Alena Breuerová strana 3 z 3

Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti. A tou největší je vždy příchod nového života. Desetitisíce těch, kteří právě tehdy spatřili světlo světa, mohou zavzpomínat - a jejich blízcí s nimi - na dobu, kdy docent Skála vymýšlel celosvětově uznávaný koncept protialkoholních stanic a ve školách se objevily žákovské knížky.

Vydejte se po stopách našich dějin a vraťte se zpět do roku 1969 Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. Jaké události plnily stránky novin, kolik stál lístek do kina, jak vypadala tehdejší auta nebo co se tenkrát nosilo za oblečení? Připomeňte si dobovou reklamu, filmy, co běžely v kinech, i knihy, které se četly v roce 1969. V roce, kdy Československo poráželo Sovětský svaz v hokeji a první člověk se prošel po povrchu Měsíce.

Vydejte se s námi po stopách času a prožijte znovu rok 1949 Z hlediska proslulosti rok 1949 za svým předchůdcem silně pokulhává. Je to však opět jedna z mnoha dějinných nespravedlností. Právě v roce 1949 totiž doopravdy startuje většina změn, které máme s nástupem komunismu spojené. Zavzpomínejme spolu na jeden z nejdramatičtějších roků minulého století, na rok, kdy se na japonském ostrově Iwojima vzdávají poslední dva japonští vojáci, kdy úderník Kinter překonává normu o 547 procent a zaměstnanci komunálních podniků odmítají přijímat spropitné.

Rok 1950 určitě nemůžeme označit za nejradostnější. Vrcholí politické procesy, studená válka je v plném proudu. Většina zboží je ještě na příděl a kontakty se světem slábnou. Přesto jsou i šťastné chvíle. Třeba tam, kde do rodiny přibyl nový člen nebo členka… Podívejme se tedy, do jakého světa otevřeli oči. Sochař Švec pracuje na monumentální soše J. V. Stalina, ale předseda vlády Antonín Zápotocký ještě klade věnec ke hrobu TGM v Lánech a na Velehradě promlouvá k „věřícímu československému lidu“. Hon na špiony propuká na obou stranách železné opony a v Koreji začíná válka. V létě je popravena Milada Horáková, i když o milost pro ni žádá třeba i Albert Einstein, a z vývěsních štítů pomalu mizí jména soukromých firem. Lidé si začínají zvykat na názvy jako Pramen, Vitana či Kovomat. Přesto i v takto dramatických časech lidé chodí do kina a na rande, hrají fotbal, vaří, navštěvují kavárny i hospody a sní si své malé i velké sny. Zkrátka – žijí své běžné životy. Zoologická zahrada v Praze otevírá nový pavilon opic, nad Arkansasem prolétne UFO a začínají se znovu vyrábět dalamánky. Zavzpomínejte tedy s námi na jeden z temnějších roků dvacátého století, na rok, kdy je v USA uveden na trh první dálkový ovladač televize, rok, kdy je poprvé zdolána Annapurna a kdy senátora zvoleného za Demokratickou stranu Pobřeží slonoviny snědí jeho voliči…

Vítejte zpátky v minulosti, vítejte v roce 1951! Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti. A tou největší je vždy příchod nového života. Desetitisíce těch, kteří právě tehdy spatřili světlo světa, mohou zavzpomínat - a jejich blízcí s nimi - na dobu, kdy docent Skála vymýšlel celosvětově uznávaný koncept protialkoholních stanic a ve školách se objevily žákovské knížky.

Nenápadný, ale důležitý. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Trvalo to do jejich desátých narozenin. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu? Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech. Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop. V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….

Jak vypadal svět v roce, který tak zásadním způsobem změnil životy několika generací? Do jaké reality vstoupili ti, kteří mají tento přelomový rok našich dějin uveden v kolonce „Narozen(a)“? A jak vypadal běžný život obyčejných lidí na pozadí „velké“ historie? I v těch nejvypjatějších okamžicích dějin žijí lidé své každodenní životy – nakupují, chodí do kina, scházejí se v kavárnách i hospodách, sportují, pracují…Kniha, kterou držíte v ruce, vám ukáže rok 1968 z trochu jiného úhlu. Přečtete si, čím se lidé tehdy bavili, jaká divadelní představení hýbala kulturní veřejností, co se nosilo a proč z oběhu mizely tříkorunové mince. Připomeneme vám olympijské hry v Mexiku a v Grenoblu, na kterých naši sportovci slavili nemalé úspěchy, vrátíme se do časů, kdy diváci psali do televize, aby nevysílala zábavné pořady, protože politické dění je mnohem zajímavější a zavzpomínáme na doby, kdy se pánům doporučovalo, aby si silný doutník přeci jen ve vlaku vykouřili raději na chodbičce. Nemůžeme se, samozřejmě, vyhnout osudnému datu 21. srpna. Rozhodli jsme na něj podívat netypickýma očima – očima těch, kterým bylo toho dne sedm, osm, deset let. Většinou nechápali tragiku událostí, ale ta vzpomínka je tak silná, že ani po padesáti letech nevymizí. Ponořme se tedy do hlubin času, do roku, kdy Donald Trump získává bakalářský diplom na Pennsylvánské univerzitě, Ivana Trumpová studuje střední školu v Gottwaldově a věnuje se lyžování, Vladimír Putin navštěvuje osmý ročník základní školy č. 193 v Leningradu, Sergej Lavrov studuje sinhálštinu na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a Terry Pratchett se žení.