Michala Benešová

Publikace 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost vychází u příležitosti 90. výročí vzniku polonistiky v Praze, jež připadá na rok 2013. Nastiňuje vývoj polonistiky od roku 1923, tedy od jejích institucionálních počátků, až do současnosti. V první, historické části, rozdělené na tři kapitoly, přibližují autorky stručné dějiny pražské polonistiky, a to na základě dostupných pramenů, zejména archivních, dříve vzniklých publikací, ale i informací získaných od dosud žijících absolventů pražské polonistiky. První kapitola, zachycující počátky "stolice polské řeči a literatury" v letech 1923–39, se věnuje především okolnostem, které vznik polonistiky umožnily, a působení hlavní předválečné osobnosti pražské polonistiky, Mariana Szyjkowského. Druhá kapitola zpracovává široké období let 1945–89, tedy doby, kdy se polonistika musela vypořádat s výzvami i nepříjemnými důsledky vlády totalitní moci, komunistické ideologie a marxistické metodologie. Třetí kapitola pak nastiňuje nejaktuálnější vývoj po roce 1989, kdy ale polonistiku čekaly další zásadní změny spojené s novými pohledy na slavistiku a s odklonem od filologicky zaměřených studií k areálovým. Zejména toto období posledních dvaceti let existence pražské polonistiky nebylo dosud prakticky zdokumentováno. Druhou část publikace tvoří jednak medailonky nejdůležitějších osobností ovlivňujících podobu oboru (Marian Szyjkowski, Iza Šaunová, Karel Krejčí, Theodor Bešta, Otakar Bartoš, Luboš Řeháček, Jan Petr), jednak rozhovory se zástupci první poválečné generace absolventů polonistiky. Celek doplňují další materiály a výběrová bibliografie vztahující se k tématu.

Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším. Stále větší oblibu si i díky novým překladům do češtiny (Mariusz Szczygieł, Paweł Smoleński, Wojciech Tochman, Lidia Ostałowska aj.) získává také u nás. Publikace Fenomén: Polská literární reportáž se žánru věnuje jak z pohledu teoretického (vymezení žánru reportáže, její postavení mezi jinými žánry beletristickými a žurnalistickými, specifika tzv. literární reportáže), tak historického (reportáž v dějinách polské literatury, historické proměny žánru). Současně nabízí i pohled na aktuální polskou reportážní tvorbu. Celek je doplněn o rozhovory s polskými reportéry či zástupci vydavatelů, kteří se v Polsku reportážnímu žánru věnují.

Kniha mapuje reflexi židovské religiózní a mystické tradice v polské meziválečné literatuře, a to na příkladu tří autorů, kteří reprezentují odlišné způsoby jak vnímání vlastních židovských kořenů, tak zpracování tradičních motivů vycházejících z židovské mystiky. Prvotně futurista Aleksander Wat se vůči židovské religiózní tradici kriticky vymezuje – a přesto nedokáže vlastnímu „židovství“ uniknout; prozaik Bruno Schulz předestírá čtenářům svébytnou vizi kosmogonie i eschatologie upomínající mimo jiné na vybrané koncepty kabaly; básník Bolesław Leśmian má k této tradici nejdále a motivy interpretovatelné v kontextu židovské religiózní tradice podrobuje originálnímu přepracování. Tvorbou všech tří – jako dědiců „národa Knihy“ – přitom prolíná specifický vztah k jazyku a psanému slovu. Vedle toho je věnována pozornost např. motivu golema, stvoření světa či představě Boha.

Afghánistán, země, která byla domovem teroristy Usámu bin Ládina, horký hrnec, ve kterém se vaří velké dějiny. Invaze Sovětů, americká válka s terorismem, revoluce, kontrarevoluce, nekonečné a nepochopitelné konflikty. Nejsou to však jenom obrazy malované krví. Jsou to i běžné životy běžných lidí. Jedny z nejsložitějších na světě. Svého času plnil Afghánistán stránky všech světových deníků. Palcové titulky doprovázela fotografie teroristy Usámy bin Ládina. Co však o této zemi opravdu víme? Modlitba za déšť je výsledkem jedenácti cest Wojciecha Jagielského do Afghánistánu, které podnikal od jara roku 1992 do podzimu roku 2001. Je to kronika vzestupů i pádů afghánských režimů, bratrovražedných válek, sbírka portrétů bojovníků, je to však především příběh o nekompromisním hledání absolutna, o hledání, které je vražedné, ale současně umožňuje člověku uchovat si svobodu i věrnost základním lidským hodnotám. Jedinečný Jagielského styl v sobě spojuje to nejlepší z reportáže, poezie i prózy, a činí tak z jeho díla skutečný literární klenot. Kniha Wojciecha Jagielského Modlitba za déšť vychází v překladu Michaly Benešové.