Libor Dvořák

Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru velmi rychle rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie. Nyní téměř nevidí, ale rychle běhají, velmi dobře slyší a cítí a houfně loví nenakažené. Hrdiny příběhu jsou přeživší, které apokalypsa zastihla v různých částech Moskvy. Navzájem se neznají, ale jdou stejným směrem - na místo, kde je ještě možné zachránit nejenom sebe, ale i budoucnost Ruska… Kromě Vladimira Putina v knize potkáme například i šéfredaktorku televize Russia Today Margaritu Simonjanovou, propagandistu Vladimira Solovjova nebo patriarchu Kirilla. Myš je satirický román, který si nebere servítky a byl pro svou provokativnost zakázán v celém Rusku.

Zombie apokalypsa v Moskvě Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru velmi rychle rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie. Nyní téměř nevidí, ale rychle běhají, velmi dobře slyší a cítí a houfně loví nenakažené. Hrdiny příběhu jsou přeživší, které apokalypsa zastihla v různých částech Moskvy. Navzájem se neznají, ale jdou stejným směrem - na místo, kde je ještě možné zachránit nejenom sebe, ale i budoucnost Ruska… Kromě Vladimira Putina v knize potkáme například i šéfredaktorku televize Russia Today Margaritu Simonjanovou, propagandistu Vladimira Solovjova nebo patriarchu Kirilla. Myš je satirický román, který si nebere servítky a byl pro svou provokativnost zakázán v celém Rusku.

Jméno Jevgenije Prigožina ještě před několika lety znali pouze lidé, kteří podrobně sledovali dění v Rusku. Jiní možná slyšeli novinářské klišé „Putinův kuchař“, který snad měl zasahovat do amerických prezidentských voleb nebo vytvářet jakousi žoldáckou skupinu. Ovšem poté, kdy Rusko v únoru 2022 přepadlo Ukrajinu, se každý dozvěděl, co je Wagnerova skupina a kdo je Jevgenij Prigožin. Zájem o jeho osobu ještě stoupl, když se pokusil o puč, při němž jeho jednotky málem došly až do Moskvy, a když dva měsíce po té zahynul spolu s nejbližšími spolupracovníky při výbuchu na palubě soukromého tryskáče. Fakta o Prigožinovi a jeho armádě vypovídají mnohé o fungování současného Ruska. Ve svém jádru obsahují příběh drobného kriminálníka z leningradského sídliště, který se po odsezení devíti let za mřížemi dokázal zorientovat ve světě propojujícím organizovaný zločin, zkorumpované politiky a tajné služby a stal se miliardářem. Pro potřeby svého „podnikání“ vybudoval farmu trollů, produkující a organizující po celém světě dezinformace, a zejména pak soukromou armádu žoldáků, která na třech kontinentech dělala špinavou práci pro něho a současně pro Putinův Kreml. Prigožinovi wagnerovci, do jejichž řad přivedl rovnou z vězení stovky kriminálníků odsouzených za ty nejtěžších zločiny, se dopouštěli válečných zločinů v Sýrii, řadě afrických zemí a na Ukrajině. Historie wagnerovců je bizarní a odpudivá, avšak je jedním z významných symptomů Putinovy diktatury. Ilja Barabanov a Denis Korotkov jsou ruští investigativní novináři, kteří se od samotného začátku zabývali činností ruských polovojenských skupin po celém světě a odhalovali jejich zločiny. Jsou laureáty řady novinářských cen a v současnosti žijí mimo Rusko.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Doktor Garin je epický dobrodružný román, jehož autor nepřestává čtenáře udivovat ohňostrojem nápadů a mistrovskou schopností žonglovat formou. Pohrává si při tom s prvky žánrů satirického, dystopického, epistolárního, fantastického, objevují se v něm i útržky deníků, fragmenty laciných seriálových románů a další brakové literatury. Příběh románu Doktor Garin je situován do blízké budoucnosti: většina evropských a postsovětských států se rozpadla, na jejich místě vznikla řada malých nástupních státečků, vedoucích spolu neustálé boje, stále významnější roli v celém euroasijském prostoru hrají Číňané a islamisté. Vedle lidí obývají svět také další bytosti – malí a velcí tvorové, štětinatí mutanti, žijící v lesních bažinách, zombie… A tímto fantaskním, rozvráceným a rozbouřeným světem nechává autor procházet svého hrdinu, humanistického intelektuála a lékaře Garina (jehož čtenář může znát již z dřívějšího románu Vánice). Garin na svém putování z altajského sanatoria, zničeného při vypuknutí války, prochází řadou bizarních míst a prostředí – komunou ozbrojených anarchistů, úkrytem pašeráků drog, hraběcím dvorcem či sídlem obří statkářky, zažije zničující raketový útok na altajské hlavní město, ztratí při něm svou milovanou ženu, je zajat lesním národem, který jej spolu s dalšími zajatci přinutí k otrocké práci, uniká z jeho zajetí… Jeho putování tak připomíná jinou slavnou knihu ruské literatury – Doktora Živaga, na niž Sorokin odkazuje nejen titulem, ale i řadou motivů, včetně u Sorokina doposud zcela neznámého motivu hluboké lásky, pomáhající jeho hrdinům přežít odloučení, chaos a vraždění a nalézt smysl života.

Drsný a často nelítostný - takový je v zásadě svět významné současné ruské autorky Svetlany Vasilenko. Po románu Blběnka (Pulchra 2010), kterým se poprvé představila české veřejnosti, přichází v roce 2011 nakladatelství s povídkovým sborníkem (rozsah em jednotlivé texty připomínají spíše novely), tedy žánrem, v němž je Svetlana Vasilenko nejsilnější a taky nejúspěšnější. V knize se opět setkáváme s nepřikrášleným prostředím současného, v mnoha ohledech stále ještě dosti drsného sovětského Ruska. Dostáváme se mezi hrdiny takzvaně lidové, až se nejednou ocitáme někde na samém okraji onoho příslovečného "lidu". Hlavními protagonisty příběhů jsou velmi často ženy. Svetlana Vasilenko je mistryně jasného, úsporného, přehledného a zároveň obrazivé ho a barvitého stylu vyprávění. Zároveň umí najít a vypodobnit zvláštní poetiku míst jinak prvoplánově nepoetických, jako jsou velké stavby, průmyslová města či naopak bezútěšné zapadlé vesnice a podobně. Spolu s texty S. Vasilenko vnikl do českého l iterárního prostředí fenomén tolik zajímavé současné ruské literární školy. Podle novely Šamara byl natočen stejnojmenný film, kde je Vasilenko autorkou scénáře. Film získal prestižní mezinárodní ocenění Yvese Montanda. Bestseller v Rusku, USA, pře ložen do mnoha jazyků.

Pomocný dělník, stěhovák, omonovec, pracovník bezpečnostní agentury, čečenský veterán tohle vše má za sebou jinak vysokoškolsky vzdělaný Zachar Prilepin (1975), který publikuje od roku 2003. Kniha Botky plné vodky přináší jedenáct až brutálních pří běhů o přátelství, zradě, lásce i věrnosti. Odehrávají se tu historky kruté a tragické, ale někdy zároveň velmi komické. Což je ostatně pro mimořádně svébytnou Prilepinovu poetiku příznačné. Pro nás, Středoevropany, je to navíc velmi syrové svědectví o bezútěšném bytí postsovětského Ruska.

Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."

Už jen pár let nás dělí od okamžiku, kdy se na Zemi objeví Klíčníci. Mimozemská rasa přinášející pohádkové technologie a především Stanice s teleportačními Fortnami, jež spojují galaxii do jediné přepravní sítě. Před lidstvem se náhle otevírá celý vesmír, stovky planet a kulturní kontakty s desítkami civilizací. Ale tak jako každý nevyžádaný dar, i Fortny mohou skrývat nebezpečné tajemství… Záhady Klíčníků se snaží rozluštit mimořádně nadaná sedmnáctiletá Irina. Beze slova opustila domov a vyrazila do hlubin vesmíru. Na žádost rodičů se po její stopě vydává soukromý detektiv Martin Dugin. Zprvu jednoduchý úkol – najít a přivést zpět ztracenou dívku – se však začíná nečekaně komplikovat, protože s Irinou se stalo cosi velmi podivného…

Paměti velitele trestné jednotky Rudé armády Autorovy živé vzpomínky se soustřeďují na období 1944-1945, kdy se jako velitel čety trestného praporu pro důstojníky Rudé armády zúčastnil sovětské ofenzívy "Bagration" a operací na Visle a Odře ve východním Německu. Sovětské trestné jednotky se staly pověstnými a kolovaly o nich historky - o útocích neozbrojených trestanců proti německým kulometům - jež autor prožil na vlastní kůži. Jeho jednotka byla pověřována nejtěžšími a nejnebezpečnějšími úkoly a její ztráty se pohybovaly kolem 80%. Kniha líčí hrůzy války, boj zblízka proti zoufale se bránícímu nepříteli, ale i milostné vzplanutí mezi mladým důstojníkem a statečnou ošetřovatelkou, která pod palbou zachraňovala životy vojáků, a jíž vděčí za život i autor. Autor vyniká v umění jak zpřístupnit detaily válečného života, hrdinství, přátelství, ale i zbabělost a zradu, a ukázat lidskou podstatu účastníků těchto jatek.