Miloš Doležal strana 2 z 3

Kniha představitele mladé české básnické generace s příběhy z prostředí českého městečka.

Přední představitel mladé básnické generace zabírá svými metaforami nejen do osudů lidí, ale i rostlin a věcí a zpovídá se z hlubokého vztahu k nim.

Básnická sbírka inspirovaná uplýváním času v přírodě i v lidském životě rozšířená o básně z bibliofilsky vydaného souboru Kamení (M. Dyrynk 1996).

Kniha básníka Miloše Doležala. Jako téměř všechny autorovy předchozí knihy i tato souvisí s rodnou Vysočinou, tématem paměti a souručenstvím živých a mrtvých . Tentokrát ale básník až na výjimky opustil verše a jen občas je vetknul mezi minipovídky, deníkové fragmenty a záznamy snů. Kniha získala cenu ministra kultury jako Nejkrásnější kniha roku 2009.

Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť.

Ve sbírce Ezechiel v kopřivách se protíná osa dějinné paměti s linií osobní a intimní; tragikomické středoevropské dějiny s těmi nepatrnými a skrytými, velké smrti s těmi nenápadnými. Tři oddíly sbírky tvoří tři „kruhy“. První představuje vrstvu paměti, dějin a některých historických postav. Druhý kruh tvoří odcházení přátel a prožitek pomíjejícnosti. A třetí je věnován smrti autorovy matky a snům, které některé situace „posledních věcí“ nasvěcují z jiné strany, naznačují možné luštění šifer. Název sbírky odkazuje ke starozákonnímu prorokovi Ezechielovi a jeho sugestivnímu proroctví–obrazu oživlých kostí.

Dvanáct podrobných rozhovorů s lidmi, kteří se postavili totalitnímu zlu, bojovali ve II. a III. odboji, na válečných frontách, prošli nacistickými a bolševickými koncentráky nebo byli jinak poznamenáni totalitními režimy. Válečný letec, parašutista, sedlák, kněz, lékař, manželka popraveného a další popisují své životní cesty v soukolí dějin. Kniha obsahuje rozhovory s gen. Antonínen Husníkem, Josefem Cichrou, P. Josefem Valeriánem, Antonínem Štecherem, Miladou Všetičkovou, Josefi nou Napravilovou, MUDr. Milanem Zapletalem, gen. Zdeňkem Škarvadou, Lídou Plichtovou-Vondráčkovou, Karlem Janáčkem, gen. Antonem Petrákem a plk. Jiřím Loudou.

Francouzský malíř Balthasar Klossowski de Rola (1908-2001), tvořící pod jménem Balthus, není v českém prostředí příliš znám, přestože jde o světově uznávaného umělce. Pozdní vzpomínky, které Balthus namluvil těsně před svou smrtí, nám přiblíží malířův dlouhý život, jímž prošla celá řada význačných uměleckých osobností 20. století, i jeho velmi osobité dílo. První knižní představení malíře v českém jazyce obsahuje vedle úvodní chronologické studie Františka Mikše také rozhovory s Balthusem a jeho japonskou manželkou Setsuko Ideta, které v roce 2000 a 2001 pořídil básník a redaktor Miloš Doležal

Soubor více než osmi desítek esejů z pera básníka, dokumentaristy a publicisty Miloše Doležala svým rozpětím, vrstevnatostí a výtečnou stylistickou úrovní vstupuje do esejisté řady nakladatelství Torst. V českém kulturně-literárním prostoru je tvorba Miloše Doležala, v níž se soustavně věnuje životním osudům postav známých, ale především těch neprávem opomíjených, výjimečná. Mezi těmi, o kterých Doležal ve svých esejích promlouvá, jsou příslušníci prvních liniích protinacistického a protikomunistického odboje, perzekvovaní zemědělci, stejně jako umlčovaní umělci, spisovatelé a básníci, kteří na sobě nesli úděl, pod kterým nejen, že neklesli, ale zachovali si morální integritu a žitým příkladem posilovali své okolí. Základnou tvorby Miloše Doležala je precizní znalost jednotlivých osudů, které přibližuje, dny trávené ve společnosti pamětníků, postupné zaznamenávání vzpomínek a poznávání domovského prostoru, výchovy, rodinných tradic i krajiny, která jejich životy spoluutvářela. V souboru nazvaném "Za" se vydává nejen po stopách velkých hrdinů; se stejnou pozorností připomíná i přátele ze svého domovského kraje Vysočiny, ale také spisovatele polské. Společným jmenovatelem jeho textů je osobní ručení za napsané, úspornost a nebývalý záběr do mnoha oblastí, z nichž si vybírá jednotlivé postavy, které před čtenáře se svým svědectvím předstupují jako živoucí, pestrá a vnitřně pevně soudržná kronika 20. století.

Kniha představitele mladé české básnické generace s příběhy z prostředí českého městečka.

Básníka a rozhlasového redaktora Miloše Doležala zajímají osobnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a mnohé životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Autor hovoří s plk.Petrem Urubou, Ferdinandem Höferem, genmjr. Rudolfem Krzákem, Mons. Josefem Veselým, P. Martinem Víchem, Vincencem Koutníkem, Alfonsem Bradatschem, Aloisem Denemarekem, Mons. Karlem Fořtem, Ludvíkem Stehlíkem a prof. Jaroslavem Kadlecem.

Druhá sbírka nejmladšího příslušníka české básnické generace přináší neobvyklou originální poezii zakotvenou v rodné vesnici a v lidských osudech jejích obyvatel. Ojedinělý lyrik prožívá duchovní spříznění s bližními jako své hluboce osobní téma.

Cesty Božím (ne)časem

Výbor z poesie 1955 - 2022

Básníka a rozhlasového redaktora Miloše Doležala zajímají osobnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a mnohé životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Autor hovoří s plk.Petrem Urubou, Ferdinandem Höferem, genmjr. Rudolfem Krzákem, Mons. Josefem Veselým, P. Martinem Víchem, Vincencem Koutníkem, Alfonsem Bradatschem, Aloisem Denemarekem, Mons. Karlem Fořtem, Ludvíkem Stehlíkem a prof. Jaroslavem Kadlecem.

Sbírka Miloše Doležala (nar. 1970) nazvaná Čas dýmu zachycuje život rodiny na "přelomu časů", v rozmezí posledních tří let. Součástí sbírky, jako kameny kompozice, jsou vedle klasicky vystavěných básní i zápisy snů, vidin a monology ženy. Samostatný oddíl je věnován "zápasu s nemocí", prožívanému doma i v nemocnici. Kniha volně navazuje na autorovu předcházející tvorbu a současně ji tematicky i v básnické práci posouvá a rozšiřuje.