Jindřich Dejmek

Biografie druhého československého prezidenta je rozdělena do dvou částí. Předkládaný první díl čtenáře seznamuje s osobností Edvarda Beneše mezi léty 1884–1935, tj. v době, kdy Edvard Beneš postupně stoupá českou společností a politikou až k prezidentskému úřadu. Čtenář má tak příležitost seznámit se s výjimečným politickým životopisem mimořádně pracovitého a cílevědomého studenta, učitele i politika, pro něhož se vznik, rozvoj a obrana novodobého československého státu stalo životním posláním.

Monografie asi dvou desítek českých, slovenských i zahraničních historiků poskytuje první moderní komplexní rozbor mírových smluv po Velké (první světové) válce z let 1919-20 v české a slovenské historiografii. Všímá si jak jejich výrazného podílu na dotvoření nové, meziválečné Evropy v rámci tzv. post-versailleského systému, tak jejich vlivu dlouhodobého včetně aspektů ekonomických a sociálně modernizačních. Druhá část pak připomíná faktory, které usilovaly o destrukci tohoto systému. Součá stí knihy je i nástin dalšího osudu post-versailleského uspořádání po roce 1945 a bohatá bibliografie k relevantním tématům.

Pro oblast československé diplomacie – specifické a významné složky státní správy – doposud slovník tohoto druhu neexistuje, a zvláště údaje pro komunistické období jsou v běžných encyklopediích až na výjimky nedostupné. Tato kniha tedy zaplňuje existující mezeru a představuje užitečnou příručkou nejenom pro potřeby vlastního ministerstva zahraničních věcí, ale zvláště pro zájemce z řad novinářů, historiků, pedagogů a další širší veřejnosti. Slovník zahrnuje všechny klíčové osobnosti československé zahraniční služby, tedy vedle ministrů (a samozřejmě i státních tajemníků) také přednosty (ředitele) jednotlivých sekcí v období 1919–1948 a náměstky v době po roce 1949, dále všechny vyslance (pro období do padesátých let), resp. velvyslance. Úvod podává přehled o organizačním vývoji ministerstva zahraničních věcí od jeho vzniku. Slovník tak představuje nepostradatelný základ pro další studium dějin československé diplomacie.

Norské království, jednu ze skandinávských zemí, navštěvuje každý rok několik desítek tisíc českých turistů. Tato publikace se snaží postihnout základní rysy dějin této země, jejíž historický vývoj má ostatně nejednu významnou paralelu s historií českou. Výklad dějin Norska je doveden až do současnosti, kdy tento stát zůstává moderní prosperující demokracií, v níž se střídají vlády pravého a levého středu a jejíž ekonomickou i sociální prosperitu zajišťuje mimo jiné další úspěšná exploatace ropy a plynu, díky níž má Norsko čtvrtý nejvyšší HDP na jednoho obyvatele na světě.

U příležitosti stého výročí vzniku samostaného československého státu vznikla publikace, kterou zpracoval kolektiv renomovaných českých a slovenských historiků. Zachycuje dějiny republiky od první světové války (tedy ještě před jejím ustanovením) až do rozpadu federace v roce 1992 (s nastíněním následujícího vývoje obou nově vzniklých států). Text knihy je doprovázen mnoha fotografiemi a rozsáhlou bibliografií.

Vůbec první česká monografie věnovaná jednomu z tzv. baltských států je prací renomovaného historika, vědeckého pracovníka Historického ústavu AV ČR Jindřicha Dejmka, který se zabývá zejména 20. stoletím. Autor zasvěceně a čtivě provádí čtenáře dějinami Lotyšska a Lotyšů od nejstarších dob po současnost, a to v rámci regionu, neboť samostatnost získali Lotyši až ve 20. století. Vyhnuli se sice údělu svých sousedů – vyhynulých Prusů, přesto pod vládou cizích národů, zejména řádu mečových, respektive německých rytířů a poté německo-baltské šlechty i měšťanstva a sedláků v rámci Livonska, nakonec připojeného k carskému Rusku, často balancovali na pokraji etnického rozplynutí. Díky procesu obdobnému našemu národnímu obrození se však během 19. století konstituovali v moderní národ a příznivé okolnosti po 1. světové válce (porážka vilémovského Německa a odražení agrese bolševického Ruska) umožnily Lotyšům vytvořit samostatný stát. Ten však po dvacetileté existenci díky paktu Molotov-Ribbentrop ztratili ve prospěch Stalinova Sovětského svazu, poté nacistického Německa a od roku 1945 na téměř půl století opět SSSR. Rozpad sovětského impéria však vedl k obnově státní suverenity a postupně k zapojení země do euro-amerických struktur, a to jak do EU, tak i NATO (USA byly ostatně jednou z mála zemí, které sovětskou anexi Lotyšska, Litvy a Estonska nikdy neuznaly). I nové demokratické poměry s sebou nesly a dodnes nesou mnohé obtíže počínaje zaostalostí země v rámci stagnujícího SSSR přes chybějící infrastrukturu i tržní mechanismy až po početnou ruskou menšinu. Ta se odmítá smířit se ztrátou svého nadřazeného postavení a nestačí jí jen standardní menšinová práva běžná v civilizované části Evropy. Lotyši jakožto houževnatý národ patřili poslední desetiletí mezi ekonomické tygry, a byť je světová ekonomická krize zasáhla velkou silou, ukazují (na rozdíl od Řeků, ale i Maďarů a Čechů), že jsou ochotni přijmout bolestivá úsporná opatření, aby se veřejné finance stabilizovaly, neboť prosperita jejich tak těžce vybojovaného mladého státu jim je většinou nadřazena nad jejich osobní prospěch.