Ivan Binar

Komplet třiceti tematicky rozmanitých povídek, které vycházely jako součást magazínu Reportér. Mistři světa - JAROSLAV RUDIŠ Expres do ráje - EVA TURNOVÁ I tento den bude součástí příběhu - PETR BORKOVEC Pondělí ráno - PETRA SOUKUPOVÁ Alex je ta hlava - MARTIN GOFFA Svatební povídka - JIŘÍ KRATOCHVIL Edova jawa - MARKÉTA PILÁTOVÁ Diamantová svatba architekta Meiera - PAVEL KOHOUT Čudočka - HANA LUNDIAKOVÁ Milion oktávií - MICHAL KAŠPÁREK Nedělej to doma - IRENA DOUSKOVÁ Hotel Svidník - PETR PLACÁK Vzpomínka, pro kterou se chystám zemřít - ANNA BOLAVÁ Jiné světy, jiné životy - IVAN BINAR Nový vesmír - MARKÉTA BAŇKOVÁ Parzifallův pád - PETR STANČÍK Konopnice - ALENA MORNŠTAJNOVÁ Hladový host - MILOŠ URBAN Kde je Wong? - BIANCA BELLOVÁ Stříbro z ostrova Texel - JÁCHYM TOPOL Kotva - PAVLA HORÁKOVÁ Údolí smrti - MILOŠ DOLEŽAL Jedna noc - MILENA HOLCOVÁ To se přece neříká, tati! - KAROL SIDON Fronta na začátek - RADKA TŘEŠTÍKOVÁ Praha–Paříž, a zpět - JAN VODŇANSKÝ Obřad - SÁRA VYBÍRALOVÁ Řeči - MICHAL ŠANDA V náručí Piny Bausch - DORA KAPRÁLOVÁ A most unusual gin - EMIL HAKL.

Záhoř je jedno moc milé pruhované prasátko. Na světě to ale nemá jednoduché – nejdřív na něj málem nepřišel, pak mu narostly kníry, a ještě ho ulovil strašlivý, i když skoro bezzubý tygr, pan Sibiřský. Ale nakonec, snad protože jsou pruhovaní, se ti dva spolu spřátelí, a dokonce udělají kariéru u cirkusu. Bezzubý tygr a fousaté prasátko, jak tohle jenom dopadne?

Revoluce! je absurdní románová groteska. Nevychází ze skutečnosti, ať historické či soudobé, odehrává se na vymyšlených místech v neurčeném čase. Reálně se však snaží upozornit na to, jak je nesmyslné řešit zapeklité dějinné okamžiky násilím. Text je předznamenán citátem André Mauroise: „Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká revoluce zanechala po sobě u moci lidi, kteří ji provedli. A přece se najdou revolucionáři: to je důkaz, jak málo poučná je historie.“ Dušánek, rozhlasový mistr zvuku, je člověk naivní, bezelstný a pošetilý. Na základě podvrženého důkazu je zatčen a vzat do vazby pro podezření z přípravy revoluce. Ve věznici ho šikanuje vrah Pštros. Setká se tu s multikonfesní kaplankou Ráchel, zamilují se do sebe, a kaplanka přijde kvůli tomu o místo. Ve vykonstruovaném procesu je Dušánek odsouzen k trestu smrti. V extrovně hospody Lidový dům se tribun lidu Semlela, populární celebrita, schází se svými blízkými. Kromě něj a lidu chodí do Lidového domu také Vlasta Revoluce, idealistka a teoretička revoluce. Adoptovala malou Jenůfku, přidrzlé dítko bez rodičů, které nenávidí dětské domovy. V Lidovém domě jednoho dne vypukne revoluce a rozšíří se po celé zemi. Vlasta stojí v jejím čele. Tribun lidu Semlela revoluci nepřeje, nechce přijít o své postavení populárního tlučhuby, vyhovuje mu status quo. Revoluce vítězí, zachrání Dušánka před oprátkou a vyzdvihne ho do role prezidenta. S otřesenými nervy se prezident Dušánek uchýlí do péče psychiatrů, maminky a své milé Ráchel. Revoluce mezitím bují, je krvavá, vrah Pštros získává významné postavení. Tribun Semlela uprchne do zahraničí a omylem se místo na Západ dostane na Východ. Po dlouhém čekání se mu dostane audience u cara. Požádá jej o pomoc, prodá mu svou vlast. Dušánek se pochlapí, dekretem zruší trest smrti, také Vlastě Revoluci dojde, že v zemi je neúnosná situace, pokouší se zjednat spravedlnost. Jenže tribun Semlela se vrátí s carským vojskem a udělá pořádek on. A jak dopadnou kladní hrdinové?

Ve své nejnovější knize český spisovatel znovu otevírá a rozvíjí téma vykořeněnosti a návratů, téma střetu člověka s dějinami. I v popisech tragických události, fatálně se dotýkajících hlavního hrdiny, dokáže být Ivan Binar vtipný, ironický a své místo má v textu i nadsázka. Vyprávění se odehrává ve třech rovinách, kromě návratů do minulosti čtenář zároveň sleduje děj odehrávající se v současnosti a bonusem je metaforická rovina záznamů snů.

Spisovatel Ivan Binar (* 1942) ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí „nové socialistické“ maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh – hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Spisovatel Ivan Binar (* 1942) ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí „nové socialistické“ maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh – hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Fiala je králík s fialovou barvou, žlutým vnitřkem uší a růžovým nosem! Bydlí se svými lidmi Marií, Maxmiliánem a Kubíkem, kmenem statečných Ma-Ma-Kuů, na pražské Letné. Nejlépe si pochutná na mrkvičkové zmrzlině a je přirozeně zvídavý, nesmírně kamarádský a velmi zcestovalý. Ještě že zná tetu Vlastu z Kanady, která se umí vyskytnout ve správný čas na správném místě a může Fialu vytáhnout z každé šlamastyky.

Učitel zeměpisu a tělocviku Egonek a svědomitý úředník M-mirek — hrdinové Binarových povídek — se náhle ocitají v cizím, absurdním světě, jsou obviňováni a souzeni v nesmyslných procesech, chyceni v pasti, ze které není úniku, marně se pokoušejí nalézt východisko z nelogické situace. Ve sledu opakujících se událostí se z nich však stávají bezmocné loutky v panoptiku podivných rekvizit. Černohumorně laděné Binarovy novely, zabydlené roztodivnými figurkami, jejichž bezduché počínání je jakoby řízeno čísi zvůlí, evokují odcizené a nepřátelské prostředí, v němž je člověku odepřena možnost dorozumět se a svobodně jednat.

Učitel zeměpisu a tělocviku Egonek a svědomitý úředník M-mirek — hrdinové Binarových povídek — se náhle ocitají v cizím, absurdním světě, jsou obviňováni a souzeni v nesmyslných procesech, chyceni v pasti, ze které není úniku, marně se pokoušejí nalézt východisko z nelogické situace. Ve sledu opakujících se událostí se z nich však stávají bezmocné loutky v panoptiku podivných rekvizit. Černohumorně laděné Binarovy novely, zabydlené roztodivnými figurkami, jejichž bezduché počínání je jakoby řízeno čísi zvůlí, evokují odcizené a nepřátelské prostředí, v němž je člověku odepřena možnost dorozumět se a svobodně jednat.

Učitel zeměpisu a tělocviku Egonek a svědomitý úředník M-mirek — hrdinové Binarových povídek — se náhle ocitají v cizím, absurdním světě, jsou obviňováni a souzeni v nesmyslných procesech, chyceni v pasti, ze které není úniku, marně se pokoušejí nalézt východisko z nelogické situace. Ve sledu opakujících se událostí se z nich však stávají bezmocné loutky v panoptiku podivných rekvizit. Černohumorně laděné Binarovy novely, zabydlené roztodivnými figurkami, jejichž bezduché počínání je jakoby řízeno čísi zvůlí, evokují odcizené a nepřátelské prostředí, v němž je člověku odepřena možnost dorozumět se a svobodně jednat.

Román Ivana Binara (* 1942) Rekonstrukce vyšel poprvé a naposled v roce 1978 v pražské samizdatové Edici Expedice. Binar byl v roce 1972 odsouzen na 12 měsíců nepodmíněně za pobuřování, kterého se údajně dopustil tím, že jako amatérský herec divadelního klubu Waterloo v Ostravě vystupoval v muzikálu Syn pluku. Trest nastoupil v srpnu 1972 na Borech. Román je věrnou prozaickou rekonstrukcí autorova obvinění, zatčení, vyštřování, odsouzení a pobytu ve věznicích. Je tak prvním významným dílem normalizační vězeňské literatury, známé zejména Přítelkyněmi z domu smutku Evy Kantůrkové a Magorovými labutími písněmi Ivana M. Jirouse.