Jiří Bílek

Domácnost je místem, kde trávíme většinu svého času, přitom právě doma na nás čeká spousta nástrah či nepříjemností: přesolíme nebo připálíme oběd, moučník nechce kynout, nedopatřením vzniklá skvrna nejde odstranit, kousek prádla obarví celou náplň pračky, oblíbená květina začíná vadnout... Proto vznikla tato příručka, která je výsledkem více než čtvrtstoletí dlouhého shromažďování rad a zkušeností i jejich ověřování v praxi – aby vám poradila, co v těchto situacích dělat.

Čtvrtý díl je věnován počátku 20. století a především první světové válce. Dozvíme se o dilematech české politiky včetně Švihovy aféry, českých stopách v atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, průběhu válečných operací a zejména o situaci v českých zemích a československém zahraničním odboji včetně jeho protagonistů – T. G. Masaryka, E. Beneše či J. Dűrycha. Nemalá pozornost je věnována také vzniku a činnosti našich legií v Rusku, Francii a Itálii. Na závěr se dozvíme, proč byl československý stát vyhlášen 28. října 1918 hned třikrát.

Je počátek listopadu roku 1035 a na knížecím dvorci v Lysé je zavražděn kníže Jaromír, který tam odešel dožít svůj život poté, co na stolec posadil svého synovce Břetislava. Měl těžký život – jeden bratr ho nechal v mládí vykastrovat, druhý už jako starce zbavil zraku a vrah byl neméně krutý, když nevidomého starce „proklál ostrým oštěpem až dovnitř zadku“ ve chvíli, kdy seděl na záchodě, jak napsal kronikář. Kníže Břetislav pověřuje mnicha Remigia, který býval sekretářem pražských biskupů a k němuž má velkou důvěru, aby pachatele vraždy vypátral. Remigius, který je před podobný úkol postaven poprvé a nechce důvěru knížete zklamat, naráží od počátku na různé podivnosti a především velký strach, když záhadnou smrtí zemře také několik lidí, od nichž si sliboval pomoc...

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníků evropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že ho poslal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády.

Že na nejvyšší vrchol světa Mount Everest vystoupili jako první Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay, je všeobecně známé. Pamatuje si však někdo, že první „angličáky“ se začaly vyrábět v roce 1947 a vymyslel je britský návrhář Jack Odel? A že slavná značka Matchbox dostala svůj název podle toho, že měly malá kovová autíčka vejít do krabičky od zápalek vyráběných v Sušici? Všechno má svůj začátek, všechno se jednou stalo poprvé a stejně tak všechny věci, které nás obklopovaly, obklopují a budou obklopovat, musel někdo vymyslet, zkonstruovat a zhotovit. U některých už navždy zůstanou jejich autoři neznámými stejně jako ona chvíle, kdy měly svou „premiéru“. Slavné i zapomenuté premiéry nabízí abecedně seřazený přehled, kdy se poprvé objevily věci, s nimiž se mnohdy setkáváme každý den – ať už jde o tak zásadní objevy, jakými byly parní stroj, spalovací motor či televize, nebo docela obyčejné věci, jež běžně používáme a většinou nás ani nenapadne, že i je musel někdo někdy vymyslet.

Císařovna Marie Terezie… To jméno zná jistě každý, vždyť byla jedinou ženou, která vládla habsburské monarchii a jako jediná česká královna, ne pouhá manželka krále, usedla i na český trůn, ačkoliv právě české země a Čechy neměla nikdy ráda. Prohrála Slezsko ve válkách s Pruskem, uskutečnila řadu zásadních reforem a přivedla na svět šestnáct dětí, s nimiž rozehrála velkolepou sňatkovou partii. Bývá však také představována jako mimořádně eroticky náruživá žena. Její osobnost a životní osudy ale byly mnohem složitější a v řadě ohledů jiné, než se i dnes často traduje. Knížka, kterou právě držíte v ruce, se snaží představit Marii Terezii nejen jako panovnici spoluutvářející tehdejší Evropu a reformující zaostalou habsburskou monarchii, právem přirovnávanou ke „kolosu na hliněných nohou“, ale také jako dceru, manželku, matku, babičku, tchyni a především ženu, která milovala a byla milována a snad ještě víc nenáviděna těmi, kteří se nedokázali smířit s tím, že na trůn obrovské říše usedla „ženská“ a dokázala ji nejen ubránit, ale i přivést k novému rozkvětu a síle.

Vystoupení československých legií za první světové války patří k těm historickým událostem i tradicím, na které jsme právem hrdí. Bojovaly v Rusku, Itálii i Francii, na rozhodujících frontách války. Legionáři svým vlastenectvím, odhodláním, statečností a odvahou udivovali i zkušené generály a důstojníky dohodových armád. Knížka, kterou právě držíte v ruce, vás provede nejen po nejslavnějších místech bojů našich legií, ale i po těch méně známých. Přibližuje také průběh první světové války, situaci v českých zemích a úsilí našeho zahraničního odboje vedeného T. G. Masarykem nejen o vytvoření mohutného československého zahraničního vojska, ale také o uznání práva českého a slovenského národa na samostatný stát. Právě v tomto nesnadném politickém a diplomatickém zápase sehrály naše legie jednu z klíčových úloh. Výrazně napomohly také k rychlé kapitulaci Německa a Rakousko-Uherska, když ovládly sibiřskou magistrálu a znemožnily přesun statisíců německých a rakouskouherských zajatců z Ruska na západní frontu. Zaslouží si proto naši úctu a symbolické poděkování – a nejen v roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československé republiky a konce první světové války.

Král Václav IV. seděl na českém trůnu 41 let, římským králem byl 34 let. V délce vlády překonal svého slavného otce Karla IV. a českou korunu nosil nejdéle ze všech našich panovníků středověku i novověku - padesát šest let, protože mu ji nasadili už jako dvouletému chlapci. Nemohl proto být „neschopným a líným“ králem, jak ho označili kurfiřti při Václavově sesazení z římského trůnu či pouhým „žráčem a opilcem“, jak ho pomlouvali jeho nepřátelé, vždyť podle jiných současníků byl „výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem“. Vládl v opravdu těžkých časech, jaké západní křesťanský svět do té doby nezažil - papežské schizma jej obrátilo vzhůru nohama a většina jistot, na nichž stál, přestala platit. Václavovy nezdary byly do značné míry důsledkem až přílišné otcovské lásky a špatné výchovy a co nezkazil Karel IV., o to se postarali žijící Lucemburkové, v nichž Václav nenašel oporu, ale většinou mu jen házeli klacky pod nohy, stejně jako česká i říšská vysoká šlechta a arcibiskupové. Patrně neměl žádného skutečného přítele a ani jeho manželství nebyla šťastná. Žil ve stálém strachu a své splíny léčil vínem, až se rozpadla jeho osobnost. V srpnu roku 2019 je tomu 600 let, co zemřel na Novém hradu u Kunratic a jeho smrt otevřela stavidla husitské revoluce. Knížka vám prozradí, jaký Václav IV. skutečně byl i proč ho můžeme nazvat „nešťastným králem“.

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být - a dokonce ještě je - místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství "trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností.

Zikmund Lucemburský byl druhorozený syn císaře Karla IV., římský král a císař, jehož skráně zdobily také uherská a česká královská koruna. Téměř půlstoletí patřil k největším a nejúspěšnějším vládcům pozdního středověku a především vNěmecku aMaďarsku jej považují za jednoho z nejvýznamnějších panovníků. Vyřešil dlouhé papežské schizma, usiloval o reformu církve, prováděl skutečně evropskou politiku, posílil postavení římské říše i jejího vládce a nakonec dosáhl i usmíření katolické církve s husitskou. V Čechách se naopak vždy těšil pověsti „lišky ryšavé“, která mnohokrát oklamala a podvedla svého bratra Václava IV., vylákala do Kostnice a nechala upálit Jana Husa a vedla proti husitům dlouhé a kruté války, které zcela zdevastovaly zemi. Ani poté, co skutečně usedl v roce 1436 na český královský trůn, neprojevil se jako panovník, jemuž skutečně leží na srdci blaho a prospěch jeho země. Už současníci charakterizovali Zikmunda Lucemburského jako „muže dvou tváří“, který vždy sledoval především vlastní prospěch a neváhal lhát i podvádět, ale byl také schopný kompromisu a po svém otci mistrem diplomacie. Stal se tak v mnoha směrech jeho důstojným pokračovatelem a jako první přišel s ideou vytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherských zemí, která se stane účinnou hrází proti osmanským výbojům i proti odstředivým tendencím v německých oblastech. V mnohém tak předběhl svou dobu – možná právě proto byl a je stejně nekriticky obdivován a veleben jako odsuzován a pomlouván…

Menhiry jsou uměle vztyčené kameny a jeden z projevů tzv. megalitické kultury. Někteří badatelé v nich vidí kultovní místa, jiní pravěké astronomické observatoře a kalendář, další místa koncentrace mimořádně silné „zemské energie“, nechybějí ani názory, že jde o nepřímý doklad dávných styků s mimozemskými civilizacemi. Patrně každý zná anglické Stonehenge, ale vztyčené kameny – ať již izolované, ve skupinách či jako součást megalitických staveb – najdeme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejznámější i méně známé lokality z Evropy, Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie jsou představeny v první části knihy. Také na území Čech se vyskytuje řada vztyčených kamenů, které jsou některými badateli označovány za pravěké menhiry. Kniha zavede čtenáře na 115 lokalit v Čechách, kde se tyto záhadné kameny, kamenné řady a kruhy a kamenné stoly nacházejí, na dalších 11 lokalit, kde již kameny nelze vidět, protože zmizely, a na 20 míst s kameny a kruhy vztyčenými v posledních desetiletích většinou stoupenci novodruidismu a psychotroniky. Vše doplňuje přes 280 fotografií, mapek, plánků, kreseb a dalších ilustrací a publikace může sloužit také jako turistická příručka k návštěvě jednotlivých lokalit. Přestože se autor podílel i na závěrečných přípravách knihy k vydání, jejího uvedení na knižní trh se již bohužel nedožil.

27 kriminálních povídek tří autorů.

V tomto dílu Hádanek naší minulosti s podtitulem Dlouhý stín na Moravském poli spolu projdeme bezmála tři století. Na pozadí opravdu dramatických dějů, které ovlivnily osudy českého státu, poznáme také sílu, jež zasahuje do historie více než často a ovlivňuje mnohá velká rozhodnutí a kroky: jde o lásku až neuvěřitelně snadno a rychle se měnící v nenávist. Silné pozvedá z prachu a slabé do něj sráží. Ukážeme si to na dvou známých dvojicích - Boženu a Oldřicha poznáme prostřednictvím jeho bratra, jímž byl Ubohý kníže Jaromír a Jitka s Břetislavem prožijí svůj romantický příběh ve vyprávění Český Achilles nadaný ctnostmi. Milostných motivů se nezřekne ani První král a tucet nůší, a setkáme se s nimi dokonce i tehdy, když si přiblížíme Proradné plémě Vršovců. Ale nejvíce lásky, nevěry a rozvodů si užijeme předtím, než se objeví Dlouhý stín na Moravském poli. V následujícím dílu Hádanek naší minulosti, který bude mít podtitul Jasný pohled slepého krále, se zastavíme ve 14. století, na jehož počátku vystřídala Přemyslovce lucemburská dynastie. Začneme příběhem nazvaným Láska setnutá ostrým prknem, v němž si představíme slavnou mileneckou dvojici na pozadí Braniborů v Čechách. Potom si zahrajeme na detektivy a pokusíme se zjistit, proč byla Tragická popolední siesta, při níž vymřel po meči rod Přemyslovců. Podobně napínavé bude pátrání po tom, kdo byl Muž samostatný, o své újmě skládáním se bavící neboli kronikář Dalimil. Jan Lucemburský znovu zvolá své slavné Toho bohdá nebude na pláni u Kresčaku a na závěr se podíváme trochu netradičně na jeho slavného syna a poznáme Nejsladší tajemství Otce vlasti.

V tomto dílu Hádanek naší minulosti, který má podtitul Krutá smrt zbožné babičky, se jako bílá nit povine naším vyprávěním nástup nové víry - křesťanství a jeho boj s přežívajícím pohanstvím. Nejprve zavítáme na Velkou Moravu, abychom poznali nejen Bájný Velehrad a pokusili se najít Metodějův hrob. Počátkům nástupu českého kmene a rodu Přemyslovců k moci bude věnován Výlet z Budče na Levý Hradec, při kterém se seznámíme také s prvním historickým knížetem Bořivojem a jeho syny. V jejich doprovodu se potom vydáme na Místo zvané Žiži, kde si přiblížíme založení Prahy a řadu otazníků, které jsou s tím spojené. Kněžny Ludmila a Drahomíra se stanou hlavními hrdinkami vyprávění Dvě vdovy, které skončí vraždou jedné z nich.