Lenka Daňhelová

Nová sbírka básnířky, prozaičky, také výtvarnice a překladatelky z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny Lenky Daňhelové (* 1973). Autorka žijící v současnosti v Berouně u Prahy, kde pravidelně pořádá mezinárodní literární festival Stranou, reflektuje téma duševní či duchovní bolesti ústící v osobní očistnou katarzi, podobně jako tomu bylo u řeckých tragédií. "Báseň se v jejích prstech proměňuje v dramatický obrys... Cestu k průniku a především k poznání bolesti toho druhého otevřela autorka až tímto svazkem textů…"(Jan Suk)

Obsáhlý román polského spisovatele a dramatika Wiesława Myśliwského (*1932) formou dlouhého monologu hlavního hrdiny, správce letních domků u zálivu jedné přehrady, před čtenáři rozvíjí životní příběh bolestně poznamenaný druhou světovou válkou. Spouštěcím mechanismem se stává příchod tajemného hosta, jenž chce od správce koupit fazole. Společné louskání fazolí je pak leitmotivickým pozadím, na němž vypravěč odhaluje nejen svůj osobní příběh, ale rovněž příběh celé poválečné polské společnosti a postavení obyčejného člověka v ní. Román je svého druhu meditací nad významem předurčení a náhody v lidském životě. Kniha je protknuta nití náhody, osudu, smrti a lásky, ale i otázkou viny, dobra, zla a vykoupení a z typicky generačního poválečného románu se stává román o životě jako takovém. Za román obdržel pětasedmdesátiletý romanopisec Myśliwski v roce 2007 prestižní polskou literární cenu NIKE. Jako jediný ji tak získal podruhé.

Autobiografie představuje polského režiséra Krzysztofa Kieślowského (1941-1996), jednoho z tvůrců filmů tzv. vlny morálního neklidu. Vzpomíná v ní na své dětství, první filmařské úspěchy i mezinárodní slávu Tří barev a nevyhýbá se ani událostem ze svého soukromého života, což je dobrá zpráva pro obdivovatele hledající klíč k režisérově představivosti a jeho vnitřnímu světu. Kieślowského tvorba se vyznačuje zobecňujícím přesahem, v němž se dostává do popředí téma náhody či osudu jako určujících sil v životě člověka. I když v osobním názoru režisér podléhal stále větší skepsi, jeho filmy dávají lidem naději. Kniha vznikla na základě série dlouhých rozhovorů, které nahrála Danuta Stoková s Kieślowským na mikrofon. Má tak charakter velmi osobní rozmluvy dvou lidí, kteří se mají navzájem v úctě a důvěřují si. Režisérova odzbrojující upřímnost je prosta jakéhokoli předstírání. Kieślowski má bohaté životní zkušenosti a vždy se snaží zjistit, jaký smysl pro něj osobně měly. Vidíme před sebou rozhodného člověka, který rozeznává základní a nejdůležitější životní hodnoty a díky tomu zaujímá pro někoho možná příliš vyhraněná, nicméně vždy morálně čistá stanoviska. Autobiografie není pochvalným hymnem na velikost svého autora ani na výjimečnost filmu. Režisérství je pro Kieślowského způsob života, povolání, „jediná věc, kterou umí“. Čtenáře považuje za sobě rovného, ani horšího, ani lepšího, než je on sám. Díky tomu a díky Kieślowského odzbrojující otevřenosti a upřímnosti kniha čtenáře doslova pohltí a spousta vyslovených myšlenek ho neopustí ani po jejím přečtení. Bezpochyby bude mít důvod často se k ní vracet.

Básnická sbírka Na kříži lásky slovinského básníka Josipa Ostiho (* 1945) je otevřenou zpovědí člověka, který krátce po smrti své milované ženy počíná nový vztah s jinou ženou, jež se o tu první - odcházející - do posledního okamžiku s péčí a s láskou starala. Kniha vyvolává ve čtenáři plno otázek, na které nelze jednoznačně odpovědět, Ostiho básnický monolog zůstává na hraně jistých pochyb, ale je tím také uhrančivě podmanivý, ryze básnický. Autorova poezie vyšla v Čechách v překladech již dříve, a to nejen z jeho rodného jazyka (bosenské sbírky Barbara a Barbar a Sarajevská kronika mrtvých), ale také ze slovinštiny (Narcis z Krasu; Rouška Veroničina).

Obsáhlý román polského spisovatele a dramatika Wiesława Myśliwského (*1932) formou dlouhého monologu hlavního hrdiny, správce letních domků u zálivu jedné přehrady, před čtenáři rozvíjí životní příběh bolestně poznamenaný druhou světovou válkou. Spouštěcím mechanismem se stává příchod tajemného hosta, jenž chce od správce koupit fazole. Společné louskání fazolí je pak leitmotivickým pozadím, na němž vypravěč odhaluje nejen svůj osobní příběh, ale rovněž příběh celé poválečné polské společnosti a postavení obyčejného člověka v ní. Román je svého druhu meditací nad významem předurčení a náhody v lidském životě. Kniha je protknuta nití náhody, osudu, smrti a lásky, ale i otázkou viny, dobra, zla a vykoupení a z typicky generačního poválečného románu se stává román o životě jako takovém. Za román obdržel pětasedmdesátiletý romanopisec Myśliwski v roce 2007 prestižní polskou literární cenu NIKE. Jako jediný ji tak získal podruhé.