá po jejich stopách a odkazu – a činí tak formou přístupnou, a přitom zasvěcenou, a se smyslem pro humor i mezinárodní souvislosti českých dějin. V jeho příbězích ožívají vzestup a pád prominentního vězně Karla IV. Coly di Rienzo, manželství „Good Queen Anne“, kterou její bratr Václav IV. do Anglie zřejmě opravdu prodal, osudná návštěva Polska, již vykonal svatý mučedník Jan Sarkander, stejně jako intimní i násilné poklesky vládců a šlechticů… A to je jen malá ukázka toho, nač se můžete těšit, když jste do ruky vzali tento XVII. svazek Edice Český ČAS.

Novým Městem pražským se šíří strach. Kolem Koňského trhu za temných nocí obchází vampýr, který své oběti rdousí a prokusuje jim hrdlo. V márnici u svatého Štěpána se hromadí mrtvoly a rychtář Jakub Protiva slibuje konšelům, že tomu učiní přítrž. Jeho přítel františkán Blasius ho ale od velkých slibů zrazuje. Vždyť vypořádání se s vampýrem nebude vůbec jednoduché. Napínavý příběh s hororovými prvky nás přenese do konce 14. století, kdy bylo i České království zasaženo černou smrtí. Dvojice pátračů se však musí navzdory této hrozbě pustit do velmi riskantního zápasu.

V jednadvaceti kapitolách druhého svazku Tajností královských trůnů se Jan Bauer zabývá vraždami, popravami a spiknutími, které vedly k získání či udržení trůnu nebo k získání lepšího postavení a většího majetku. I když je značná část knihy věnovaná českým dějinám, najde tu čtenář i kapitoly, zabývající se mimo jiné také dějinami anglickými, francouzskými a ruskými.

Jak můžeme odhalit skutečnou – tedy častou skrytou – tvář českých dějin, a to zejména těch starších, když i na události zcela nedávné nahlížejí jejich aktéři i svědci mnohdy zcela protichůdně? Lze bez výhrad věřit dávným kronikářům, nebo naopak považovat za univerzálně platnou tezi, že „dějiny píší vždy vítězové“? V této knize můžeme sledovat vpád Dórů do mykénského světa a snít o tom, že předkové dnešních Řeků přišli z České kotliny, hledat Marobudon i Wogastisburg, pátrat po bájném českém vojevůdci Tyrovi alias Čestmírovi, zjišťovat, která z lebek svatého Vojtěcha je ta pravá, sejmout cejch zrádce ze svatého Vintíře, pídit se po autorovi Dalimilovy kroniky či po templářském pokladu, pobavit se líčením podivného obléhání hrádku Sion (byť konec jeho pána už tak veselý nebyl), zamýšlet se nad smrtí Jana Žižky z Trocnova, Albrechta Habsburského, Ludvíka Jagellonského, Tychona Brahe, blatského sedláka Kubaty či Milana Rastislava Štefánika, dojímat se osudem šlechtičny, kterou si Bohuslav Balbín ztotožnil s Bílou paní… A kdy vlastně vymřeli Přemyslovci, v roce 1306, nebo o víc než dvě století později? Opravdu Valdštejn zradil císaře? A pocházel snad Adolf Hitler z Čech? Takových otázek nabízí tato publikace ještě mnohem víc. A jistě nevadí, že na ně nedává jednoznačné odpovědi – vždyť tak mnohdy nečinili ani současníci popisovaných událostí, a pokud ano, lze na jejich výroky pohlížet tu s pobavením, tu s oprávněnou skepsí. Ať už se nad stránkami této knihy budete pobaveně usmívat, nebo skepticky ušklíbat, věříme, že přinejmenším rozšíří a zpestří váš pohled na „jasné“ okamžiky a křižovatky naší historie.

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie... V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také - a především - člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí. Ve výčtu přemyslovských "pikantních historek" samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Tyto milostné eskapády jsou pojednány vtipně a pro někoho možná i překvapivě. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav "pod pantoflem" své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., který zaměstnal církevní i světské špičky tehdejší Evropy, zamyslíme se, zda měl pravdu slavný historik Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech "ku kratochvílích vystavěných", i nad tím, jestli nám synovská revolta pozdějšího Přemysla Otakara II. proti Václavu I. nepřipomíná něco z našich vlastních životů… Co si asi "král železný a zlatý" myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší Markétu Babenberskou? Kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík? Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání s ojedinělým - i v evropském měřítku - vztahem se Závišem z Falkenštejna? A jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty i stále ještě mladý - a nepříliš stabilní - český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků - a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Kdybychom posuzovali dějiny očima školního dějepisu, byla by to jen snůška jmen a těžko zapamatovatelných dat. Naštěstí existují ještě jedny dějiny, dějiny plné vzrušujících a záhadných příběhů. Osmadvacet příběhů z českých a moravských dějin, které spojují slova "bílá místa". Většinou vycházejí z hypotéz a domněnek vážených historiků i amatérských badatelů, kteří se nebáli "jít s kůží na trh". Mnohdy jsou jejich tvrzení přinejmenším diskutabilní, často jen nadhazují otázku, na niž zatím neznáme odpověď a kdo ví, zda kdy znát budeme. V každém případě jsou to příběhy nanejvýš poutavé a vzrušující. Zamyslíme se třeba nad tajemným masakrem v Býčí skále, nad původem keltského zlata i slovanských etnik na našem území, budeme pátrat po hradech Krokových dcer, po sedmeru bájných přemyslovských knížat i po místě posledního spočinutí knížete Svatopluka, Prokopa Holého či popravených českých pánů, půjdeme ve stopách blahoslaveného Podivena, mstitele knížete Václava, řekneme si, odkud se vzal Jaroslav, "vítěz nad Tatary", budeme si vyprávět o smrti prvního Habsburka na českém trůně i vzoru tehdejšího rytířstva Jana Lucemburského, pobaví nás příběh o Lžiwaldemarovi ve službách Otce vlasti či to, jak se nakonec Rožmberkům nevyplatila smyšlenka o jejich italském původu, vzpomeneme tajemné kaple Božího hrobu na Dobytčím trhu i polského vzdorokrále husitů Zikmunda Korybutoviče, bájnou rudolfínskou dobu nám představí ten, po němž byla nazvána, stejně jako pochybný alchymista Kelley, překvapí nás příběhy o tom, jak proslulý Casanova upravoval libreto Mozartovy opery, či o možná prvním letci v dějinách lidstva, jenž obýval chaloupku na jihočeské samotě. Zvláštní pozornost pak věnujeme pozoruhodným a záhadným ženám - "královně" Emmě, manželce Boleslava II., krásné Oldřichově choti Boženě, sestře svaté Anežky České Blaženě, jež byla nejprve málem svatořečena, aby byla zanedlouho označena za kacířku, či zachránkyni Václava IV. Zuzaně.

I tentokrát se v nich setkáváme s dominikánem Pavlem, záhadným agentem Karla IV., jakožto hybatelem dějinných událostí. První román začíná příchodem uprchlého římského tribuna Coly di Rienzo, který chce získat Karla IV. pro podporu zamýšleného obnovení slávy Říma a sjednocení Itálie. Římského a českého krále tato myšlenka láká a na jedné válečné výpravě se rozhodne vydat se inkognito jen s několika průvodci právě do Itálie, aby se zúčastnil rytířského turnaje. Druhý román nás zavádí do roku 1354, kdy hodlá Karel IV. završit svou politickou kariéru ziskem císařské koruny. To ale nejde tak hladce, jak si původně představoval. Pod společným názvem vycházejí v novém vydání dva historické romány Smrt na jazyku a K výšinám císařského trůnu.

Televízni anketa hledající toho největšího Čecha inspirovala spisovatele Jana Bauera k malému výletu do naší národní historie. Podle vlastní úvahy z ní vybral 55 jmen osobností, které by podle jeho soudu na titul o ,,největšího Čecha" mohly aspirovat . O každém z nich napsal něco zajímavého. Každému z nich věnoval delší či kratší životopisný medailônek. A tak se vedle sebe ocitli čeští světci Václav, Vojtěch a Anežka, myslitelé Hus, Chelčický a Komenský, vojvůdci Žižka, Masaryk, Beneš a Havel.